Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373541/bmid_modra-nVS-373541.jpg
4
284
284
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi. 2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala. 2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
Blå , 2017
více info...
Přidat komentář
Mně se kniha líbila víc než Včely (narozdíl tady od většiny). Vyhovovalo mi, že příběhy jsou jen dva a ne tři. Hodně mě pohltil příběh Davida, to bylo úžasné, hodně dojemné a napínavé. Naproti tomu příběh Signe mě natolik nezaujal, ale pochopila jsem, jaký smysl její příběh měl. Pro nás- uvědomit si, že ekologičtí aktivisti nejsou zlo. Že myslí na budoucnost všech a nejen svou. Ano, Signe byla hodně extrémní, ale možná, kdyby se lidem jako je ona víc naslouchalo, nedošlo by ke katastrofam jako v příběhu Davida...
Já knihu přečetla jedním dechem.
Nuda, nuda šeď šeď. "Kolega Vás ve svém obsáhlém příspěvku seznámil s tím, že jsme se na místo přepravili auty a cestou jsme brali benzín.". Poměrně banální děj je protkán dlouhými úvahami, myšlenkami, pocity bez výsledku... Styl vyprávění mě velmi iritoval, dialogy jsou podivné, obzvlášť vyniknou podivně vedené dialogy mezi dítětem a otcem. Posledních 150 stránek jsem prolistoval. Nedalo mi to, abych nezjistil, jestli je i druhá polovina knihy tak slabá jako první. Je.
Musím souhlasit s komentáři, že na Historii včel to nemá. Ovšem i tak je mé výsledné hodnocení vysoké.
Vyprávění Signe mi občas přišlo zmatené. Má vyprávět rok 2017, ale vlastně se vrací do svého dětství a dospívání, takže více méně se nacházíme v letech cca 1964 - 2017. Možná, kdyby to autorka opět rozdělila do více postav, jako tomu bylo v Historii včel, byl by pro mě děj lépe uchopitelný a především více svižnější. Na Historii včel se mi velmi líbily krátké kapitoly. Zde nebyly extra dlouhé, ale přesto mi přišlo, že se to občas vleče.
Naopak vyprávění Davida bylo napínavé od začátku. Trochu mne mrzí, že autorka nezačala knihu kapitolou Davida. Myslím si, že by našla více čtenářů? V knihkupectví si hodně lidí přečte první kapitolu a podle toho knihu koupí. I na e-shopech bývá jako ukázka první kapitola. Neříkám, že mne problematika ničení ledovce z důvodu prodeje luxusního čistého ledu nezaujala (Signe), ale útěk otce s dcerou před požárem, navíc nezvěstná manželka s druhým mladším dítětem je více ohromující (David). Ovšem autorka chtěla oslovit především čtenáře, které zajímá enviromentální problematika.
Oba příběhy, jak příběh Signe, tak příběh Davida mají něco do sebe. Signe poukazuje na problematiku plýtvání vody, nevážení si přírody, jejího ničení pro "lepší" budoucnost. David vypráví, kam ta budoucnost došla. Na světě je sucho, vůbec neprší, svět válčí o sladkou vodu.
Kniha je plná podnětů, které vedou k zamyšlení a jsou hodně děsivé (např. moře je plné slané vody, ale slaná voda se nedá pít, nedá se s ní ani zalévat, sůl vše spálí, stejně jako slunce).
Co mi na knize trochu vadilo byl překlad. Překladatel nechal v knize původní názvy, za které doplnil český překlad (např. Blå = Modrá, Søsterfossene = vodopády Sester atd.). Toto se vždy opakovalo, tedy vždy byly uvedeny oba názvy a musím říct, že mne to ve čtení bohužel rušilo. Mrzí mne, že to nebylo uvedeno jen jednou, při první zmínce názvu a následně si nebyl zvolen pouze jeden název (překlad či originál). Narazila jsem totiž na to, že překlad byl uveden ve špatném pádu a opravdu mne to vytrhlo od příběhu.
