Knížka aneb Co mne jen tak napadlo
Jiří Suchý
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40940/knizka-aneb-co-mne-jen-tak-napadlo-40940.jpg
5
41
10
Humorně laděné vzpomínky a vyznání J.Suchého se prolínají s jeho básničkami, písňovými texty a drobnou prozaickou tvorbou.
Přidat komentář
Knížka o životě a tvorbě Jiřího Suchého.
A zatím co v lese rostou
Jahody
Já obrážím se džbánečkem
Hospody
Génius českého jazyka (podobně jako třeba pánové Werich nebo Svěrák, jen tak namátkou) na sebe, zdánlivě bez ladu a skladu, navršil povídky, písničky, úvahy, básničky, fejetony a říkačky, doplnil množstvím fotografií a kreseb z dílny S& Š - a vznikla z toho úžasná knížka. Veselá a smutná, poetická a naturalistická, vždy však nesmírně lidská.
Krásná poetická kniha plná života ve spoustě jeho odstínů. Některé texty mi začaly dávat smysl až na víceré přečtení, mají hloubku, skrytou za maskou zábavnosti. A to je to, co v dnešní literatuře značně chybí - buď jsou myšlenky až moc okaté nebo až moc schované ...
Také se mi líbila možnost nahlédnout do hlavy básníka, aniž by se jednalo o vyumělkovaný životopis či přílišné upozorňování na své zásluhy. Ovšem co se týče vztahu s Jiřím Šlitrem, zajímalo by mě, kolik byla skutečnost a kolik lehká ironie či nadsázka.
Tak jak tak, mám radost, že jsem se seznámila alespoň trošku s prostředím Semaforu a duchem doby jinak, než jak se dneska suše učí.
Lenost
O lenosti by se toho dalo napsat hodně, ale - nechce se mi. Znáte to, ne? Necháme to na jindy. Děkuji vám.
A já děkuji panu Suchému, že to s leností nemyslel až tak vážně a že nám prostřednictvím této knihy dovolil nahlédnout do svojí fantazie a trochu i do života.
Jsou lidé, kteří by rádi hráli na varhany, ale mají k dispozici jen jednu píšťalu.
Co udělají?
Jdou a soudcují fotbal.
P.S: Pane Suchý, příště povolím uzdu své těkavosti a budu číst na přeskáčku ... )
P.P.S: Zapomněla jsem pochválit fotografie. Fotky jsou též super, zejména siesta v černém uhlí...
Tahle knížka je všehochuť. Básničky, povídky, rýmovačky i vzpomínání na Jiřího Šlitra.
Jistě se k ní budu vracet. A už ji BUDU číst napřeskáčku (jak pan Suchý doporučuje).
Je tu mnoho milého, veselého i moudrého.
Moc se mi líbí, jak pan Suchý dokáže velkou myšlenku shrnout do jednoduchý věty.
"Úsměv je svátek obličeje."
"Ach, proč je člověk člověku vlkem a ne Karkulkou?"
Ještě, že jme měli "za komunistů" vydavatelství PANTON. Nebýt těchto chytrých hlav, zřejmě by se dychtiví nadšenci Semaforu a Suchého se Šlitrem, nikdy nedočkali roztomilých vzpomínek, které oživují naše dojmy z návštěv tohoto úžasného divadla. Však on Luis Armstrong byl v roce 1965 dobře poučen, proč má přijmout pozvání Jiřího S. do Semaforu.
PS
A Jiří Jelínek se kdesi v nebi tetelí radostí, když vzpomíná jak "Satchmovi" zpíval onoho kouzelného Motýla (ani se mi nechce věřit, že měl před tím trému).
Ráno jsem přemýšlela,co ke čtení do čekárny chirurgické ambulance,abych nemusela poslouchat rozhovory pacientů a sluchátka do uší jsem zavrhla,protože právě ona sluchátka můžou za to,že jdu na sundání toho désného krunýře na ruce. A tahle kniha mi po padla do oka. Četla jsem ji v natřiskané čekárně, v pátek odpoledne - no co ti lidi blbnou ...a do ordinace vstupovala s ůsměvem. Ten samý chirurg,co mně ten krunýř na ruku dával a doporučil změnu sportu z běhání na šachy a chystal se mi s rukou mávat ze strany na stranu,jakoby nevěděl,že to bolí...si všiml knížky a zbytek prohlídky jsme prokecali o Semaforu. Za slib,že mi přestane s rukou cloumat,jsem mu knihu do příští kontroly půjčila,ale doufám,ze ji nebude číst v pracovní době,abych nemusela na další kontrolu brát Jiráskovy sebrané spisy ...
Knížka, která zaznamenává různé příběhy ze života básníka a jeho přátel. Vtipně vypráví i o zvláštním přátelství s jeho partnerem ze Semaforu Jiřím Šlitrem, jak vznikaly některé jeho písničky, jaké legrácky si vzájemně prováděly. Obsahuje i texty některých písní a ukázky z jejich her.
Knížka plná semaforské poetiky. Krásně se to čte, dokonce i ty básně, na což tedy odborník nejsem. Přihodím pár citátů:
Poslední dobou platím za velmi vtipného člověka.
On však za mne nikdy ne.
Taky jsme se jednou spolu koukali na jakýsi velmi naivní film pro děti. Autor jeho prostoduchost hájil tím, že film je určen docela malým dětem. Jiří Trnka mi zašeptal: "Tak malý děti snad ani nejsou."
O Vilému Blodkovi se vypráví, že když šel jednou pro vodu, upadl u studny do bláta. Vstávaje utrousil: "Umazal jsem si gatě, ale to nic, já si je operu v studni." Týden na to napsal operu V studni, inspirován svým vlastním výrokem.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Klaun si povídá s Bohem |
| 1989 | Trocha poezie |
| 1986 | Knížka aneb Co mne jen tak napadlo |
| 2011 |  Pan Werich z Kampy |
| 1991 | Dítě školou povinné |
Kniha Knížka aneb Co mne jen tak napadlo je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 55x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 44x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 2x |
Geniální, plné vší té krásy a poetiky, kterou Semafor vnesl do našich životů.