Magie havranů
Margaret Rogerson
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500640/bmid_magie-havranu-XCo-500640.jpg
3
287
287
Isobel se živí portrétováním zlověstných víl, jejichž touha po lidském umění hraničí s posedlostí. Při vytváření podobizny podzimního prince Havrana se však dívka dopustí strašlivé chyby. Namaluje mu do očí smutek, který ho může stát život i trůn. Rozzuřený Havran ji odvede do svého království, aby tam stanula před soudem. Vlivem nečekaných okolností se však oba postupně sblíží a Isobel zjistí, že u víl existuje ještě nebezpečnější emoce než zuřivost - láska.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Fragment (ČR)Originální název:
An Enchantment of Ravens , 2017
více info...
Přidat komentář
Jelikož nás již brzy Margaret Roggerson navštíví, rozhodla jsem se poslechnout si její prvotinu, která u nás vyšla jako třetí autorčina kniha. Jsem ráda, že se zvolilo toto pořadí, protože kdybych první četla An Enchantment of Ravens / Magii havranů, asi bych už po další autorčině knize nesáhla.
.
Magický svět mi přišel zajímavý, ale potenciál bohužel nebyl využit. Autorka se hlavně zaměřila na romantickou linku mezi vílím princem a lidskou dívkou - jak originální, že? Problém je, že jsem jejich lásce nevěřila. Nepostřehla jsem, kdy se do sebe tak bláznivě zamilovali. Jejich cesta do říše víl měla nejdřív pádný důvod, pak ho ztratila, ale oni stejně putovali dál. No nevím, tohle mě prostě vůbec nebavilo.
Obstojný fantasy román se zajímavým koncem, který nicméně zdaleka nemá na další dvě knihy od této autorky. Poněkud méně akce a hodně zamilovaných povídaček...Howgh.
Skvěle ztvárněný svět a zajímavé postavy, ale knížku bych si víc užila kdybych jí četla o pár let zpátky.
Kniha se mi líbila, je to taková pohádka. Konec byl uspěchaný a uspokojivý, ale dokázala bych si představit i trochu víc. Určitě stojí za přečtení. Tato spisovatelka mě tak úplně neoslovuje (četla jsem od ní vše) , ale píše moc hezky, je to čtivé a nakonec je kniha vždy hezká.
Taková hodně slabá trojka :-D fakt toto. Krásná obálka a celkem pěkný nápad s malířkou a světem (téma víl už je za mě asi vyčerpáno neb nepřineslo nic moc nového pod sluncem, zmínka o divokém honu mě spíš naštvala než nadchla), ale provedení ve zkratce spíše průměrné, konec až nic moc..jestli mají být další díly, tak je rozhodně neotvírám.
Taková hezká jednohubka ze světa víl.
Mělo to pro mě dost plusů:
+ hrdinka, která maluje (moje oblíbené téma)
+ kruté víly
+ hezké prostředí
+ hrdinka, která je schopná připustit si myšlenku reality (i když pak stejně propadne srdci, ale tyhle problesky byly milé)
A taky to mělo dost mínusů, a to zejména to, že to celé působilo jak rozkreslený, nedokončený obraz. Hlavně ke konci je vše hrrrr hrrr, spíchnuté horkou jehlou. Jak se mi líbila Isobel, tak mi Havran byl úplně jedno, stejně tak veškerá romance mi byla ukradená, nemělo to náboj. Víc mě bavilo kouzelné prostředí a zlomyslná kouzla víl.
První přečtená kniha od autorky a jedno velké zklamání.
Jenom doufám, že její předchozí vychvalované knihy se už budou dát číst..
Fantazie a nápad super. Jen mi to přišlo poněkud nedokončené. Sotva jsem se v systému světa začala orientovat tak kniha končila. Příběh by na detailech nutně potřeboval upravit. Místy dost chaotické a milostná linka fakt divná a děj těžko uvěřitelný. Přišlo mi to jako rádoby napodobenina Dvorů.
