Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
938
938
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka má úplně všechno a stejně jako ostatní autorčiny knihy je i tato psaná specifickým způsobem. Chybějící přímá řeč, nespisovná čeština, realisticky a barvitě vykreslená psychologie postav tak, že se dají pochopit i ty naprosto nepochopitelné činy a pohnutky, pasáže, které nechávají prostor pro vaší fantazii, hlavní hrdina je takový chudák a smolař, až vás to místy začne štvát, matka i otec, oba si nesoucí trauma z neradostného dětství (což samozřejmě ovlivňuje i jejich chování v dospělosti), náboženská sekta, imaginární kamarád Hyn, šmejdi s hrncema, boom se zneužíváním psychiatrů, odkazy na reálné události a místa.
Tentokrát však s příjemnou změnou na konci – záhada neděle odpoledne je objasněna a na konci do sebe zapadnou všechny dílky celé vleklé rodinné tragédie. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že kniha od Hanišový má nějaký konec :D.
A máme tady další syrový příběh, který měl pro mě vlastně celkem překvapující závěr a po pravdě, nechápu příliš komentář Ehvaz. Ano, knihy Viktorie Hanišové se převážně zabývají temnými zákoutími lidské duše, já jsem ale zrovna v této pocítila nějakou naději, vzepření se osudu. Teovi jsem fandila, ještě o to víc, když jsem knihu dočítala. Ze začátku jsem si o něm opravdu myslela, že s ním není něco v pořádku. Nu, není, ale nakonec úplně jinak a kvůli něčemu jinému. Střípky informací jsou nám poskytovány postupně a z několika úhlů pohledu. Za mě rozhodně skvělý start do tohoto čtenářského roku. 95%
Bylo to moje první setkání s Viktorií Hanišovou. Neděle odpoledne není žádná veselá četba. Naopak jde o rodinné drama s psychologickým vykreslením jednotlivých postav. Mě knížka velmi bavila, ale uznávám, že tento emocionální styl nemusí sednout úplně každému. Autorka to však uměla velmi dobře vykreslit a pokud jsou temné rodinné ságy vaším "šálkem kávy", rozhodně doporučuji.
30/2022 Přečteno za jeden den - což o něčem vypovídá. Od Hanišové jsem četl pouze Houbařku, jež mě moc nebavila, protože mi přišla předvídatelná a obecně nezajímavá. Oproti tomu Neděle odpoledne mi přijde mistrně napsaná (zbožnuju ten slang!) s dobře vystavěnou zápletkou, kterou jsem nedokázal rozluštit předem. Závěr je uspokojivý, dokonce mi ani nevadí doslovnost. Záhady jsou vysvětleny, všechno do sebe zapadne, a dává to tak akorát smysl, aby mi nevadilo, že už žádné tajemství nezbývá. Bravo! Co se mi líbilo? Náboženská sekta, imaginární kamarád Hyn, šmejdi s hrncema, odkazy na reálné lokace a události (Bohnice, říční bar čili Přístav 18600, Černobyl a 17. listopad 1989 atd). Netuším, co se kdy autorce stalo, že se věnuje psaní o dětských traumatech, ale jde jí to skvěle.
Opět velký nápor na city. Chvílemi hrozné, jenže u Hanišové mám vždycky pocit, že ta hrůza není samoúčelná, ale spíš očistná. Rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER) Hanišovou zbožňuju, tady mě ale trochu zklamal závěr. Jako by snad ani autorka nevedela, jak to cele vyresit tak tam frkla sveho zpusobu happyend. Nicmene je to opet naprosto skvele napsane. Libili se mi nektere spojujici prvky mezi postavami (ktery ostatne byl pouzit i ve vrcholnem finale)Oproti jinym komentujicim MILUJU, kdyz postava mluvi autenticky, takze mnohokrat zminovane “abysem” me hodne bavilo. U Tea se ten jazyk i hezky vyvijel, jak starnul. Radost to cist!
Začátek vystřelil hodně vysoko, super, později úroveň klesala stejně jako úroveň života hlavního hrdiny. Konec přeslazený, kdyby kniha skončila o 100 stran dříve tak by autorka udělala lépe. Nic méně slang autorka posbírala výborně.
Teo nemá snadné dětství. Nechodí do školy, jeho matka ho učí doma, navíc s ní musí navštěvovat komunitní náboženské centrum. Otec je věčně v práci, a navíc každou neděli vždy odjede. V dospívání si Teo najde nové kamarády a jeho vztah k rodičům se začne měnit.
Příběh sledujeme z pohledu Tea, jeho matky i otce. Každý nám svůj příběh převypráví po svém a my si tak postupně dáváme dohromady nelehký obraz jedné rodiny, kde je dusí tajemství, o kterém se prostě nemluví.
Autorčiny knihy mám moc ráda. Smutné, temné příběhy mě v jejím podání moc baví. Postupné odhalování toho, co se vlastně děje. Temné myšlenky. Depresivní pocit. Ani tady tomu nebylo jinak, do příběhu jsem se ponořila, nemohla jsem se od něj odtrhnout a potřebovala se dozvědět, co se děje v neděli odpoledne.
