Hra věží

18.02.2013

Podotýkám, že knihy tohoto typu nepatří zase až tak mezi mé oblíbené - toho nadpřirezena a nejrůznějších potvor tam bylo na mne trochu moc. Ale... kniha je velmi čtivě napsaná a napínavá. Přestože jsem si chvílemi povzdechla, zatraceně, zase další monstrum, nemohla jsem se odtrhnout a četla jsem, dokud jsem nebyla na konci.
Základní myšlenka možná není tak originální - nejsem v tomto žánru odborník, ale tajná organizace, která zachraňuje lidstvo před nejrůznějšími nadpřirozenými jevy - to jsou třeba Muži v černém, že? Tady se jmenuje Checquy - Šachovnicová organizace. Co je na knize zajímavé je její hlavní hrdinka - Věž Thomasová. Věž je pouze název funkce, kterou zastává v radě, nikoli nějaké vlastnost. Thomasovou jako dítě se zvláštními schopnostmi vychovávali ve zmíněné tajné organizaci. Trauma, které má z toho, že ji vzali rodině však způsobí, že ofdmítá své schopnosti využívat. Je zakřiknutá a ustrašená, ale mimořádně nadaná v oblasti administrativy. Proto je taky Věží. Pak zjistí, že ji někdo připraví o paměť a rozhodne se své nové osobnosti umožnit přežít. Napíše jí řadu dopisů, ve kterých mnohé vysvětlí, Se svým novým já ale komunikuje jako s někým naprosto cizím,. Nepovažuje ji za sebe, ale za někoho nového ve svém těle. A ve skutečnosti nová Thomasová působí jako opravdu někdo úplně jiný - jiná osobnost, Možná proto, že si nepamatuje žádná traumata, je najednou rozhodná a sebevědomá - tím nárammně vyvádí z míry své okolí. A díky těmto novým vlasnostem i zděděným schopnostem, které konečně začne pořádně využívat, nakonec zachrání sebe, Checqui i Anglii, která může dál pokojně existovat a nevědět nic o nebezpečích, proti kterým je chráněna.