Jako zabít ptáčka

Jako zabít ptáčka

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat míst...celý text

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí.
Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/70_/70246/jako-zabit-ptacka-70246.peg 4.6978
Série:

Jako zabít ptáčka (1.)

Originální název:

To Kill A Mockingbird (1960)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (179)

Přidat komentář
Oleg_Kabelac
24. dubna

Sweet home Alabama, negři.

brabofka
22. dubna

Vysoký počet a procenta hodnocení, spolu s komentáři dávají tušit, že i tato kniha se může směle řadit mezi těch pár, které stojí opravdu za to přečíst. A můžu říci, že opravdu stojí! Nějak stále nemohu najít vhodná slova, kterými bych popsala tu aktuálnost příběhu i teď po tolika letech od vydání. Pokud Vás zaujme příběh, doporučuji i Černobílý svět. Kniha se čte lehce, příběh, který vypráví 8letá holčička Čipera je popsán jednoduše, srozumitelně a čitelně. Nádherně zde vyniká čistota dětské duše a její pojetí práva a spravedlnosti. Není to jen to soužití bělochů a černochů na jihu USA na začátku století. Jsou to radosti a starosti (a průšvihy) dvou dětí, jejichž otec je až neuvěřitelně čestný a zásadový. Pohled jejich očima na nás dospělé a stav společnosti ve 30. letech. Na to že jsem se prokousávala prvními 2-3 stranami (než si zvyknete na styl vyprávění), na konci jsem litovala, že knížka končí...! Sakra, on je konec? To snad ne? A jak to bylo dál?

kh123
12. dubna

Nadhera. Jako kdyby byla napsana vcera. Silny pribeh, uzasne lidske postavy....chtela bych vedet, jak se jim darilo dal...

Aleen
12. dubna

WOW! Poslouchala jsem v autě a kolikrát jsem ani nechtěla jít do práce (což asi není až tak úplně neobvyklé), ale co je zajímavější, někdy jsem seděla po návratu domů v garáži a čekala na konec kapitoly - v půl desátý v noci! Tolik k tomu jak moc se mi příběh líbil a jak moc mně vtáhl. Moje oblíbené téma perzekuce černochů v Americe na začátku 20. století, vyprávěné malou holkou, takže obohacené starostmi a radostmi dětství. WOW! a ještě jednou WOW!

veru_nedvedova
10. dubna

Kniha se lehce četla. Je psaná očima dětí, ale asi jsem od ní čekala víc.
Neříkám, že je špatná, ale asi se k ní už znovu nevrátím. Každopádně jsem ráda, že jsem si jí přečetla :)

AnetV
09. dubna

Doporučuji. Jedna z mých nejoblíbenějších.

Willandra
08. dubna

Hodně lidí se při hodnocení opírá o proces, který je považován za středobod knihy. Já ho považuji za nutné vyplnění časoprostoru, které mě dětskýma očima vtáhlo do prostředí a politické situace tehdejší doby, aby se v jeho pozadí mohl odehrát ještě jeden příběh – rámcový příběh s "mnohohláskem" Bubu Radleym se mě dotknul víc a opravdu nádherně uzavíral knihu.

Dandy1
05. dubna

Lidé z městečka pozorovaní dětskýma nevinnýma očima, které pomalu prozřívají. Věci nejsou takové, jak na první pohled vypadají... Krásná knížka.

petgona
05. dubna

Toto bola jedna z najlepsich knih, aku som v poslednej dobe citala. Vzdy som mala obavy zo "serioznej" literatury, a vacsinou opodstatnene, lebo vacsina ocenovanych a uznavanych diel ma k smrti nudia. Ale Nezabijajte vtacika ma skutocne dostalo. Tak krasne napisane, mala som pocit, ze sama kracam ulicami Maycombu. A co je najdolezitejsie, toto dielko ma prinutilo rozmyslat nad problematikou, ktora tu je riesena. Myslim si, ze by tato kniha mala byt zaradena do povinneho citania na skolach (namiesto niektorych ako napr taky Salinger), pretoze svojou temou je neustale aktualna a verim tomu, ze dokaze chytit za srdce aj teenegerov.

