Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524899/bmid_jablka-ze-stromu-nepadaji-6533a5693781a.jpg
4
231
60
Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přátelé závidí, že i po padesáti letech manželství to mezi nimi jiskří. Jenže je tomu skutečně tak? Když teď prodali proslulou tenisovou akademii, kterou celá léta společně budovali, jako by najednou – samozřejmě kromě naděje na vnoučata – nezůstalo nic, co by ty dva spojovalo. A pak jedné noci zazvoní u jejich dveří cizinka, která se představí jako Savannah a jež potřebuje pomoct, protože jí napadl její přítel. Delaneyovi neváhají a zraněně dívky se ujmou. Nedlouho nato ovšem Joy zmizí a po Savannah také jako by se slehla zem. Dvě z Delaynových dětí si myslí, že otec s tím nemá vůbec nic společného – a ty zbylé dvě si myslí přesný opak! A čím více otázek si sourozenci Delaneyovi kladou, tím více jemných prasklin se na obrázku dokonalého manželství jejich rodičů objevuje...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2023
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Apples Never Fall , 2021
více info...
Přidat komentář
Na novou knihu od Moriarty jsem se moc těšila, ale přišlo lehké zklamání. Kniha nebyla úplně špatná, ale rozhodně už jsem od autorky četla lepší příběhy. Začátek zdlouhavý, pro mě skoro až nudný, poté se to rozjelo a konečně jsem se pořádně začetla, posledních pár stránek bylo něco mezi, už jsem byla začtená, tak mi to až tak nevadilo, ale rozhodně by se to dalo zkrátit a nevadilo by mi to taky. Občas to bylo překombinované, především mi ale vadilo šíleně dlouhé popisování úplných blbostí a omáček okolo. Příběh a námět sám o sobě zajímavý, postavy super.
Miluju, jak Liane dokáže nahlédnout do duše každé své postavy a naservírovat vám přesně tolik z jejich vnitřního světa, kolik potřebujete pro pochopení celé zápletky i jich samotných. Vidíte vzpomínky rodiny Delayneových z pohledu každého člena rodiny, odhalíte jejich tajemství a zjistíte, jak to všechno souvisí se záhadnou Savannou. Postavy jsou přehledné, jasně zarámované a každá řeší své vlastní problémy. Já jsem se náramně bavila a až do konce jsem netušila, jak to dopadne. Bravo!
Strašně rozvleklé.
Překombinované. Přemrštěně utahané, každý (s prominutím) prd se tam rozebírá do nejmenších detailů, poslední stránky knihy mi přišly naprosto zbytečné, čtení mě mnohokrát unavovalo.
Přesto se jedná o docela zajímavé rodinné drama, spletité, se spoustou postav.
Příběh je to fajn, postavy se daly přežít ( akorát Savaně bych prostě dala pěstí mezi oči, tu jsem prostě ráda neměla i přes ten její osud).
Byla jsem zvědavá, co se stalo.
Ale knize by slušelo údernější vyprávění, takhle je tam strašně omáčky, která mě vyčerpala a řekla jsem si uff, sláva, konečně konec!! Četla jsem knihy s mnohem vyšším počtem stránek, které mě vtáhly a vůbec jsem si délku knihy neuvědomila.
Tady mě to už trápilo, méně je někdy více. Kladné hodnocení dávám za příběh, který se mi i tak líbil a byl slušně propracovaný.
“Panenko skákavá, to bylo dlouhé!
To by možná zvolala sama hlavní hrdinka Joy Delaneyová po dočtení tohoto románu.
Prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, dalších 200 mě bavilo a posledních 80 mi přišlo až zbytečných.
Autorka nás zavede do domácnosti ústředního páru, čerstvých důchodců Joy a Stana, kteří milují a celý život hrají tenis. Ten je i živí.
A tihle dva mají čtyři děti, ty mají bývalé i současné partnery, sousedy, spoluhráče z tenisu, kamarády. A všem je v knize věnováno více či méně stránek, včetně dvou dějových linek.
