Sova
Samuel Bjørk (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/300909/bmid_sova-fMG-300909.jpg
4
2350
630
Holger Munch a Mia Krügerová série
< 2. díl >
V lese kousek od Osla je v podivném hnízdě ze sovího peří nalezeno tělo sedmnáctileté dívky, jež se před tím ztratila z domova pro problémovou mládež. Případem se začne zabývat zkušený detektiv Holger Munch se svým týmem. Vyšetřování pro nedostatek stop začíná váznout na mrtvém bodě, ale pak IT odborníkovi z oddělení vražd záhadný hecker pošle nahrávku, jež odhalí znepokojivé podrobnosti o osudu zabité dívky; ve filmu se na okraji mihne silueta vraha převlečeného za sovu, nočního dravce symbolizujícího smrt... A patrání se roztočí na plné obrátky. Sova opět přináší promyšlenou, napínavou zápletku a proniká hluboko pod povrch lidské mysli stejně jako první Bjorkův román V lese visí anděl. Zároveň se v ní noříme hlouběji do soukromí detektivů Holgera Muncha a Mii Krügerové, které si díky veleúspěšnému prvnímu dílu řady již oblíbili čtenáři v řadě zemí. Spolu s tím, jak se snaží co nejrychleji rozlousknout zapeklitý případ a zastavit brutálního vraha, se oba vyšetřovatelé musí porovnat i s řadou výzev, které před ně staví jejich osobní životy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , PlusOriginální název:
Uglen , 2015
více info...
Přidat komentář
Nezklamal...je to čtivé, je to napínavé, je to zamotané, není tam tolik postav a líbí se mi, že umí zakomponovat jejich vlastní příběhy a není to nucené a hodí se to do příběhu.
Opět povedené dílo autora. Co umí skvěle, je dávkování příběhů, umí ho namíchat tak, že to má grady. V jeho podani mi ani nevadí, soukromé příběhy vyšetřovatelů. Uvidíme, jestli vydrží autor s tímto tempem, aby i další díly byly napínavé.
Velmi dobře psaná kniha. Rozuzlení celého příběhu přichází až na závěr. Tím je nucen čtenář pokračovat v četbě až do posledních stránek.
Zajímavá zápletka, děj plyne bez zbytečných slov navíc, postava Mii je mi velmi sympatická i přes její podivnost, nebo možná právě proto. Chápu, že napětí stoupá, když je v ohrožení někdo z rodiny hlavního vyšetřovatele, ale stačilo v první knize. Snad se to nestane pravidlem.
Hodnotím průměrně. Čtivá kniha byla, ale zdaleka ne tak napínavá jako např. od Nesba. V zápletce mi chyběl nějaký větší zvrat a lepší motiv... přeci jenom peníze jsou ne až tak moc atraktivní motiv. V plánu mám ještě přečíst třetí knihu v pořadí Clona, která je dle popisku ze všech tří nejlepší, nu uvidíme. Jinak čteno ve formě audioknihy - skvělá Petra Špalková.
Asi se budu opakovat a napíšu sem vesměs podobný komentář jako u "V lese visí anděl": nápad je zajímavý a zaujal mě způsob, jakým je detektivka napsaná, stručné věty mi vyhovují. Za co ale strhávám, je, že formula řešení případu zůstala úplně totožná jako u předchozí knihy, proto pro mě bylo snadné přijít na to, co se bude dít a jak vlastně všechno skončí. Hlavní postavy se taky příliš neproměnily, neříkám, že nutně musí být zásadně lepší či horší, ale aspoň by čtenář měl vidět, že je něco "jinak". A taky: to jsou všichni v téhle knížce úplně nahluchlí?! :DD
Autorovi po předchozí knize V lese visí anděl zjevně dochází fantazie, když i v této knize používá naprosto shodné motivy jako v té přechozí (např. záhadně doručená nahrávka, postava pastora apod.). Alkoholička Mia, jíž se náhle rozjasní pohled, když má nový případ, je velmi podivná figurka, která sympatie čtenáře rozhodně nevyvolává. Mám tu ještě Clonu, ale nijak moc mě neláká, tak snad za čas na ní mrknu.
Musím říct, že se pokaždé trochu leknu, když vidím objemnou knihu (co když se to nebude dobře číst?), ale tady se mi to už po prví stránce čtení nestalo :-)
Je to skvělá napínavá detektivka, se zajímavým motivem.
Hrozně rychle mě to chytlo a pokaždé, když jsem zase začala číst, pokaždé mne to okamžitě vtáhlo.
