Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1135/bmid_holcicka-ktera-mela-rada-toma-gordo-nCz-1135.png
4
2332
2332
Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 Gordon na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si "Tohle je vážné, tohle je moc vážné". Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon , 1999
více info...
Přidat komentář
Mám ráda knížky, které jsou krátké ne pro nedostatek autorovy fantazie, ale protože není třeba příběh více natahovat. Tohle je přesně tento typ. Krátký jasný děj, zachycující bloudění osamělé holčičky lesem plným snových přízraků.
Dostala jsem se k ní kvůli výzvě, a mistr slova King mě opět nezklamal.
Každá Kingova knížka je úplně jiná, ale přesto totožná, ten styl je prostě typický. Tento, na Kinga krátký počin, mě děsil ve dne v noci hlavně množstvím bzučícího hmyzu a představou noci strávené v lese. Dnes si něco takového nedokážeme představit, ale být já Trishou, netvor by mě sežral hned první noc. Povedené.
Četla jsem jedním dechem! Tato kniha má v me knihovně vážené místo. Neskutečne dobre napsána, vtáhne do děje
Táto kniha ma vtiahla priamo do centra spomienok na letnú turistiku, ktorej som sa venovala s rodičmi v detstve a pokračujem v nej doteraz. King neuveriteľne verne vykresľujú všetky potešenia (výhľad, lesné plody, zvieratá...) a nevýhody(búrky, komáre, močiare...). Paradoxne jediné, čo mi na diele prekážalo, boli tie jemné hororové prvky, najmä ku koncu. V tomto kontexte boli trochu nevhodné...
Jeden z vôbec najkratších románov od Kinga rozpráva príbeh 9 ročného dievčaťa, ktoré zablúdi v drsnej divočine apalačských hôr. S malými zásobami jedla a s civilizáciou v nedohľadne je pevne rozhodnutá prežiť. Je tu však čosi desivé, ktoré na ňu striehne a čaká až urobí chybu. V knihe sa miesia motívy detského sveta a predstavivosti s drsnou realitou sveta dospelých. Naša hlavná hrdinka menom Trisha McFarlandová touto osamelou púťou divočinou stráca svoju detskú nevinnosť a nasledné udalosti smerujú k jej predčasému dospeniu. Tento román síce nepatrí medzi moje TOP knihy od Kinga, avšak som rád že ho mám v zbierke a po nejakom čase sa k nemu vrátim.
Bzzzzzzzzzzzzzzzz
Zas jeden a tady další.Devátej,desátej.Celý hejno,doslova komáří společenství pomsty s celými rodinami.Tlupa nadrženejch zabijáků.Touha po vaší krvi.Vycucaj vás doslova za živa.Fakt tyhle potvory jsou za všechny Soukupy jako v TV.Proč si lidi vymejšlej mutanty,když je tady tohle.Aspon jednu plácačku,no tumáš,plesk.Hmm ten má tuhý kořínek,ten se nedá.Vysávaj sosaj a nedaj pokoj.A ke všemu začíná pršet...
Jste děvčátkem.Jste v neznámém.Jste osamocení.Je to beznaděj a stesk.
Rozčarování.Neúplná rodina.A ke všemu zase ti otravní komáři...táto tati moc mě chybíš.Není vám dobře na těle ani na duši cožpak tohle není samo o sobě o strach ? Přinejmenším o psycho pochody v takovém prostředí jako je divočina a co teprve když slunko zhasne.Tma dokáže divy a lidská představivost udělá své.Když je hlad...zhltnete i to o co normálně nezavadíte ani pohledem a to se teprve potom dějí věci.Stromy ožívají,les ohýbá vaše myšlenky,je vám kolem osmi let a samota je všeobjímající.No není to děsivá představa ?
