Hudba močálu
Lewis Nordan
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24197/bmid_hudba-mocalu-rEl-24197.jpg
4
24
4
Dva světy, jeden uchvatitelský a druhý porobený, se střetávají v zapřísahlém nepřátelství starém a krutém jako lidstvo samo. Do klimatu zloby a těžkých, nevyřčených hříchů se rodí nové děti, vyrůstají a dospívají, aniž by rozuměly, aniž by měli možnost porozumět, skrytému významu všudepřítomné hutné malátnosti, neviditelná zkáza zaléhá na prsou jako ledový had. Vztek se střídá s úplným vyčerpáním; s vrásčitou urputností se děje nesmyslné příkoří, sebetrýzeň a následná sebelítost. Nerozhodnost lidí polapených v černých dírách vlastního osudu je katastroficky předurčující pro každou další generaci. Ta bude opět tápat střídavě od ničení neskutečného protivníka, kterého nevidí, a sebe, kterou nenávidí. Nad celým jihem se vznáší přízrak kletby, neutěšenost a bezvýchodnost prýští z každého slova a věty, jež se jen zkroušeně míjí, bez příčiny, netečně, nechtěně poleptány absurditou a prolezlé smůlou.... celý text
Literatura světová Romány Příběhy
Vydáno: 1997 , Mladá frontaOriginální název:
Music of the Swamp , 1991
více info...
Přidat komentář
Nordanův svět je pozoruhodný, protože nelpí na detailech nebo na nezměnitelné realitě, ale je vystavěn na odzbrojující tvůrčí svobodě. Hudba močálu má zvláštní atmosféru, která má nejblíže k magickému realismu a ladně ji doplňují linorytové ilustrace Silvie Urbánkové. Násilí, deprese i rodinné křivdy jsou zde nezamlčovanou součástí každodenního života a paradoxně vytváří tesknou a melancholickou náladu, díky níž je Hudba močálu tak neobyčejně „krásně tklivá“.
Moje recenze:
"Vítejte ve světě jižanských buranů!". I tak by se dala charakterizovat kniha významného amerického autora Lewise Nordana. Tento přední představitel současné jižanské literatury mohl našeho čtenáře oslovit pouze v jediném překladu - "Hudba močálu". Ten se stal hned od vydání mým favoritem. Americká jižanská literatura se charakterizuje vlastně jako velmi specifická regionální literatura. Je to dáno především historií tohoto kraje, jejich vztahu k náboženství, orientací na zemědělství, etnickým složením atd. Dodnes se setkáte s hanlivým výrazem, že nejsem žádný buran z Jihu.
Hrdinou naši knihy je malý Sugar Mecklin. Ten žije se svojí matkou a otcem v jižanském městečku Arrow-Catcher, místě plném zajímavých postaviček a charakterů, které jsou v očích malého chlapce o to zajímavější. Už samotný otec, klasický příběh nešťastného opilce se sebevražednými sklony, a matky, pedantně nudné postavy z kuchyně, jsou zajímavým materiálem, který vytváří v mysli Sugara bizarní představy. Hlavní důraz ale chlapec klade na ty, kteří jsou podle jeho mínění ještě větší burani, než oni sami. A těmi jsou v městečku Arrow-Catcher rodina Conroyových, s jejich podivínským otcem Runtem, hysterickou matkou, a bláznivými dětmi. Právě Sugarovi příběhy s touto rodinou jsou nejvtipnějšími částmi knihy. Nikdy nezapomenu na úžasnou schopnost jednoho z Conroyových dětí, a to umění přetáhnout si přes hlavu kondom. A pozdější dedukce v hlavě Sugara, co všechno by se s tímto uměním dalo udělat, u mne vyvolaly záchvaty smíchu. Většina příběhů ale až tak humorné nejsou. Příhody z těchto chudých jižanských obcí málokdy v sobě nachází nějakou opravdovou radost. Chudoba, alkoholismus, rasismus, či smrt v sobě neskýtají mnoho pozitivního. Ale pohledem dítěte, za využití velké dávky fantasie, magického realismu, a touhy po hledání dobra i tam, kde asi není, vytváří autor z knihy jedinečný čtenářský zážitek, plný melancholie a dobrodružství. Tím se autor liší od jiných klasiků amerického jihu W. Faulknera, či F. O'Connorové. Právě ta dokázala tyto příběhy vykládat velmi syrovým způsobem, tak jak to na Jihu doopravdy chodilo.
Kniha není napsaná jako klasický román, jde vlastně o jednotlivé příběhy či povídky, které dohromady vytváří ucelenější obraz o kraji, lidech i samotném Sugarovi a jeho dospívání.. Často se diskutuje, jestli jde o biografické příběhy, či o pouhou autorovu fantasii. Je pravda, že Nordanův otec umřel, když mu bylo pár měsíců, ale ani autor zcela nepopírá jisté autobiografické prvky.
Kniha už vyšla před pár lety, a dnes už se dokonce prodává za 10,- v Kanzelbergeru, ale o to více ji doporučuji všem, kterým se líbí knihy jako "Tělo" od S. Kinga, "Kouzelníkovo dětství" od H. Hesseho, prostě příběhy, které jsou založeny na vzpomínkách z čarovného období zvaného dětství.
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) chudoba, bída Mississippi bažiny, mokřady, močály
Hudba močálu
S jižanskou literaturou rád trávím čas, parné odpoledne na verandě sešlého domu, řehot koní ze stáje, sláma na příjezdové cestě, to vše mě jakýmsi způsobem přitahuje. Pak samozřejmě téma rodovosti, viny, rasismu, zločinu a trestu. Faulknera a O'Connorovou řadím mezi své vůbec nejoblíbenější spisovatele/spisovatelky. Nordanova próza rozhodně není špatnou literaturou, příběhy, převážně z dětství, Sugara Mecklina se během těch necelých 200 stran neomrzí, je to nevšední jízda do jednoho možná všedního života, který je ale nahlížen magickým pohledem dospívajícího chlapce. Mělo to i silné pasáže, především v komentování toho, co je to vlastně fikce a jaká může být její úloha v životě, přesto vše tato sbírka povídek nedosahuje kvalit povídek O'Connorové nebo Faulknera. To, co tomu možná paradoxně chybělo, je ucelenější vývoj postav a děje, protože ačkoliv příběhy jsou spojeny postavou Sugara, jeho matky, otce a kamarádů, nejedná se o gradující příběh. Na druhou stranu se ani nejedná o různé povídky, kde by se přeci jenom dalo zase hrát na strunu variační, obměňující styl a tempo vyprávění, takto se jedná o jakýsi hybrid mezi románem a sbírkou povídek. Na román to ztrácí jednotu vývoje a gradace děje, na sbírku povídek se zase až příliš málo obměňuje schéma vyprávění. Arbeitův doslov je vynikající. Je to skutečný odborník, jeho antologii Vypravěčů amerického Jihu už si budu muset opravdu někde sehnat.
"Bál jsem se, že rodiče pochopí skutečnou hrozbu, ten obrovský magnetismus, který člověka odstředivou silou táhne od všeho známého a spolehlivého." (s. 77)
"Pochopil jsem, že nešťastní lidé v sobě mají něco, co ostatní nutí, aby jim ubližovali." (s. 98)