Jak už jsme u Moriarty zvyklí, její příběh je zajímavý, v něčem smutný a krutý, ale ukazující pevné a láskyplné manželství i problémy současných mladých párů.
Za mě mohla mít kniha o polovinu méně postav i stránek, to bych byla spokojenější.
Dvě autorky ve mně vzbuzují touhu a nedočkavost po další knize, J.K. Rowling a Liane Moriarty.. a proto to trvá asi tak sakra dlouho, než vyjde český překlad :) Jablíčka jsem koupila hned jak vyšly, začala jsem číst a únava mi stále zavírala oči po dvou stránkách, dočetla jsem až teď. Knížka je zlehka zdlouhavá, proto je při únavě těžší se začíst, na druhou stranu miluju jak autorka s bravurní lehkostí popisuje mezilidské vztahy jak partnerské tak rodinné. V konečné fázi jsem dostala přesně to, co jsem čekala a na co jsem se těšila. Já za sebe řadím knížku mezi ty mé oblíbenější od autorky.
Zajímavá obálka, zajímavá anotace a přitom tak zdlouhavé pitvání se ve vztazích. Chvílemi mě knížka bavila, ale chvilkama už jsem chtěla být na konci. Nic moc.
Typická rodina - milují se, ale ještě víc se touží navzájem pozabíjet..
Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I kdyby byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Nahlédnutí do minulosti jedné rodiny, kde se vše odjakživa točilo kolem tenisu. Stará tajemství a křivdy vyplouvají na povrch..
Moje třetí kniha od Liane Moriarty (Manželovo tajemství, Sedmilhářky, Jablka ze stromu nepadají) a opět velká spokojenost! Přečteno za dva dny, potřebovala jsem se nutně dozvědět, co se stalo s Joy!
Klasická Moriarty, dojem trochu pokazily ty pravopisné chyby do očí bijící, dovršil to zeď místo zeť ;).
Ale jinak se mi to líbilo, dost mi to připomnělo Sedmilhářky, ale o něco slabší.
"Jak jednou člověk udeří do míče, nemá smysl dumat nad tím, kam letí. Dráhu jeho letu už nezmění"
Po delší odmlce se Moriarty vrací s další peckou. Děj knihy by zaplnil tak pět stránek, přesto těch 488 stran obracíte jednu za druhou. Jak ona všem vidí do hlavy, jak dokáže rozpitvat vnitřní pohnutky a přesto nepíše žádné klišé. Vše se zdánlivě točí kolem tenisu, ale ten je spíš použit k vysvětlení drobných zápletek i složitostí zákrut myšlenkových pochodů rodičů i všech pěti dětí. Ano pěti, protože i Savannu tenisová škola Delanyových značně ovlivnila. Děj se tříští, rozvětvuje, aby nakonec vše zapadlo do jedné jamky. Nebudete mít svého oblíbence, ale nikoho ani zcela nezavrhnete. Zkrátka, všichni hrdinové jsou lidé z masa a kostí tak jako my - chybují, milují, nenávidí.
Dárek, u kterého jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. A líbilo se mi to. Jednoduché odpočinkové čtení na zimní večery, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Jen těch chyb, co tam bylo...
Knížka nepatří mezi top knížky autorky, ale umí vtáhnout do děje, rozšířit obzory a prohrabávat se spletitými rodinnými vztahy a zákoutími duše. Možná příliš dlouhá a poslední kapitola dle mě zbytečná, ale nevadí. Mně se i tak líbila. Hlavně ten zvrat ke konci knihy mě dostal.
Má to asi být psychologicko-společenský román. Pro mne je to však především mnoho stále se opakujících řečí, které příběh nijak potřebně nerozvíjejí, jenom přinášejí pro citlivé čtenáře nové a nové záchvěvy duší a rodinných diskuzí. Pro čtenáře mého typu, které zajímá hlavně příběh, je to utrpení ho z těchto bažin vykutat. Nimrat se v pocitech může být hezké, ale kolem musí být něco nosného a to v tomto popisu rodinného nedorozumění hledat kromě tenisu asi jednoduše nelze.
