Léto
Albert Camus
Soubor esejů Léto vznikalo v letech 1939 až 1953, v černých letech Camusova života, kdy se ve vzpomínkách vrací do rodného Alžírska a ačkoliv jsou jednotlivé eseje plné spalující ironie a teorie absurdna, avšak rovněž i lásky a nádherných básnických obrazů.
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1999 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
ĽÉté , 1954
více info...
Přidat komentář
Kniha esejů bilancování života autora.Psané složitější formou.Člověk nemůže knihou proplouvat,musí ji velmi dobře sledovat,jinak neví co čte.Zajímavé
Úvahy o životě, člověku, absurditě a protikladech, to vše zakomponované do Camusovi domoviny, ale s ohlédnutím i na jiné kraje a doby. Nějak nevím, co dodat.
Jedná se o trošku složitější čtení. Místy jsem se vracela pro lepší porozumění i připomenutí zajímavých myšlenek a postojů. Bylo hezké dozvědět se více o postavě tohoto známého autora z jeho vlastních řádků.
"Toho dne jsem nahlédl skutečnou tvář světa, rozhodl jsem se přijmout, že dobro je v něm zároveň škodlivé a zločiny blahodárné. Toho dne jsem pochopil, že jsou dvě pravdy a jedna z nich nesmí být nikdy vyslovena." Slova génia s duší básníka. Nejde nemilovat.
Štítky knihy
Kniha Léto je v
| Přečtených | 40x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
"Viete nad čím najviac žasnem?" hovorí Napoleón Fontanesovi. "Nad schopnosťou sily niečo vybudovať. Na svete sú len dve mocnosti: šabľa a duch. Šabľa časom vždy duchu podľahne."
Ako vidno, dobyvatelia občas podľahnú trudnomyseľnosti. Za toľko domýšľavej slávy je treba občas niečo zaplatiť. Lenže čo pred sto rokmi platilo o šabli, už dnes tak úplne neplatí o tanku. Dobyvatelia bodovali a po rozorvanej Európe sa na celé roky rozhostilo chmúrne ticho bezduchých miest. V dobách ohyzdných vojen o flandri snáď holandský maliari mohli maľovať kohúty u nich na dvore. Podobne sa zabudlo na storočnú vojnu, avšak v hoc ktorom srdci ešte žije orácia sliezskych mystikov. Ale dnes je všetko inak, maliar aj mních musia narukovať: cítia so svetom spolupatričnosť. Duch stratil svoju bohorovnú sebaistotu, ktorú mu priznal aj dobyvateľ."