Přidat komentář
Milena Lukešová se dokázala zachytit pocity náctiletých.
"Nějak jsem vyrost
bez bázně a hany,
nohou i rukou mám
na rozdávání,
jsem křehkej
na dotek
(ale zkuste mě
lámat)
a v hlavě nosím
značnej salát,
vlasy mám
vodivý,
až hlava
brní.
Jsem
nahej v trní. "(Kdo jsem, s. 16)
"Mám hlavu
glóbus.
Všecko se v ní
točí
kolem tý mojí
vratký osy,
jsem momentálně
k slunci zády
a padám všemi
sedmi pády.
Pátý volá:
- Do toho!
Je
groggy.
Říká:
- Nech toho." (Doučím se to až ráno, s. 34)
Syn ji dostal jako povinnou četbu ve škole. Nejen že bylo náročné ji sehnat, ale některé básničky bylo i pro mě skoro náročné pochopit. Na druhou stranu některé byly moc krásné a úžasně vystihovaly to, jak je dospívání těžké a složité.
Na univerzitě nám profesorka přirovnávala tuto sbírku básní pro chlapce vedle Tulikrásky pro dívky, ale pro mě je Tulikráska o level výše.
Autorovy další knížky
| 1983 |  Zimní knížka pro Lucinku |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
| 1981 | Velká obrázková knížka o zvířatech |
| 1981 | Jak je bosé noze v rose |
| 2013 | Knížka pro Lucinku |
Kniha Nahej v trní je v
| Přečtených | 31x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
S Nahým v trní jsme se potkala až kolem dvaceti a moc mě ty básně oslovily - dodnes si je ráda čtu. Myslím, že přesně odráží zmatek a nálady, které v sobě má dospívající. Pro dnešní děti jsou ale nesrozumitelné. Myslím, že to není tím, že uplynulo přes 30 let od napsání, ale spíš změnou literárního jazyka. Zkoušela jsme ty básně nabídnout svým žákům i svým vlastním dětem (10-15 let) - ti sečtělejší je chápali, ale stejně je nijak zvlášť je neoslovily. Pokud jde o srovnání s Tulikráskou níže - u mě je to opačně.