Klokočí
Jiří Suchý
Klokočí (1964) je první knižní sbírka písňových textů Jiřího Suchého. Obsahuje texty z let 1954–1963. Sbírka obsahuje 79 textů rozdělených do pěti oddílů. Doslov napsal Josef Brukner.
Přidat komentář
Tvorba Jiřího Suchého je vynikající. Básně a některé písňové texty jsem si moc užila. Jiří Suchý používá vázaný verš a nápadité, milé rýmy. Texty jsou o životě a vcelku jednoduché. Tady platí, že v jednoduchosti je krása. Při čtení některých textů mi zněly v hlavě hlasy jejich semaforských interpretů.
Krásné poetické písně! Mám k ní i osobní vztah, jelikož jsem byla v publiku, když Jiří Suchý zpíval Klokočí v knihovně v Třebíči. Můžu i vřele doporučit jeho povídky, konkrétně audioknihu Nahá a další povídky, které Jiří Suchý sám namluvil. Její poslech je opravdový zážitek. :)
Abych se přiznala, tak z poloviny jsem tuhle knihu vnímala jako zpěvník (je opravdu těžké si nezpívat, když některé z písní znáte skoro zpaměti) a z poloviny jako sbírku poezie (některé písně byly pro mne novinkou). Každopádně si nemohu stěžovat. Líbí se mi způsob, jakým Suchý pracuje s jazykem, a co se týče obsahu, je zajímavé, jak Suchý dokázal vymyslet zajímavé chytlavé texty o často zcela obyčejných věcech. :-)
Moc mě to bavilo:D:) Přečetla jsem knihu jedním dechem. Nejraději čtu o píseň o Vyšinutém trpaslíkovi. Doporučila bych všem si tuto sbírku přečíst:)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Klaun si povídá s Bohem |
| 1989 | Trocha poezie |
| 1986 | Knížka aneb Co mne jen tak napadlo |
| 2011 |  Pan Werich z Kampy |
| 1991 | Dítě školou povinné |
Kniha Klokočí je v
| Přečtených | 20x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Když vyšlo Klokočí, vstupoval jsem do puberty. A s úžasem pozoroval, jak třicátník Suchý narušuje sentimentalitu našich rodičů. Co pro vás je pouze poezií, bylo svého času velmi odvážné. Můj otec poslouchal Kristýnku, Plují lodi do Triany a podobné songy, z nichž byl nejhorší ten, kde „kukačka lákala šakala“. A nad Malým blbým psíčkem, kde Suchý praví „že kvůli němu život si vemu“, nevěřícně kroutil hlavou. Brát si život kvůli malému blbému psíčkovi? Kdo tohle vymyslel? Ale my na jeho písničkách vyrostli. A vrátil nás i k dvojce V+W. Dítě školou povinné nebo Malé kotě, to byly skoro naše hymny. Po letech se mi podařilo do knihy získat i páně Suchého autogram. Suchého texty znamenaly důležitý kvalitativní skok pro naše chápání světa. Nová poetika byla velmi svěží. Stala se měřítkem nové lidskosti, němž nehráli hlavní roli hrdinové, ale lidé jako my, Děkujeme, pane Suchý a přejeme ještě pár let s námi na tomto světě.