Jizva
Danuta Chlupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477557/bmid_jizva-mMv-477557.jpg
4
423
125
Katarzyně je něco přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky. Upřímně vítám, že prostřednictvím románu Danuty Chlupové znovu vstupuje do veřejného prostoru téma životické tragédie, které uplynulá desetiletí odsunula do trestuhodného zapomnění. Karin Lednická, autorka románové kroniky Šikmý kostel... celý text
Přidat komentář
Bohužel me pribeh nijak zvlast nezaujal. Nastesti kniha nemela prilis stranek a cetla se celkem dobre, ale to je asi tak vse. Neco bylo zajimave, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Mozna je to take tim, ze tento zanr nevyhledavam, a proto bych nechtela potencionalni čtenáře odradit. Urcite dílo stoji za precteni.
Hlavní postavou tohoto příběhu je Katarzyně (česky Kateřina), která po celý svůj čtyřicetiletý život nikdy neopustila rodné Polsko. Teď se ji ale naskytne pracovní příležitost, která ji nabídne otevřít novou pobočku v Ostravě. Zaměstnává studenta Martina, od kterého se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Kateřině se začne skládat obrázek a dojde ji, že tato událost může mít spojitost s její devadesátiletou tchýní. Rozjíždí proto pátrání na vlastní pěst.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale byla jsem nadšená. Nejprve jsem se do děje a vyprávění lehce zamotávala, jelikož autorka střídá minulost a současnost, ale pak to do sebe začalo hezky zapadat. A nedokázala jsem přestat číst. Některé části mnou rezonovaly ještě dlouho po dočtení, byly surové. A pak to do sebe všechno krásně zapadlo a já zůstala sedět s otevřenou pusou.
O tragické události v Životicích toho upřímně moc nevím, takže musím si konečně přečíst Šikmý kostel. Snad co nejdřív :)
Pokud bych měla vypíchnout nějaké pozitivum, po přečtení Jizvy zhruba vím, co se událo v Životicích 1944. Nic víc mi kniha bohužel nepřinesla. Spěchala jsem se čtením uspěchaně napsaného románu, abych to tak nějak dala. Nabízí se jistě srovnání s Alenou Mornštajnovou nebo Šikmým kostelem od Lednické. A za sebe musím říct, že naprosto nesrovnatelné. Trochu se bojím říct, že odfláknuté.
Jizva - Danuta Chlupová aneb životická tragédie v románu. O životické tragédii jsem už četla od Karin Lednické a tak vím o co jde, ale byla jsem zvědavá na románové zpracování. Příběh probíhá ve dvou časových liniích, minulost , přítomnost. Ale ze začátku mě ta přítomnost rušila, ale postupně jak do sebe všechno zapadlo, tak super.
Příběh je fikce , ale válečné události zde popsané jsou podle skutečných událostí
Autorka čerpala z vědeckých publikací českého historika Mečislava Boráka. Pomohly ji také osobní rozhovory s dosud žijícími svědky životicke tragédie a vzpomínky její babičky. Její snoubenec byl jedním z obětí srpnového nacistického zločinu.
Doporučuji
Jizva je česko – polský příběh o velkém masakru na konci druhé světové války, která se stala v Životicích. Němci se mstili a stříleli mladé muže náhodně, u kterých si mysleli, že pomáhali partyzánům. Je to ale i o jizvě na břichu i na duši hlavní hrdinky Marty, která nakonec našla své štěstí i když ji toho v dětství a dospívání naložil život hodně.
Prolínání minulosti a přítomnosti mě malinko na začátku knihy mátlo. Byla označená jen minulost, že už jsme v přítomnosti nic nebylo. Brzy jsem si zvykla a byla to paráda. Četla se sama. Všechny postavy v knize nakonec autorka krásně propojila v jeden smysluplný konec.
V přítomnosti se seznamujeme s Kateřinou, která z Polska odjíždí zakládat pobočku firmy v Ostravě. Poznává tam mladého studenta Martina díky němuž se dozvídá střípky historie a zajišťuje pár věcí o své paní mámě, kterou moc miluje, je to její drahá maminka, ale věci, které na ní vyplouvají nezní lichotivě…
Velmi silný příběh, který jsem přečetla s ostatními čtenářky ve výzvě #podporujemeceskeautory. Určitě všem doporučuji, pro mě je to další střípek do historie druhé světové války.
Románové zpracování příběhu je fikce, ale postavený na skutečných událostech, které se odehrály v srpnu 1944 v Životicích.
Fiktivní příběh s fiktivními osobami, odehrávající se na pozadí životické tragédie. Katarzyna odjíždí do Ostravy, kde se snaží rozjet projekt své firmy. Jako tlumočníka zaměstná studenta Martina, který ji přiblíží historii Životic a Katarzyna si vzpomene na dávné náznaky tchýně o jejím spojení s tímto místem. Pouští se do pátrání. Chce zjistit, jak tato tragická událost matku jejího manžela ovlivnila.
Za mně je příběh i jednotlivé postavy vykresleny příliš stroze. Tak, že jsem se nedokázala nijak vcítit do dané situace ani hlavních postav. Ani to se mnou nehlo :). Také autorka utla některé línie postav, které v příběhu plynuly. Zrovna třeba studenta Martina nebo Terezky. Nicméně, příběh je čtivý a i já jsem netrpělivě vyhlížela, jak vše dopadne, takže za přečtení určitě stojí.