Co bylo fajn - netradiční zobrazení víl jako nedokonalých bytostí a celková atmosféra knihy. Občas se člověk u čtení i zasměje. Kniha má ale opravdu nádherný přebal, to se musí nechat!
Z této knihy bych měla lepší dojem, kdyby se jednalo o úvod série. Nejdříve je bezvadná, hezky se rozjíždí příběh a figurují v něm opravdu zajímavé postavy (ohromně se mi líbila omylem polidštěná dvojčata). Jsou naznačena různá tajemství i dramatické události z minulosti a moc jsem se těšila, co se z toho vyvrbí! Ale pak se děj tak nějak rozplizne a ztratí šťávu. Přitom nemohu říct, že by se nedělo nic - vlastně se toho stane dost v závěru jsou události docela dramatické. Na mne ovšem nijak dramaticky nezapůsobily a vlastně nevím, proč mne to nechytlo. V hodnocení bych byla štědřejší, kdyby následovaly další díly. A mohla bych se tedy těšit na větší zapojení dvojčat do děje a na více informací např. o rodině hlavní hrdinky. Takto dávám tři a půl (zaokrouhluji nahoru ze sympatií k autorce), ale přesto jsem si ráda knížku přečetla. Byla jsem na autorčinu prvotinu zvědavá, protože její další knihy se mi líbily (zejména Temná kněžka). Magie havranů se mi líbila méně, přesto velmi kladně hodnotím nápaditost, např. myšlenku - vztahu "víla - umění". Myslím, že kdo si autorku oblíbil, neudělá chybu, když si Magii přečte a bude k ní přistupovat jako k prvotině, tedy přimhouří očko.
Margaret Rodgerson přijede letos na HumbookFest, a tak jsem si od ní chtěla něco konečně přečíst.
No a jako první se mi do rukou její horká novinka - Magie havranů.
Obálka a anotace mě strašně mile nalákaly, ale obsah jako takový, mě bohužel zklamal.
Přišlo mi, že kniha postrádala děj. Zvraty přicházely hrozně rychle a tak se vždy i vyřešily.
Žádné napětí…
Romantika mezi Havranem a Isobel by mohla být krásná, ale za mě byla děsně zrychlená.
Nicméně Havran byl super postava. Líbilo se mi i chování ostatních víl. Jak fungovala jejich kouzla. Jak vypadaly.
Ocenila bych ale lepší worldbuilding. Často mi autorka házela informace jako na běžícím pasu a já je nestačila vnímat.
Bohužel mě knížka zklamala, ale pevně věřím, že si své čtenáře najde!
Od začátku do konce jsem se od čtení nemohla odtrhnout! Kniha je napsaná neskutečně čtivě a hned vás vtáhne do děje. Kapitoly končí otevřeně, takže přestat číst je občas opravdu nemožné. Postavy jsou skvěle popsané a budete je milovat a někdy i nenávidět. Moje slabost pro záporné víláky se zase o něco zvětšila. Občas jsem byla ale zmatená a nechytala se. Každá kniha má nějaké chyby a tady to za mě byl občas slabý popis. A to jak prostředí, tak i děje. Konec se nemusel tolik uspěchat… byl napsaný skvěle, ale pár stránek navíc by vůbec neuškodilo, což se moc často nestává. Za knihu moc děkuji humbook blogerům. #spolupráce
(SPOILER) Isobel je vyhlášenou umělkyní v malování portrétů. A protože je v tom moc dobrá a víly milují své obrazy, má stále co dělat. Za své obrazy si nechává platit drobnými kouzly, kterými se před vílami vlastně chrání. Jednou se k ní dostaví i samotný podzimní princ Havran, ale v jeho podobě na obraze Isobel vystihne něco, co tam nesmí být, protože to snižuje jeho autoritu. Proto Isobel unese a vydávají se na cestu vílí říší. Za mně bohužel zklamání. Přišlo mi to nudné, romantická linka neuvěřitelná. Jakoby to psala jiná autorka, než ta která napsala Kouzla rodu Thornů.