Kniha pěkná, ale mám-li být upřímná, na Historii včel - předchozí autorčino dílo - hodnotou rozhodně nedosahuje. Zatímco u Historie včel jsem skoro nedýchala a jedna stránka šla za druhou, tady už bylo leckdy cítit umělé natahování a naprosté zbytečnosti, které byly do děje zahrnuty, aniž by měly hlubší myšlenku či podstatu. Námět díla určitě zajímavý, i propojení příběhu, které jsem jaksi už rozluštila na samém počátku, ale tato kniha mne tedy rozhodně neoslovila natolik, aby byla součástí mé knihovny :)
Príbeh so súčasnosti sa strieda s dejom v blízkej budúcnosti, spojivom je voda a klimatické zmeny.
Asi před třemi měsíci jsem téměř jedním dechem a s obrovským nadšením přečetla Historii včel, takže na Modrou jsem byla opravdu hodně natěšená. Možná právě proto, že Historie včel nasadila laťku opravdu hodně vysoko, jsem nakonec byla z Modré trochu zklamaná. V knize se odehrávají dva příběhy, které si vlastně tak nějak volně plynou jako sama voda. Není tam moc velkých zvratů nebo překvapení. Příběh osamocené mořeplavkyně mě vyloženě iritoval a do jeho čtení jsem se musela nutit. Odměnou mi ale vždycky byl příběh otce a dcery, kteří se snaží utéct před extrémním suchem. Ten mě dokázal u knihy udržet až do konce.
Nemůžu říct, že by ve mně Modrá nic nezanechala, ale zároveň nemůžu ani říct, že by to u mně byla trefa do černého. Za přečtení stojí, ale na Historii včel nemá.
Ma svojsky styl pisania, uz v Zltej ma to zaujalo, Modra je trosku slabsia nez Zlta podla mna, ale urcite chcem citat i treti diel serie.
Do knihy jsem se nemohla absolutne zacist. A po 100 strance jsem to zabalila. Zivot je moc kratky na to, docist knihu za kazdou cenu. Takze bohuzel, knihu daruji dal, snad se bude libit nekomu jinemu, me to opravdu nechytlo. Apokalipticke tema zajimave, nicmene cekala jsem asi vic, prislo mi to velmi plitke.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, stejně jako Historii včel. Obě knížky mě naprosto dostaly. Modrá je hluboká, smutná, děsivá. Určitě doporučuji přečíst.
V určitých místech byla kniha velice čtivá a přiměla mě se zamyslet více nad vodou x suchem. Měla jsem problém s tím, že jsem si neoblibila ani jednu postavu, asi jsem cekala nejakeho veskrze kladneho hrdinu, to se mi zde nedostalo. Propojení příběhu bylo jasné už od počátku. Cely příběh byl rozhodně zajímavý, depresivní jak si autorka představuje nepříliš vzdálený rok 2041. Jsem zvědavá na 3.knihu z této environmentální tetralogie The Przewalski's Horse. V Norsku vyšla už loni.
Trochu slabšie ako Príbeh včiel, no veľmi aktuálne (je jar a už tri týždne nepršalo a je vyše 20 stupňov), na zamyslenie, silné.
Moje první kniha od autorky, což dle komentářů čtenářů bude asi lepší, jelikož nemám s čím srovnávat. Musím knihu rozdělit na dvě části - literární a obsahovou. Literární část je vyloženě propadák. Žádný zajímavý jazyk, absolutně plytké postavy (i když místy se snaží tlačit na pilu). Čtenář celou dobu čeká na nějaké zajímavé rozuzlení. Ta obsahová stránka se mi líbila trochu víc, protože některé myšlenky jsou opravu otázkou budoucího vývoje. Nicméně za mě možná fajn scénář na hodinu a půl dlouhý film, ale jako kniha nic moc.
