Jakubův cestovní deník
Jakub Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352303/bmid_jakubuv-cestovni-denik-uR2-352303.jpg
4
170
48
Pěšky z Mexika do Kanady za 121 dní. Do svých čtyřiceti let byl Jakub gaučový povaleč. O dva roky později, v dubnu 2016, se postavil na hranice Mexika a USA a se šest a půl kilovým batohem na zádech vyrazil na sever. Šel pouští, kličkoval mezi chřestýši a jedovatými keři, vystoupal do hor Sierry Nevady, brodil se sněhem a všudypřítomnou vodou, bránil jídlo před svišti a mývaly, koupal se v oregonských jezerech, ve washingtonských lesích zpíval medvědům husitský chorál a všem ostatním hrál po večerech na ukulele. Někdy šel sám, jindy s těmi, kteří chtěli stejně jako on zmizet z každodenního kolotoče do míst civilizací téměř nedotčených. Po 121 dnech dorazil na hranice s Kanadou a jeho život už asi nikdy nebude stejný jako před tím.... celý text
Přidat komentář
Určitě to osobně musí být úžasný zážitek, ale knížka je popisovaná každý den a tak asi od poloviny už mě to moc nebavilo a bylo furt stejné, ale oceňuji i vložené fotky. Myslím si, že ten, kdo chce tuto cestu podniknout, tak tady najde spoustu rad a informací. Určitě si od autora přečtu i další cestovní deníky. Já bych to nedala, ale obdivuji všechny, kdo mají tu odvahu.
Super počtení. Spousta praktických doporučení pro "lehké" chození. Je to deník, takže žádné (skoro žádné) drama. Ale pohladí po duši a udělá radost. Těším se na další knížky od pana Čecha.
Před nějakou dobou jsem četla PCT od Lucie Kutrové a ta mě přišla více zábavnější. Tady mi přišel každý den podobný, co se týče zápisků. Jinak obdivuji autora, že se na takovou cestu vydal. Z deníku jsem cítila, že si putování vyloženě užíval, skoro vždy z každého dne vykřesal něco pozitivního, ikdyž ti komáři... :-)
První Jakubův cestovní deník popisuje přechod pacifické hřebenovky z mužského pohledu, a tím to nemyslím nijak zle. Jakub má svou cestu podrobně zmapovanou a zdokumentovanou, z každého dne proto dostaneme přesnou informaci, na jakém kilometru se nacházel a s kým se zde potkal. Dostane se nám také konkrétních tipů na vybavení a v některých případech i upřímná recenze. Tyto hodnoty cestopisu ocení všichni, kteří se na PCT plánují vydat, z „pouhého“ čtenářského pohledu se kniha stává postupně monotónní. Bohužel o tom, co se autorovi honilo během treku hlavou a co na cestu přivedlo ostatní hikery, se kterými se potkal, se příliš nedozvíme.
Knihu som prečítal jedným dychom a po týždni znova. Absolútne som si ju užil prvý aj druhýkrát. Odporúčam všetkým, ktorí sa zaujímajú o PCT.
Ze začátku celkem zajímavé, ale co si budeme povídat, po polovině už se to moc neměnilo, každé ráno vstane, jde, naobědvá se, jde, navečeří se. Líbili se mi seznamy a doporučení věcí, které si bral s sebou a jejich recenze po používání.
Chyběly mi zde mapy, ať už celé cesty a nebo po týdenních úsecích.
Moje pacifická hřebenovka od Moniky Benešové nadchla mě i mé dcery. Proto jsem sáhla po Jakubově cestovním deníku. Na rozdíl od výše zmíněné knihy, je to více méně jen popis cesty, letmých setkání s lidmi. Stručný, strohý a pro ty, co se na PCT chtějí vydat asi zajímavý. Každopádně obdivuji všechny, kteří se na cestu vydali. I zde oceňuji popis vybavení a zkušenosti. Na PCT se asi nevydám, ale na kratší traily se hodí.
