Jako zabít ptáčka

Jako zabít ptáčka

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat ... celý text

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí.
Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/70_/70246/jako-zabit-ptacka-70246.peg 4.61092
Série:

Jako zabít ptáčka (1.)

Originální název:

To Kill A Mockingbird (1960)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (200)

Přidat komentář
kklepkaa
20. června

Kritika světa dospělých očima dítěte v této podobě s člověkem zamává. Je v tom ta dětská nevinnost v kontrastu k chování dospělých. Z některých scén mě až mrazilo, jako třeba odsuzování Hitlera v porovnání s rasismem. Skvěle napsáno. Nemůžu jinak než doporučit.

-Lucinda-
17. června

Život na americkém venkově ve 30. letech se vší svou slávou a bídou.
Když se zamyslím, v knize se toho vlastně moc neudálo. Avšak celý příběh působil tak mile, že mi to ani nevadilo. Bála jsem se, že vyprávění z pohledu dítěte mě bude nudit, ale naopak je to jedno z největších plus knihy. Oko dospělého by nikdy nezachytilo události tak upřímně a kouzelně. Zamilovala jsem si všechny postavy i prostředí a s knihou jsem se loučila dost těžko. Zvlášť skvělá je postava Atika.
Do příběhu je také vetkán soudní proces, který nás seznamuje s jednou z největších problematik tehdejší doby - rasismem.
Kniha se mi opravdu moc líbila. Rozhodně ji doporučuji.

veronie
16. června

Úžasná kniha, která musí zasáhnout každé srdce. Příběh se člověka dotkne o to víc, že je psán z pohledu malé slečny. Problematika rasismu je stále aktuální, i když poněkud v jiné formě.

juckey
09. června

Jak jednoduché a přitom tak geniální! Postavit kritiku rasismu a zkostnatělého systému, založeného na předsudcích, na pohledu nevinného dítěte a jeho vzpomínek ze "šťastných let dětství". Určitě všichni máme podobné vzpomínky na hrozné události, které nám hrozné nepřišly, anebo přišly, ale řešení pro nás bylo tak snadné. Myslím, že proto je kniha tak úspěšná, každý jsme si to zažili, každý ví, o čem Čipera mluví. Nejlepší postavou nominuju Bubu, škoda jen, že kromě "Doprovodíš mě?" neřekl nic jiného. Konec byl vůbec nějaký uspěchaný, ale neva. Pět hvězd pro rodinu Finchovic.

Dimas
07. června

Opravdová krásná literatura! Pět hvězd prostě nestačí...

saruse
05. června

Úžasná kniha.

Hanna14
02. června

Ačkoliv jsem se ze začátku do čtení musela nutit, poslední třetinu jsem zhltla během pár dní. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla, ale asi si jí budu muset vypůjčit ještě za pár let :)

knihamouder
01. června

Již tu bylo mnoho řečeno, takže za mě jen krátce. Mohu si dovolit tvrdit, že je to nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Při otevření knihy jsem nasedla na vor a nechala se unášet proudem děje. Zážitek z této plavby je nepřekonatelný.
Děkuji za čtenářskou výzvu, protože díky ní jsem se dostala k tomuto knižnímu skvostu.
A neodpustím si...
"Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří."

jarmila4388
31. května

Kniha je poměrně jednoduchá. Rozhodně ne jednoduchá ve smyslu, že není nutné zamýšlet se nad ní, ne ve smyslu, že by měla jednoduché postavy a dokonce ani tím, že má jednoduchý děj. Prostě se příjemně četla a byla srozumitelná, co zřejmě způsobil fakt, že příběh vyprávělo malé děvčátko. Po knihách, které jsem četla poslední dobou, kde jeden boj míjel druhý, krev tekla proudem a kolikrát jsem nemohla knihu odložit, protože jsem napětím ani nedýchala, tohle byla velice příjemná změna. To, že byla kniha klidná, ale rozhodně neznamená, že byla nudná, nebo že v ní chyběly napínavé momenty - to vůbec ne.
Očekávala jsem, že z knihy bude čišet beznaděj, ale nic takového se nestalo. Vzhledem k tématu je smutná (bylo by asi smutné, kdyby nebyla), ale měla jsem z ní pocit, že jednou bude všechno dobré. Možná díky Attikovi. Když ne tomuto, tak jinému – kdoví.

Co zřejmě nikoho nepřekvapí je to, že až do konce si člověk občas řekne: proč je to jako zabít ptáčka? A i když jsem se to konečně dozvěděla, nepochopila jsem to. Nechápala jsem, proč je zabití grázla jako zabít zpěváčka – muselo mi to ještě chvilku šrotoval v hlavě, než mi to došlo. Jak mi připadala Čipera občas až příliš naivní, v tomto momentu byla chytřejší než já.

IvaKo
31. května

Knihu jsem si zařadila do čtenářské výzvy pod dojmem kdysi viděného skvělého filmu s Gregory Peckem a nezklamala mě. Americký jih 30-tých let, rasové předsudky, soudní proces, ale především citlivé nazírání celého příběhu očima devítileté dívky, to vše dělá z této knihy působivé čtení, které čtenáře pobaví,dojme i poučí. V současnosti podobnou problematiku ve svých knihách řeší John Grisham a rovněž výborně.

