Hřbitovní hlína
Máirtín Ó Cadhain
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339158/bmid_hrbitovni-hlina-HNe-339158.jpg
4
79
39
Kultovní klasika irské literatury Hřbitovní hlína vyšla poprvé v roce 1949 a od té doby se dočkala filmového i divadelního zpracování, nicméně přeložena byla jen do mála jazyků. Důvodem není jen to, že překladatelů z irštiny bývá všude, krom britských ostrovů, pomálu, ale i obrovská náročnost textů, které jiskří slovními hříčkami, využívá úzce vymezeného connemarského dialektu atd. Teprve loni vyšel poprvé v anglickém překladu, zato hned letos v dalším. Zkrátka je to kniha jak zábavná a náročná, tak i fascinující. Všechno začíná ve chvíli, kdy hlavní hrdinka Caitríona zemře a pohřbí ji do hřbitovní hlíny. Ale je to librový, nebo pěťákový pozemek? Dali jí ten správný rubáš? A křížek? Nešetřili na ní? Nesnažili se ji ošidit, tak jako, Pánbůh je zatrať, když byla ještě naživu? No, každopádně to se všemi svým „spolubydlícími“ (a že jich je) bude moct důkladně probrat. Mají na to celou věčnost.... celý text
Přidat komentář
Těžko říct, jestli si Hřbitovní hlína vydobude takovou celosvětovou oblibu, jakou jí v doslovu překladatel Radvan Markus přeje. Protože dílem tím, že se jedná o vskutku "regionální humor a folklor", tak dílem tím, že podobně černohumorné a až morbidní dílo asi není pro masy. Hřbitovní hlína toho v sobě samozřejmě obsahuje mnohem více, a, jak i p. Markus radí, zasluhuje si pro plnější pochopení a docenění více než jedno přečtení. Já hodnotím plným počtem hvězd jednak navzdory zdejšímu směšnýmu podhodnocení, jednak že něco takového jsem ještě nikdy nečetl a sotva kdy budu ještě číst. Samozřejmě je namístě poděkovat (a pochválit) český překlad a vůbec českou distribuci, byť pro plné pochopení a užití si Hřbitovní hlíny by člověk asi opravdu měl být Irem, nejlépe z oblasti Connemary :-) "Já puknu! Já puknu!"
Chvíli mi trvalo sžít se s formou, kde je možné postavy identifikovat jen podle toho, jak a co říkají, ale pak už jsem se jen dobře bavila, i když jsem si celou dobu říkala, že bych si knihu ještě o kus víc užila v podobě rozhlasové hry - právě proto, že by různé hlasy ulehčily orientaci... Nekončící malicherné spory nebožtíků oživené příchody nováčků, kteří jim poskytují veledůležité informace o jejich vlastních pohřbech nebo křížích, dobře ubíhají a mají pro mě určitý "homolkovský" nádech. Přesto doufám, že takto posmrtná realita nevypadá. Pokud jsem mohla knihu pravidelně odkládat, bylo to fajn, ale představa, že bych podobné dialogy měla navždy bez možnosti úniku, je celkem děsivá...
Skorem idiotský blábolení mrtvejch skroulů, co bafaj glivajz a dřou glemly, to když starej Cwdrych vymlel ďour a zprznil Bhdriach, jó, nemějte strach o Cwdrycha.
A teď vážně, jak tu už někdo napsal, je to hlína, fakt hlína. Je v tom určitá variace, jako hudební fuga, témata se vrací a variují. Jedno nad druhým, jedno v druhym, jedno přes druhý. A to je asi ten problém, že i přes počáteční nadšení nad tím podivnem mě to po čase začalo nudit, takže jsem to dočetl jen s notnym sebezapřením. Celý to ukřivděný kafrání mohlo bejt o půlku kratší a vyšlo by to ve výsledku na stejno. Takhle je to natažený na 300 stran a vlastně je to furt dokola to samý.
Ale jo, je to groteskní a občas i dost vtipný, zvlášť při těch jadrnějších promluvách, ale ta délka a pak taková určitá chaotičnost a změť hlasů tomu brání se do tý hlíny pořádně čtenářsky zarejt. Ale asi chápu proč je to pro Irčany zásadní dílo, ale i to, proč to někdo přeložil do angličtiny až po skorem 70 letech. Je to jako žrát hlínu. Literární zážitek: to určitě je; literární lahůdka: asi jak pro koho. High five pro překladatele. Jen pro otrlé a fanoušky Joyce a modernismu.
PS - Podobně laděný, ale pro mě mnohem stravitelnější a čtivější, je román Konec podzimu od Tormoda Caimbeula.
No potěš, jestli je po smrti na hřbitově takový šrumec, asi budu raději uvažovat o kremaci.
Fantastický překlad a kdyby měla kniha o sto stránek méně asi by mě nadchla více. Líbila se mi myšlenka, že se s každým čerstvým nebožtíkem dozvíme nové informace o životě ve vesnici. Čtení to nebylo jednoduché, hlavně kvůli formě, kterou je kniha napsaná a také kvůli přemíře postav.
