Jak jsem vyhrál válku
Patrick Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121511/jak-jsem-vyhral-valku-121511.jpg
4
1234
1234
Pohled na válku z božské perspektivy vládců a vojevůdců, čerpaný ze samolibých vzpomínek, vybraný z příhodných deníků a důkladně prošpikovaný dodatečnou jasnozřivostí, vykouzluje z chaosu navzájem nesouvislých událostí přehledný obrázek. Ten se dobře vyjímá v pamětech pánu jedině zodpovědných za vítezství v bitvách druhé světové války odměněných poctami a vyznamenánímí. Nenápadným svědkům těcho událostí, kteří je viděli zcela jinak, však nezbyalo ne si z nich dělat legraci, aby se nerozplakali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , Knižní klubOriginální název:
How I Won the War , 1963
více info...
Přidat komentář
Upřímně srovnání se Švejkem, kterého mám rád, mi tady dost silně pokulhává na obě nohy. Ano, obě knihy jsou to (proti)válečné satiry. Ano, v obou knihách se hlavní postava (ani nechci použít slovo hrdina) chová jako hlupák. Ale tady končíme.
Anglický humor má svá specifika a nemusí sedět každému. Takže ani kniha nemusí sedět každému. I mně to nakonec chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal. Ale pak už to jelo.
Mimochodem, viděl jsem dříve film. Ale to se nedá s knihou srovnávat.
Vzhledem k tomu že je knížka velice populární jsem čekala že bude dobrá a zasměji se, ale naprosto předčila očekávání. Bylo to skvělé a myslím že není na škodu mít někdy takový nadhled. Obávala jsem se že to bude něco podobného jako Švejk, kterého nemám ráda, ale ačkoli k němu bývá Goodbody přirovnáván, nepřišlo mi to (naštěstí). Za mě naprosto perfektní.
Tak to byla opravdu bomba! Takto jsem se dlouho nezasmál! Můžu jen doporučit. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu tak moc bavit u knihy z roku 1963! Přečteno (zlhtáno) za dva dny (větší důkaz spokojenosti neexistuje :-)). P. S. Pozor: Film je oproti knize vyloženě sračka!!!
Velmi populární klasika, ale čekal jsem, že mě nadchne více. Některé pasáže byly vtipné, ale nebylo jich tolik. Tento druh humoru prostě není úplně můj šálek kávy. Předpokládám, že než začal psát pan Ryan tento válečný humoristický román, četl i nesmrtelné dílo od pana Haška. Žel se mu kvalitou příliš nepřiblížil...
V tomhle případě nejde dát nic jiného než plný počet. Goodbody a spol jsou prostě jedineční. Srovnávat se Švejkem v žádném případě nejde, je to něco jiného. Kdo má rád anglický humor, absurditu a nadsázku, tak si přijde na své. A až tu knížku budete po přečtení vracet do vaší knihovny, můžete si zkusit Goodbodyovský krok.
Výbuchy smíchu mít asi nebudete, ale jako úsměvný nadhled nad válkou je to fajn.
Vypadá to jako legrace, nic není takové jak by mělo, žádná zbytečná práce není zbytečná, je to jen velké pískoviště velkých kluků, kterému se rika válka. Vím, že je lepší se smát, než plakát, ale zbytek světa opravdu plakal ...
Jinak je důstojník Ernest Goodbody zábavná postava - chápu jeho smysl pro čest a spravedlnost. Kdybychom byli všichni tací jako on, byl by svět lepší, ale méně zábavný. Příjemná oddechovka.
Je to více méně humorná kniha o druhé světové válce. Ač je hlavní "hrdina" mnohde přirovnávaný ke Švejkovi, já s ním žádnou podobu neshledávám. Ernest Goodbody mi připomínal spíš Arnolda Rimmera z Červeného trpaslíka. Taky takovej snaživej ňouma - je "disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky má u sebe tužku."
