Mlýn
Michal Vaněček
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391225/bmid_mlyn-5BW-391225.jpg
5
967
967
Fascinující příběh podle skutečné události. Dva bratři. Jeden mlýn. A jeden slib… Strhující příběh dvou bratrů, kteří dali slib umírajícímu otci, že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem. Lze takový slib dodržet za všech okolností? Může oddanost takovému závazku odolat i mašinériím totalitních režimů? Bratři svůj závazek splnili. Ale za jakou cenu…... celý text
Přidat komentář
Na doporučení kolegyně z práce. Krátké kapitoly, útržky z novin k danému dni a roku. Příběh jedné rodiny, slib, který dali otci. Moc dobře se to četlo. Jsem ročník 1974 a je nutné, si některé naše dějiny stále připomínat, jinak na ně společnost pomalu zapomene. Vím, že takových příběhů by tady bylo na tisíce knih.
Silny pribeh inspirovany skutecnymi udalostmi a lidmi, ac se nejedna plne o biograficke zpracovani. Podobnych pribehu, respektive zivotnich osudu, ktere byly zniceny, posramoceny, nebo alespon nasmerovany jinam, se u nas za obdobi temna (vlada komunisticke strany) odehravalo bohuzel az prilis mnoho.
Kazdopadne tento je sam o sobe silny, ukazuje silnou mozna az prehnanou, oz je ale v tomto pripade obdivuhovne, vuli dodrzet slib stuj co stuj.
Behem jedne knihy projdeme obdobim od zacatu 20. stoleti az temer do soucasnosti, sice kratky ale zajimavy pohled na sudety o vysidloveni, osidlovani a pohyb cehu a nemcu. Kazda mince ma vzdy dve strany. Dale pak prurez pusobenim komunisticke strany u nas a postupne promeny nalad ve spolecnosti.
Zaroven obdivuji i to, ze zatvrzely postoj bratru sdilel i zbytek rodiny, kterou jejich slib dosti take ovlivnil, narazim hlavne na synovce, a ze se rodina navzajem podrzela a nerozpadla, tahli za jeden provaz.
Celkove se jedna o ctivy, jednoduse napsany pribeh, plny odhodlani, zklamani, nadeje, lasky, i zverstev. Doporucuji precteni a autoru dekuji za vydani.
Mimo to, letos planuji samotny mlyn navstivit, je v nem muzeum:)
Určitě silný příběh, a pokud je inspirován skutečnými událostmi, tak tuplem. Mám však trochu pocit, že podobných knih jsem četla už docela dost a vysloveně mě to nechytlo ...
Mlýn je románové zpracování historie naší země tak, jak ji viděli lidé na vesnici. S rodinou Hadrbolcových prožíváme události zhruba od první světové války až do roku 2008. Zpočátku to byla hlavně historická fakta psaná tak, že jsem se divila, proč má kniha takový úspěch, protože naši historii jsem četla mnohokrát a lépe zpracovanou. Ve zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla vydaná ve dvou dílech, aby začátek nebyl tak strohý a autor se o letech do roku 1948 a osudech hlavních hrdinů mohl více rozepsat. Hluboce na mě zapůsobila druhá část knihy, silný příběh dvou bratrů, příběh o jejich statečnost a vůli splnit slib, který dali umírajícímu oltci. A veliká chmura na mě padala s koncem knihy, kdy v roce 2003 museli tvrdě chránit mlýn i proti podnikatelům.
"........Kdo je slušný, byl slušný vždcky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe........"
Knihu jsem si vybrala díky výzvě na DK a měl to být příběh, který se odehrává ve vězení. Sice byli bratři ve vězení jen tři měsíce, ale myslím, že i tak tam tato kniha patří. Je to nezapomenutelný příběh a já ho můžu jen doporučit a podívám se i po dalších knihách pana Michala Vaněčka.
Čtení této knihy bylo pro mě nejen průřezem historických událostí 20.století, které jsem si osvěžil a doučil, byl to i veliký balík emocí, které jsem díky příběhu bratrů a jejich okolí zažil. Jak jsem ukrajoval děj knížky víc a víc, pociťoval jsem spoustu silných emocí… houževnatost, soudržnost, pokoru, skromnost… ale i nenávist, strach, lítost, beznaděj…
Knížka mě nutí zamýšlet se nad spoustou věcí. Vážíme si věcí, které v dnešní nad míru svobodné době máme? Z jakého důvodu jsou někteří lidé zlí a snaží se škodit ostatním? Proč nejsme spokojení s tím, co máme a hledáme něco víc? Takových otázek mi padá na mysl spousta.
