Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341712/bmid_kosmounaut-z-cech-d61-341712.jpg
3
726
198
Jakub Procházka jako malý chlapec osiřel a vyrůstal na venkově u prarodičů. Jeho dětské sny o hrdinství se zcela nečekaně naplnily, když byl vyvolen jako muž, který bude tvořit jednočlennou posádku rakety, již vyšle na nebezpečnou misi k Venuši nevelká země uprostřed Evropy. Ale jak se Jakub noří do hlubin neprozkoumaného vesmíru, postupně ztrácí kontakt se svou ženou Lenkou, kterou opustil na Zemi, a až příliš pozdě mu začne docházet, že její lásku obětoval své vlastní ambici. Osamělý v nesmírnosti kosmu pohlíží Jakub na řadu věcí jinak než dřív, až se v raketě jako jeho nepravděpodobný společník objeví (snad jen imaginární) mimozemský pavouk. Zatímco spolu vedou filosofické debaty o povaze lásky, života a smrti, ale také lahodné chuti špeku, vytvoří se mezi nimi silné emocionální pouto. Bude to ale stačit, až se Jakub dostane do střetu s utajenými ruskými rivaly ve vesmírném závodu na cestě k Venuši? Podaří se mu vrátit zpátky na Zem, aby dostal druhou šanci a zkusil si znovu získat Lenčinu lásku? Kosmonaut z Čech je hluboce originální kniha, plná lidské vřelosti a humoru. Čtivý a napínavý příběh skýtá řadu překvapení a zvratů. A kdo se spolu s ním vydá na cestu do hlubin kosmonautovy duše, možná se ani nebude chtít vracet. Jaroslav Kalfař v patnácti letech emigroval do USA, nyní se díky knize, která patří mezi nejočekávanější události letošního roku, do Česka vrací.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
Spaceman of Bohemia , 2017
více info...
Přidat komentář
Určitě zajímavá knížka. Jen jsem čekal trochu víc vzhledem k tomu, jaký humbuk se kolem ní odehrával. Nejzajímavější jsou pasáže rozhovorů s Hanušem. Mohly být hlubší, více šťourající do povahy lidstva. Druhá půlka knihy už pro mne neměla to úplné kouzlo. Jediné co mě mrzí, že si knihu do češtiny nepřeložil sám autor...
Prvy kozmonaut z Ciech bol vraj Remek, toto je cudný mix vsetkeho mozneho, chyba mi tam len pes Lajka.
Zajímavý mix témat. Trochu sci-fi, které jen dokresluje hlavní příběh. Hodně společenský román o samotě (fyzické a psychiské), hledání smyslu života a vyrovnávání se s minulostí. Přestože to zní dost těžce, děj je svižný a strhující.
Kosmonaut z Čech je zralé a originální dílo. Je to ten druh knihy, kde je větší důraz kladen na to "jak" vypráví, než "o čem" vypráví. Všechny ty úvahy i odkazy na české dějiny jsou napsány krásně... ale Jakub Procházka se mi brzy začal vzdalovat a po sto stranách (třetina knihy) jsem s ním úplně ztratil kontakt.
Ty nápadité obrazy a skryté významy mě začaly unavovat. Více mě zajímalo, co je vlastně ten kosmonaut zač, ale to jsem se nedozvěděl ani z retrospektivních částí. Přišel mi jako nezúčastněný pozorovatel, který pořádně nedostal možnost navenek se projevit. A k takové postavě si bohužel nemůžu najít cestu bez ohledu na to, zda krouží ve vesmíru, nebo stojí na Zemi. Autor si zaslouží obdiv. Jen ten šálek kávy, co je na přebalu knihy, není až tak úplně můj.
Příběh, který je zajímavý tím, že se v něm protínají představy hlavního hrdiny, minulost, kterou si s sebou neseme, a touha po budoucnosti, jež nedopadne vždy podle našich představ... :-) To vše v příběhu Jakuba Procházky, prvního českého kosmonauta....Vřele doporučuji....