Humor je tu spíš takový jemný a náznakový. Rozhodně se nestávalo, že bych se při čtení smála nahlas. Spíš jsem se občas jen tak pousmála. A jindy zase, přestože třeba události byly popisované spíš lehce úsměvně, mě mrazilo v zádech z toho, co bylo mezi řádky. Ono málokteré válečné dílo je psané proto, aby se u něj někdo smíchy lámal v pase. Pěkně a bez hrdinské pompy jsou zde popsané poměry panující v anglické armádě a přístup vojáků k tomu, co prožívají. Všechny popisované příhody jsou uvěřitelné, snad až na tu příhodu s mostem přes Rýn.
Každopádně se to četlo hezky, ale tak nějak pomalu. Nenutilo mě to číst v každé volné chvilce, netěšila jsem se celý den, jak si večer vyšetřím půlhodinku a zasednu ke knížce. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, nicméně vím, že podruhé ji určitě číst nebudu.
...myslím,že za dva roky na vojně každý potkal aspoň jednoho Goodbodyho,což?..
Úžasná kniha .Nenapadlo by mne,že se tak pobavím při čtení knihy "o druhé světové"
No a rady ohledně Paní Clapprové byli nejvíc .
Myslíte si, že váš vedoucí (velitel) je ten nejhloupější, kterého kdo kdy potkal? Omyl, tím je Goodbody. Účetní, který narukuje do armády a tam je povyšován za zásluhy jen proto, aby se ho každý velitel rychle zbavil.
Když se stane poručíkem, mají jeho poddůstojníci a celá četa spoustu práce s vytahováním ho z malérů. Což dělají s velkým sebezapřením a téměř proti své vůli.
Nedej bože, aby někdo vzal tuhle knížku vážně. Mohl by dojít k závěru, že válka je děsná sranda.
Moc mě bavila krádež zlatého rouna podle bájesloví pro osmileté děti. A Goodbodyho pochodem si občas vykračuji. Ovšem vyzkoušet poklus velmi doporučuji! (beze svědků)
Knihu jsem si chtěla přečíst jen proto, abych četla knihu, která vyšla v roce, kdy jsem se narodila :), ale fakt jsem se začetla a moc se mi to líbilo. Jen je to kniha, která se nedá číst v dopravních prostředcích, protože když se člověk nad knihou pochechtává, vypadá jako blázen...
Kam se hrabe na Ernesta Adrian Mole! Oba překrásně přesvědčeni o své neomylnosti a pravdě :-))) Jen tady to má tu hořkou pachuť války...
Každopádně jedna z perel světové literatury. 5* jen tak nedávám...
No, většina tady píše, že Goodbody je takovou britskou variantou Švejka. Ani náhodou, vážení ! Tenhle chlapík je totiž variací na amerického reka- Supermana. Za svůj (vojenský) život totiž dokázal vykonat stejný počet nelidských činů. A právě jemu děkuji za cenné životní lekce. Teď už totiž vím, že se nemám hádat s šéfkami bordelů, arabštinu se mám naučit i v psané podobě a organizaci dětských večírků zásadně nenechávat na podřízených,...
Pokud ještě někdo váhá, zda číst, nechť do toho jde bez obav-po počátečním pomalém rozjezdu totiž bude brečet smíchy (nebo lítostí).
Dal bych 4 hvezdy za onen pomalý počátek , ale kapitola o kriketu byla tak geniální, že tu 1 tam ještě přidám (a navrch ještě zařazení do mých ,,Osobních antidepresiv").