Skutečně, tahle kniha by měla být zařazena do povinné četby hodin dějepisu, aby i současné a budoucí generace věděli, jak tvrdé osudy lidé v době totality zažívali.
Kandidát na knihu roku.
Nezáživné, strohé. Spíš dokument než román. První kniha za poslední rok, kterou jsem nedočetla.
Krásný průřez historií, resp. režimů ČR v rámci románu. Myslím, že pro děti na SŠ by to mohla být dobrá povinná četba, pro všeobecný přehled. Nicméně musím říct, že jsem to četla dlouho, nemohla jsem chytit slinu a začíst se, i když téma je určitě zajímavé.
Výborný román, dokonalá ukázka toho, jak bývalý režim ničil lidské životy a jak v tom současném zapomínáme, nevíme, ztrácíme úctu...
Vyprávěno velmi srozumitelným, až jednoduchým stylem - což rozhodně není na škodu ani to románu nijak neškodí. Naopak, přijde mi, že o to víc tím právě vynikla podstata děje a činů, navíc díky tomu je to zcela srozumitelné i mladé čtenářské skupině - ideální četba pro studenty středních škol.
Tak tohle byl hodně smutný příběh, na kterém je krásně ukázáno, jak dokážou být za stejných podmínek jedni neuvěřitelně krutí, zatímco si druzí uchovají svou lidskost a dobrotu. Spíš než první část, kde je vylíčena perzekuce obou bratrů, na mě zapůsobila druhá polovina knihy, ze které na mě dýchla neskutečná skepse. Jsou zde mistrně popsány pocity zmaru a promrhání života obou bratrů, se vším, jak je tehdejší režim zválcoval. Vede mě to k zamyšlení, kolik dalších podobných osudů asi bylo? Je dobře, že se připomínají, a nemusí to být jen váleční hrdinové, ale i ti obyčejní, morálně silní lidé, kteří žijou v každé době.
Jediná moje výtka je k autorově stylu psaní. Už jak tu padlo, kniha je psána hodně jednoduchou češtinou. Zezačátku jsem si na to musela zvykat. Krátké kapitolky učebnicového typu zde byly zbytečné. Kdyby byla kniha stylisticky lépe zpracovaná, neměla by chybu. Vlastní příběh to ale vynahradil, takže nakonec si kniha plné hodnocení zaslouží.
Mlýn mi připadal jak zbeletrizovaná učebnice dějepisu. A vlastně si myslím, že by měl být povinnou četbou možná už pro starší žáky základní školy, ale zcela jistě pak pro středoškoláky. Proto, že nenásilně provází nedávnou českou historií. Proto, že seznámí se zásadními okamžiky (i těmi dost temnými) 20. století v naší zemi a navíc to činí srozumitelným jednoduchým jazykem. Což pro mě byl paradoxně největší kámen úrazu. Jazyk, jímž je Mlýn napsaný, byl pro mě jednoduchý možná až přespříliš, působil až naivně, a to zvlášť v první cca čtvrtině knížky. To jsem měla občas pocit, že se snad přes tento styl ani nepřenesu a knihu odložím. Trochu mi připadalo, že jak se autor snažil nacpat toho do příběhu co nejvíc, utrpěla tím literární kvalita. Možná by knížce nakonec slušel větší rozsah. Zprvu autor hodně spěchal, utíkal překotně, až se kniha zadýchávala. A to mě mírně rozptylovalo. Na druhé straně měl šťastnou ruku v ohromně nosném příběhu dvou mlčenlivých tvrdohlavých bratří, kteří dědictví své rodiny dokázali i přes velká příkoří udržet.
Zpětně chválím ztvárnění všech "dob" 20. století. I přes jakousi rozpačitost bych nakonec knihu doporučila, zvláště pak těm mladším, kteří se ještě mohou dozvědět něco nového o naší historii.
Úžasná kniha, nádherný příběh ještě teď po přečtení na ní musím myslet,bratři František a Karel jsou hrdinové, slib dodrželi a neměli to vůbec lehké. Obdivuji a smekám za to co pro mlýn udělali a hlavně co bolesti a utrpení zažili. Knížka je krásně psaná byla bych pro, aby se četla jako povinná četba ve školách. Dávám 100%,děkuji pane Vaněček za krásně strávené chvíle u této knihy a doporučuji!!!!
