Kruh
Kodži Suzuki
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2181/bmid_kruh-knizni-klub-kruh-faK-2181.jpg
4
765
170
Kruh (Kodži Suzuki) série
1. díl >
V japonském hororovém příběhu reportér Asakawa narazí na případ čtyř lidí, kteří zemřeli zdánlivě bez příčiny v tutéž vteřinu na různých místech. Dopátrá se toho, že se znali a že týden před smrtí se dívali na videokazetu, která diváka varuje, že do sedmi dnů zemře... Tento mysteriózní horor byl v roce 1998 zfilmován.
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
Ringu , 1991
více info...
Přidat komentář
Já jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Prostředek byl trošku zdlouhavý, ale konec mi vše vynahradil. Klidně bych brala ještě nějaké kapitoly navíc :) Dokonce se mi tato japonská verze líbila více než americký film.
5*/5*
Moc pěkný tajuplný horor s japonska byl podle něj natočený taky moc povedený film
Příběh, který Vás nenechá vydechnout a donutí Vás zamyslet se na svými rozhodovacími procesy. Za mě jasný plný počet!
Genialita? Duchařina? Fikce? Vyšinutost? Paranormálnost? Fantasmagorie? Pohádka? Bestseller?
Po dočtení této knihy, se mi hlavou honí - točí spousta přirovnání, myšlenek na tento příběh... Zas a znova, stále dokola, až se myšlenky, ,,kruh" zastaví a vynoří se jedno jméno. Kodži Suzuki! To on je tím vinen, že jsem kvůli tomuto šílenému, strhujícímu, hororovému dílu, nemohla odložit knihu z ruky a nyní, po jejím dočtení, očekávám co se bude dít dál...? ; )
I když japonští autoři a jejich knihy, nejsou středem mého zájmu, tentokrát jsem ráda, že jsem si knihu půjčila a přečetla. Opravdu velice neotřelá a svérázná jízda to byla.
Kniha se četla dobře, děj je v důležitých věcech stejný jako filmové zpracování (kazeta, která zabíjí, dívka, která kazetu vytvořila, rekreační oblast se studnou, novinář, který pátrá po jejím obsahu). Bavilo mě to, nebála jsem se, protože film znám i tak to byla jízda a dobře napsaný příběh.
I když je to z převážný části propálený filmovýma zpracováníma, která jsem viděl ne jednou, pořád je to pěkná horrorová jízda, jen co je pravda. Hlavně jsem zvědavej na další části, ty filmový stály za prd, tak tady snad nemůžu být zklamanej.
Jako asi mnoho lidí jsem před přečtením tohoto titulu znal americký horrorový film stejného jména. I přes zajímavý námět nebyl film moc velké kvality, a tak jsem doufal že knižní předloha bude trochu lepší. Žel nastalo zklamání, a to i přesto, že kniha se v mnohém výrazně liší od svého filmového zpracování.
Filmovou verzi Kruhu jsem neviděla a asi bych si ani netroufla se na něj podívat. Stačila mi kniha, u které jsem byla celkem vylekaná a z toho důvodu mi trvalo i delší dobu, než jsem jí dočetla.
Výborné! Zpočátku mi opravdu místy běhal mráz po zádech, ale v průběhu čtení jsem byl spíše zvědavý, jak si hrdinové s danou situací poradí... Každopádně, čtení skvěle odsýpalo a autor nezvyklou zápletku dokázal pěkně obhájit. Obávám se, že následující díl je nezbytností.
Asi ve třinácti letech jsem viděla americkej Kruh. I dnes ve třiceti mám z toho trauma. Fakt velký. A nevím, co mě to napadlo, ale půjčila jsem si pravej japonskej Kruh v knihovně. Týden jsem se doma dívala na jeho obálku a pak na to pomalu šla. A nic se nestalo.
Žádný děsy, běsy, bizáry. Nic.
Taková fajn detektivka s podivným Japoncem v hlavní roli. Trocha historie, trocha hysterie.
Dobový reálie mě bavily hodně. Ale že byl Asakawa hnusnej na svojí ženu, to se mi teda nelíbilo. Ale to je asi místní kolorit.
Kdysi jsem viděla jen parodii v Scary Movie :-) Takže jsem vlastně děj neznala. Na to, jak je to slavná kniha, mi úvodní kapitoly přišly poněkud béčkové. Následné pátrání bylo napínavé, jen to japonské prostředí bylo pro mě trochu cizí. Konec byl sice taky napínavý, ale ve výsledku úplně nadšená nejsem, bylo to už takové překombinované. Myslím, že ani nemám potřebu číst další díly.
Konečně se mi povedlo uhnat Kruh do svojí knihovny a hned jsem si ho musela dát. Přečteno během několika hodin, takže stále to je absolutní špička. Přiznávám sice, že už to nebyla taková fascinace jako tenkrát poprvé; napětí bylo výrazně menší, když už víte, jak to dopadne... :-) a navíc mi knižní verze nepřišla tak odpudivě vlezle nepříjemná jako film (viděla jsem teda jen americký remake, ale díky, stačilo). Knížka však je výrazně propracovanější, logičtější, lepší. Suzukiho svět je na pohled stejnej jako ten náš, ale pod povrchem v něm bublají temné vody, které v sobě drží věci, které radši nikdy neměly vzniknout, ale které mají své zákony a logiku.
