Krvavá komnata
Angela Carter
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22598/bmid_krvava-komnata-vpF-22598.jpg
4
93
16
Anglická spisovatelka Angela Carterová je českým čtenářům téměř neznámá. Pouze v roce 1993 od ní vyšla Kytice dívčích pohádek (Svoboda-Libertas), což je však kniha spadající spíše do její badatelské než tvůrčí činnosti. Sebrala do ní pohádky s ženskými a dívčími hrdinkami z různých zemí světa. I ve své původní tvorbě vychází často z mýtů a pohádek – na lidových a notoricky známých vyprávění se jí líbí stále se měnící invence každého dalšího vypravěče. Líbí se jí, že příběhy, jejichž původní autoři nejsou známí, může kdokoli v jakékoli době jakkoli převyprávět, předělat a přizpůsobit své fantazii, a tak mohou být ony bájné příběhy stále živým občerstvováním a zábavou pro široké vrstvy. Není tedy jistě nic zvláštního na tom, že pod tento druh zábavy zahrnovala Angela Carterová i televizi, a například v populárním seriálu Dynastie viděla moderní verzi klasické pohádky. Krvavá komnata (1979) je skvostným příkladem její „pohádkové" filozofie. Klasické pohádky a pověsti, známé po celém západním světě – jako Třináctá komnata, Červená Karkulka, Kocour v botách, Sněhurka, Kráska a zvíře, Dracula, Král duchů aj. – dostávají ve zcela originálních parafrázích Angely Carterové jinou podobu, jinou náladu, jinou charakteristiku postav, jiné vyznění. S dobře známým příběhem si může myšlenkově i jazykově pohrát tak, jak vyhovuje její představivosti a jejímu zacílení. Všechny parafráze se vyznačují úchvatnou atmosférou, vtahují čtenáře útočením na všechny smysly, včetně silného erotického podtónu, do magického, ne však nadpřirozeného světa. Ženské hrdinky, ač vypadají jako andělé, v nich prožívají, na rozdíl od zjednodušujících pohádek, přirozené touhy a vášně spojené s roztomilou praktičností, a muži démonizováni z ženského pohledu na přitažlivé živočišné netvory buď život ženy změní a získávají, nebo hynou. Moderní pohádky Angely Carterové vyprávějí – tak typicky pro naši dobu – o lásce na život a na smrt.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1997 , ArgoOriginální název:
The Bloody Chamber , 1979
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
postmoderní převyprávění klasických pohádek (Červená Karkulka, Kráska a Zvíře, Kocour v botách, Sněhurka, Modrovous...) a pověstí (Dracula, vlčí dítě...), i když přes 50 let stará (a tedy dost předvídatelná, zejména ta s výrazně feministickým výkladem), stále čtivá
té ryzí postmodernitě odpovídá i autorčino zaměření na formu podání víc než na obsah sdělení = třeba hned první a titulní povídka Krvavá komnata je časově zasazena tak asi do předválečné doby (odhaduju podle automobilu a telefonu v luxusní vile) a vyprávěna/přeložena jazykem typickým pro prózu dekadence; přes tyhle moderní kulisy je čtenáři zápletka zřejmá, zaujmout tedy musí právě způsob podání anebo jazyková ozvláštnění
nejvíc se mi líbila povídka Sněhulka = i když čítá sotva půldruhé stránky, interpretačně by vydala na velkou studii
Myslím, že autorka není ani první, ani poslední, která zde, skrze Krvavou komnatu, poukazuje na to, že pohádky - pohádkové příběhy, mají v sobě zašifrováno mnohem, mnohem víc..., než jen to, jak uspat, či pobavit malé děti.
Asi nejvíc se mi zamlouval Král duchů a Námluvy pana Lva.
Drsné a surové převyprávění klasických pohádek. Pokud snesete nějakou tu dávku morbidity, dílo byste si měli užít. Hlavně to prosím nečtěte dětem před spaním =)
Brutalita v hávu něžné smyslnosti :).
Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na styl, ale pak... tyjo, to byl masakr :). Hororová krása. Nepotřebujete strachy stahovat zadek, autorka hraje na strunky, na které se v bdělém stavu normálně nebrnká. Nene. Počká na noc za dne a den za měsíčního svitu. Nabídne letmé pohledy, záblesky v nelidských očích šmírujících v temnotě. Jiskřivou hebkost kožíšků šelem a mírumilovné zakřupání kroků v čerstvě napadlém sněhu. Zašlá klepadla na vrzajících dveřích a ohně v dlouhých tmavých chodbách, které nestíhají osvětlovat okolí, natož hřát. Mrazivé pustiny a bezútěšnost samoty.
Známé věci?
Dávejte si pozor i na ně :).
Známé příběhy, trochu předělané, mírně načančané a hezky nasáklé hřbitovní zatuchlinou, vlhkostí i tělesnou a nevyhnutelností krvácení - jak jinak, než vždy zcela nutného. Jedno jestli na loži, nebo honu. Nezáleží na tom, jestli vlivem chtíče, či pomsty, hladové nutnosti, prokletí, nebo prostě jen rozmaru.
Angela Carter mě dostala.
Po precteni hromady pulpovych hororu, splatterpunku, Mellicku a lovecraftsky inspirovanych antologii, jsem se konecne pustil do kultovni povidkove knihy Angely Carterove.