Psát cestopisy není švanda, kor z cest kde už cestopis psalo více lidí. Tenhle se povedl a navíc rozebírá i praktické věci, jako použitelnost vybavení na trailu, jídlo a jiné maličkosti, které potěší. 90%
Po přečtení PCT od Lucky Kutrove alias Goldilocks jsem pořídila i knihy o cestě dalších lidí, protože mě to celkem chytlo... Jakubův cestovní deník, respektive jeho cesta je jiná.. Zatímco Lucka si užívá a popisuje jak cestu, tak i své pocity, ale i socializaci na PCT, užívá komunitu a vše co poskytuje.. Jakub naopak popisuje většinou jen cestu přírodou, pocity míň. Je spíš samotář..
Líbí se mi obě knihy, obe pojetí..
Už jsem rozecetla Jakubův cestovní deník 2, kde jde CDT,ale to až v další recenzi...
Takže určitě doporučuji, je to čtení bez přemýšlení, odpočinkové, ale pozor, hltate jeho den za dnem a nedá se od knihy odtrhnout ;-)
Byla to má třetí knížka o PCT(Moje pacifická hřebenovka-M.Benešová a 151 pacifickou hřebenovkou L.Kutrová)a ikdyž si myslím,že některé dny byly až moc ,,stručné,,tak i přesto jsem rád,že konečně jsem se dočkal podrobnějších statistických údajů,které mám rád.Akorát jsem knihu stejně četl zároveň s deníkem z internetu kde byly ke konkrétnímu dnu přiřazeny fotografie.V knize jsou sice taky,ikdyž ne v takovém množství a nejsou konkrétně přiřazeny.Každopádně obdiv pro každého kdo se na takové dobrodružství dá ;-)
Ke knize jsem se dostala náhodou. Byl mi známým s nadšením doporučen cestopis o pacifické hřebenovce, ovšem neřekl mi, že mám hledat ten od Terezy a omylem jsem sáhla po tomto. Ze začátku jsem byla nadšena, ovšem mé nadšení po čtvrtce knihy opadlo. Je to text bezesporu zajímavý a lidem, kteří se chystají na hřebenovku může být jistě nápomocný, ale já jsem v něm uspokojení nenašla.
Nepovažuji se za náročného čtenáře, ale stalo se to pro mě cca od půlky jen popisem toho samého den po dni. Já vím, je to deník, rozumím a obdivuji Jakuba, ale byť nerada musím přiznat, že je to za ta léta co čtu moje první nedočtená kniha.
Tuhle knihu jsem četl opravdu dlouho, možná i celý měsíc, pěkně po večerech, jen pár kapitol, abych si jí náležitě vychutnal :-)
Nakonec dávám 5* Chvílemi jsem chtěla deník odložit, po přečtení knihy Moje pacifická hřebenovka je deník více technický, málo emocí, spíš jako návod pro ty, co přemýšlí o zdolání hřebenovky nebo ji zrovna jdou. Zhruba v jedné třetině se mi ale Jakub "nějak" vryl pod kůži a já se na jeho každodenní zápisky začala těšit. Lidé, co to dali do konce, mají můj neskutečný obdiv. Kdybych hřebenovku někdy šla, deník bych rozhodně přibalila do krosny :O)
Nic moc - spíš nic, než moc. Jsem tulák a vandrák, takže mám rád knihy o toulání, šlapání, putování...však víme, co myslím. První půlka knihy mě bavila, ovšem pak to šlo postupně do háje. Jak už tu bylo napsáno v jiném komentáři - jeden den, jako druhý. Vstal jsem, šel jsem snídal jsem, potkal jsem x lidí, dali jsme řeč, udělal jsem si oběd, šli jsme, usnul jsem v devět...sem tam něco, co oživilo děj, ale i tak dost bída posléze i nuda. Já vím, má to v názvu deník, tak bych měl čekat deník, ale tohle je prostě jen přepsaný blog.
