Kam jedeme, tati?

19.06.2022

Od knihy jsem čekala trochu víc. Samozřejmě je to zajímavý vzhled do mysli otce od postižených dětí, ale něco ještě trochu navíc mi v tom chybělo. Psáno deníkovou formou.

25.01.2022

Přečteno jedním dechem.

01.04.2021

Přečteno během jednoho dne. V komentářích se zmiňuje autorův sarkasmus, ironie, černý humor... Já říkám - naprostá upřímnost! A smekám!

23.07.2018

Knížka o těžkém osudu rodičů , kterým se narodí postižené dítě. Tuto napsal otec dvou takto postižených synů. Knížka je napsaná s velkým nadhledem, ale předpokládám, že tomuto nadhledu předcházely těžké roky. O knížce budu více mluvit ve videu, kde je můj osobní pohled.
https://www.youtube.com/watch?v=UiginypIiDk&feature=youtu.be

20.07.2018

Život se děje, život přináší věci, lidi a události, které byste si sami nevybrali, na něž Vás nikdo nepřipravil a které se musí žít. Jeden z nejhorších aspektů, pokud se rozhodnete z těchto situací a setkání neutéci? Okolí, které Vás soudí ať již vyřčeně nebo nevyřčeně, třeba jen svými představami, jak vnímat, prožívat a chovat se.

14.07.2018

Krátké, ale hutné a velmi silné texty o velké lásce i obětavosti.
Bez patosu a přikrášlování, se zdravou dávkou nadhledu a humoru.
Nejsilnější kniha o životě s handicapem, kterou jsem dosud četla.
citace: Když mě někdo na ulici žádá, abych přispěl na postižené děti, odmítám. Neodvážím se říct, že sám už dvě postižené děti mám, mysleli by si, že si dělám legraci. S úsměvem a klidem si si totiž můžu dovolit říct: "Postižené děti? Já už jsem přispěl."
***
Za pozornost ovšem stojí také reakce autorovy ženy:
http://wherearewegoingmum.monsite-orange.fr/index.html
http://wherearewegoingmum.monsite-orange.fr/page1/index.html

29.12.2017

Život je svině, ale někdy ani to nestačí. Po letech jsem se vrátil k této knížce a opět mne dostala. Bez patosu a melancholie, upřímné a kruté. Doporučuji

Životní zážitky otce dvou postižených synů, který vypráví o svém životě bez příkras, leckdy s ironií a černým humorem. "Otec postiženého dítěte se musí tvářit jako na pohřbu. Musí nést svůj kříž spolu s maskou bolesti. Je nepřípustné nasadit si červený nos a rozesmávat lidi. Už nemá právo se smát, to by byl vrchol nevkusu."

09.09.2016

Kniha se mi líbila, obsahem i formou. Někdy bylo na mě sarkasmu a ironie až moc, ale oceňuji, že autor "vytáhl na světlo" černý humor rodičů dětí s postižením.

30.06.2016

Knížka je napsaná stručně, ale i přes zdánlivou jednoduchost je v ní obsaženo mnoho pocitů a myšlenek otce dvou postižených synů. Myslím si, že tenhle pán to opravdu neměl v životě lehké, což je z knížky patrné. Přečteno jsem měla za dva dny a vřele doporučuji. Ovšem veselé čtení to zrovna není.

14.07.2015

Takhle to umí jenom život. Máte jednoho postiženého syny a myslíte, že už jste si to vybrali. A přijde druhé dítě...a opět. To se nedá vymyslet, tomu by nikdo neuvěřil. Dost často se mi vybavuje kapitolka, kdy jde koupit dárek svému desetiletému synovi a prodavač mu nabízí Malého chemika a stavebnice atd. , tak ho nechá, ať nabízí a nakonec odejde s krabicí kostek pro batolata. A prodavač si ťuká na čelo.
Trefné a nesentimentální.

24.06.2015

Krátké kapitoly ze života otce dvou postižených synů. Hořká skutečnost - milý úsměv po každé stránce :)

02.05.2015

Vůbec se nemohu rozhodnout zda se mi kniha líbila. Rozhodně jsem jí ale četla jedním dechem. Děkuji, že jsem mohla nahlédnout do pocitů a myšlenek rodiče, kterému se narodili dva handikepovaní synové.

03.12.2014

Velice zajímavá kniha. Jen mi zrovna dvakrát nesedl autorův humor. Chápu však, že stavět se k situaci jeho způsobem je to nejlepší, co mohl udělat a za to ho velice obdivuji. Knihu by si mohl přečíst každý, hodinka času nad knihou je opravdu minimum, co můžeme udělat. :)

23.11.2014

Narazila jsem na knížku v levných knihách, když už jsem si myslela, že odejdu s prázdnou. Prodavačka nelhala. Knížka je skvělá, jestli se to tak dá k tomuhle tématu říct. Ironický, cynická, jak už bylo řečeno. Černý humor nebo spíš přístup, který si musí rodič osvojit, aby se nezbláznil. Je to syrové, ale prospěšnější čtení, než jak by to vyznělo, kdyby se autor chopit tématu v oblíbeném duchu patetického rozjímání.

03.11.2013

Knížka se mi moc líbila. Není snadné pro ješitného chlapa (ale vlastně pro nikoho z nás) vyrovnat se s tím, že jeho děti nikdy nenaplní jeho představy o životě, ale ani ty vlastní a to z jediného důvodu: protože takové představy jednoduše nemají. Autorův cynismus a černý humor chápu, knížce dodává "kořeněnou" příchuť, ale přesto jsem se párkrát neubránila myšlence: "jak tohle může říct o svých dětech". Přesto ve mně příběh zanechal hlubokou stopu možná právě díky tomuto nekonvenčnímu přístupu autora a otce dvou výjimečných kluků, kteří dokázali dát svým rodičům nejen starost, ale i chvilky radosti.
Děkuji Lamanaiovi za odkaz na stránky, kde o Mathieuovi a Thomasovi promlouvá matka obou chlapců , seznamuje nás s fotografiemi synů a ukazuje nám zde svůj úhel pohledu na knihu, kterou její bývalý manžel napsal.

19.07.2013

Knížka, která vám zabere hodinku dvě času, ale dojem nechá napořád.

17.05.2013

Četla se dobře, rychle.. Smutná a zároveň úsměvná.. Doporučuju..

24.05.2012

Otec dvou postižených synů je nekompromisní – líčí svoje vnitřní hnutí bez skrupulí, tvrdě, nesmlouvavě, s humorem opravdu černým. Knížku, která činí dojem stejné křehkosti jako jeho synové, jsem přečetla místy se smutkem, místy s úsměvem, dokonce se smíchem. Doporučuji. Budete mít přečteno rychle. A budete MOC rádi, že "jste jako ostatní".
I když osobně si myslím, že stejně jsme každý nějak jiný, což je právě dobře.