SeverusSnape
22. března

Překrásná kniha,která Vám změní pohled na život.Začnete úplně jinak přemýšlet a vidět věci kolem sebe

eraserhead
22. března

Už dlouho mě kniha tak nechytla za srdce. Je smutné, že je ta kniha stará skoro 60 let, její děj se odehrává ještě o několik desítek let dál, a člověk si dnes při jejím čtení připadá skoro stejně, jako její hlavní hrdinka. Také ze svého okolí slýchá neuvěřitelná prohlášení.

OneBas
14. března

Kniha se neuvěřitelně lehce čte i přesto, jak náročné zpracovává téma. Myslím, že nejsem jediná, koho zaujaly postavy ( možná ještě víc než děj).

MichaelaBooks
13. března

Vřele doporučuji.

alnahu
13. března

Příběh ze starobylého města Maycomb v severní Americe z černošské čtvrti z pohledu osmileté Čipery, se četl dobře. Příběh je čtivý o dospívání, osobní statečnosti a zodpovědnosti.

Kopretina
12. března

Když po přečtení knihy nebo shlédnutí filmu se více cítím být člověkem a ne jen živočichem, když více věřím v lidi a ne méně, když jsem získala nový životní vzor (Atikus), a klidně bych ho vzala za tátu...pak je to podle mého názoru kniha, která je vynikající.

adlenka
08. března

Prvních zhruba 50 stran jsem myslela, že to nedočtu. Pak jsem se začala chytat. A druhá polovina knihy mi to vynahradila a už jsem jen četla a četla... krásný příběh.

Pucik13
07. března

Krásná a čtivá knížka psaná dětskýma očima. Bavila mě, napínala, rozesmála i rozsmutnila.

misssicccka
28. února

Proste nadhera, nekolikrat jsem knihu odlozila a nahlas rikala: "jezis, to je takova krasa, to je tak dobry", mela jsem takovy ten hladivy pocit, ze jsem stastna, ze ta kniha na me cekaka a me to nakonec trklo si ji vybrat. Bude to jedna z tech, ke kterym se chci vratit. Je to vtipne, mile, jednoduche a na pozadi toho vseho dojemne, vazne, poucne, mrazive a narocne cteni.

Viky007
18. února

Je to zkrátka kniha o lidech. Dává nám tolik podnětů k přemýšlení, že člověku chvíli trvá, než to zpracuje. Proč lidé jednají tak, jak jednají? Co je k tomu vede? Budou si lidé někdy opravdu rovni? Těch otázek je mnoho.
Na knize mi trochu vadilo, že jsem se ze začátku nemohla vůbec začíst. Také v průběhu knihy to docela kolísalo. Občas tam byly pasáže, které mě k smrti nudily.
A trochu mě zklamalo, že jsme se soudního procesu dočkali skoro až na konci (celkově tam ta problematika rasismu byla zmíněná spíše jen okrajově).
Jinak je to ale úžasná kniha. Rozhodně se k ní ještě někdy vrátím.

enniemennie
16. února

Jedna z mých nejoblíbenějších, ráda se k ní vracím :)

daniela8978
12. února

Právě jsem knihu dočetla a jsem z této knihy nadšená. Plná všeho toho krásně popsaného dětského pohledu na svět. Ano, začátek je pomalejší, ale jakmile se to rozjede, nejde se zastavit. Kniha je sice z 30 let minulého století, ale tak strašně moc mi to připomíná současnost, předsudky a blbost lidí, která je stále stejná. Věta ...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi." je přesně to, o co jde i v dnešní době. Myslím, že by si to měl každý přečíst a uvědomit si, že stejné předsudky, jako byly tenkrát, jsou i teď.

Hathor89
11. února

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Příběh amerických rasistických předsudků 30. let viděný očima nevinných dospívajících dětí byl neotřelý. Čiperka zažívá letní dobrodružství, první dny ve škole … a nedokáže pochopit, že žije v prostředí, které jedním dechem odsuzuje zacházení se židy v Evropě, druhým obviňuje nevinného černocha a pokud někdo vybočí z řady, třeba čestný obhájce Atikus Finch, může se vše obrátit proti nevinným dětem. Kniha podnítí člověka k přemýšlení. I když bylo jasné, jak soud dopadne, stále jsem doufala, že porota rozhodne opačně, typická jižanská maycombská společnost se nebude bát říct svůj názor a potrestá strůjce křivého obvinění. Není stále jen jeden druh lidí? Prostě lidi?