A na konci knížky jsem se tím pohřbem nechala pěkně napálit :-D :-D já myslela, že to ... no to si přečtěte sami :-D
Mohu jenom doporučit, skvělá kniha a rozhodně zůstane v knihovně :-) .
Opět excelentní druhý díl série, nelze říct, že by byl některý z nich lepší... moc mě to bavilo a zejména se mi líbí to, že Mia už jde tím správným směrem a nechce nám umřít. To by byla vážně škoda, je to super a stejně jako první díl by tato kniha zasloužila aspoň o hvězdičku víc.
Sice slušný nadprůměr, ale na druhou stranu proti první knize této série poněkud sešup. Zbytečné odbočky, které děj zpomalují a spíše jen odvádějí pozornost od hlavní linie příběhu. A postava Mii? Ta snad ani za komentář nestojí.
První díl poslouchán jako audiokniha. Asi za to mohla zčásti i interpretka, ale fakt se mi líbila (a některé nedokonalosti jsem přehlédla opravdu lehce), tak jsem si koupila jako audio i druhý díl a no... Vcelku vzato mě to opět bavilo, zajímavý příběh, dobře rozjeté linky vyšetřování. Jenže bohužel už jsem taky viděla i ty nedokonalosti. Věřím, že má autor talent, píše poutavě, motivace vraha a jeho vykreslení a pohnutky- to vše za mě super.
Ale dost mi tam vadily dvě věci. A to nadužívání "OK" (v audio ještě víc vyniklo, ale OK přežiju to) a Mia. Nedávno jsem doposlouchala Milénium a rozhodně netvrdím, že jde srovnávat Lisbeth s Miou (ač by se mělo jednat o stejný žánr, tak tyhle dvě knihy ani postavy srovnávat prostě nejde). Ale v obou případech autor chtěl, aby čtenář soucítil a pochopil hlavní hrdinku těžce zkoušenou osudem. U Lisbeth Salanderové se to Stiegovi podařilo opravdu bravurně. A možná i proto mi tak moc vadila alkoholička Mia se svým "Pojď, Mio, pojď". Jelikož mám pořád v živé paměti skvěle napsanou postavu Lisbeth. Nějak jsem v Mii nedokázala najít tu skvělou vyšetřovatelku, za kterou ji v knize všichni mají... Působí to na mě tak, jakoby před touto sérií byla ještě jedna série, kde byla Mia opravdu ta skvělá a nadaná detektivka, pak se to podělalo a byl s ní šmitec, jenže autor se rozhodl tuhle postavu po pár letech "oživit", ale to už se úplně nepovedlo.
(SPOILER) Myslím si to jenom já nebo jsou členové týmu často nechápaví. Když se mezi sebou baví, připadá to tak jenom mně… nebo vždycky jeden člen týmu musí vysvětlovat tomu druhému skoro celý případ od začátku, aby pochopil s jakým nápadem ten první přišel. A taky: jako vážně?! – V lese visí anděl – vrah unese vnučku, Sova – vrah unese dceru (trochu jako Hledá se Nemo a Hledá se Dory, ne?) Clonu se ještě chystám číst ale skoro čekám, že teď někdo unese přímo Holgera Muncha (nebo tu jeho bývalou manželku). Vrah byl perfektní (s dobrým příběhem a motivy) ale moc jsem nepobrala ten konec: čí pohřeb že to byl v poslední kapitole? A už jsem alergická na to jak Mia pořád valí to svoje O.K.
První polovina se mi vlekla, pak už to bylo lepší. Jen ta neustále nametená Mia. Čtenář zajisté pochopil, že si ráda přihne, přišlo mi to už přehnané. A ty neustále dotazy. Uff. Závěr byl docela rychlý, tam bych ještě pár stran přidala. Krátké kapitoly byly fajn.
(SPOILER) Samotný příběh se mi líbil, podle mě má autor skvěle propracované pachatele, jejich motivaci a zločiny. Mia, Munch a zbytek vyšetřovacího týmu mi byli sympatičtí stejně jako v prvním díle. Ale co mě na tomhle dílo trochu naštvalo a ubralo na jakékoliv důvěryhodnosti byla zápletka s Miriam. To jako jako vážně? Opravdu by měl někdo takovouhle smůlu dvakrát? Obvykle mám ráda, když jsou detektivové nějak osobně zainteresováni na vyšetřování, ale tohle mi přišlo moc a nesedlo mi to.
