Labyrint

30.04.2014

Sice jde o takový moderní „rodokaps‟ jako třeba knihy o Agentovi JFK ale řemeslně jsou Renčínovy knihy asi lepší. Jinak jako oddych mezi dvěmi vážnějšími knihami se to čte svižně. Nevěděl jsem do čeho jdu a nakonec šlo o příjemné překvapení. nyní už čtu Zlatý kříž.

22.02.2014

Začátek mě nadchl, prostředek byl trochu slabší a závěr pěkný. Úsměvný a dějově nabitý sci-fi příběh.

25.12.2013

Hodnocení Labyrintu je docela oříšek. Pokud na něj budu nahlížet jako na ojedinělý internetový projekt, v němž se hranice mezi spisovatelem a čtenářem stírají, pak nemá chybu. Komentáře, které se objevily pod každou internetovou kapitolou, skvěle simulují způsob vzniku celého díla i pro ty, kteří neměli to štěstí a nebyli u projektu od začátku. Rovněž pomáhají dotvářet svět, posuzovat, kde ležel záměr autora a kde záměr čtenářů, které nápady jsou čí a jak moc je celý příběh dílem jeho čtenářů. Zasmějete, i zamyslíte, jak byste se nad kapitolami sami nezamysleli. Projekt jako takový je tedy na pět hvězd.

Labyrint jako kniha je na tom ovšem hůř. Mezi kapitolami jsem neměla dlouhé časové prodlevy a celý příběh se přede mnou rozevíral od svého začátku až po svůj konec. Vynikl tak posun ve stylu (stylech) psaní, žánrové brouzdání přes původní krimi, přes survival, po městské fantasy, až k akční řezačce. Při čtení je hodně cítit, že děj nebyl promyšlen dopředu, že se zvraty a nové informace uměle šroubují na sebe a až dodatečně se domýšlí, jak věci alespoň trochu solidně vysvětlit. Labyrint jako kniha je na tři hvězdy.

Chcete-li si tedy čtení užít, neberte ho do rukou jako souvislou a běžnou knihu. Přistupujte k němu jako ke zvláštnosti, po každé kapitole si čtěte komentáře a nad souvislostmi se příliš nezastavujte. Pak si ho naprosto užijete.

02.01.2011

Začátek Labyrintu původně publikovaného na pokračování na autorově webu a v časopise Pevnost, připomíná filmovou sérii Saw, ačkoliv po několika epizodách se z jejího stínu vymaní. Na druhé straně se ale autor nevyhne srovnáním s celou řadou dalších děl, jejichž ozvěna je v románu patrná, ač se toho dopustil nevědomky a zcela neplánovaně.
Předně je to Abramsův seriál Ztraceni. Skupina na první pohled obyčejných lidí se ocitá na tajemném místě (místo ostrova zde máme podzemí), aby zjistili, že všechno je zcela jinak, než jak se na první pohled zdálo. A zákonitě pak musíme zmínit modlu městské fantasy Nikdykde britského mága Neila Gaimana (motiv druhého světa pod Londýnem). Ostatně k této knize byl přirovnáván i Renčínův Zlatý kříž. Stylizace záporáků (střelné zbraně, katany) a akce (dávkována rozumně) pak zase vyvolá vzpomínky na krváky Jiřího Kulhánka.
Až na tuhle viditelnou inspiraci obsahuje kniha všechno, co máme na Renčínových knihách rádi. Především dobře vystavěnou zápletku, která si čtenáře obmotá kolem prstu hned první stránkou a nutí k neustálému čtení. Když mluvíme o zápletce, musíme zmínit omračující pointu, či spíš rozuzlení, na němž je celý příběh vystavěn. Budete při něm kroutit hlavami a říkat si, že to snad není možné. Ovšem tak efektivně bude působit jen na ty, kteří jsou ještě nepolíbení jeho trilogii Městské války, navazující na Labyrint a neví, jak bude příběh pokračovat.V kontextu Renčínovy tvorby tak působí Labyrint jako nejslabší dílo (přeci jen, pořádně se rozjel až ve své trilogii), ale za přečtení stojí. Na druhé straně se po všech těch ovacích jedná o menší zklamání a k Labyrintu se už asi nejspíš vracet nebudu