(SPOILER)
Jde poznat, že se jedná o autorčinu starší knihu, jednoduššího stylu a ne úplně propracovanou. Nápad je sice hezký, ale kniha je v mnoha směrech slabá a nedotažená.
Osobnost Isobel a mnoha dalších postav nejsou úplně důvěrně popsány. Stejně tak Havran. Dozvídáme se jak se mají rádi, co se jí na něm povrchově líbí, sem tam něco i niterně, ale neznámé jejich prožitky při činech, pozadí jejich životů.
Havran sám o sobě působí jako přerostlý puberťák. Místy má je výbušný jako Etna, pak zase nešetří nadržeností, a na závěr je z něj roztomilý moula. Je skutečně tak prázdný, jako víly v jeho světě. Proto nevěřím ničemu, co se má citu podobat. Nevěřím příběhu, emocím, děsu při útěku, bolesti při ponížení..a jejich lásce už vůbec ne. Jsou jako Romeo a Julie, povrchní dětská, sobecká láska, která nezná hlubších citů a řešení, i když tady je závěr šťastný.
I když se napětím od začátku příběhu nešetří, děj se mi i tak vlekl. Vlastně jsme skoro dvě třetiny děje v lese, který se jen proměňuje.. hrozná nuda. Žádné budovy, monumenty, aspoň most..nic.
Co jsem ale ocenila, tak víly a jejich podstatu. Tu prohnilost, pokrytectví a prázdnotu. Bylo to něco jiného, nového, než jako u Krutého prince a Dvorů.
Od autorky jsem četla Kouzla rodu Thornů a to byla jedna z největších dokonalostí, jaká se mi kdy dostala pod ruku. Když jsem tak náhodně narazila na tohle nové dílo a ke všemu o mém milovaném tématu(víly), nemohla jsem odolat.
Dost jsem se toho bála kvůli poměrně sporným recenzím a snažila se tak nemít příliš velké očekávání, což se vyplatilo. Kdybych totiž čekala to stejné, co třeba od 2. dílu Dvorů, nebyla bych teď tak nadšená.
Za mě je tahle kniha naprosto skvělá podzimní oddechovka, kterou jsem měla přečtou během pár hodin. Nemohla jsem se odtrhnout, strašně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. I když to trochu předem bylo jasné.
Popisy byly nádherně zpracované, připadala jsem si, jako bych opravdu stála v podzimním lese vedle Isobel. Autorka tohle prostě umí. Co mě však dost mrzí je nevyužitý potencionál celého jejich světa. Tolik jsem toužila dozvědět se víc o více dvorech, o jejich minulosti, tradicích..to mi tam děsně chybělo.
Další, co bych vytkla, je romantická linka. Z popisu je jasné, že tam bude hrát dost zásadní roli a právě proto jsem čekala asi něco..trochu víc. Dle mého se tam v tomhle ohledu všechno stalo děsně rychle a netušila jsem pořádně ani proč. Přesto to ale bylo kouzelné, naivní a krásné.
Závěr mě docela překvapil, ten zvrat jsem nečekala a pěkně to okořenil. A Havran..no co dodat. Další na seznamu mých milovaných mužských hrdinů, ačkoli se mi zdálo, že tam neměl až zas tolik prosazení. Ale prostě nezamilujte se do dalšího víláka, že.
Pokud tedy toužíte po příjemné, lehce napínavé oddechovce, milujete téma víl, magie a nějakou tu sladkou romanci, tady nesáhnete vedle. Jen u této knihy platí: kdo nic nečeká, nemůže být zklamaný. A proto vím, že po knize určitě ještě někdy sáhnu znovu, až budou toužit po oddechu ze všech těch napínáků, které jinak čtu.
4/5
(SPOILER)
Jedna z knih, co jsem si tento rok chtěla přečíst. Anotace a obálka nádherná, tak proč do toho nejít?