King se nezapře.Ve volném tempu až doslova lesně komorním dramatu,který vás sice ne zrovna úderně bude drtit (těch dvěstě stran je akorád) ale můžete ho brát jako autorův odskok a další z jeho experimentů.Chtěl si dost možná tak nějak odpočinout a zase zkusit něco jiného.Kapánek tam mohl být rozvinutej víc ten vnitřní svět a věci okolo minulosti (Trisha a její rodina) mohlo být zaděláno na slušnou psychárnu a tak ve výsledku jde spíše o takovou příjemnou jednohubku a vůni jehličí si už musíte představit popřípadě domyslet,ale tak je to u Kinga snad vždy spolu se čtenářovou imaginací poněvadž les je v pohodě,akorád ten svět okolo je horror.
Jednou takhle zabloudím při sběru lesních pokladů.Tu náhle tma na spadnutí.Panika ? Klid ? Medvědi ? Blbost ? Paranoia ? Stíny ? Strach z budoucnosti? Jak dlouho budu ? Tu světýlko v dáli...
Ale to už je zase jiný příběh. Tak se snad neztratíte jako Trisha McFarlond.Zatrolení komáři.Fakt děsivá představa.Brrr.To by se jeden z toho svrbění zbláznil.
Môj prvý King a bohužial som sklamaná. Nedokázala som to ani dočítať... To, že sa kniha často vyskytuje v žánri "horor", v určitých internetových kníhkupectvách, je urážkou. Znechutila mi komplet celého autora.
Neplánované dobrodružství devítileté Trishy, ztracené v lese, bylo mým prvním setkáním s Kingem. Jak se jeví z dosavadních komentářů, pro řadu z jeho skalních čtenářů je tato knížečka, postrádající nadpřirozené bytosti a síly (vyjma neobvyklé vyzrálosti malé hrdinky), spíše zklamáním. Možná v neznalosti Kingova díla byla moje výhoda. Žádné překvapující a dechberoucí hororové scény mi nechyběly, protože kingovky jsem neznala. Já naopak díky Trishe Kingův svět objevila a chtěla jsem se do něj vrátit.
Způsob, jakým King dokázal popsat strašidelnou atmosféru docela obyčejného lesa, stejně jako pocity a duševní a rozumové pochody holčičky, která se v něm ztratila, pokládám za mistrný. Duševní horory čerpající z naší nezměrné a mnohdy neovladatelné představivosti jsou mi vlastně mnohem bližší. Společně s Trishou jsem se děsila zvuků, šelestů, stínů a vůbec všeho, co les skýtá. Asi bych ani neuspěla prožít sama v lese tolik dní a nocí jako Trisha. Ano, bylo zvláštní, že Trishu po celou tu dobu nenapadla žádná divoká zvěř, ale i v tom lze vidět záměr autora. Je to přece jenom fikce, nikoli realita, i když na přízraky zde narazíme jen v lidských hlavách. I tak se mi místy krátil dech a ježily chloupky na zátylku, takže bylo uklidňující a i povzbuzující procházet tím nemožně strašidelným lesem právě s rozumbradou Trishou. 9 nebo 29 let. Byla jsem ráda, že jsem v tom lese právě s ní. Trisha mě okouzlila a na dlouho zalezla pod nehty. Tak, že jsem si ji musela po pár letech přečíst znovu. A opět mne nezklamala.
Já jsem s knihou spokojený. Ano, sice nepatří do typických Kingovek, po kterých si necháváte přes noc rozsvícenou lampičku, ale tady se hlavně musí ocenit, jakým zajímavým stylem vyprávění autor knihu zpracoval, že mě čtení po celou dobu bavilo, i když se děj odehrával převážně jen v lese, kterým bloudí ztracená holčička.
Myslím si, že leckterý autor by nedokázal knihu napsat tak, aby vás po chvíli neomrzela. Ale King je zkrátka King.
Jedna z mých prvních knížek od Kinga. V podstatě vypráví o neplánované procházce po lese, ale Stephen King je prostě Stephen King. Dokázal do knížky opět vložit své umění takovým stylem, že jsem při čtení měla pocit jako když mě někdo sleduje a běhal mi mráz po zádech. Jednoduchý příběh s temnou atmosférou, po kterém ráda sáhnu znovu.