ZajDa37
09. února

Jih USA byl ve třicátých letech zajímavé místo. Místo, kde jste se mohli tvářit jako ctnostní a bohabojní občané starající se například o kulturní vzdělání domorodých národů a na druhé straně zametat pod koberec všechno, co by souviselo s tím, uznat černochy jako sobě rovné. Místo, kde jste mohli na jedné straně hluboce odsuzovat Hitlerovo zacházení s židy a na straně druhé volat po větší přísnosti v jednání s černochy.
A v tomto místě vyrůstají dvě nevinné děti, Jem a Čipera s kamarádem Dillem. Velkou část knihy zabírá popis jejich dobrodružství, takže se vám může chvílemi zdát, že čtete Toma Sawyera. Ale pod tou zdánlivou slupkou se skrývají temné předsudky a nesnášenlivost, která se plnou silou projeví při procesu s Tomem Robinsonem.
Na předsudky se tu nedívá jako na něco zvláštního, ale jako na normální součást lidského života. A tak je smutné, když i po promyšleném Atikově projevu porota Toma odsoudí. Je to smutné, i když se radili dvě hodiny. A tak se člověku někdy opravdu nechce ven. Jako Arthurovi.
Je to zajímavý příběh, kde tak nejde předně o nenávist a rasismus, ale spíše o pohled na širokou společnost jihu v třicátých letech, kde je ovšem i ta nesnášenlivost zakořeněna jako hnusná plíseň.

"Tentokrát nebojujeme s Yankeei, bojujeme se svými přáteli. Ale pamatuj si, i kdyby šlo sebevíc do tuhého, budou to přesto naše přátelé a tohle bude pořád náš domov."

"Sojek si postřílej, kolik chceš, když je trefíš, ale pamatuj, že je hřích zabít drozda mnohohláska."

"Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."

"...ale za jistých okolností a vždy, když se okolnosti vymykají z jeho moci, člověk musí lhát."

"Ať je to jak chce, dav vždycky sestává z lidí."

"...tlupu zdivočelých zvířat lze zarazit, z toho prostého důvodu, že v nich zůstala lidskost."

"...ale tady u nás platí, že jakmile máš kapku černý krve, jsi celá černá."

"...já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi."

Gauri
08. února

Ale jo, je to opravdu dobrá knížka. Jednu hvězdičku jsem ubrala, protože mi trvalo dlouho, než jsem se pořádně začetla. Příběh zprvu jen tak pomaličku a nenásilně plyne. Ovšem, je v něm skryto plno mouder a také si člověk udělá detailní obrázek o době, ve které se vše odehrává. A když se přehoupnete přes polovinu, vše nabírá najednou takový spád a vy jste pohlceni bojem s předsudky a za spravedlnost. Rozhodně tuto knihu všem doporučuji.

SteveP1
05. února

Tak tohle je především krásný příběh o odvaze a dobrotě člověka, o laskavosti, boji za spravedlnost a touze změnit myšlení lidí k lepšímu na jedné straně, na druhé pak o rasové a sociální diskriminaci, o lidských předsudcích, fanatismu, nenávisti, zášti a nespravedlnosti, odehrávající se v jednom menším provinčním městečku státu Alabama ve 30.letech minulého století. Navzdory vážnému tématu je příběh psán neuvěřitelně „lehkým perem“, čistým a svěžím stylem, velice čtivě a co se týká obsahu samotného i uvěřitelně, bez zbytečného sentimentu a patosu, za psaním autorky jsem od začátku cítil její obrovskou lidskost, dobrotu a pokoru. Charaktery a psychologie postav jsou velmi precizně a plasticky vykresleny, mají svou potřebnou hloubku a tak působí naprosto reálným a skutečným dojmem, takže se doslova přenesete v duchu do místa dění v roli jakéhosi nestranného a neviditelného pozorovatele. Vypravěčem příběhu je osmiletá dívenka Jana Luisa, která veškerý život v městečku vidí a posuzuje přirozeně svýma dětskýma očima a svým rozumem, a to byl ze strany autorky románu geniální tah. Díky tomu je totiž vyprávění velice nevšední, zábavné a většinou i vtipné a neodvíjí se jen ve vážném duchu, v pouhém zaměření na ústřední motiv knihy, který tak zůstává jen jakousi epizodou a přirozenou součástí rozmanitého a mnohovrstevnatého příběhu. A protože Jana Luisa není žádná ušlápnutá, nafintěná a ufňukaná princeznička ale naopak nebojácná, přímá, tvrdohlavá a mnohdy vzpurná dívka, co si nenechá nic líbit a umí se i prát, když na to přijde, tak si ji prostě musíte zamilovat. A její líčení každodenních trampot a radostí, její rozumové pochody, „vážné úvahy“ a nejrůznější moudra, doprovázené většinou trefnými, dětsky upřímnými hláškami vás určitě pobaví a kolikrát i rozesmějí, protože dávají vyprávění tu správnou šťávu, lidskost, osobité kouzlo a půvab. Ocenění knihy Pulitzerovou cenou považuji za naprosto zasloužené, kniha je to opravdu silná a svou literární úrovní a kvalitou vyprávění výjimečná, nádherně a vkusně napsaná, snad i dokonalá. Vybroušený diamant.