Ze začátku se mi kniha četla naprosto sama - stále se tam něco dělo, objevovaly se nové věci, zajímavé postavy. O vílách čtu ráda a jsem ráda, že v téhle knize byly znázornění více temně. Měly sice nespočet (pro některé) výhod, jakožto /skoro/ nesmrtelnost, jiné vnímání času a samozřejmě magii, no však jejich jediný problém byl ten, že nebyly schopni cítit žádné lidské emoce, neuměly se radovat ani doopravdy smát. A hlavně také neuměly lhát - ale hodně víl se to naučila hodně okecávat, takže nakonec nad touto "nevýhodou" tak nějak sami zvítězily.
Avšak necítit emoce by mi přišlo moc za cenu toho, že ze mě bude víla. V tomhle se mohu ztotožnit s hlavní hrdinkou, která chápala, jak jsou lidské emoce důležité a že jejich udržení dělá z člověka člověka a ne jen pouze loutku v lidském těle.
Tak od půlky knihy se bohužel začalo něco kazit.. Šlo to pomalu, nevěděla jsem přesně, co mi na tom vadí, ale asi toho všeho bylo nějak moc. Sice akce na každé straně neubývalo, ale bylo to pro mě takové překombinované a přitom byl příběh klasickým fantasy příběhem, který nepřináší skoro nic nového. V tom byl asi ten největší háček.
Ke konci jsem ráda, že jsem knize dala šanci, ale znovu bych si ji asi nepřečetla. Konec knihy se vyvinul hodně zajímavě, postava Roháče mi sedla asi nejvíce, ale bylo to tak strašně zrychlené a smrt největší víly všech dob byla tak neskutečně jednoduchá, až tím kniha ztratila celé své kouzlo.
Ale na další autorčiny knihy se moc těším a určitě jim dám šanci.
Za poskytnutí knihy k recenzi a za trpělivost moc děkuji @humbookblogeri a @humbook #humbookblogeri
3,25/5 *
Od autorky jsem četla Kouzla rodu Thornů a úplně si tu knížku zamilovala, takže když Humbook blogeři nabízeli knížky k recenzi, neváhala jsem ani minutu.
Po tom, co mi knížka došla, jsem se do ní hned pustila... a ztratila se v ní už v prvních 50 str. Přišlo mi, že v knížce není skoro nic vysvětlené, takže jsem i na konci knížky moc celý ten svět nechápala, což mě dost mrzelo, zdálo se totiž, že ten svět má autorka vážně dobře promyšlený.
Hlavní hrdinka mi příliš nesedla. Nevím proč, ale něco na ni mi prostě vadilo. Havran... klasický vílák, takže bych ho měla mít ráda, ale i on není moje krevní skupina.
A celá zápletka... To, že to byla zápletka mi došlo až při konci knížky. Nevadí. :D
Konec byl lehce zmateně napsaný, což mi trochu vadilo. Nevěděla jsem, co se teda děje.
Ve srovnání třeba s Kouzli jde poznat, že tohle je autorčina starší knížka. Na Kouzla to za mě rozhodně nemá. Takže pokud se do knížky pouštíte, tak radši bez očekávání, ať jste radši nadšení než zklamání.
Za mě to byla průměrná fantasy.
3/5
#spoluprace @albatrosmedia
@humbook @humbook_blogeri
Taková hodně průměrná YA fantasy, která mě nalákala svou anotací. Přišlo mi, že tady vlastně nebylo nic moc originálního, a to jak z fantasy světa tak v postavách. To, že v knize bude víceméně chybět romantický vývoj jsem věděla, ale že až tak... Když už jsem u romantické linky, tak mě docela pobavilo, že autorka v zmiňuje některou ze svých kamarádek, která knihu označila za ,,vlhkou". Ehh... To fakt asi ne.
Beru na vědomí, že to je autorčina prvotina a na to, to vlastně není tak špatné.
Magie havranů je překrasně napsaný příběh o lidské dívce, jež směňuje své umění za vílí zaříkadla a já jsem si ho naprosto zamilovala.
Mám ráda knihy, ve kterých se figurují víly a tahle mi sedla perfektně nejen proto, že to bylo rychlé a zábavné čtení, které jsem právě teď potřebovala. Příběh je bohatý na roztomilé romantické momenty, epickou magii a co mě osobně bavilo nejvíc, lehký podtón temnoty a prohnilosti vílí říše. Worldbuilding, děj i postavy byly za mě na jedničku. A vidíte tu nádhernou obálku?