Nevím, jak popsat pocit z této knihy. Myslím, že hlavním problémem je, že podle názvu čtenář očekává, že bude opravdu číst sci-fi, ale ono tomu tak není. Jedná se spíš o jakýsi psychologický román, ale ani to není to správné zařazení. Ale proč vlastně knihy zařazovat do škatulek. Jenže tohle je taková směska – vzpomínky na dětství, politika před rokem 1989 i s náznakem politiky současné, osobní důsledky revoluce, snaha o filozofické úvahy, a hlavně odloučení od manželky a její ztráta, jako důsledek naplnění osobních ambicí, Všechno se to tak nějak bez ladu a skladu míchá v myšlenkách hlavního hrdiny, který jako osamělý kosmonaut cestuje vesmírem. Knize ovšem nelze upřít humor, jistý nadhled i působivé vyjádření situací a pocitů z přelomové doby kolem roku 1989.
Ke knize jsem přistupoval dost skepticky. Říkal jsem si, že to že má román očividně úspěch v zahraničí vůbec neznamená, že uspěje i na domácím hřišti. Dokonce jsem četl, že je Kalfař srovnávaný s Kunderou, což mi přišlo naprosto přehnané.
Pak jsem si ale tuhle knihu zakoupil a ještě ten den jsem měl více jak polovinu přečtenou. Neskutečně mne to bavilo číst, smál jsem se vtipným pasážím, o kterých jsem pak následně dlouho přemýšlel, zda-li jsou ve stejném znění i v originále, v angličtině, protože podle mne, je průměrný čtenář-cizinec (neznalý naší historie) nemá šanci náležitě ocenit. To samé platí i pro ostatní pasáže v nichž byla zmiňována česká historie.
V díle je vidět jistá inspirace v Solarisu, nebo v Marťanovi, avšak o to sci-fi dle mého až tak v této knize nejde.
Neskutečně mne tato novinka bavila a pokud hledáte něco, co se odlišuje od snad všech románů poslední doby, určitě doporučuji.
Ach jo, to byla zase pitomost. Bohužel se opět potvrdilo, že celosvětový beletristický úspěch = nevalná kvalita. A to jsem Kalfařovi opravdu přál, aby tentokrát o nafouknutou bublinu nešlo. Srovnání s Faberem? Já bych to řekl takto: Kalfař píše sice lépe, než třeba takový Jiří Kulhánek, ale co se týče originálních nápadů, tak naopak výrazně zaostává (a to si o Kulhánkovi nemyslím, že by kreativitou nějak zvlášť oplýval). Ale jak řekl autor – sci-fi to vlastně sice je, ale doma se cítí být jinde. Kde? Ideologické vyznění je jakási oslava prostřednosti: důležitá je rodina, osobní život, láska, každodenní existence beze spěchu naplněná drobnými radostmi, nikoli sláva, moc, kariéra. Ano, hlavně ta láska, ta je nejdůležitější. Zvláště, když jde o lásku k vnadné hetéře, která ve volném čase kreslí překrásné západy slunce. Jeden z problémů knihy je ten, že se zde míchá jakýsi pateticky nadýchaný psychologický realismus s groteskně nadsazenými prvky, přičemž jedno s druhým spolupracuje jen do té míry, že když v první rovině cosi skřípe, řekne se, že je to přece jen jakási nadsázka. Jenže ono to skřípe opravdu hodně a čtenář má místy pocit, že čte nějakého nepovedeného Kulhánka nebo poněkud bludnou moralitu. Celý ten ústřední motiv českého kosmonauta v raketě, o mimozemském pavouku nemluvě, je vlastně vzhledem k ústřední zápletce zcela zbytečný a také v zásadě nesmyslný, neboť není jasné dokonce ani to, proč do kosmu musí cestovat akademický astrofyzik, špička v oboru studia kosmického prachu, aby na patřičném místě zmáčknul tlačítko, nabral vzorky a nechal se