Lampáš malého plavčíka
Ján Navrátil
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71541/lampas-maleho-plavcika-71541.jpg
4
6
6
Najpôsobivejšie knihy bývajú zaiste tie, ktoré spisovateľ napíše z vlastného detského zážitku - Ján Navrátil prežil najútlejšie detstvo na dunajskom vlečnom člne. Palubu lode spoznal skôr ako pevnú zem, chodiť sa naučil v blízkosti kormidelníckeho kolesa, do kruhu rovesníkov sa dostal až ako prvák. Krátke prázdninové návraty na vlečný čln, malý brat, veľké ohrozenia prírodnými živlami i dramatickými udalosťami na brehoch - to je zdroj inšpirácie pozoruhodnej knihy.... celý text
Přidat komentář
Síce pre deti a mládež, ale vkusná a atmosferická. Predvojnové a vojnové roky, neprehradený Dunaj, vôňa sladkovodnej rieky, šum lužných lesov... Môj dospelácky vkus chcel viac opisov, ale aj tak sa mi veľmi páči, že táto kniha ku mne prišla úplnou náhodou a prežila som s malým Markom napínavú plavbu celým Dunajom - od prameňa, po deltu...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Dobré ráno, pramienok |
| 1969 | Poklady Zorničky |
| 1989 |  Kulatá kostka |
| 2003 | Lampáš malého plavčíka |
| 1985 |  Belasý maják |
Poetická, napínavá, místy humorně laděná, ale místy i smutná – taková je knížka Lampa malého plavčíka. O období druhé světové války bylo napsáno nepřeberné množství knih, ale tato je unikátní tím, že líčí život rodiny lodníků na vlečném člunu na Dunaji. Ten sám o sobě nebyl jednoduchý ani v mírových dobách – život ve stísněných prostorách lodi, rozmary počasí, lodní neštěstí... válka ovšem z plavby po Dunaji, který v té době vesměs ovládali Němci, udělala ještě mnohem nebezpečnější podnik. Rodiny se však nezřídka rozhodly raději pro společnou plavbu po Dunaji, než pro návrat "na souš", kde mužům hrozilo odvelení na frontu.
Autor při psaní knihy využil své vlastní vzpomínky z dětství a příběh vypráví z pohledu malého chlapce Marka. Ten ještě spoustě věcí nerozumí, byť leckdy není ušetřen děsivých událostí, které by otřásly i dospělým. K tomu četné neshody s dětmi ve škole, které, jak už to bývá, odlišnost svého nového spolužáka chápaly jako vhodný důvod k šikaně (tehdy se to tak ovšem nenazývalo).
Hezké je Markovo dětské rozumování o tom, co si myslet o partyzánech, Němcích, Rusech... kdo je zlý, kdo dobrý, komu věřit, co se stane po válce... vlastně jde o otázky, na které ani dospělí neznali odpověď, anebo se odpovědi báli. Úvahy o tom, jak mnozí lidé po válce ze dne na den převlékli kabát, jsou ovšem až příliš dospělácké. I když kdoví, možná, že děti takové věci viděly a vnímaly zřetelněji než dospělí, pro něž bylo těžké uvěřit tomu, jaký je ve skutečnosti jejich soused...