Zápletka mě bavila, s tím bych problém neměla. Ale věčně opilá a sjetá Mia mi už lezla na nervy. To má být detektiv s nevídanými kvalitami? Tato troska, která by měla být spíš na léčení? "Pojď Mio, pojď " a já si nejednou při čtení říkala: "Tak už sakra jdi, ať je po všem ". A další detektiv gembler a alkoholik, k tomu Munch, který byl často také nějak mimo... Vskutku zajímavý policejní sbor. Ale možná to je v Norsku normální, co já vím.
v hodně detailech dávám za pravdu "Metle" pode mnou, takovýto "špičkový tým policistů" nemůže fungovat, v tomto to spisovatel přepískl. Nicméně příběh je lépe propracovaný, ucelenější, víc se mi líbil.
Mám radost, kdykoliv objevím spisovatele, který se mi trefuje do vkusu. Leč při množství vycházejících knih je úspěchem i to, když si můžu nějakého autora škrtnout. Sbohem, pane “Samueli Bjørku”, první kniha byla navzdory mouchám fajn, druhou u mne končíte. Případ byl sice poutavý, atmosféra seversky chladná a pochmurná, leč postavy a dialogy mě naprosto vytáčely do vrtule.
Autor je zřejmě sklerotik - nebo má své čtenáře za dementy, neschopné udržet v prostinkých hlavičkách žádnou informaci déle než několik sekund. Proto jsou rozhovory plné: “Co? Cože? Já ti asi nerozumím!”, přičemž takto policejní esa obvykle reagují i na zcela jednoduchá fakta. Následuje opětovné vysvětlování a pro jistotu vzápětí znovu. Tím pádem rovněž tým vyšetřovatelů působí dojmem (nahluchlých) dementů, většinu z nich bych s podobným mentálním výkonem poslala dělat na ulici platfusáky, možná rovnou sbírat odpadky. Unavený šéf jede na nikotinu a odmítá vnímat očividné, počítačový specialista je tak přecitlivělý, že není schopen při převzetí důkazu ani položit základní otázky, další detektiv propadl hazardu a chlastu, "supermozek" Mia je nevyrovnaná, sebelítostivá, ožralá, zfetovaná fňukna, vyrážející do terénu na vlastní pěst a zatajující informace... Všichni jako by byli imrvére deprimovaní, zmatení, pod vlivem, celí žhaví zlikvidovat svůj úsudek, zničit manželství, rozbíjet rodiny. V severských zemích skončily dobré časy nejspíš s dětmi z Bullerbynu, jinak si to neumím vysvětlit.
Do toho levicoví aktivisté, prohnilí boháči a naivní pipiny, ach jo.
Zbytečné, zdlouhavé a ve finále nic neřešící vrtání se v mizérii životů hlavních i vedlejších charakterů mě v “Sově” opruzovalo. Nevím, jestli začínám být na tento jev obecně alergická, snad jde o přechodný stav.
Za zmínku stojí ještě přídavná jména, samozřejmě stále dokola omílaná. Nestačí napsat “dívka”, je třeba pořád zdůrazňovat “patnáctiletá dívka”, "světlovlasá právnička”, “tmavovlasá kolegyně” a tak dále, dokud jsem nezískala na daná slovní spojení naprostou averzi.
Několik motivů bylo hodně dobrých, přesto musím zase jednou s lítostí jít proti spokojenému davu čtenářů a dát za pravdu kritičtějším hlasům. Především za ty iritující, slabomyslné dialogy odstřelím "Sovu" průměrem.
Další skvělá detektivka, která dokáže vtáhnout do děje tak moc, že odložení knihy je nemožné. Tento druhý díl mě neskutečně bavil a knihu jsem přečetla jedním dechem snad za dva dny. Stále nedokážu pochopit, jak to autor mohl takto napínavě vymyslet, zakomponovat mnoho zápletek a ,,slepých uliček vyšetřování''. Takže za mě moc doporučuji přečíst!
Štítky knihy
thrillery norská literatura sérioví vrazi severská krimi norské detektivky Oslo (Norsko)
Kniha Sova je v
| Právě čtených | 25x |
| Přečtených | 3 432x |
| Čtenářské výzvě | 582x |
| Doporučených | 125x |
| Knihotéce | 784x |
| Chystám se číst | 684x |
| Chci si koupit | 118x |
| dalších seznamech | 19x |
Úžasná kniha,výborně se četla. Žádné zbytečné popisování, děj napínavý, konec nepředvídatelný :) A to jsem nečetla ještě první díl. Na ten se taky těším :) Doporučuji :)