Neviem prečo, ale ten názov vo mne už dlho evokuje nejakú spojitosť s pedofíliou, takže som nevedel, čo od toho mám čakať, vzhladom k tomu, čoho je Stephen King schopný. Nejako som sa do tejto knihy nehrnul, ale nedávno mi kamarátka o nej napísala, a aj keď mi v podstate prezradila celý dej, stále som mal chuť si ju prečítať.
Začiatok začína dosť jednoducho, a ak sa mám vyjadriť úprimne, zdal sa mi trochu nezáživný. Vadilo mi aj to, že sa Stephen King snaží vyťažiť z toho, že je rodina rozbitá, ale klasicky sa tento aspekt v deji nestane vôbec podstatným. Keď sa ale Trisha vyberie zlou cestou, začína sa velmi napínavý survival, ktorý umocňuje hlavne to, že dievča nemá ešte ani desať rokov. Preto sa s dievčatkom dá velmi súcitiť a scény, v ktorých sa dostáva kvôli vyčerpaniu, chorobe a hladu na dno fyzických aj psychických síl, sú napísané perfektne.
Popis prostredia Apalačských vrchov je nádherný a na konci knihy dokonca autor napísal, že si na tento faktor dával pozor a konzultoval ho s kamarátom aby všetko pôsobilo realisticky.
Hororové scény v tomto prípade fungujú, čo ale nie je prekvapením, keďže je maličké dievčatko stratené uprostred lesov a netuší, čo všetko sa v noci okolo nej pohybuje. Záver je trochu unáhlený, ale plní svoju podstatu. Napriek tomu, že je krátky, je plný emócií.
Nemôžem sa dočkať filmovej adaptácie tohto diela. Celý čas som si predstavoval, ako by vo filme vyzerali talentované hororové dievčatká ako Lulu Wilson alebo Emily Alyn Lind. K tomu pridať réžiu Mikea Flanagana v produkcii od Netflixu a je tu ďalšia hororová pecka od majstra teroru.
Nic jsem nečekala, hodně dostala: napínavý příběh o jedné kapitole (děs - kde utnout čtení, abych se aspoň napila?), opět napsaný jazykem, který si vychutnávám. Kingových knížek mám za sebou jen pár (důvodem byly mé předsudky - komerčně úspěšný autor přece nebude moc kvalitní! - i ve svém věku se dopouštím takových omylů), ale i tak mi přijde, že realismus se od něho čekat nedá (reaguji na zklamané komentáře). "Holčičku" tedy beru s nadsázkou, neřeším její předčasně dospělé vyjadřování, prožívám naplno její odyseu a raduji se z jejího vítězství. A opět s nadsázkou připojuji pro Američany pár rad:
- naučte se znát houby - pro české děti je to samozřejmost! (i když do syrových bych stejně asi nešla)
- vybavte dítě kápézetkou (pro mladé: krabička poslední záchrany) - díky zápalkám by si Trisha toho pstruha i upekla
- nepouštějte dítě nikam bez mobilu (to nebude velký problém), zvlášť ne do lesa o něco většího než je Řáholec
- a na tuhle třetí radu zase zapomeňte, protože v tom případě bych si tuhle správnou knížku nemohla přečíst.
Kinga neopustím.
Tak toto som nedočítal, a som rád. Deväťročné dievča tak nerozmýšľa. Viem to, som trikrát otcom. Pre mňa fakt ultrablbina. Strata času, ktorý som mohol investovať do omnoho lepšej knižky niektorého z autorov, ktorí milióny nezarábajú a píšu výborné veci.
Moje první zkušenost s (knižním) Kingem,a musím říct ve výsledku docela zklamání.První část (po bažinu) je skvělá,ale od té chvíle místo aby děj gradoval,spíš zkomírá a stagnuje,a vyústěním jsem byl vysloveně zklamán.Není to špatné,ale od mistra hororu jsem přece jen čekal mnohem víc,dokonce i na tak málo stránkách.
