Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373541/bmid_modra-nVS-373541.jpg
4
284
284
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi. 2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala. 2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
Blå , 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha zajímavá, hodně aktuální téma, ale nějak těžko se mi četla, předchozí Historie včel se mi líbila mnohem víc a jsem zvědavá na pokračování této enviromentální série, další knihu si určitě nenechám ujít.
Knížku jsem otevřela hned jak jsem měla volnou chvíli, ikdyž se četla celkem těžko.
Velice slibně začínajíci příběh na aktuální téma. Po čase čtivost trochu klesá a konec mě zklamal, i tak se ale jedná o knihu, kterou by si měl přečíst každý, protože se nejspíš jedná o budoucnost, k níž směřujeme.
Fíha. Dva skvělé příběhy, které se nakonec společně protnou. Tuto knihu by si měli povinně přečíst všichni, je to výstražné varování, co se opravdu dost možná může jednou stát.
Pro mě po Historii včel trochu zklamání. Příběh Davida byl více čtivý a dynamičtější, ale hrozně tísnivý. Signe mě zas tak nebavila a to asi hlavně díky zdlouhavý popisům plavby lodí.
Nicméně téma nanejvýš aktuální vzhledem k vývoji počasí.
nemůžu hodnotit. dostala jsem se na cca 30 stránku. Už jen tou aktuálností tématu, je to pro mě tak stresující a deprimující čtení, že nyní knížku musím odložit. třeba za čas se k ní opět vrátím. Nicméně, četla jsem historii včel a to na mě působilo úplně stejně depresivně. Je to aktuální téma, kterému bychom se opravdu neměli vyhýbat. ale.... teď ne.
Po Historii včel jsem se dala i do druhého románu autorky, protože to téma klimatických změn je pro mě prostě srdcovka. A stálo to za to! Oproti Historii mi Modrá přišla mnohem lépe psaná, bylo to svižnější, jen je škoda, že finále bylo poměrně patetické (i když to pořád s hrdiny z roku 2041 nevypadá zrovna růžově - logicky, protože jinak to snad ani nejde!). Další bod dolů za motivaci Signe ve vztahu k bývalému - vůbec nevěřím, že by to takhle s její povahou mohlo dopadnout.
Výtku mám i k překladu: neskutečně mě iritovalo, že bylo tolik pojmenování psáno přes pomlčku (v originálním norském znění - v češtině), to bylo pořád Blå – Modrá; Blåfonna – Modrý ledovec... To přeci stačilo jednou a pak už používat jen překlad (nebo vlastně klidně originál, vždyť to ostatně často byly zeměpisné názvy, ty není třeba překládat...).
Za ten závěr a překlad názvů tak dávám jen 4*, ale jinak měla kniha našlápnuto i na 5*!
Velký překvapení. Styl autorky mi sednul jak prdel na hrnec, téma ničení přírody a jaký dopad může mít naše dnešní jednání na blízkou budoucnost mě hodně “bavilo”. A přitom mi přišlo, že to bylo vlastně dost nenásilné, ne aktivisticky úzičné, jen konstatotvání faktů a mrazení v zádech. Četla jsem, když pršelo a nikdy víc jsem déšť nemilovala.
Celou dobu jsem si říkala, že Modrá není tak dobrá jako Historie včel, ale po dočtení na ni musím stále myslet a mrazí mě v zádech.
Souhlasím, že příběh Signe není tak čtivý, zatímco Davidův a Lou byl napínavý a dramatický. Nicméně se mi moc líbilo, jak se příběhy na konci propojily.
Proti Historii včel je tento příběh pomalejší, pozvolnější, nicméně také směřující ke globální katastrofě. A stejně jako úbytek včel, i úbytek vody a přibývání sucha už pozorujeme. A tak si s hrůzou říkám, v jakém asi světě budou žít naše děti a jejich děti. Snad ještě stihneme alespoň něco zvrátit, aby život budoucích generací nebyl tak bezútěšný a beznadějný. Snad je ještě čas...
