Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21456/bmid_divka-ktera-si-hrala-s-ohnem-KLi-21456.jpg
5
6103
6103
Milénium / Millennium série
< 2. díl >
Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu Muži, kteří nenávidí ženy. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po údajné pachatelce zahájí celostátní pátrání podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině... Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. Podle žebříčku patnácti celosvětově nejprodávanějších titulů za rok 2008, který jako každý leden sestavil newyorský měsíčník Publishing Trends, se Stieg Larsson s prvním dílem své trilogie umístil na třetí příčce, druhým na devátém a třetím na desátém místě, a stal se tak celkově nejúspěšnějším autorem žebříčku... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2009 , HostOriginální název:
Flickan som lekte med elden , 2006
více info...
Přidat komentář
Sice je to román dlouhý na 600 stran rozdělený na 32 kapitol, které jsou poměrně rozsáhlé, ale přesto se dá přečíst jedním dechem. Je to tím, že je psán velice jednoduše a čtivě. A přitom se ani nezdá, že by se autor s popisy nějak moc páral. Tak jako tak se dá do knihy rychle začíst a ještě rychleji se nechat pohltit příběhem. Osobně se mi velice líbil ten exaktní detektivní styl, kde postavy obvykle místo "měla krásné modré oči a jmenovala se..." byly popisovány stylem "měla 173 cm a na občance uvedené jméno..." Stejně tak mi byl sympatický autorův smysl pro detail. Nejenom, že tu bylo detailů celá řada a všechny byly pro příběh důležité, ale autor je dovedl i hezky zvýraznit. Užíval pro ně často různá pojmenování. Jednu událost třeba tituloval Všechno To Zlé, jindy dával předmětům jméno (Krabička na cigarety od Miriam Wu). Zkrátka i méně bystrý čtenář se v tom rozsáhlém a detailním příběhu neměl šanci ztratit. Kromě toho byl děj vskutku hezky poskládán. Věřím, že při zvolení jiné kompozice by se z děje vytratila dynamika, chronologická dramatizace a jistě by některé dějové zvraty nepůsobily tak nečekaně. Na konci se navíc děj poměrně uvěřitelně a logicky vyjasní, zapadnou do sebe všechny dílky a závěr je přirozeně uspokojivý, což není plus, nýbrž samozřejmost. Na tuto samozřejmost se někdy u komplexnějších příběhů zapomíná. Jinak ještě před čtením jsem četl komentář uživatelky kiddlinka a dával si dobrý pozor na záměnu Er a Ich formy. Ano, je pravda, že ji autor někdy libovolně měnil, avšak vždy ji přehledně odsadil na další odstavec a zvýraznil kurzívou. V posledních kapitolách občas kurzíva při vnitřních monolozích chyběla, ale to mohla být už chyba překladatele. Jediné, co bych knize mohl vytknout je minimum emocí. Chci říct - Švédové jsou trochu jako my Češi - příliš racionální. To mi sice nevadí, ale aspoň jednu citovou "americkou" scénku bych uvítal. Když se totiž dobře podá a zasadí do správného místa, zanechá na čtenáři hluboký dojem. Toť názor můj... Mimochodem: první zápletka na ostrově s hlavním dějovou linií skoro vůbec nesouvisí, nicméně osobně ji pokládám jako ukázka pro čtenáře, čeho všeho je Lisbeth schopná, zvláště pokud je druhý díl pro čtenáře prvním setkáním s trilogii Milénium.
Tento díl se mi z celé trilogie líbil nejvíc, opět jsem se po přečtení podívala na film a tak si zážitek z knihy ještě posílila.
Opět knížka, která mě k sobě připoutala od prvního slova, začínám číst poslední díl a už teď na začátku lituju, že to bude konečná..
Úžasný a napínavý druhý díl. Narozdíl od Muži, kteří nenávidí ženy se nejedná o uzavřený příběh, takže čtenář musí okamžitě sáhnout po pokračování.
Myslím, že skvělému prvnímu dílu se nevyrovná, ale i tak bezvadné počtení, těším se na další díl.
Po přečtení první knížky jsem byl nadšený a vrhl jsem se do druhého dílu. Začátek mě bavil, byl poměrně zajímavý a děj svižně utíkal. Avšak co se dělo potom mi rozum nebral, střed knihy by se dal o nějakých 200 stran zredukovat. V podstatě se zde stále opakovala stejná fakta z vyšetřování a kolikrát jsem měl chuť přeskakovat řádky. Ke konci se to pomalinku rozjíždělo ale žádné překvapující zvraty se nekonaly. Je to škoda, třetí díl si přečtu jen z povinnosti celého kompletu.
O Dívce, která si hrála s ohněm do značné míry platí to samé, co jsem napsala už o prvním dílu: mizerný styl (tentokrát obohacený o zcela bezdůvodné skoky do ich-formy, které nelze obhájit vnitřním monologem, a pitomé matematické metafory, jimiž chce Larsson vzbudit dojem hloubky a komplexnosti a jimž jako každý správný začátečník očividně nerozumí), nulový realismus (Salanderová kupuje v übersocanském Švédsku luxusní byty a provádí milionové operace, aniž by to přilákalo pozornost úřadů) a koňská dávka misandrie.