Kniha se četla celkově dobře, jen posledních 20 stran mi přišlo navíc a nebavily mě. Díla od autorky mám přečtená všechny. Liane Moriarty má lepší knihy než je tato.
Kniha byla o něco slabší, než Manželovo tajemství, které jsem četla předtím. Ale opět se docela dobře četla, jen mě tak nechytla a přišla mi poměrně zdlouhavá. Moc jsem nechápala, jak si někdo může do domu nastěhovat naprosto cizího člověka 3.5/5*
Dala jsem na nadšené komentáře svých oblíbených před tím mým, který právě píšu, a kniha se mi opravdu líbila. Prostředí Austrálie sice většinou nevyhledávám, ale v této knize mi sedlo a do příběhu se hodilo. A ani tenisové prostředí mi nevadilo, protože se všechno spíš točí kolem rodiny Delayneových. Přitom ani jeden z jejích členů není příliš sympatický, ale kniha jako celek se mi četla dobře. Dávám tedy pět hvězd a možná zkusím ještě něco jiného od této paní spisovatelky.
Toto rodinné drama bylo senzační! Na to, jak dlouho jsem knihu z nedostatku času četla, jsem od první stránky do závěru byla nadšená a těšila se na tu rodinku Delayneových. Oni byli tak krásně nedokonalí, tak skuteční!
Liane ten svůj typický rukopis tentokrát předvedla v tom nejlepším světle. Vlastně mně ani ty postavy hodně dlouho sympatické nebyly. Rodiče se svým zklamáním z dospělých potomků a pak ti čtyři životní ,,ztroskotanci", jejich děti. A pak se tam objeví cizí mladá dívka, která by pro ně mohla představovat to, co u svých dětí nenalézají, nebo to může celou rodinu rozložit?
Napínavé, zábavné, dramatické, ale já jsem Liane na to neskočila, kdo ji má načtenou, ví. Ale skvěle jsem se bavila.
Na můj vkus mi trvalo dost dlouho než mě kniha správně chytla. Za mě spíš průměr, neurazí, nenadchne. Své čtenáře si ale kniha určitě najde.
Je málo autorů, kteří z minimalistické zápletky umí vytvořit několika set stránkové dílo, a to tak, že většinou nenudí. Ano, i já bych o pár desítek stran krátila, přece jen se, pro mě, v poslední třetině to napětí trochu vytrácelo a já čekala na pointu, o které jsem tušila, že nebude nijak šokující, tak Liane nepíše, ale bude skvělá a zcela v souladu s poselstvím knihy. Přesto si pro čtenáře tu svou třešničku na dortu, v poslední kapitole, připravila:-). A tak tohle "tenisové" rodinné drama čtenářům, kteří preferují pomalejší, psychologicky výborně propracované příběhy s kapkou napětí určitě doporučím. A po přečtení doslovu, kdy jsem se dozvěděla, že autorka román psala v době lockdownu, chápu a odpouštím tu mírnou rozvláčnost, vše, co nás v té době bavilo dělat bylo nad zlato :-). Pěkný příběh, mnohovrstevný, s mnoha zajímavými myšlenkami i situacemi, které budete znát i ze svých životů. A to i tehdy, jestli Vám tenisové prostředí nic neříká. A ještě zmíním obálku, je nádherná:-). Za mě tedy, maximální hodnocení a spokojenost.
Štítky knihy
Austrálie rodina manželství tajemství sourozenci rodinné vztahy tenis
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2016 |  Tři přání |
| 2017 | Šílené výčitky |
Moc jsem se na novou knihu těšila a ... ani bych neřekla, že to psala Moriarty. Zdlouhavé a místy nudné čtení.