Klasicke pohadky zahalene do feministickeho havu dle feministu, podle me doktor Freud obohaceny surrealismem Jana Svankmajera nebo Jiresova snimku Valerie a tyden divu.
Laird Barron pel ody na tuhle knihu pred lety na nejakem blogu, ale ja jeho nadseni moc nesdilim. Nektere povidky ve sbirce trpi upatlanymi konci. Titulni povidka, ta nejdelsi v knize ma napriklad velmi naivne hloupy konec. Carterova je pro me neco jako Ligotti i kdyz s jinou tematikou. Nektere povidky maji ten pravy Wow-efekt, napriklad ta se lvem, kocourem nebo vlkodlacich a pribehy u kterych clovek nevi co jimi autor chce rict, Kral duchu, Snehulka a ta o Nosferatovi.
Povinna cetba pro milovniky hororove ci vazne literatury.
Příběhy mě svým dějem až na pár výjimek moc neuchvátily.
Ovšem bravurně se podařilo vytvořit tu správnou tajemně temnou atmosféru, která knihu vytahuje nad průměr.
Vzhledem k tomu, že mě fascinují horory, mysteriózno, duchařské příběhy a gotická estetika, nemohla jsem se dočkat, až se mi kniha dostane do rukou. Podle popisu knihy a reakcích na ni se dalo usuzovat, že se jedná o zhmotnění všech mých představ o ideální knize spadající do kategorie vymezené výše jmenovanými aspekty.
Očekávání se dokonale vyplnila v atmosféře knihy, kterou autorka buduje precizně a bez zaváhání - zlověstné lesy, krev, svazky klíčů, tajuplné zámky, zamaskovaní tvorové jen zdánlivě připomínající lidi, pochmurnost podzimu... V tomto ohledu bych knihu hodnotila pěti hvězdičkami, práce s jazykem při tvoření nálady, která čtenáře doprovází, je bezchybná.
Bohužel se ale zdá, že autorka se zaměřila na propracování atmosféry na úkor kvality děje. Ten totiž v knize téměř chybí - a když už na něj čtenář narazí, může si přečíst jen tisíckrát opakovanou (a k tomu ještě značně zjednodušenou) pohádku.
Domnívám se, že by temné imaginaci Angely Carter bývala byla svědčila spíše jiná forma literatury, ve které by na děj nebyl kladen takový důraz. Představuju si například jakýsi lexikon nadpřirozených bytostí, který by byl v jejím podání podle mě úplně dokonalý.
Tak tohle byla hlavně velká zábava. Imaginace autorky je chvílemi až perverzní. Při čtení jsem se taky chtěla stát tygrem, podlehnout vlkodlaku (ta hrůza, ale přitom tak sexy !). Každá hrdinka v sobě měla kus zvířete nebo byla bojovnou Amazonkou. Kniha je feministická a přitom rozhodně radostná a vtipná, je až pornografická a přitom tak důmyslná.
Klasické pohádky převyprávěné stylem odkrývajícím symboly. Drsné, erotické... Je to zvláštní čtení. S takovým se často nesetkám.
Čekala jsem všechno kromě nudy, které se mi dostalo nejvíce. Možná je mou chybou, že jsem čekala příliš. U této knížky všude najdete informace o šokujícím obsahu. Nakonec je to sem tam nějaká prasárna, u které jsem měla co dělat, ať neusnu, přestože má Carter pěkný styl psaní.
Tenký svazeček plný útlých krásek, které jen tak tak přestaly být dětmi, sotva se začaly krvavě (jak už to tak bývá s periodou či ztrátou panenství) proměňovat v ženy a už se mají potýkat se zvířaty. Animou v sobě i v těch chlípných a násilnických bestiích zvaných muži (anebo rovnou lvy, tygry, vlky a kocoury v botách). Ať už se jedná o sadovský typ pasivně se poddávající Justýny nebo o fatální, chtivé Julietty, všechny se samozřejmě opájejí všudypřítomnou erotikou a často podléhají i vášni vystupňované až k bolesti. Kdo by odolal, když ornamentálně snivý a básnivý styl Carterové je smyslnost sama i při popisu kapičky blyštící se na křišťálové sklence nebo hebkosti lísavé kožešinky. Vždyť pohádky, lidové písně a mýty jsou nakonec všechny o sexu a smrti.
Výborná knížka - známé pohádky jsou zde poněkud přepracované, často feministicky laděné, vždy ale vtipné.
Dost náročné čtení. Oproti Nocím v cirkuse jsem měl dost problém udržet soustředění se.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura moderní pohádky
Část díla
- Kocour v botách 1979
- Král duchů 1977
- Krvavá komnata 1979
- Mezi vlky 1977
- Námluvy pana Lva 1979
Autorovy další knížky
| 1997 |  Krvavá komnata |
| 2006 | Noci v cirkuse |
| 2010 | Magické hračkářství |
| 2007 | Moudré děti |
| 1993 | Kytice dívčích pohádek |
Kniha Krvavá komnata je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 127x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 43x |
| Chystám se číst | 75x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 4x |
2,5*
Nejdřív jsem byla jako: ok, random furry fetiš povídky, cajk.
A pak přišla Sněhurka.
Ugh.