Na krásné modré Dřevnici
Antonín Bajaja
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28860/bmid_na-krasne-modre-drevnici-mPR-28860.jpg
4
65
12
Konec starých časů ve Zlíně. I tak by se mohl jmenovat nový román A. Bajaji. Nebo také moravský Amarcord — vzpomínání na dětství, těsně po válce, kdy Zlíňané vítali osvoboditele chlebem a solí, na fotbalovém hřišti se konala veselice s popravou „gestapáka" a kdekdo z „buržoustů" věřil v návrat masarykovské republiky a baťovské prosperity. To dětství mohlo být i šťastné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídního nepřítele. Tak došlo nejen na rodinu autora, ale i na jejich přátele, tzv. reakcionáře, kteří přicházeli o majetek, postavení i svobodu. A právě postupný rozpad všeho dřívějšího a vyhasínání naděje na převrat — to je leitmotiv Bajajovy knihy. I když se ale životy rodičů a prarodičů hroutily, dětský svět se vznášel vysoko nad starostmi dospělých — až do okamžiku, kdy také jejich životy zasáhly „velké" dějiny a z propletence „pravdolží" se vyklubaly úzkosti a noční můry. Kniha je stylizována jako výběr z dopisů sestře Janě (Jeanne), s níž autor ono slibné dětství prožíval. Texty, které do krásné modré Dřevnice vložil, občas připomenou tragikomické papírové loďky. Začaly vznikat v šedesátých letech minulého století a původně nebyly určeny k publikaci.... celý text
Přidat komentář
Já nevím, nečetlo se mi to lehce, mnohdy jsem odhadovala rok jen podle věku hlavních hrdinů. Je to kronika života jednoho společenství lidí žijících ve Zlíně. Líbily se mi pasáže, kdy se popisovalo setkávání spřátelených rodin.
Román Antonína Bajaji je plný vzpomínek a nostalgie, ale postavy postrádají půvab a příběh lehkost a vyprávění bylo na mě chaotické a únavné. Uvědomovala jsem si vybraný jazyk a styl, ale nedokázala jsem se začíst, ztrácela jsem se v čase, postavách i jednotlivých vzpomínkách. Přiznávám, přeskakovala jsem, a toto přeskakování mě z celé knihy nakonec potměšile těšilo nejvíc.
Není problém přečíst celého Bajaju, jsou to vlastně čtyři knihy. Je to velmi zajímavý autor a je škoda, že toho nenapsal víc. Paradoxně ale v této knize toho dle mého názoru mělo být méně. Myslím si, že je to více upovídané, než mělo být. U předchozích tří knih byl můj čtenářský dojem o dost intenzívnější. Řekl bych, že tady autor myslel více na sebe, než na čtenáře. Ale je to samozřejmě u každého čtenáře jiné, někde se bude rád rochnit v různých spletencích vzpomínek, někdo by přivítal větší tah na bránu.
Tato kniha mi připomněla vynikající film Unaveni sluncem. Podobně jako film, tak poklidně plynule a jen čas od času vylezlo na povrch něco ošklivého. Kniha plná nostalgických vzpomínek na dobu která se už nikdy nevrátí. Jednu hvězdičku ubírá zbytečná rozsáhlost díla. K tomuto autorovi se ale ještě vrátím. Píše hezky.
nádhera. úplne v praveku ma oslovilo Mluviti stříbro. pred rokmi som čítal Bajajove Duely a úplne ma to zobralo. potom sa mi do ruky dostalo Zvlčení a to tak, že až veľmi:)
Na krásné modré Dřevnici... snová prechádzka druhou polovicou 20. storočia, od chvíľ, keď Zlín prišiel o svoje meno, až po chvíle, keď mu meno s poctou vrátili. len letmo a nepravidelne sa v tých miestach vyskytujem, ale kniha ma tam vtiahla.
Bajaja je výnimočný autor!
„Vsadím se, že nepodepíšeš,“ rýpnul Zubík.