Turmee
29. ledna

Knížka plná odvahy a lidského pohledu na problémy ve světě plném nenávisti a "normálnosti". Dospívání Čipery i jejího bratra je uvěřitelné, kolikrát tolik podobné našim životům. Vztah bělochů a černochů je zachycen bez servítek a věrně dokresluje atmosféru tehdejší doby. V příběhu je vše - od pobavení, dětských lásek, rodinných vztahů, politiky i mysteriózního tajemna. Určitě další důležitý přírůstek do knihovny.

martina1199
28. ledna

"... Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí. ..."

Přiznávám se, že jsem od knihy čekala něco trochu jiného, ale dostala jsem mnohem víc. Příběh se rozvíjí pomalu a autorka precizně vykresluje atmosféru městečka Maycomb v Alabamě i charaktery jeho obyvatel. Pozvolna se seznamujeme s Atikem, Jemem a Čiperou a skrze ně vnímáme proces s černochem Timem Robinsonem, souzeným za znásilnění bělošky. Vše se odehrává ve 30. letech 20 století a Tim kvůli barvě své pleti nemá šanci na osvobození, ačkoliv je nevinný.

Je to příběh o morálce, rozumu a lidské odvaze čelit hlouposti, nesnášenlivosti a rasismu i s vědomím toho, že vítězství je nedosažitelné.

čef
25. ledna

Knihu jsem si půjčil víceméně omylem, ale díky bohu za to. Příběh sice z dnešního pohledu historický, rasové vztahy už v sobě nemají tolik bílé povýšenosti jako v první polovině minulého století - problém se pomalu ale jistě dostává do opačného gardu, ale to je jiná pohádka. Naštěstí o to však v této knize zase tak moc nejde. Jako v nejlepších knihách klasiků zde jde o základní věci v lidském životě - hlavně pak o pochopení a toleranci k druhému, o ochotě se za svoje názory fyzicky postavit a vlastním příkladem se pokusit nesmysly kolem nás trochu měnit k lepšímu. Historické příběhem, trvale platné myšlenkovým obsahem.

martinaplum
23. ledna

O tejto knihe sa tu uz popisalo tolko, ze je tazke nieco nove k tomu dodat. Napadlo mi snad len to, ze kiezby sa mi podarilo raz vychovat take uprimne, spravodlive a vnimave deti. Aby zaplakali vtedy, ked nezaplace uz nik iny.

Mánička178
22. ledna

Knihy, které bez servítek ukazují na palčivé problémy a pokrytectví lidí, mám v oblibě - a Jako zabít ptáčka k nim bude určitě patřit.
O tom, proč nebýt pořád jen mainstream, proč bojovat za změnu, proč neklopit hlavu před jednotným davem a nestát se přizdisráčem. Proč kašlat na lidi, kteří jsou zkostnatělí, ohýbající hřbet... Kolikrát mi z toho příběhu bylo i trochu nevolno z pokrytectví, jakého jsme my lidé schopni.
Ona ta tolik do nebes vychvalovaná jednota mezi lidmi také kolikrát není garance toho nejlepšího... když pomyslíme např. na Hitlera, kam to jednota Němců dotáhla a určitě by se našlo i něco jiného. Co udělala jednota lidí, můžeme číst i v románu...
Upřímná, čtivá knížka, která se nebojí klást vám otázky... 5*