Kniha bude perfektní volbou pro ty, jimž se líbil Krutý princ nebo Lískový les.
Originální příběh s podivným světem, který mi připomínal Krutého prince. Celá kniha na mě působila podzimním nádechem.
Tohle byla moje první kniha od autorky a neměla jsem moc velká očekávání, ale musím říct, že mě kniha dost překvapila. Hrozně se mi líbil nápad toho, že hlavní hrdinka se živí uměním a dokázala zachytit v duších víl lidské emoce, což může zničit celý svět víl.
Trochu mě zklamal svět, který měl rozhodně velký potenciál, ale bohužel jsme se o něm moc nedozvěděli. Čtení jsem si užívala a příběh mě bavil, ale místy byl hrozně chaotický a mě přestával bavit číst. Konečný děj měl svoje mouchy, ale mě moc bavil.
Co se týče postav, hlavní hrdinku Isobel, jsem na začátku moc nemusela, ale pak jsem si ji oblíbila. Je rozvážná a silná. Havran mi přišel zvláštní, ješitný, ale hodný a to se mi na něm hrozně líbilo, protože se to k příběhu hodilo.
Romantická linka byla vyloženě YA. Líbilo se mi jak se jejich vztah postupem příběhu měnil a oba se do toho druhého zamilovali i přes všechny jejich "nedostatky".
Celkově se mi kniha moc líbila. Určitě chci dát šanci i dalším knihám od autorky.
#humbookblogeri #humbook
Nevím, jak tuhle recenzi začít. Asi neurazí, nenadchne?
Oproti Kouzlu roda Thornů je to dost o ničem. Přirovnala bych to asi k sérii Krutého prince, ale tohle je víc pro děti. Je to opravdu spíš pohádka než YA fantasy. ( ve dvaceti jedna letech mi už to fakt přišlo moc)
Některé části jsou zbytečně natažené, jiné zase moc jednoduché - jakože co si budem… smrt hlavního “záporáka” byla až moc jednoduchá a prostě o ničem.
Za mě je to vlastně asi zklamání.
Štítky knihy
prvotina americká literatura víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kouzla rodu Thornů |
| 2022 | Temná kněžka |
| 2022 |  Magie havranů |
| 2023 | Tajemství domu Thornů |
Po přečtení všech těch nelibých komentářů tady, se mi do knihy moc nechtělo. Nicméně jsem se donutila a to bylo dobře.
Úplně ty hejty nechápu. Nacpat všechno důležité do mono knihy je dost náročné. Kniha je koncipovaná jako titul pro mládež, proto mne tu ty "dospělácké" komenty dost mrzí.
Ano, příběh je jednoduchý a jde tam o romantickou linku no a? Je to další kniha o vílách no a? Tohle poznáte už z obálky a pokud to někomu rovnou vyhovuje není to titul pro něj.
Osobně se mi moc líbí koncept toho, že umění v jakékoliv podobě (nejen hudba, zpěv, malba ale i vaření) je vílám nejen cizí, ale je pro ně dokonce smrtící, pokud by se o něj pokusili. A tak jejich fascinace tím co neumí, hraničí s posedlostí. Také autorka krásně popisuje marnivost vílího lidu a jejich skutečnou podobu bez maskovacích kouzel, které hlavní hrdinka odhaluje víc, než se jiným lidem kdy snilo. Líbí se mi i zápal Isobel při malování a její talent nahlédnout objektu až do duše.
Nakonec i já strhávám hvězdu na závěr, ne snad za to, že by to bylo uspěchané. Ono totiž utíkat před jistou smrtí pomalu nejde. Ale za to, že bych si závěrečných souboj chtěla užít trochu více a také bych ocenila větší detail na Isobelin závěrečný obraz.
Suma sumárum, pěkné, milé, zajímavý svět i nápad, ale Kouzla rodu Thornů jsou od autorky stále číslo 1.