Pod názvem knihy Mlýn je napsáno "fascinující příběh podle skutečných událostí". Příběh je opravdu fascinující. Hodně z něj znám už dlouho, protože do mlýna jezdíme docela často. V knize je však popsán příběh mlynářské rodiny v souvislosti s historií naší republiky. Je fascinující a obdivuhodné jak bratři dokázali svůj slib splnit. Že byli podivíni? To jistě byli. Však po tom co prožili snad ani jiní být nemohli.
Teď, když uslyším, nebo si přečtu, slovo MLÝN vybaví se mně asociace SLIB, ČEST, VÍRA, HRDOST.
Dávám 5*, ale myslím si, že to nestačí. A nominuji knihu ve všech třech kategoriích.
Výzva 2019 - 7. Kniha, která vás zaujala obálkou
Kniha mě naprosto strhla. Mimo zajímavý příběh jsem byla vděčná za náhled do jednotlivých let socialismu.
Závěr s citací K. Čapka hovořil za vše: "Mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždy, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem , točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždcky, kdo mění víru, nemá žádnou ... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to století, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář."
Zajímavá kniha psaná jednoduchým slohem s krátkými kapitolami. Skoro bych řekla bez emocí, i když nakonec dojem zanechá. Líbila se mi.
Ten příběh je působivý sám o sobě - a navíc je zvolen chytrý způsob vyprávění, zasazující ho do dobového kontextu, s množstvím informací, jež z knihy činí téměř "příručku české totality", i se smyslem pro zachycení atmosféry toho kterého období. Některá fakta jsou připomínána nepřiměřeně často a zejména v závěrečné čtvrtině mírně vítězí spisovatelův kalkul nad střízlivostí románu, ale jinak byla radost číst.
Štítky knihy
komunismus socialismus politická perzekuce bratři zločiny komunismu podle skutečných událostí znárodnění
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mlýn |
| 2019 |  Iluze pravdy |
| 2017 | Co má vědět správný Čech : 111 velkých vyprávění o malé zemi |
| 2010 | Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány |
| 2016 | Staré pověsti české pro děti |
Čtu méně, důvod je prozaický, ve svém pozdním věku jsem se dala na studium bohemistiky.
Mlýn jsem čistě náhodou vzala do ruky spolu s "povinnou četbou" a děkuji své ruce, že sáhla po správné knize.
Četla jsem pomalu, obzvlášť výstřižky z Rudého práva, oslavná báseň Vítězslava Nezvala mi byla známa, ale vidět to takto černé na bílém.... Každý chybujeme, ale i chyby mají svou míru. A když jsem se dostala k osmdesátým létům, kdy jsem prožila své mládí, vařila se mi krev v žilách. Opravdu to tak bylo, každý byl už nějak zabydlen ve své "ulitě", de facto spokojen. Jak mocně působí, když člověk musí řešit, jestli bude maso k obědu, toaleťák a vložky. Éra chataření se mi zobrazila ve všech barvách, tam si totiž lidé - ve "své" chatě mohli říct sousedovi "svůj" názor. Vzpomněla jsem si, jak mi rodiče v osmé třídě řekli, že ač mám samé jedničky po celou dobu ZŠ, na gymnázium si přihlášku dát nemůžu. Tak jsem to vzala oklikou, ale jak řekla jeden z hlavních hrdinů: "Vzali jste nám čas". A to se nedá odpustit, čas je spolu se zdravím nejvzácnější dar, který jsme dostali a bohužel nebylo jen na nás, jak ho využijeme...
Nakolik je příběh přikrášlen, jsem si nepřipouštěla. Tady jde o podstatu věci. Můžete mi vzít všechno, ale svobodu má člověk v sobě, ta se nedá "udělat". "Změníš možná režim, ale lidi ne, svobodu musíš mít v sobě - tu si musíš vybojovat".
Divoká porevoluční léta jsou popsána velmi pregnantně - ostatně dějiny tvořili lidé, kteří si změnili režim.
Tvrdím celou dobu, že dokud budou žít všichni, kteří zažili socialismus s lidskou, či bez lidské tváře, nic se nezmění. Nevyjímám z toho ani sebe, jsou tam ty vzpomínky... Co jsem ovšem nečekala, že na tom marastu a kupě hnoje vykvete křehká květinka naděje, že se můžeme mít všichni stejně a jako už tolikrát usadí se v hlavě mladých lidí. Závist je věčná. Ne nadarmo je druhým smrtelným hříchem.
Je mi z té knihy smutno, je tak pravdivá, až to bolí a třeba jednou - to už tady nebudu - to bude dobré... Snažím se cestovat, nikde není na růžích ustláno, ale přála bych svým pravnoučatům, jejich kamarádům a kolegům, aby měli svobodu v duši jako samozřejmost.