odvézt zase zpět do své univerzitní pracovny, kde bude vzorky v klidu studovat, a ne nějaký opravdový kosmonaut s patřičným výcvikem, který se případným rizikům a technickým komplikacím postaví lépe (podobných nesmyslů obsahuje příběh bohužel opravdu mnoho, a to i v samotných základech). Kdyby se hlavní hrdina místo vesmíru vydal řekněme na delší služební cestu, během níž by byl odkázán na skype, zápletka by mohla zůstat prakticky beze změn ¬– hrdinova hysterická dívka by několikaměsíčním odloučením trpěla nejspíše stejně, jelikož pointa je v tom (SPOILER!) že ji nevzal s sebou a navíc na ni příliš tlačil s dítětem, o kterém ona vlastně neví, jestli jej tak brzy chce. A co je nejhorší, během jejich posledního společného jídla před odletem odmítl její slaninu (byl nervózní a neměl hlad) a teď z toho bude mít až do smrti strašlivé výčitky v podobě makabrózních kulinářských nočních můr. Hrůza hrůzoucí. Že je sobecký parchant, který upřednostnil osamělý výlet do kosmu místo třeba společné dovolené k moři si bohužel uvědomí, až když už je pozdě – tak skvělou buchtu už v životě nenajde. Všechno to navíc nějak souvisí s jeho složitou minulostí, v níž byl jeho otec drsný estébák a on si tohle rodinné břemeno nese stále s sebou jako černé brýle, přes něž nevidí, jak je ta jeho holka vlastně nešťastná (voila, osobní konflikt na pozadí temné historie!). Ach ta tragédie složitých lidských citů. Když se to takhle pěkně vnímavému mladému autorovi povedlo vyjádřit, to by bylo, aby to nechytlo za srdíčko všechny lidi dobré vůle.
Každé knize dám šanci 50 stránek. Jakuba Procházku jsem vzdala na 57. Nic pro mě.
Kosmonaut z Čech pro mě bylo příjemné překvapení. Kdo čeká klasickou sci-fi, bude zklamán. Zápletka s cestou do vesmíru vlastně jen trochu vyhrocuje, a co si budeme říkat i činí atraktivnějším, příběh člověka, který má "vyšší poslání". V komentářích je tato knížka srovnávána s třemi knížkami,. Za prvé s Marťanem, tam ovšem analogie čtenář najde spíš při čtení anotace než ve vlastním příběhu, dále s Knihou zvláštních nových věcí , kde se srovnání skutečně nabízí (jak motiv odloučení, tak v komplikované minulosti hlavního hrdiny) a také se Solaris, tam mě podobnost ani nenapadla, ovšem Lema jsem četla dávno . Pozorný čtenář a zvlášť pamětník najde některé historické nepřesnosti, ale v poznámce na to autor upozorňuje, takže netřeba vyčítat. Pro mladší čtenáře uvedu jeden příklad. To, že v osmdesátých letech zahraniční rozhlas a Svobodnou Evropu poslouchal kde kdo a pokud vím, nebylo to trestné, nemění nic na tom, co minulý režim dělal s lidmi a lidskými charaktery.
Náhodně jsem narazila na video kde sympaťák Jaroslav Kalfař představuje svoji prvotinu. Zaujalo mě to velice převelice,tak jsem neváhala, knihu zakoupila a s nadšením přečetla. Očekávání mé bylo naplněno. Originální příběh Jakuba Procházky a moudrého Hanuše mě uchvátil. Český román plný vzpomínek, filosofování, lásky, překvapení a nechyběl i inteligentní humor. Zvláštní a krásná kniha.
Po cca 30 stranách jsem odložila.
Po knize jsem sáhla, protože byla srovnávána s Marťanem, který mě neskutečně bavil. Ale tohle mi přišlo úplně jiné. Moc vyprávění, moc vzpomínání, moc filozofování, žádná akce, humor. Když mě kniha nebaví, odkládám ji. Dál s ní neztrácím čas.
