Jizva
Danuta Chlupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477557/bmid_jizva-mMv-477557.jpg
4
424
424
Katarzyně je něco přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky. Upřímně vítám, že prostřednictvím románu Danuty Chlupové znovu vstupuje do veřejného prostoru téma životické tragédie, které uplynulá desetiletí odsunula do trestuhodného zapomnění. Karin Lednická, autorka románové kroniky Šikmý kostel... celý text
Přidat komentář
Kniha není počtem stran nijak rozsáhlá, ale obsahově pro mě ano. Ze začátku mi trochu vadilo přeskakování v čase a vyprávění, ale jakmile jsem věděla, kdo je kdo, bavila mě kniha víc a víc. Příběh byl pro mě zajímavý, obzvlášť, když historické události jsou pravdivé. Rozhodně stojí za přečtení.
Moc hezká kniha, dějiny, které neznám a velice zajímavé. Myslím, že vyjádřila vše, co mělo být a nebylo zbytečně rozvláčné.
Jako učni jsme jezdili k Životickému památníku.Pamatuji na železnou upoutávku ŽIVITICKÉHO PAMÁTNÍKU u křižovatky pod hotelem Impuls v Suché.
Dnes je tam rondl a poutač památníku nejspíš zhňil. Dnešní doba nepřeje starým památníků. Naši osvoboditelé se stali našimi nepřáteli a naši okupanti se stali našimi spojenci.
Dnes už mladí nevědí nic o Německým bestiálním vyvraždování slovanských národů.
Určitě doporučuji. Zajímavý současný příběh provázaný s linii válečné minulosti a otázky viny či neviny. Mohlo to být o pár stran delší, více rozepsaná psychologie postav.
Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, ale celkově příliš krátké a stručné, téma mělo mnohem větší potenciál...Chybělo alespoň trochu nářečí. Ve výsledku podobné jako Šikmý kostel (což je přednost), ze stejného regionu, stejně silný příběh. Doporučuji.
Kniha se mi líbila, o životické tragedii jsem neslyšela, takže pro mě poučení. Kniha je napsána zajímavým a velmi čtivým způsobem, střídání časových rovin bylo moc dobré. Doporučuji.
Román psaný ve formě dvou časových rovin. Děj se odehrává v současnosti a v období druhé světové války. Prostřednictvím knihy si přiblížíme masakr v Životicích na Těšínsku, kde se odehrává příběh ,který je smyšlený ale je postaven na historických faktech. Postavy v příběhu jsou fiktivní, přesto kniha na mě zapůsobila kladně. Jsem rád ,že jsem se dozvěděl zase něco nového o čem jsem neměl ani tušení. Knihu mohu jen doporučit.
Po Sikmem kostelu dalsi pribeh z cesko-polskeho pohranici, diky kteremu jsem si rozsirila znalosti historie. Dobre napsany, skvele se cetl.
Nebylo to špatné, jen možná mohly být vlastní životické události podrobněji popsány, když už ne přímo v příběhu, tak třeba v doslovu na závěr. Překvapilo mě, že téměř všechny postavy příběhu jsou smyšlené. Nevím čím to, jestli se dochovalo tak málo pramenů v archivech. Jinak chválím za čtivost. Kniha se moc dobře četla.
České a polské dějiny - to je téma, které mě hodně baví, a proto nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Vřele doporučuji.
Krátký, románový příběh z Těšínska propojující současný život Katarzyny - polky, kterou pracovní povinnosti dostaly do Ostravy, a životní osudy obyvatel Životic, pro které byl 6.srpen 1944 osudný.
Katarzyna se snaží zjistit, zda její milovaná tchýně pochází opravdu z Životic, zda i ona zde přišla o lásku a zda náhodou to nebyla právě ona, kdo masakr způsobil...
"V roce 1944 Němci zastřelili v sousedních Životicích třicet šest mužů. To byla taková zdejší krvavá neděle."
Jistě se samo nabízí srovnání se Šikmým kostelem Karin Lednické, oblast Těšínska, hornictví, válka...ale proč srovnávat? Já jsem neuvěřitelně ráda, že se o našem kraji píše, a za každou další knihu, která zbytku národa ukáže a představí náš kraj, ukáže, že i tady se děly zvěrstva, budu jen ráda.
Pěti hvězdičkám mi přesto něco schází..možná nesympatičnost paní Kateřiny, vycpávací linka z pracovního života Kateřiny, protože samotné životické tragédii by se mohlo věnovat mnohem více stránek. Chybí mi tady alespoň trocha těšínského nářečí, jen pro tu autentičnost, jsme specifický kraj a ta uhlazená čeština mi tam nesedí.
Obálka je nádherná, ale k tématu mi nejde, nevědět o čem kniha má být, nesáhla bych po ni..Ale dost negativ, kniha je neuvěřitelně čtivá, to je její obrovské plus, příběh zajímavý, místopis přesný a jedná se o část dějin, o které by se mělo vědět. Proto knihu můžu s klidným srdcem doporučit.
