Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
4950
4950
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Kniha se skvěle četla, moc mě bavila. Brala jsem to s nadhledem, dost jsem se nasmála. Myslím, že by to bylo skvělé i ve filmovém zpracování.
Poslední kniha, kterou jsem nečetla. V táhne čtenáře do děje svým poutavým vyprávěním do života 4 generací. Její promyšlené děje mám ráda a vždy ji rychle přečtu. Každá kapitola mění zásadním způsobem děj.
Dobrý příběh, ale styl psaní autorky mi k tomu nějak neseděl. Jako bych četla nějakou osnovu, která se bude teprve dál zpracovávat. Osudy hrdinů zajímavé, zaujala mě postava Václava představující typického československého občana, který svou pasivitou a připodělaností způsobil ostatním lidem nemalé problémy, nevlastnímu bratrovi dokonce zničil život. Otázky svědomí pak v sobě utloukl frázemi o ochraně rodiny. Zrůdnost celého minulého režimu je v pozadí příběhu, přesto prosakuje na povrch-opravdu to nebyla žádná idyla, jak se dnes někteří pokouší tvrdit.
BOMBA! Moc se mi to líbilo. Klidně si dovedu představit pokračování. Příjemné, dobře představitelné, lehce plynoucí! Moc doporučuji přečíst nebo poslechnout!
Velmi čtivý příběh rodiny v několika generacích a sledování jejich životních osudů, a to i v kontextu doby od 2. světové války do nového milénia. Hlavní postavou je Václav a do příběhu zasahují další spletité osudy členů rodiny a lidí spojených s rodinou a hotýlkem. Zajímavé je sledovat rozhodování postav v životních situacích, např. v době komunismu (spolupráce s STB, výpověď související s kamarádem). Osudy běžných lidí, které zažívá plno z nás, ale také osudů, které nejsou úplně v uspořádání rodiny běžné. Postavy velmi pěkné vykresleny a i vzájemně propojeny. Na začátku chvilku trvalo, než jsem se začetla, potom to mělo spád, závěr trochu "rychlý", už ne tak detailně popsaný.
Skvěle napsaný a vystavěný příběh, který mě vtáhl “do rodiny Hotýlku a nepustil až do konce. Přečteno za 2 dny. Doporučuji
Poslouchala jsem jako audioknihu a sekla jsem se u ní na několik měsíců.
Nebylo to špatné, ale autorka má lepší knihy.
Celkem mě šokoval osud Oldřicha.
Klasicky dobrá Mornštajnová. Kniha mě nezklamala. Napsáno pro mě velmi čtivým způsobem. Proto autorku čtu, kvůli sondám do lidského nitra, do způsobu myšlení. Happy endy (pardon, takhle to slovo vypadá dost hrozně) se ale obvykle nekonají, ani v Hotýlku ne.
Super! Krásně napsáno, čtivě. Příběh jedné rodiny a dramat, co její členové zažívali.
Zajímavě pojatý životní příběh jednoho muže a lidí okolo něj. Velmi uvěřitelně vystavěno, s několika životními kotrmelci, životními křižovatkami.
Na můj vkus byl Václav muž s velmi pružnou páteří a velkou snahou vyhnout se většině nepříjemností, které v životě nastanou... jako známý mohl být přijemný člověk, ale jako kamaráda, na kterého je spolehnutí za každé okolnosti bych jej mít nechtěla.
"Hotýlek" je vyprávění osudů rodin, které poznamenala válečná doba druhé světové války a nástup komunismu.
Velmi těžko se v této době normálně žilo a paní spisovatelka tuto dobu a lidi v ní velmi výstižně vykreslila a dokázala mě natolik vtáhnout do děje, že jsem knihu přečetla téměř jedním dechem.
I tato kniha nyní patří mezi ty, na které nezapomenu a nějaký čas bude ve mně doznívat.
Vlastně vůbec nechápu proč se mi ta kniha tolik líbila. Je tam minimum přímých řeči, celý je to vlastně takový vyprávění.
A přitom je to tak neuvěřitelně čtivý, že jsem se nemohl odtrhnout a četl a četl.
Některý osudy jsou fakt hustý....
Fajn knížka do vlaku na cesty do práce a zpět. Četlo se to hezky a zároveň nebylo nutné se nějak extra soustředit. Plný počet nedám, protože mě knížka nepohltila tolik jako Hana, ale určitě hodnotím kladně. Taková oddechovka.
Nebylo to vůbec špatné, to bych autorce opravdu křivdila. Ale po Listopadu a Tichých rocích to ve mě nezanechalo žádnou hlubší stopu. Možná tím, že tam těch tragických osudů bylo až moc, ale neměli kromě Hotýlku žádnou hlubší spojitost.
Po knize Les v domě jsem se na tuto knihu moc těšila a jsem velice zklamaná.
Kniha je bez děje, autorka vlastně jen popisuje osoby a občas nějakou událost. Jsem v polovině a nejraději bych knihu odložila.
Poutavý román, čteno jedním dechem. Děkuji, že se mi tato kniha dostala do ruky.
Mornštajnovou jsem poznal už dříve v podobě divadelní inscenace Hany, asi nejznámějšího autorčina díla (očividně hned po Lese v domě, lol), nicméně byl to právě Hotýlek, který se stal mým prvním knižním kontaktem s ní. Upřímně jsem zklamán. Autorka má vybroušený styl, úplně si ji dovedu představit, jak vyučuje nějaké tvůrčí psaní, ale také má neuvěřitelnou schopnost popsat zajímavé téma nudným způsobem a vyprávět román jako nudnou lekci dějepisu. Tomuto výrazně napomáhá naprosto bezbarvé vyjmenovávání jednotlivých událostí a skutečností v díle, když se jen tak bez emocí zmíní o průběhu sametové revoluce, nebo o tom, že byl někdo skoro znásilněn. V některých dílech může odosobněné vyprávění působit umělecky, zde je to spíše neschopnost nějak psát. Životní "sága" jedné československé rodiny by mohla být zajímavá, ale autorka mi nedala důvod se o onu rodinu jakkoliv zajímat, přitom popis obyčejného jsem si vychvaloval třeba u Hrabalových Postřižin nebo u Hamsunovy Matky Země. V závěru mi tak přišlo zajímavé snad jen prolog, který při zpětném pohledu položil čtenáři otázky, a užití Seifertovy básně Píseň o rodné zemi v názvu kapitol.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Hotýlek...
Tak rovnou ke knize... ;-)
Kdybych měl tu možnost, tak bych u knihy vynechal první kapitolu, která je nazvaná Ráno a je na stránkách číslo 9 a 10... Proč? Mně tam přišly tak nějak navíc... V podstatě se dozvíte, jak to nakonec vše dopadne... Přišlo mi to takové zvláštní... Nicméně dost kritiky, stejně žádnou jinou už nemám... ;-) Opět skvělé čtení, paní Mornštajnová prostě umí... To slovo umí bych mohl podtrhnout...
K Hotýlku Vám neprozradím už vůbec nic... V případě, že byste od Aleny Mornštajnové ještě nic nečetli, tak to co nejdříve napravte... ;-) Uvidíte, že nebudete litovat...
U mě to má autorka opět za pět... Těším se na její další dospěláckou knihu... ;-)