Na prvním místě musím vyzdvihnout, že je knížka opravdu čtivá, styl psaní je do jisté míry strohý, žádná zbytečná omáčka okolo (záleží, co vám vyhovuje, mě to nijak nerušilo). Zároveň má jen něco přes 200 stran, takže se dá přečíst téměř na jeden zátah. Střídají se tu dvě časové roviny, jedna ze současnosti, kdy Katka pátrá po minulosti své tchyně, která právě v této oblasti žila. V druhé lince se vracíme do válečných let. Těsně po dočtení jsem si říkala, že některé věci ještě mohly být více rozepsané, třeba příběh Terezky, ale s odstupem pár dní si říkám, že to vlastně není potřeba. Ještě víc to umocňuje ten zmar, že když už konečně rozsekla svoje dilema, jediná noc všechno změnila. Osobně bych doporučila nejdřív přečíst Životice, aby člověk znal historické pozadí příběhu, a pak se teprve pustit do Jizvy, a tam se už soustředit jen na vzájemné vztahy postav. Knížku jednoznačně doporučuji a těším se na novinku od autorky, která by měla letos vyjít.
Knihu jsem četla až po knize Životice,takže mi nevadil možná méně propracovaný historický příběh. Naopak se mi moc líbil,ale dějová linka ze současnosti byla slabší a místy podivně psaná, až mi přišlo, že není možné,aby to bylo od stejného autora.
Nenápadná knížka vydaná bez větší mediální podpory. Je to škoda, zasloužila by si větší popularizaci. Je logické, že je trochu zastíněna knihou Životice od Karin Lednické. Ta je samozřejmě historicky přesnější, propacovanější, s doloženými cennými záznamy z archívů. Jizva je však svou formou bližší širšímu okruhu čtenářů. Přestože jde o čistý román, otevírá stejnou Pandořinu skříňku (masakr v Životicích), která zůstávala až do této doby uzavřena téměř v zapomění. Buďme tedy vděčni za tuto románovou osvětu a šiřme ji dál.
Příběh tragédie v Životicích se odehrává ve dvou časových rovinách. Sledujeme pátrání po historii života tchyně hlavni hrdinky. Pokud jste četli Životice od Karin Lednické, tato kniha vám tragédii přiblíží více románovou formou. Ptejme se na minulost našich rodičů a prarodičů, dokud máme se ještě koho ptát.
Čtivě napsané, dvě časové linie mám ráda. Román Životice je samozřejmě podrobněji napsán, ale i tak to bylo zajímavé pátrat po předcích.
Už se tu objevil názor, že při čtení této knihy se automaticky začne nabízet podobnost s knihami Mornštajnové a Lednické a to je, podle mne, možná docela kámen úrazu...
Ano, autorka také vypráví příběh, který se odehrává na pozadí skutečných historických událostí, příběh, který prožívají skutečné, ale také fiktivní postavy, příběh, který ovlivňuje život rodiny, se kterou ho prožíváme, ale... Podle mého názoru však knize paní Chlupové chybí něco, čím jsou knihy těchto dvou autorek tak přitažlivé. Alespoň já jsem postrádala tu úžasnou stavbu příběhu, kvůli které jsem se nemohla od knih odtrhnout, chybí mi také ta uvěřitelnost jednání, myšlení, názorů a osudů jednotlivých postav, kvůli které jsem s nimi vše až tak silně prožívala, že mi všichni připadali jako živí lidé, které dobře znám.
Nemyslím, že kniha "Jizva" si nenašla své příznivce, také mě zaujala a nelituji, že jsem ji přečetla, ale možná jí právě ta podobnost s knihami obou úspěšných autorek spíš škodí.
Neskutečně poutavé čtení o lidských dramatech, která se odehrávají ve dvou časových rodinách. V době tzv. Životické tragédie a v současné době, kdy se pátrá po informacích ohledně pamětníků této tragédie. Neskutečně mě to vtáhlo do děje a za jedno odpoledne jsem knihu přečetla.
To jsou takové ty knihy- plácni tam rodinné tajemství, nenaplněnou lásku a zasaď to do historie… Jenže každý holt neumí psát jako Tučková, Lednická či Mornštajnová. Někdy mám pocit, že historické události jsou tak trochu zneužity. A tohle je ten případ.
Po přečtení knihy Životice mi byla doporučena tato knížka. Tento román je na stejné téma jen je ucelenější. Přináší nám příběh jedné rodiny ze Životic v době tragických událostí v období 2. světové války. O tragédii v Životicích je tu toho napsáno opravdu mnohem méně než v knize Životice, ale zase je příběh čtivější.
Kniha je napsána ve dvou časových linkách současnosti a minulosti, hlavní hrdinka Katka pátrá po minulosti své umírající tchýně Marty, která jako mladá dívka žila právě v Životicích. V lince z minulosti sledujeme osud Marty.
Bohužel ani toto zpracování ve mě nevyvolalo vlnu emocí jaké by si toto téma zasloužilo. Kniha je dost strohá a věcná. A jak už psal někdo přede mnou nedokázala jsem se s postavami ztotožnit a někdy je ani pochopit.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus osudy lidí česko-polské vztahy pátrání v minulosti rok 1944 Ostravsko prolínání minulosti a současnosti oběti nacismu Životická tragédie (1944)
Jizva
Přečteno v podstatě na posezení, líbil se mi jiný způsob pohledu na životickou tragédii.