A když už pojedete do našeho kraje na výlet, podívat se na šikmý kostel, zajděte i do Životic, jsou kousek od Havířova, a krom památníku tragédie je tam i menší expozice zabývající se tímto obdobím.
Román Jizva připomíná zločin spáchaný nacisty v Životicích na Těšínsku. Kniha je napsaná velmi čtivě, bohužel silný námět, který obsahuje, autorka zcela nevyužila a tragickou událost zpracovala jen povrchně.
Příběh se odehrává ve dvou dějových linkách. V té ze současnosti hlavní hrdinka zjistí, že její více než devadesátiletá tchyně by mohla mít něco společného s životickou tragédií a začne ji toto rodinné tajemství zajímat. Tím se dostáváme do linky z minulosti, která přibližuje válečná léta na Těšínsku a okolnosti vedoucí k masakru. Mimo pár vedlejších postav jsou všechny fiktivní. Propojení obou linek na mne působilo trochu uměle, nepromyšleně, jakoby autorku nenapadlo jak to lépe spojit...
Linka ze současnosti mne moc nezaujala, dějově byla slabá. Ocenit se dá jen popis pocitů hlavní hrdinky - odtažitost, pochopení, odpuštění, i když nejde o hluboké zamyšlení či emoce, děj se toho víceméně jen letmo dotkne.
Linka z minulosti je o něco více než na historické reálie soustředěná na vztahy mezi mladými lidmi a jejich milostné tápání, což je škoda. I tak je tato linka mnohem lepší než ta ze současnosti.
Pokud jde o samotnou životickou tragédii a okolnosti k ní vedoucí, je příběh propracovaný nedostatečně. Snad autorka chtěla knihou událost jen připomenout, ne se jí více věnovat, ale právě tahle událost by si zasloužila mnohem víc.
K přečtení doporučím jen pokud nečekáte zpracování, které jde do hloubky, kde je více historických reálií, ale hledáte jen zajímavý příběh napsaný příjemným čtivým stylem. Čtivost je totiž hlavní předností této knihy.
Jeden přínos se knize ovšem upřít nedá - připomíná jeden z nacistických masakrů. Tyto události by neměly být nikdy zapomenuty.
Jizva je velmi krátký román odehrávající se ve dvou časových rovinách. O válečném masakru v Životicích jsem se díky knize Jizva doslechla zcela poprvé. Hlavní hrdinka Katarzyna je žena, která má dvě dospělé děti, manžela a práci. Má opravdu krásný vztah se svou tchyní. Je to obyčejná žena, která není ničím výjimečná, za to udělá správnou věc a chce se dopátrat minulosti své tchyně. Čím blíže je pravdě, tím více je to pro ni bolestné. Danuta Chlupová vystavěla opravdu povedený příběh s reálnými hrdiny, kde základem je tajemství, které se na konci dozvíte.
Líbilo se mi protkání dvou časových rovin, které dohromady tvořilo moc pěknou mozaiku. Ačkoliv jsou všechny postavy smyšlené válečné události jsou reprezentovány zcela pravdivě. Jizva je román o Životické tragédii a rodinném tajemství, které vás bude napínat až do samého konce. Jizva je poutavě napsaný román u kterého bych uvítala daleko víc stran. Pokud máte rádi historické romány a líbí se vám knihy Šikmý kostel nebo knihy od Aleny Mornštajnové, tak si tuto knihu bezesporu musíte přečíst.
Ztotožňuji se s některými názory níže. Toto téma je silné a je dobře, že se o něm čtenáři dozvědí.
Nicméně se nabízí srovnání s dílem paní Lednické. Není vůbec na škodu, že její knihy mají x set stran, člověk se aspoň pořádně ponoří do děje... Jizva je dost krátká a taky mám pocit, že nestihne jít více do hloubky, což je škoda (celých 29 počítaných stran jsou předěly kapitol). I ke konci jsem měla z toho množství postav a příbuzenských vztahů zmatek. Navíc mi tam moc nesedí střídání časových rovin. Ta současná mi přijde příliš našroubovaná a docela bych se bez ní obešla.
Každopádně ale kniha stojí za přečtení a doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco o historii tohoto koutu země, který je mému srdci blízký.
(SPOILER)
Umělecký příspěvek k válečným dějinám zdejšího regionu ztvárněný z polského úhlu pohledu .Je třeba si uvědomit,že tehdy většina obyvatel Životic a okolí byli Poláci ,z 36 obětí bylo 28 Poláků a 8 Čechů.
Zpracováno poutavě,umělecká fikce je věrohodně zakomponována do historických reálií .
Příjemné čtenářské překvapení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus osudy lidí česko-polské vztahy pátrání v minulosti rok 1944 Ostravsko prolínání minulosti a současnosti oběti nacismu Životická tragédie (1944)
Jizva
Na knihu jsem byla zvědavá,tragedii v Životici jsem neznala,dvě časové roviny mám v knihách ráda,,určtitě by se mě líbilo větší rozvinutí děje,ale i tak zajímavé čtení....