Pokračuje stoprocentní ztotožňování pachatelů s muži, takže i jediný ženský záporák je ve skutečnosti přeoperovaný chlap – prokletí penisu holt člověk neunikne. Vůbec svou neochotou připouštět jiný model než prokazatelně neplatnou dichotomii „muž pachatel, žena oběť“ působí Larsson jako ten typ aktivistického fanatika, který provozovatelům útulků pro muže zabíjí domácí mazlíčky. Zápletka je klasicky schematická, pouze v tomto případě se musel autor extra snažit, aby jí kvůli švédské, zcela mimoňské sexuální politice dodal nějakou váhu, ztotožnil prostituci s obchodem s bílým masem, a mohl tak pronášet zcela neuvěřitelné: „zákazníci prostitutek – pardon, překupníci žen, jsou zločinci proti lidskosti a zaslouží si být postaveni ke zdi“.
Novinkou oproti předchozímu dílu je rozpracování již zmiňovaného dvojího metru „ženy smějí, muži ne“ do zcela nevídaných hloubek: tak například Salanderová smí chrápat s nezletilým, ale samotný akt návštěvy prostitutky je považován za nehorázné zneužívání; Salanderová může vystupovat v roli erotické zaučovatelky, ale Blomkvist musí jasně říct, že není prase a „devatenáctky v minisukních a s dokonalými těly (!!!!) ho nezajímají“; Jakýkoli byť jen náznakově znevažující přístup k ženám je považován za donebevolající sexismus, ale sexuální pronásledování Blomkvista kolegyní, a tedy legitimní harašení je se smíchem odmávnuto jako roztomilé.
Kniha je rovněž krásnou ukázkou autorovy emocionální vyspělosti, protože kdokoli se na jeho milované protagonisty třeba jen ošklivě podívá, je jednak podroben hackování a plánům na zničení života, a později stejně odhalen jako zlý zmrd, který znásilňuje imigrantky.
Mám rovněž podezření, že autor si moc nepamatoval, co v minulém díle napsal, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč je z durdenovské antihrdinky najednou vyprázdněný konzumerista, z bordelářky div ne stepfordská panička, z magora nechápajícího vztah mezi příčinou a následkem vysoce morální osoba, která odjakživa pečlivě zvažuje důsledky svých činů, a z mladistvě vypadající ženské prepubescent, který si pomalu musí podkládat zadek, aby viděl přes stůl. Tyhle nedomyšlenosti jen podporují moji teorii, že Larsson při psaní stejně jako většina amatérů nezapínal mozek, ale raději fantazíroval, jak prostřednictvím svého idealizovaného zástupce Blomkvista prcá nezletilou, nevyvinutou holčičku bez pohlavních znaků, zatímco ona ho při tom mlátí do koulí a nutí ho s pláčem se omlouvat za to, že je muž… Ježišmarja, sundejte to ze mě, uááááááá!
První díl končil tak, že se nedalo okamžitě nesáhnout po druhém dílu. Bavilo mě, že je to v podstatě díl jen a jen o Lisbeth. Závěr byl hodně napínavý...řekla bych že, až přitažený, za každou cenu musela přežít, 3 kulky v těle, vyhrabala se z hrobu a se svými sotva 50 kg živé váhy dokázala zatít sekerku do Zala...hm, no dobře, papír snese všechno..:-)
Protože jsem si půjčila celou trilogii, tak pokračuji..
Často slýchávám názory lidí kolem sebe, že vstupují do druhého dílu knižní Larssonovy trilogie s otazníky, o čem to vlastně ještě bude. Pokud pominu těch pár lidí, co již měli tu možnost zhlédnout švédskou filmovou adaptaci. Zpočátku to tak trochu na mě působilo, že ani sám autor nemá nějak promyšleno, jak linii mezi jedničkou a dvojkou spojit. Chvíli jsem se musel nutit, abych se vůbec v knize posunul, ale od takové třetiny knihy jsem již využíval každé volné chvíle, abych mohl zase nějaký ten tucet stran zhltnout. Larssonovi se samozřejmě omlouvám a je mi jasné, že to měl moc dobře spočítané již od začátku, jen mně to prostě trvalo, než jsem si to spojil. Třetí díl již čeká.
Úžasné pokračování trilogie Milénium od Stiega Larsona. Začátek byl opět takový pomalejší úvod, ale potom se to rozjelo. Hodně chytlavá knížka, do které se velice snadno začte se super příběhem a zápletkami. Můžu doporučit každému.
Naprostá bomba!!! Jednička mě bavila, ale pokračování ve čtení jsem trochu oddalovala, dokud mi kamarádka neřekla, že jsou i zbylý díly dobrý...dobrý???!!! Toto naprosto nevystihuje moje pocity, bylo to úžasný. Ke konci jsem jela jak motorová myš a úžasně se u ní bavila. O tom, že již dnes začínám třetí díl vůbec nepochybujte :-)
Všechny tři knížky jsou super, všechny tři jsem přečetla jedním dechem. Larssona obdivuji, že dokáže vymyslet něco tak geniálního.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno hackeři krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2008 |  Muži, kteří nenávidí ženy |
| 2009 | Dívka, která si hrála s ohněm |
| 2010 | Dívka, která kopla do vosího hnízda |
| 2010 | Milénium 1–3 (box) |
Jako první díl,čte se jednim dechem.