Teď drobná negativa - některé posuny v ději mi přišly dost uspěchané, některé vývody Asakawy a Rjúdžiho dost vypálené od boku a ono to všecko vychází, žádná slepá ulička... ale tak holt když vám běží sedm dní, tak vám asi zostří intuice, nebo tak něco. :) A také mi přijdou dost zvláštní postavy. Trochu odtažité, zvláštní, občas dost iracionální. Asi je to i jinou kulturou. Ale najednou se přistihnete, že jim strašlivě přejete, aby to dobře dopadlo...
Kdysi po prvním přečtení jsem nasolila jasnejch pět. Teď to jsou tak 4,5, takže tu pětku s klidem nechávám. Tohle se povedlo (a podotýkám, že dobrý jsou i pokračování, i když už v nich schází ten prvotní děs a originalita s pátráním po záhadné S.).
Mysteriózní horor, který útočí na lidskou psychiku. Nikde žádná krev a přesto vás jímá čirá hrůza. Naposloucháno jako audiokniha v podání Norberta Lichého a NEMÁM SLOV ! Jeho chraplavě zastřený hlas perfektně podkresluje děsivá hudba, vše je tak načasováno, že vám naskakuje husí kůže. Prostě perfektní.
K této knížce se rád pravidelně vracím. Hororová detektivka má zajímavý námět, propracovanou zápletku a atmosféru, která by se dala krájet. Knížka i originální film patří mezi moje srdcovky.
Na začátku byli čtyři mladí lidé, kteří zcela nečekaně a děsivě zemřeli v jednom okamžiku. Společné měli to, že všichni dohromady shlédli tajemnou videokazetu...Ne, to opravdu není spoiler, protože v předloze k tomutu notoricky známému hororu, je spousta okolností úplně jiných, než známe ze skvělého filmu Kruh. Je nezapomenutelné, jaký poprask a kolik vášnivých diskuzí Samara vylézající z televize tenkrát, když se film objevil u nás v kinech, vzbudila. A tak jsem neodolala přečíst si i originál a srovnat obě verze. Kniha není moc rozsáhlá, tak netrvá dlouho ani její přečtení. To jsem uvítala, protože už od první stránky jsem pochopila, že budu mít velký problém zejména zorientovat se v tolika japonských jménech, které si nejsem jako Evropanka schopna zapamatovat a čtení tak bude pro mě docela náročné. Ale nakonec jsem to nějak skousla a ponořila se do pátrání novináře Akasawy a jeho přítele Rjúdžiho po tajemství ďábelské videokazety a snahy zachránit se před svou rychle se bližící smrtí.
Děj v knize mi připadal tentokrát paradoxně daleko méně propracovanější a zjednodušenější než ve filmu, ale potěšilo mě zjištění, že právě z knihy si film vzal pouze tu základní myšlenku videokazety a vlastní příběh už je docela rozdílný. Takže jsem nakonec nebyla ochuzena ani o trochu napětí, ani o pointu. Z knihy se na mě ale bohužel nepřenesla vcelku žádná atmosféra, vnímala jsem to jako takovou obyčejnou povídku i když přímo s geniálním nápadem na zápletku...ale žádný děs, který jsem očekávala, se nedostavil. Moc mi nesedl ani styl psaní, občas jsem dokonce i některé odstavce přeskakovala. Pro mě takový standard, na který asi docela brzy zapomenu.
Film ždímá námět přeci jen o dost lépe, i když se Suzuki snaží tam dělat spoustu chytrých hororových kliček a střihů. Ale nebylo to špatné.
Ačkoliv je horor Kruh tolik opěvován, byla jsem z knihy zklamaná, což se ovšem již nedalo říct o filmovém zpracování, které ve mně naopak vyvolalo pravé hororové potěšení. Kniha chtěla víc, způsob, jakým byla napsaná, dal za vznik chaosu a zmatku, nerozuměla jsem tomu, některé pasáže jsem četla vícekrát, nešlo to. Pak jsem uviděla film a začalo mi to postupně zapadávat do sebe. Kniha je napsána zbytečně složitě a fádně, tím, že jsem tomu moc neporozuměla, nevyvolala ve mně ani strach. To až film mi knihu přizpůsobil a já zažila pravý horor.
Nostalgie. Jako děcko jsem žrala filmy, které podle této knihy natočili. Nemůžu jinak, než dát plný počet. Jsem ráda, že jsem si jako dospělá mohla přečíst i knihu, když se ke mě dřív nedostala :-)
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno japonská literatura horory rozhlasové zpracování
Kruh
Asi jsem jediná na světě, kdo ještě neviděl film, proto jsem se na knihu těšila, znala jsem jen úryvky, co jsem někde zaslechla. Jelikož jsem knihu četla ve společném čtení, byla jsem ještě natěšenější, když jsem si četla, že ani nemůžou číst večer.
Pak jsem ovšem začala číst taky... Nejsem žádný hrdina a ani milovník hororů, jsem poměrně srab, ale tohle podle mě horor nebyl. Za mě taková detektivka se špetkou paranormálna, což je docela škoda a upřímně mě to zklamalo. Další věcí je, že mě upřímně bavilo prvních cca 30 stran a posledních cca 30 stran, zbytek... Nijaký.
Další díly si asi časem přečtu a uvidíme, jak se to vyvrbí.