Slabší sestřička předcházejícího environmentálního románu Historie včel. Autorka pro vyprávění použila stejnou šablonu s tou výjimkou, že tentokrát nesledujeme tři střídající se příběhy, ale pouze dva. Zatímco v předcházející knize by ale jednotlivá vyprávění obstála i samostatně, Modrá nenaplní očekávání ani jako celek.
Celá táto kniha je postavená na vode. Doslova. Literárna hodnota je minimálna, ide len o dva príbehy, ktoré spolu nijak nesúvisia, respektíve je to spojenie veľmi laxné a náhodné. V konečnom dôsledku som ani nemala pocit, že by bolo posolstvom knihy poukázať na environmentálne problémy. Namiesto toho bolo uspokojené moje feministické ja :D
Tak tato kniha mě opravdu bavila. Jedná se o aktuální téma. Dva příběhy, které se nakonec protnou. Otevřený konec nutní k zamyšlení. Doporučuji.
Velmi děsivé, protože velmi blízké nám a naší současnosti: sucho, požáry a nedostatek pitné vody, v románu katastrofrický stav Evropy v roce 2041 (uprchlické tábory pro všechny ze spálené země jižních států mířících na původně mrazivý sever). Takže obsah není žádný výmysl, ale rozumíme mu velice dobře.
"Příroda nám nepatří. Zrovna tak, jako my nepatříme jí. Nevlastníme vodu. Nikdo nevlastní vodu. A přesto si dovolujeme úplně všechno..."
x
"Ale my můžeme, můžeme si dělat, co chceme. To je to, co nás dělá lidmi, to, co nás odlišuje od zvířat. ... Tvoříme civilizaci."
Psáno v současnosti pro současnost. Poselství je tedy všem jasné. Budoucnost nikoli. Otevřený konec, jen s momentálním světýlkem naděje, nedává moc nadějí nám, dnes a zde.
65%
Historie včel byla mnohem bohatší jak co do příběhů, tak vize. Modrá vlastně vůbec nic nového nepřináší.
Pozn.: do českého vydání se vloudil nepěkný pojem "odsolňování" - asi si někdo spojil odsolování s odvodňováním...
Stejně úžasná, jako předcházející Historie včel. Melancholie končícího světa jak ho známe (a jak kurva pořád děláme, že je všechno v pohodě, hlavně že máme telku, každej den plnou vanu horký vody s pěnou a v pupku jako v pokojíčku) a lidí, kteří žijí stejně jako my, v bezpečí svý představy, že se to nestane dneska a snad ani zejtra a pak už je to jedno. Oba příběhy o vodě - o tom nejcennějším, co máme a bez čeho nevydržíme ani tři dny - budiž nám varováním před tím, až to mít nebudeme. Smutný, jen s maličkou chvilkovou nadějí, ... a to je na tom naprosto v pořádku, protože někdo pravdu (ač formou beletrie) říkat musí.
Tyto apokalyptické témata mě děsně baví!! Dost jsem se u knihy "bála", protože si to sakra představte, jak dlouho tady bez vody asi vydržíme??
Velmi čtivá kniha a měl by si ji každý povinně přečíst, stejně jako Historii včel od této autorky.
Bezesporu hodně aktualní téma. Podané celkem čtivě, nenásilně. Tak nějak přirozeně.
V knize se prolíná svět “před a po” -Signe ve světě “před” byla pro mě méně čtivá, Davida ze světa “po” jsem hltala. Dohromady to ale hrálo, bavilo mě to a po dočtení mi běhal mráz po zádech. Děkuji za každou sklenku čisté vody, co mám neustále k dispozici!
Štítky knihy
ekologie mořeplavba moře a oceány útěk norská literatura voda
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Včely byly trošku lepší. Znovu jsem měla problém se stylistikou a tentokrát i s překlady názvů, které se zas a znovu objevovaly v závorkách za původním zněním.
Jinak ale velmi zajímavé téma, ekologické či jiné katastrofy já můžu.