Příběh českého kosmonauta, který se vydal zkoumat tajemný oblak prachu vzbudil patřičnou pozornost. Nejde jen o to, že se jedná o debut, který s velkou mediální pozorností vydalo velké nakladatelství, ale také o to, že český autor napsal knihu nejdříve v angličtině a než se stihla přeložit do češtiny, nabrala oslavné ohlasy za hranicemi ČR. Ego malého národa bylo polechtáno a proto české uvedení provázel adekvátní humbuk.
Ale všichni cítíme, že dobrou knihu ještě mediální šum nestačí.
Děj se odehrává ve velmi blízké budoucnosti. Jakub, kosmonaut z Prahy právě startuje ke hvězdám z brambořiště na Petříně. Sleduje to celý národ – a bez nadsázky celý svět, protože jeho mise má za úkol prozkoumat neznámý efekt, fialovou mlhovinu, která se zjevuje na nebi a která lidstvu vzala černé noci. Jakub letí sám a ví, že se nemusí vrátit zpátky živý.
Druhá vrstva příběhu začíná o 28 let dříve. Komunismus padl a má své oběti, mezi které patří i Jakubova rodina. Jeho otec s režimem spolupracoval (mírně řečeno), což se v nových poměrech neobešlo bez dramatické reakce. Tyto dvě vrstvy dávají dohromady příběh člověka, který zobrazuje novou generaci národa – generaci, která již se skutky svých rodičů nemá nic společného a dokonale se od nich distancuje (přestože je nezatracuje).
U toho se chci ještě krátce zastavit. Román Kosmonaut z Čech se sice z velké části odehrává ve vesmíru, ale váhal bych s tím zařadit ho mezi sci-fi. Jak víme, celý název tohoto žánru je science fiction, tedy vědecká fikce. Ale v příběhu nenajdeme prakticky nic, co by odkazovala na vědeckou fantazii. I toho kosmonauta jsme už měli, jakkoliv Kalfař svého hrdinu označuje za „prvního českého kosmanuta". Tím byl samozřejmě Vladimír Remek. Jenže i v tom se dá najít symbolika nového začátku našeho národa. Jakoby se autor snažil čtenářům vštěpit myšlenku, že nemá smysl ohlížet se na to, co bylo v dobách před plyšovou revolucí, ale že je důležité to, o co se nyní snažíme.
Četl jsem přirovnání ke Kunderovi, ale po dočtení v tom vidím jen atraktivní marketingovou nálepku. Podobností tu moc nevidím. Ty tu ale jsou s jinou knihou – s Knihou zvláštních nových věcí od Michela Fabera. Český kosmonaut Jakub sice nejde evangelizovat jiné světy, ale leitmotivem obou knih je odloučení či odcizení. Faber má ale tento motiv zpracovaný více do hloubky. Vesmírná "soap opera" Jaroslava Kalfaře má přece jen do mistrovství Michela Fabera poměrně daleko.
Jenže nemůžeme srovnávat nováčka s Mistrem, z tohoto srovnání dobře nevyšel málokdo. Jaroslav Kalfař napsal silně nadprůměrnou knihu, která má světové parametry a lákavé české reálie. Soudím, že ty české reálie budou pro naše čtenáře dostatečně silná motivace, proč po knize sáhnout a jsem si jistý v tom, že nebudou zklamáni. Pomůže jim v tom i přesně jemná dávka humoru, kterým autor neplývá, ale koření příběh tak akorát. Ve vyprávění nic nedrhne a po dlouhé době se mi stalo, že jsem nešel spát, protože jsem nemohl přestat číst.