Tak jsem se po delším váhání, zda si to koupit, odhodlal a teď na knížku přišla řada. Takže po Divočině, Monice Benešové a Lucii Kutrové další titul s tématikou PCT.
V každé z těch knih si čtenář najde asi to svoje. A jak vidím tuhle? Zase je jiná než ty výše zmíněné.
Ano, je to deník. Deníkem byla vlastně i kniha Lucie Kutrové. Ale obě jsou naprosto odlišné. Tady se potvrdilo to, co jsem si přečetl v dřívějších komentářích. Tohle je dosti "technicky" pojatý popis cesty, denní rozvrh, rituály, zdolané kilometry či míle, výškové body. Neustálé uvádění vzdálenosti v mílích od oficiálního začátku trailu s přesností na desetinu míle u docela nepodstatných míst mi přijde skoro až zbytečné.
Citelně mi tady chybí nějaké větší emoce, popis osobních prožitků, zážitky se setkáváním s lidmi, jejich příběhy, ať už hikerů nebo lidí místních... Prostě to, co mě tak neskutečně bavilo a co jsem si tak naplno užíval při čtení knížky Lucie Kutrové, která pro mě tímto zůstává zatím tím nejlepším, co jsem na toto téma přečetl. Tohle je trochu jako by člověk "četl" záznam z tachografu nákladního auta. Dozvíme se základní veličiny (a kdyby se k tomu přidal záznam z kamery za čelním sklem, dnes nic neobvyklého, je z toho i obrazový vjem), ale tím to končí. Je to zkrátka strohé, popisné, bez emocí, bez větších projevů radosti ze zážitků. Nic takového tady v nějaké větší míře nečekejte. A přiznám se, že někde za půlkou už jsem docela "odpočítával", kdy už budu na konci. Ty dny byly prostě tak nějak všechny stejné, s minimem nějakých specifických zážitků. Tak nějak jsem ani moc nezaznamenal, kde vlastně autor zrovna je. Což platí zejména zhruba o poslední třetině cesty.
Pro praktiky, kteří absolvování trailu zvažují, je asi užitečná závěrečná část, kde autor představuje a hodnotí svoji výbavu, trochu se věnuje i logistice a nastíní i finanční náročnost cesty.
Jsem na vážkách, zda mám zkusit i druhý deník J. Čecha z Continental Divide Trailu. Na jednu stranu by to bylo zase něco nového, z oblasti, o které jsem zatím nic nečetl, na druhou stranu pokud to bude napsáno stejným způsobem - a asi není důvod doufat v jiný styl, tak si nejsem jistý, jestli zvládnu druhou nálož něčeho podobného.
Mám-li to nějak objektivně zhodnotit, tady prostě plný počet dát nemůžu. Bylo by to k ostatním knihám ( a především k té jedné) asi dost nespravedlivé. Myslím, že to není úplně špatné, má to svoji hodnotu, ale bylo by to tak na 3,5 hvězdičky. Ty ale dát nejde, tak v rámci objektivity tady čtyři prostě nedám. Přečetl jsem, ale nějaký hlubší dojem to ve mně nezanechalo. Kniha Lucie Kutrové byla napsána tak, že mi zlepšila náladu na řadu dní.
Štítky knihy
cestování Mexiko hory a pohoří cestopisy Kanada české cestopisy Pacifická hřebenovka pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2017 |  Jakubův cestovní deník |
| 2019 | Jakubův cestovní deník 2 |
| 2021 | Jakubův cestovní deník 3 - Pěšky po hranici ČR |
| 2024 |  Jakubův cestovní deník 4 |
Kniha Jakubův cestovní deník je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 221x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 77x |
| Chystám se číst | 109x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 3x |
Na rozdíl od knih Divočina a Moje Pacifická hřebenovka je Jakubův příběh psán stručněji. Popisy jednotlivých dnů jsou si velmi podobné. Jakub zvládl PCT naprosto bravurně bez potíží.