Utřel jsem si pěnu u huby: „O co?“
„O flašu slivovice.“
„Tož platí.“ :)))
Ze Zlína pocházím a ta kniha mi přišla krásná. Popisování míst, tradic, mluvy. Jsem hrdá na to, že jsem odtud :)
Směs obrazů, hrst vzpomínek, jež - jako Hrabalovy zlaté včely: každá je trochu o něčem jiným - evokují autorovo dětství ve Zlíne, které připadlo právě na první roky po válce a pak po komunistickém pučí (Vítězný únor). Autor diva se na svou minulost trochu tak, jako to děla skoro stejným zpúsobem memoárový film Felliniho "Amarcord" ('vzpomenu si'). Všecko v dopisech sestře. S nostalgií, která patří ke vzpomínkám na dětství, která ale neskrývá znechucení hnusem a odporností komunizmu. A Bajaja umí taky skrz tohle své odlehlé dětství nakouknout i do dneška, aby hořce o tom přemýšlet, proč v osvobozené od komunizmu zemí soudy vypadají, jak vypadají a nadále funguje princip komunistické "sociální spravedlnosti", což pro ně znamenalo ukrást to, co si ostatní vydělali v potu tváře, a aby to vzít sobě anebo předat ostatním papalášům. Hodně zajímavých informací o Zlínu a okolí, ale taky o lidech a věcech, jež stojí za zapamatování. Neobvyklé bohatý zážitek.
Zajímavá vzpomínková kniha, která díky drobným postřehům skvěle vystihuje staré noblesní časy a jejich změnu směrem k "lepším zítřkům". I když nejsem rodák, občas se ve Zlíně vyskytnu (například se tam narodily naše děti) a popisovaná místa jsou mi blízká. Nejvíc se mi líbila část, která dala jméno celé knize, o bruslení na Dřevnici a malém dětském spiknutí. A velmi mě zasáhla scéna školní "výuky" u obchodního domu s výlohou pranýřující přepych buržoazních živlů.
V závěru zabloudíme i do nedávné doby (2009): "... a na střeše domu podřimují tašky bobrovky z prvotřídní (first-class) hodonínské hlíny ze třicátých let minulého století, kdy vrcholila hospodářská krize a děda Knapek se rozhodl stavět domy. I teď je krize, ale zatím nikde nevidím hladové zástupy, všichni jsou spíš naštvaní, že nemohou mít všecko, a šrotují se auta, aby se mohla vyrábět další, další, další."
rodinná kronika ze Zlína a okolí, mírně nostagické vyprávění je jemně okořeněno experimentálními postupy psaní, asi ještě jednu hvězdičku si může připsat ten, kdo pochází ze Zlína a určitě se kniha čte těm, kdo zažili druhou okupaci (68-89)
Velice milá knížka o odcházení starých noblesních časů z Baťovského Zlína a jeho přeměně na socialistický Gottwaldov. Autor krásně vystihl naivitu dětské generace, která se nechala "opít rohlíkem" propagandistickými řečmi o lepších zítřcích a nadšeně vstupovala do pionýra, mičurinského spolku a jim podobných nesmyslů. Za nejsilnější okamžik celé knihy považuji chvíli, kdy se hlavní hrdina (autor) rozhodne udat své rodiče za to, že poslouchají Svobodnou Evropu...
Štítky knihy
dopisy vzpomínky dětství komunismus poválečná doba Zlín (Gottwaldov) české romány
Autorovy další knížky
| 2003 |  Zvlčení |
| 2009 |  Na krásné modré Dřevnici |
| 2005 | Nevěry II |
| 1988 | Duely |
| 1982 | Mluviti stříbro |
Kniha Na krásné modré Dřevnici je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 89x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 58x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Prostředí Zlína je mi blízké. Začátky knihy, popisující, jak se rodinní příslušníci vracejí do domova ze světa a touží tak po různých zkušenostech zakotvit v rodné vlasti. Ve Zlíně pracuje otec spisovatele jako lékař a žijí s nimi maminka, on a sestra Jana, dědeček , babička a jejich teta. Autor vše co prožívali , píše formou dopisů, které adresuje své sestře. Týkají se vzpomínek na dětství, ale i pohnutých let, kdy jim byl odebrán majetek, nastupující socialismus - až do roku 2022, kdy autor zemřel. Kniha popisuje, jakými situacemi autor procházel. Je tam hodně vzpomínání, až ve zbytečnostech, které jsou jistě blízké jemu a jeho sestře, ale pro čtenáře se kniha stává zbytečně rozvláčnou.