Mohla bych napsat skoro stejný komentář jako hana 2111. Rozhodla jsem se, že začnu číst Kinga..../doposud jen kdysi v pubertě TO a Cujo/ a dala jsem trochu na rady a trochu mě zaujalo, že je tak tenká, že kdyby něco, tak ji snad dočtu. A teď jsem na rozpacích, jestli je to autor, kterého chci dál číst. Sice se mi líbil styl jakým je kniha napsaná, ale děj je skoro o ničem. A co se mi vůbec nelíbilo jsou slova a myšlenky vložené do devítileté dívenky. Myslím, že tak racionálně nedokáže takové dítě uvažovat a jednat. Od Kinga si asi na chvilku odpočinu.
Kniha není až tak úplně styl Stephena Kinga, myslím si, přesto je pro mě krásná... trošku jsem měla problém se do ní na začátku začíst, což také není typické u mistra hororu a napětí jeho jména, ale nakonec mi došlo, že to bylo nezbytné vzhledem k tomu, aby čtenář plně pochopil a dokázal se vžít do situace hlavní hrdinky - malé holčičky, která se ztratila v hlubokém lese. Pro mě byla opravdovou velkou hrdinkou a to až do poslední chvíle. Nejenže se postavila svojí nelehké situaci opravdu až nečekaně bravurně i vzhledem ke svému věku, ale to velké odhodlání žít, po tom všem, kdy už by to mnoho z nás asi vzdalo, po tom, co prožívala několik dnů sama a zraněná v cizím lese, bez jídla a pití, bez pomoci a chvílemi snad i bez naděje, že se z toho všeho vůbec ještě někdy dostane, bylo tak silné, že jsem to sama cítila až v kostech. Celou dobu jsem se vžívala do její role, myslela na to, jak jí asi je, co cítí a co se jí honí hlavou (přestože toto všechno King přímo mistrně popsal a vystihl) a přemýšlela jsem, kde pořád bere tu sílu a naději, v její celkem beznadějné situaci?! Doslova jsem žasla nad tím, jak si se vším poradila a ke konci knihy jsem o ni měla opravdu už velký strach a snad i tím, že dílo Stephena Kinga znám už hodně dlouhou dobu, jsem se obávala toho nejhoršího, tedy toho, že zemře sama v cizím prostředí, bez mámy, brášky a v silných bolestech. Pořád jsem si říkala, kéž by to tentokrát dopadlo dobře... Z knihy si odnáším jedno velké ponaučení a totiž, že "i když vše vypadá už ztraceně, člověk se nesmí vzdát. Musí jít dál, z posledních sil, do posledního dechu..." Vezměme si všichni příklad z malé holčičky, která měla ráda Toma Gordona...
Štítky knihy
děti boj o přežití lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Bojíte se sami v lese? Ne? Ani v hluboké noci? Měli byste.... protože nikdy nevíte, co je v tom lese s vámi...
"Měla hada přímo pod rukou, schovával se v suchém listí a měla ho přímo pod rukou. Zřejmě nekousal, díky Bohu. Ale co když je jich tu víc? Co když ti ostatní jsou jedovatí? Co když je jich les plný? A oni tu určitě byli, lesy byly plné všeho možného, co člověk nemá rád, všeho možného, čeho se bojí a instinktivně si to hnusí, všeho možného, co se vás snaží ochromit hnusnou, nepříčetnou panikou."
Tentokrát sází mistr pera na naše nejhlubší podvědomé animální strachy příliš zcivilizovaného člověka a zcela se obejde bez nadpřirozených bytostí, rozmanitých strašidel a jeho obvyklé krvelačnosti. Vystačí si s hlubokými rozlehlými a opuštěnými lesy plnými bažin a jednou malou, devítiletou holčičkou, která se v nich ztratila.
A jako vždy je brilantní ve vtáhnutí čtenáře do děje, v popisu atmosféry, v plíživém děsu, který se vám usazuje v břiše.
Pro mne snad jediné malé mínus je v mé absolutní neznalosti baseballu, děj je totiž částečně postaven na paralele baseballového zápasu. Myslím, že pro ty, kterým je tento sport blízký, musí mít kniha ještě mnohem větší kouzlo.