Zajímavá kniha, která v sobě nese určité poselství. Celkově však dost depresivní. Do kapitol Signe jsem se hodně dlouho nedokázala začíst a navíc jsem až zas tak dobře nechápala její pohnutky. Příběh Davida byl oproti tomu čtivý, ale již od začátku se jevil nesmírně apokalyptický a beznadějný.
Tak blízké, brzo aktuální téma. Autorce se povedlo dosti reálně vykreslit jeden ze zásadních problémů dnešní doby. Voda - pro většinu z nás naprostá samozřejmost, která ani nestojí za zmínku. Voda je všude kolem nás a (zatím) v dostatečném množství, tak proč řešit co bude za několik desítek? let. Tato kniha opravdu mistrovsky ukazuje dopady lidské společnosti na přírodu. A ne, není to sci-fi, myslím že tento scénář se brzo stane realitou. Hodně mě bavily části Davida s malou Lou, koncept celého tábora byl zajímavý. Zato pasáže z pohledu Signe by ani nemusely být. U těchto částí mě nejvíce zaujal život na lodi, určitě to je dobrodružství. Uvítala bych spíše prokládání kapitol Davida s Lou a třeba Anny s Augustem, to by bylo zajímavější. Zklamalo mě, že jejich linka nebyla nijak uzavřena. Ten otevřený konec mi taky moc neseděl, teď nezbývá než doufat, že jim opravdu zaprší...
Naprosto úžasná kniha. Poukazuje na problémy dnešního světa, dává možnost k zamyšlení a zároveň je to moc dobře napsaný příběh.
Začnu u tématu, které podle mě pro lidstvo a naší planetu nebylo nikdy ještě tak blízko, jako nyni. Pokud si nedáme pozor i takto můžeme v budoucnosti dopadnout. Je to smutné a v knize dosti realisticky vystižené.
Co se týče dvou dějových linek, které se nakonci vzájemně a nenásilně propojí, tak blíže mi byl příběh Davida a malé Lou. Signe je pro mě až příliš emancipovaná a tak nějak mimo, každopádně i takové ženy je zapotřebí na světě mít.
Zajímavý příběh, který je až děsivou vizí možné budoucnosti..souhlasím, že mě také zaujal více příběh Davida, ale i popis dětství Signe se hezky četl. Kniha mě opakovaně nutí uvažovat nad tím, jak se my lidé chováme k přírodě a co je nutné, aby se stalo a změnili jsme se...
Oproti Historii včel je Modrá slabší, zejména pak dějová linka se Signe mi nepřišla zcela poutavá, nedokázala jsem se nějak do jejího příběhu vcítit a myšlenkami jsem občas unikala jinam. Druhá dějová linie s Davidem a malou Lou to však celé vynahradila. Takovou depresi jsem při čtení už dlouho nezažila, depresivnější je to o to víc, že se nejednalo o vzdálenou budoucnost, ale v podstatě o dobu, do které za chvíli dojdeme i my.
I když si myslím, že Modrá za prvním dílem tetralogie trochu pokulhává, určitě stojí za to si ji přečíst. Už i jen proto, aby se člověk zamyslel nad tím, co by mohl pro budoucí generace udělat on. Není to kniha návodná, není to kniha dogmatická, je to prostě hezký příběh a beletrizované upozornění na to, jaký vliv mohou mít činy lidstva na budoucnost života na Zemi. Já se rozhodně na další díly těším.
Davidův příběh byl pro mě o moc zajímavější, než ten o Signe. Přesto se mi u knihy nestalo, že bych byla do příběhu tak ponořená, že bych nemohla přestat ve čtení.. Konec trochu zklamání, čekala jsem jasnější rozuzlení.
Štítky knihy
ekologie mořeplavba moře a oceány útěk norská literatura voda
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Asi se budu opakovat ale tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý. Tak vážné téma a tak je mi z toho nějak smutno. Nicméně četla se mi velice lehce a téměř jedním dechem. Doporučuji