Trefné a stále aktuální. Perfektně popsaná věčná absurdita armády. Tohle je naprosto trefná a úderná parodie na jakoukoli armádu světa. Minulou, současnou i budoucí. Díky tomu tahle knížka nikdy nezestárne, jelikož volů bude na světě pořád dost. Dal bych plný počet za to, že autor tak krásně paroduje nesmysly, které v armádách jsou, ale občas se mi to četlo poněkud hůře. Autor docela často mění myšlenky a někdy je těžké držet nit. Chvíli se děje něco, pak se člověk jeden řádek naplno nesoustředí a už neví, vo co teď gou a musí se vrátit o ten řádek zpět. Prostě změny bez varování.... Myslím si taky ,že mladí lidi ji nemají šanci pochopit. Na tohle chce trochu zkušeností a nejlépe i zkušeností s armádou. Tudíž pro vojáky starší třiceti let naprostá nutnost!!! :)
Pobavilo, i kdyz ta prvni tretina byla mnohem uzasnejsi, zkratke me vic bavilo, kdyz byl nezkuseny a teprve vse poznaval. Ale i pozdeji jako dustojnikovi se mu povedlo par excelentnich situaci :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satirické romány
Obecně se tvrdí, že Haškův Švejk je nejlepší protiválečná satirická kniha. Satira to je, ale primárně jenom na válku a vojenské prostředí podle mě ne. Švejk totiž není ani vtipný ani zábavný ve válečných pasážích (viz ony drastické popisy např. kaprála nabodnutého na tyč od výhybku), takže co se týká vlastní zábavnosti, na tuhle knihu podle v tomto směru mě nemá. Je svižnější, stručnější, dopsaná a uzavřená. Je v ní záplava gagů a nezapomenu na situaci, kdy jsem četl v metru a smál jsem se tak, že člověk sedící proti mně si toho všiml, chvíli na mě koukal a pak pravil: "Že vy čtete Jak jsem vyhrál válku?" Musím konstatovat, že to tehdy, někdy v osmdesátkách byl hit, kniha vyšla a četl ji kdekdo. No a všechny v té době fascinovalo, jak v knize byla popsána úvodní fáze občanské války v Řecku a především Goodbodyho souboj se dvěma malými černými řeckými komunisty, které hrdinný Ernst drtil nekonečným výkladem o pravidlech kriketu. A poučení? Jak pravil šišlavě onen seržant Goodbodymu v úvodu jeho vojenské kariery: "Nemyslete, synáčku, myšlení nechte ministrovi války, ten je za to placenej…" A se slzou vzpomeňme jediného mrtvého, který se v celé knize vyskytl - Nicola Pelocchiho, který neposlouchal svého capitano, ale nakonec zůstal hluboko v jeho srdci. Vlastně zahynul i ten německý poručík, od kterého poručík Goodbody koupil nepoškozený remagenský most. A já trouba myslel, že v tom filmu to bylo skoro podle skutečnosti.
P.S. Občas si u některých knih přečtu po čase, co jsem napsal a co tady přibylo od jiných. Nocniptak udivilo, co napsala termili a tak jsem si její koment vyhledal. A pro její údiv na komentem termilli mám naprosté pochopení. Tady si P. Rayn nedělá legraci z války jako takové, ani nezesměšňuje a nebo nezlehčuje motivace účastníků a už vůbec ne oběti. To, že tady netečou potoky krve a nelétají tady vzduchem mozky nebo zlomky kostí, neznamená, že by cokoliv zesměšňoval. On jenom koncentrovaně a realisticky popisuje, jak to opravdu bylo. Čím se liší osobnost (předesílám, že skutečná) kapitána Sobela z prvního dílu Bratrstva neohrožených od Goodbodyho? A co třeba generál Browning ve filmu Příliš vzdálený most a jeho replika ke generálu Urquartovi, veliteli britských výsadkářů u Arnhemu, který si stěžuje, že jeho jednotka měla cca 80% ztráty slovy, že on vždycky věděl, že je ten most příliš daleko, ale Monty (pro ty, co to neznají do detailů - adorovaný generál polní maršál Bernard Montgomery, ve skutečnosti jeden z řady tupých a neschopných britských velitelů už z hloubi XIX. století) celou operaci pokládá za úspěšnou? Ačkoliv většina nižších důstojníků shledala celou akci od začátku za naprosto nesmyslnou? A co závěr stejného filmu, kdy masakrovaní britští výsadkáři, kterým už chybí naprosto vše (potraviny, střelivo, zdravotnický materiál) otevřou jeden z kontejnerů, který je jim shozen jejich velením a po otevření najdou - červené barety...Není to vlastně to samé, co Patrick Ryan píše?