Chtěla bych dát pět hvězdiček, ale nemohu. V knize byly nějaké momenty, které mi vadily. Nejvíce asi když Teo dospěl, tak kam se ubíral jeho život. To mi tam nesedělo, nebavilo mě to. Skvělé naopak bylo, že jsme pohlédli i do dětství rodičů a dozvěděli se tak, jaká traumata si sami nesou už z dětství.
Každopádně Viktorie Hanišová zůstane i nadále mou oblíbenou autorkou a budu se těšit na každou její další knihu.
Prozatím jsem četla všechny autorčiny knihy a váhám, jestli budu číst i nadále. Literárně nelze autorce vůbec nic upřít, psát opravdu umí, ale knihy jsou čím dál víc temnější a temnější. Čím dál víc vyvolávající špatnou náladu, depresivní stavy, marnost... To nechci. Chci se ze života radovat. Nepotřebuji ke vší té špíně, zlobě, závisti a nelidskosti okolo sebe o tom všem ještě i číst ve svých vzácných volných chvílích. Ne děkuji, má duše velí stop!
Bavilo mě to moc.Chtěla jsem se dozvědět nedělní záhadu a ostatní osudy.jedna z nejlepších knih Viktorie Hanišové.
Na další knihu od této autorky jsem se těšila, ne že by mi úplně zklamala, ale nerada čtu v nespisovné češtině. Příběh byl silný, ale předvídatelný. Knihu hodnotím velice pozitivně, stejně jako ostatní knihy od autorky.
Tak jsem ten "ne každý" jak níže píše lucisa.n - vadí mi nespisovná čeština, i když je jen v části "syn", která je však nejdelší. Ta přímá řeč mi taky dost chybí. Takové čtení mne unavovalo a nebavilo. A příběh? Do teď nevím, co tím chtěla autorka říct.
Ale silné to je. Psycho.
Kniha se mi nelíbila.
V knize sledujeme Tea, tak trochu speciálního kluka. Teo je jedináček, maminka ho vzdělává doma, kolektivu se naprosto straní. Chodí jen na přezkoušení do školy, modlit se do kostela a taky k doktoru Strejčkovi, dětskému psychiatrovi. A pak je tu taky ta skvrna, která “zdobí” Teův obličej. Teo žije ve svým vlastním světě, čeho si ale v týdenním rozvrhu celé rodiny všímá, je tajemné nedělní odpoledne, kdy jeho tatínek týden co týden mizí neznámo kam.. A Teo se to samozřejmě snaží zjistit.
Tento příběh je naprosto typický pro autorku. Poměrně ponuré vyprávění z rodinného prostředí. Opět chybí přímá řeč, takže to nemusí být čtení pro každého. Stejně tak nespisovná čeština.
S Teem budete nejspíše sympatizovat, je to v podstatě takový chudák, oběť své matky, náboženského fanatismu a předsudků. S pubertou, školní docházkou a novým kamarádem teprve přichází období vzdoru. Taky pro mě naprosto pochopitelné.
Co se týče hlavního tajemství knihy, hodně dlouhou dobu jsem neměla ani tušení, nebo jsem byla úplně mimo. Všechno je to prozrazeno na konci Teovy části vyprávění. Následuje vyprávění z pohledu matky a otce, které celou situaci dokreslí. Zejména matčina část je hodně zajímavá a nevykresluje ji jenom jako tu nejhorší. Nicméně jsem od těchto posledních dvou částí čekala trochu víc, něco víc Wow :) Ale i tak knihu hodnotím velice pozitivně, stejně jako ostatní knihy od autorky :)
Svá pekla i prozření si prožívá každá generace bez ohledu na časy i podnebné pásy. Jsme zamotaní to klanových řetězů, dokud je sami nerozerveme a nepřekročíme. Citlivě zakomponované rysy doby tu tvoří rám na parte těch, kteří na to nepřišli. V té bezútěšné ponurosti je nečekaně nadějné zase spatřit, že některé životy se dají zachránit. Precizně promyšlené:).
"To je pořádný Montessori, co, vole?"
Nejde se od knížky odtrhnout. Čtenář lační po dalších písmenkách, aby zjistil, jak to celé bylo. Silné téma vztahů v rodině, nádech sekty, vývoj postav.
První část velmi působivá, především poté, co se Teo odstěhoval, tady bych dala těch hvězd pět. Druhé části jsem tak nějak nevěřila, nezapadala mi k té první. Autorka jí možná mohla věnovat více stránek. Třetí část už mi přišla přitažená za vlasy. Potěšilo mě, že kniha je zasazena z části do aktuální doby. Čte se to samo.
Přečteno za jeden den. Silný příběh. Nekomunikace. Každý své břímě nese sám a co si nevyřeší jedna generace, tak zbyde na další.
Uf, silný příběh. Jak těžké břímě musí všichni členové rodiny nést? A přitom by stačilo málo, komunikace. Nebo možná ne? Kdo ví.
Přečteno jedním dechem.
Štítky knihy
sekty česká literatura rodina tajemství psychologické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Opět silné,drsné a depresivní čtení . Už mě i napadlo co za démony v sobě autorka ukrývá . Každopádně jako vždy se to četlo dobře a zůstával ve mě pocit smutku a deprese .. jsem zvědavá co ze sebe dalšího dostane .