Zajímavý námět.
Dobře odvedený překlad.
Hezké je, jak čerstvé informace přicházejí s novými nebožtíky.
Škoda, že přehled s výslovností je až na konci knihy (všiml jsem si ho na sklonku příběhu).
Kniha by byla o dost čtivější/hodnotnější, kdyby překladatelovy poznámky byly integrované do příběhu. (Já vím, že to nejde, ale líbilo by se mi to.)
Jinak, ta kniha je hlavně DLOUHÁ. A často docela nezáživná.
Bylo to těžké, někdy jsem měla problém orientovat se, kdo mluví. Ale bylo to skvělé, vtipná sonda do života Irska v 50.letech, někde se nejdeme i my, klevetime a pomlouvame taky. Mam knihu od Agra s komentáři, takže mě moc bavily vysvětlivky např.ohledne nemoznosti rozvodu, zavirani hospod do určité hodiny či politického kontextu. Snad budeme mít jednou pod zemí větší klid:-)
Začetla jsem se snadno a forma mě moc bavila. Připomínalo mi to situaci, kdy sedím v autobuse a za mnou se baví nějací lidé - slyším útržky hovoru a pomalu si je přiřazuji ke člověku, kterého ale nevidím. Všichni si melou svoje a přetřásají svá životní témata... Až po přečtení jsem našla na konci poznámky, které jsou samy o sobě výživné. Jediné, co mi na knize přišlo méně dokonalé, byla přílišná délka, vzhledem k tomu, jak málo se děj vyvíjí. Jinak skvělé počtení a připomenutí Irska trochu jinak, než je znám.
Velká poklona překladateli a také autorovi za irsky originální vyprávění, neotřelé zpracování a... upřimně, literární kvality uznávám, ale knihu v polovině odkládám, protože se mi nečte dobře. Všechny hádavé dialogy, hašteření, pomlouvání jsou skvělým obrazem života a společnosti pod zemí i nad zemí, ale mně to tak nedělá dobře. A život je příliš krátký na to, aby člověk četl knihy, které mu nesednou.
Čtení to nebylo jednoduché, ale skvělé! Catriona Paídínova neměla chybu :-D v Irsku jsem žila takže jsem i znala místa o kterých se v knize mluvilo. Určitě si knihu přečtu znovu, doporučuji k přečtení a nejdřív si projeďte konec knihy - poznámky, uvidíte kolik se toho v knize vlastně skrývá z irské literatury, mýtů, legend, zvyků atd. Klobouk dolů před samotným autorem a českým překladatelem, hodně, hodně vydařené!
Pro mne jednoznačně pětihvězdičková knížka: námět, zpracování, jazyk... všechno prvotřídní. Už jen to množství originálních, barvitých a vtipných nadávek, přirovnání a přívlastků! Klaním se stejnou měrou autorovi i překladateli.
Kdo by to řekl, že je na hřbitově takový šrumec. Od prvních řádků to bylo jako ocitnout se v uzavřené místnosti, kde všichni mluví jeden přes druhého, někteří se baví spolu, jiní vedou monology, další recitují.... a v téhle kakofonii hlasů se dozvídáte spoustu drbů, historek ze života jednotlivých mrtvých, kteří si do hrobu odnesli všechny své starosti, animozity a prostě jen pokračují tam, kde za života přestali. Jsou celí lační po informacích o tom, co se děje nahoře, jak se vyvíjejí věci, které opustili, jaký měli pohřeb atd. Každého nového nebožtíka dopodrobna vyslýchají, spekulují, osočují se, nadávají si, pomlouvají... až je trochu děsivé, že ani po smrti nedojdou klidu.
- "Sorchina Gita, říkáš. Pořád mezi živejma. Lepší tam než u nás. Chraň Bůh, že bych ji chtěla nějak hanit, ale ani nahoře na ni nebyla příjemná podívaná a tohle místo jí na přitažlivým vzhledu přidá jen těžko."
- "Hrom do ní, ta má ale tuhej kořínek! Už byl bejvala zhebla dávno, kdyby měla trochu studu v těle.... Svatá pravda, je velkej div, že si při svý příchylnosti k posteli neuhnala proleženiny."
Když jsem ji kupovala, vůbec mě nenapadlo, že se skládá jen z přímé řeči. A přesto, překvapivě pro mě, že je složená jen z dialogů, nebo spíš jejich útržků (občas není poznat, kdo mluví, s kým mluví, a vlastně ani o čem) lze sledovat děj (nebo spíše dění). Nečte se úplně snadno a plynule - aspoň zpočátku, kvůli formě, je třeba si na knihu zvyknout.