Na závěr recenze ještě malá poznámka: Ještě pár knih a seriálů o české expedici do vesmíru a vyčerpají se vhodná česká jména pro případnou vesmírnou loď. Po Řípu z Kosma a Janu Husovi z Kalfařovy knihy se nabízí například Olga Hepnarová (v Kosmu mimochodem již také zmíněná) nebo Kajínek. V kontextu hořící rakety tu pak máme ještě Jana Palacha. Hezké čtení.
Přiznávám: nalákala mě obálka, téma i to, že je to od českého autora, který se "prosadil" v USA. Úspěch u amerických čtenářů ale ještě neznamená, že se bude jednat o kdovíjak objevnou četbu.
Napsané je to řemeslně dobře, ale místy názory jednotlivých postav šustí papírem a vše je tak nějak kavárensky naivní. Ale na to, že je atorovi 29 let je to poměrně slibný debut. Příběhu by dle mého názoru pomohlo, kdyby se autor víc ponořil do psychiky hlavního protagonisty a neustále netěkal a neutíkal se do filosofických úvah, které mě vesměs úplně minuly a působily spíš rušivě, než že by příběh obohatily. Celkem zajímavá je i linie pravověrných komunistických rodičů hlavního protagonisty. Ale až na pár dobrých "záběrů" to celé tak nějak vyšumí do prázdna.
Pomyslný palec nahoru za snahu o "velké téma", jistou originalitu a obálku. Palec dolů pak za množství zbytečných reklam, nesmyslně působících dějových zvratů a za salónní filosofování zpoza velké louže. Dobře to popsal uživatel Oleg_Kabelac, když napsal, že je to duté; já jen dodám: duté jako pěkná ale prázdná krabice. Ale talent Kalfař má, o tom není sporu.
Je to taková ta typická kniha na dovolenou, u které mi nevadí ohnutý hřbet ani písek a sůl mezi stránkami.
Pro zájemce o podobnou četbu bych doporučil tyto vyzrálejší kousky:
Ljuben Dilov - Let Ikaru
Harry Martinson - Aniara
Michel Faber - Kniha zvláštních nových věcí
Vpravdě jsem čekal něco jiného - lidé autora počichu rovnají vedle Bradburyho, Saint-Exupéryho, nedejbože Kafky - mně to ale nejde pod nos dost podobně jako Coelho. Troufale řeknu, že je to duté.
Musím říct, že mě tahle knížka velmi překvapila. Námětem se blíží Faberově Knize zvláštních nových věcí, ale známými reáliemi mi byla mnohem bližší. Blízko má i k Marťanovi, a to humorem i osudem osamělého vesmírného poutníka. Poetikou a vztahem k minulosti mi pak připomněla Foerovo Naprosto osvětleno. Ačkoliv knihu napsal vlastně mladík - Jaroslavu Kalfařovi je osmadvacet – vůbec to na ní není znát. Najdete tu všechno – humor, absurditu, místy až filozofické rozmluvy, znalost české historie i nadhled třinácti let prožitých v USA. Bavily mě návraty do dětství a na český venkov (jen si budu muset najít originál a podívat se, jak se anglicky popisuje taková typická česká zabijačka s jitrnicemi a jelity), hovory o lásce i smrti, reálie Prahy, jiný pohled osamělé manželky Lenky i fantomová ruská raketa. Konečně soudobý český román, byť netradičně z žánru sci-fi. Tleskám a díky.
Štítky knihy
prvotina láska zfilmováno česká literatura hledání smyslu života Čechy úvahy a zamyšlení české sci-fi život ve vesmíru
Kosmonaut z ČechKniha Kosmonaut z Čech je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 953x |
| Čtenářské výzvě | 264x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 246x |
| Chystám se číst | 363x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 3x |
Kosmonaut z Čech mě zaujal po všech stránkách, doporučuji. Podobně nenásilnou formou jako Faber v již zmiňované Knize zvláštních nových věcí přibližuje témata mimozemská, se kterými se prolínají téma odloučení od partnerky, které to obou knihách i podobně snášejí. "Venkovská" tématika mi pro změnu připomenula Hájíčka.