KACABAK
30. května

Kdo chce chvíli přemýšlet o Americe a vztazích mezi černochy a bělochy, které jsou více než problematické, čtěte. Kniha nádherně a trefně popisuje svět 2 dětí a jejich otce advokáta. Jak to asi dopadne s černochem, který je podezřelý ze spáchání závažného trestného činu? O tom, proč má kniha tak zvláštně divný název, se však dozvíte až na konci knihy;)

Daenerys
30. května

Bohužel jsem četla v nesprávném období, kdy jsem se na knihu nemohla soustředit tak, jak by si zasloužila. A možná díky tomu se nedostavil wow efekt, kvůli čemuž nemohu dát plné hodnocení. Jinak ale spokojenost, moc pěkně psané, dojemné... Nemám, co vytknout.

callahanh
27. května

Výtečná kniha, která je bohužel stále aktuální, možná dokonce, že dnes více než kdy dřív. Tím, co knihu výrazně odlišuje, je to, že je vyprávěna z pohledu osmiletého (ano, na svůj věk inteligentnějšího a trochu přemoudřelého, což čtenář musí přijmout, ale není to problém) děvčátka, tím pádem tedy problémy jako rasismus, pokrytectví, sobectví a přetvářku vnímá čtenář právě optikou jakési naivity a nepochopení, o to je to samozřejmě alarmující. Dětský (a nejen ten) pohled totiž nepochopí, proč na jedné straně můžou lidé odsuzovat Hitlera za holocaust a o chvíli později brutálně atakovat černochy a vylučovat je ze společnosti. Harper Lee opravdu na velmi jednoduchém půdorysu vystavěla nadčasový příběh s hodně silnými postavami (kdo by nechtěl být morálně pevný jako Atikus, případně mít takového člověka za otce a vzor), který navíc geniálně klame tělem, protože onen klíčový soudní spor zdaleka není tím hlavním, co se tu odehrává, ale je pouze jednou z mnoha dějových linií, které do sebe zapadají, takže ti, kteří očekávají "grishamovské" soudní drama, budou zklamáni. Hvězdičku jsem ubral pouze z toho důvodu, že někdy se kniha trošku hůř četla a trochu mě zklamal konec, který trochu vyzněl do ztracena a malinko mi v něm chybělo nějaké vyústění. Jako zabít ptáčka je typickým příkladem knihy, o níž se můžou psát sáhodlouhé studie a každý v ní najde něco jiného, její poselství a výpověď jsou ale jasné. Pocitově silná a působivá kniha, k níž se za čas rád vrátím. 90%

mats379
24. května

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla; líbila se mi zamlada a jsem z ní stejně nadšena "na stará kolena".

Shui-Xian
22. května

Kniha, ze které jsem měla sytý, hřejivý dojem... Věřím, že si každý její čtenář upřímně přeje, aby ta krása sourozenectví, mravní síla rodičů a přirozenost, s jakou se dějí různá dobrodružství, byly stejně ryzí a opravdové i v našich vlastních životech.
Velmi mě oslovil soudní proces, stejně tak jsem napjatě čekala na Buba Radleyho, ale daleko víc mě upoutávaly ty méně nápadné momenty, ve kterých se projevovala Attikova neokázalá slušnost, Čipeřin temperament, Jemova hloubavost. Moc jsem si oblíbila i srdečnou Maudie a svérázného Dilla... Zkrátka, stačí se jednou seznámit a už budete mít pro tuhle knihu slabost navždy.

Isew
19. května

Mé největší knižní překvapení roku. Jsem ještě plná dojmů a kdybych mohla dát víc hvězdiček, tak neváhám. Už léta kolem knihy brousím, ale to že dostala Pullitzerovu cenu (stejně jako Spolčení hlupců), ji pro mne degradovalo. To, že se o ní nadšeně mluví v amerických školách (stejně jako o Velkém Gatsbym) tomu také moc nepřidalo. Nakonec díky ptáčku (drozdu) ve jméně a knižní výzvě jsem s k ní konečně dostala a nemám slov. Dávám do doporučených a jednou, až mé dcery budou ve vhodném věku, ji jim dám a řeknu, že je to jedna z nejlepších knih, která se mi kdy dostala do rukou. Atticus je snad jeden z nejkladnějších hrdinů, přesto uvěřitelný. Scout (Čipera), jako bych viděla sebe před mnoha lety.

Nielada
15. května

Pro mě kniha, která nemá chybu. Jsem z ní unešena. Od začátku mě rozesmívala, dojímala, nutila přemýšlet a unášela nádherou slova i postav. Nejvíc ze všeho si cením jejího poselství a myšlenek o rasové i prosté lidské nesnášenlivosti, o laskavosti, zlobě, moudrosti a hlouposti.

Simy
05. května

Moc hezké čtení o tom, jak děti dorůstají a ztrácí svůj naivně krásný dětský pohled.

