Lector in fabula

Při vší úctě k panu spisovateli, já to nepochopila... Kdybych nemusela, tak knihu nepřečtu.

11.12.2017

Jednou jsem byla na gastroskopii. Nemohla jsem před tím jíst a předpokládala jsem, že to na tom bude to nejtěžší. Když jsem přišla na polikliniku, měla jsem si lehnout na stůl na levý bok a dýchat nosem. Teď konečně zjistím, jak to dělají pornoherečky, problesklo mi hlavou. Po půl hodině to bylo hotové, ale najednou se mým posláním stalo najít záchod a strávit na něm další deset hodin.

Eco je takový starostlivý lékař, který se vám chystá udělat něco nepříjemného. Nebudete vědět, jak přesně to funguje, ale budete se držet pokynů... dýcháte s klidem a nedovolíte si nic přeskočit, aby náhodou ta procedura netrvala déle jen kvůli tomu, že už chcete, aby přestala. Ta hnusná trubice je sémiotika.

Nakonec si říkáte, že to není tak špatné. Vlastně vám to asi přinese mnoho dobrého a Eco občas hodí nějaký vtípek, jindy něco peprného ve francouzštině. Nevíte, jestli se můžete smát, protože si nejste úplně jistí, jestli to byl vtip, nebo jen znovu diktuje sestřičce s naježeným knírem definici lithia, ale tak moc chcete uvolnit situaci, že uvěříte, že se výborně bavíte.

A pak vám dovolí si stoupnout a vyzve vás, ať se vydáte zpátky do světa. Víte toho najednou o dost víc. Následujících deset hodin (minimálně) trávíte prožitou zkušenost, abyste na tom našli něco dobrého: třeba, že díky analýze aktivity čtenáře můžete jako autor lépe připravit vlastní dílo, nebo že uvěříte, že každá komunikace není předem odsouzena k nezdaru a naopak v sobě nabízí klíč, jak k porozumění dojít.