Je to hlína. Fakt hlína, hutná a těžce stravitelná. Dávkovat po částech, jinak vás ti urputní Irové, co se o slovo hlásí i po smrti, převálcují. Smekám před autorem, že to vůbec napsal a ještě hlouběji před překladatelem. Precizní a dokonalá práce, jak překlad, tak doslov a vysvětlivky. \
Tak tohle vůbec nebylo jednoduché čtení, ale čím déle jsem četla, tím víc jsem si ten irský hřbitovní galimatyáš užívala. Nekonečné handrkování, pomlouvání, hřbitovní volby či zakládání klubu rotariánů nebo "hlad po informacích shora" od nových nebožtíků. To všechno korunováno tím, že občas nevíte, nebo jen tušíte, kdo na koho mluví. Moc oceňuji vysvětlivky a obsáhlý doslov (který jsem si možná měla přečíst jako předmluvu), klobouk dolů před úžasným překladem, jehož zapeklitost asi nemůže laik vůbec postihnout a docenit. Ale dávám za pravdu Radvanu Markusovi - byla to "hlína".
Obvykle knize dám šanci,ale tady jsem to vzdal po třiceti stránkách..Pro mě chaotická,díky množství postav matoucí,a grafickým zpracováním v podstatě nečitelná kniha.
Další výlet do Irska, tentokrát za kultovní klasikou.
Hřbitovní hlína je psaná velmi originální formou, díky níž bylo často obtížné se začíst - pokud jsem se plně nesoustředila -, ale faktem zůstává, že se mi kniha vlastně docela líbila.
Absence vypravěče mi přišla jako zajímavý nápad, jak udělat ze čtení autentičtější zážitek,protože je to podobné jako v reálném životě - taky nemáte vedle sebe vypravěče, který by vás naváděl, jaký názor máte mít na postavy/lidi kolem, a tak je musíte poznat na základě toho, co a jak říkají. Tady samozřejmě chyběla mimika, gestikulace, tón hlasů atd., ale i tak to bylo zkrátka jiné, než když vás autor prostřednictvím vypravěče vede k tomu, kdo jaký je.
Popravdě mi tahle představa života po smrti připadá krásně cynická a strašně mě baví - s ostatními nebožtíky držkovat, drbat a vzpomínat na život ve své době.
Oceňuji vysvětlivky a slovníček.
Sem tam super hlášky, takže jsem se i dost zasmála
Upřímně si ale nejsem jistá, jaké hodnocení knize dát.
Leccos se mi moc líbilo a oslovilo mě, forma mi přišla zajímavá, ale nečetla se mi příliš dobře a myslím, že to je důvod, proč kniha nezasáhne víc čtenářů, což je škoda...takže plné hodnocení ne, ale špatná ta kniha zdaleka není 3,5/5*
Je to spíše než nějaký příběh důkaz, že v irštině lze napsat souvislý text. Pokud jste nadšenci do Irska, budete mít radost z mnohých odkazů a narážek. Pokud nejste, nic v textu nenajdete. Čest překladateli.
Jedna z knih, které překladem nutně ztratí významnou část svého kouzla. Tím nechci kvalitu překladu shazovat, naopak si myslím, že líp to udělat ani nešlo a před překladatelem uctivě smekám. Ale je to podobné s tím, jak asi dopadá Svěrákův a Smoljakův Cimrman v cizině - pořád je to zřejmě legrace, ale určitě ne taková, jak si jí užíváme my Češi. Kromě toho mi v knize chybělo něco hlubšího - i když, jak se píše v doslovu, autor napsal knihu mimo jiné se záměrem ukázat, jak byl v literatuře té doby irský venkov idealizován, třeba právě jako zdroj mravní čistoty a hluboké víry plynoucí z nezkaženosti venkovanů.
Štítky knihy
humor Irsko irská literatura černý humor hřbitovy modernismus absurdní humor Magnesia Litera
Hřbitovní hlínaKniha Hřbitovní hlína je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 103x |
| Čtenářské výzvě | 31x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 145x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 1x |
"Ať tě stíhaj ty nejstrašlivější kletby, a to od rána do večera, zítra, pozítří i do roka a do dne, ty komouši, fašoune, nácku, ateisto, zrzavej Antikriste, žejdlíku zkažený krve, připečenej shnilej zbytku, vřede morovej, muší mrdko, ponravi pšouku a žížalí lejno, zpotvořenej ksichte, pro kterýho i smrt v hrůze musela poslat zákeřnou chorobu, ty topornej tlustoprde, burane blbá, zrzavče zasraná!"
Uf. Tak toto teda bola fakt hlína. Chvíľu mi trvalo, kým som si zvykol na štýl, akým bola kniha písaná (celá v priamej reči) a občas som si vravel, že by mohla byť kratšia. Výsledok ale stál za to.
Hřbitovní hlína je v podstate obrazom života "tam hore" se vším všudy, vrátane volieb alebo zakladania klubu rotariánov. Jadrná írčina (teda tu skôr čeština); jeden veľký chaos, v ktorom hovorí jeden cez druhého a dej sa posúva v podstate len príchodmi nových nebožtíkov informujúcich miestne osadenstvo o živote "tam hore."
Veľmi pomohla hromada užitočných poznámok, slovník výslovnosti írskych mien a názvov a rozsiahly doslov. Poklona prekladateľovi.
P.S.: "Kurva kapradní" je odteraz jednou z mojich obľúbených nadávok.