Melic
01. května

Dost dobrá kniha, pěkně napsaná i myšlenkově nadčasová. I dnes narážíme na situace, kdy skupina lidí má nějaký postoj, který považujeme za špatný, ale je těžké až skoro nemožné ho změnit. Sice už většinou nejde o život, ale i tak to člověka rozladí.

Olous1
01. května

Knihu jsem si vzala také do čtenářské výzvy a jsem velice ráda,že díky tomu jsem si jí přečetla,moc pěkné počtení,ihned jsem se vtáhla do děje,doporučuji přečíst.

silvie5281
30. dubna

Knihu jsem vzala do ruky jako jednu z možností, skrze probíhající čtenářskou výzvu.

Po chvílí mě ale plně vtáhla do děje. Pravda, musela jsem se poprat s dětským pohledem na děj, ale právě ten dělá tuto knihou, jaká je. Příběh, jak se velmi čestný otec snaží dokázat svým dětem, že výchova a prostředí, v kterém vyrůstají, a s ním spojený rasistický podtext, není správný, naopak odsuzeníhodný. Jeho boj za právo černocha být plně chápán jako člověk se nádherně prolíná s touhou chránit právníkovy děti. Čipeřin pohled od okna Bubu Radleyho to jen potvrzuje.

Oleg_Kabelac
24. dubna

Sweet home Alabama, negři.

brabofka
22. dubna

Vysoký počet a procenta hodnocení, spolu s komentáři dávají tušit, že i tato kniha se může směle řadit mezi těch pár, které stojí opravdu za to přečíst. A můžu říci, že opravdu stojí! Nějak stále nemohu najít vhodná slova, kterými bych popsala tu aktuálnost příběhu i teď po tolika letech od vydání. Pokud Vás zaujme příběh, doporučuji i Černobílý svět. Kniha se čte lehce, příběh, který vypráví 8letá holčička Čipera je popsán jednoduše, srozumitelně a čitelně. Nádherně zde vyniká čistota dětské duše a její pojetí práva a spravedlnosti. Není to jen to soužití bělochů a černochů na jihu USA na začátku století. Jsou to radosti a starosti (a průšvihy) dvou dětí, jejichž otec je až neuvěřitelně čestný a zásadový. Pohled jejich očima na nás dospělé a stav společnosti ve 30. letech. Na to že jsem se prokousávala prvními 2-3 stranami (než si zvyknete na styl vyprávění), na konci jsem litovala, že knížka končí...! Sakra, on je konec? To snad ne? A jak to bylo dál?

kh123
12. dubna

Nadhera. Jako kdyby byla napsana vcera. Silny pribeh, uzasne lidske postavy....chtela bych vedet, jak se jim darilo dal...

Aleen
12. dubna

WOW! Poslouchala jsem v autě a kolikrát jsem ani nechtěla jít do práce (což asi není až tak úplně neobvyklé), ale co je zajímavější, někdy jsem seděla po návratu domů v garáži a čekala na konec kapitoly - v půl desátý v noci! Tolik k tomu jak moc se mi příběh líbil a jak moc mně vtáhl. Moje oblíbené téma perzekuce černochů v Americe na začátku 20. století, vyprávěné malou holkou, takže obohacené starostmi a radostmi dětství. WOW! a ještě jednou WOW!

veru_nedvedova
10. dubna

Kniha se lehce četla. Je psaná očima dětí, ale asi jsem od ní čekala víc.
Neříkám, že je špatná, ale asi se k ní už znovu nevrátím. Každopádně jsem ráda, že jsem si jí přečetla :)

AnetV
09. dubna

Doporučuji. Jedna z mých nejoblíbenějších.

Willandra
08. dubna

Hodně lidí se při hodnocení opírá o proces, který je považován za středobod knihy. Já ho považuji za nutné vyplnění časoprostoru, které mě dětskýma očima vtáhlo do prostředí a politické situace tehdejší doby, aby se v jeho pozadí mohl odehrát ještě jeden příběh – rámcový příběh s "mnohohláskem" Bubu Radleym se mě dotknul víc a opravdu nádherně uzavíral knihu.

Dandy1
05. dubna

Lidé z městečka pozorovaní dětskýma nevinnýma očima, které pomalu prozřívají. Věci nejsou takové, jak na první pohled vypadají... Krásná knížka.

petgona
05. dubna

Toto bola jedna z najlepsich knih, aku som v poslednej dobe citala. Vzdy som mala obavy zo "serioznej" literatury, a vacsinou opodstatnene, lebo vacsina ocenovanych a uznavanych diel ma k smrti nudia. Ale Nezabijajte vtacika ma skutocne dostalo. Tak krasne napisane, mala som pocit, ze sama kracam ulicami Maycombu. A co je najdolezitejsie, toto dielko ma prinutilo rozmyslat nad problematikou, ktora tu je riesena. Myslim si, ze by tato kniha mala byt zaradena do povinneho citania na skolach (namiesto niektorych ako napr taky Salinger), pretoze svojou temou je neustale aktualna a verim tomu, ze dokaze chytit za srdce aj teenegerov.