Hlad / Žízeň

07.01.2023

A život je vývoj. Plamen, který pořád skomírá, na který je třeba přikládat, přiživovat ho, aby neuhasl.
/Atomy Boha/

Takto začíná kniha Jozefa Kariky o hladu a žízni ....
A zdá se, že tyto potřeby má i vrch Čebrať, který je hlavním hrdinou příběhu ....

V několika povídkách s prolínajícími se prvky se dozvídáme historii této oblasti ....

Autor zde zveřejňuje i osobní komentáře i dobové situace ....

Mne více zaujala část Hlad - protože závěr Žízně byl opravdu hororový....

" Žízeň po životě, po přežití, je jádrem plamene, nejsilnější základní vlákno ...."
Takhle si dar předáváme už po celá staletí, řetěz se nesmí přerušit ....

Ten závěr byl krutý a nevím, nevím ....

Ovšem moje vzpomínky na krásu i zlověstnost slovenských hor mi kniha nevzala....

Jestli něco opravdu nemusím, jsou to povídkové sbírky, přiznám tak, že jsem panu Karikovi tentokrát moc šancí nedávala. No ale ve výsledku ani nemůžu říct, jestli tohle vůbec nějaké povídky byly skrz to, jak propojeny spolu jsou a jak společně tvoří celý obraz mrazivého šílenství. Mimochodem, právě šílenství je slovo, který celý můj dojem z knihy vystihuje a popsáno je tak mistrně, že mohu prohlásit, že si mi po dlouhé době dostalo něco temného pod kůži. Samozřejmě, ne všechny příběhy mě zaujaly stejně, na druhou stranu žádný bych neoznačila za vyloženě slabý a dohromady je to dle mého skvělý a přesvědčivý příběh.

30.12.2022

Velice, velice slibný start a bohužel trochu rozpačitý konec. Začala jsem ze strany "Žízeň" a tato část knihy byla famózní. Černý s kufrem, vynikající záležitost, získalo si mě to ihned. Druhá strana, Hlad, mi ale bohužel nesedla. :( Příliš mnoho myšlenkových pochodů, které mi vadily i na konci Smršti, kterými se špatně prokousávalo k samotnému ději.

19.12.2022

Jsem zaujatá, Kariku miluji, jelikož jsem zřejmě začínala jednou, z jeho nejlepších. Takže tato kniha pro mě opravdu nebyla zklamáním, některé povídky si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

18.12.2022

Nechci machrovat, ale že bych se bál, to ne. U Kariky mám raději Mafiánskou ságu, než horory. Po první povídce Hajej, jsem měl pocit jako kdybych sledoval Velmi uvěřitelné příběhy od Igora Chauna. Musím ale uznat originální styl, nápaditost a fenomenální popis metafyzických stavů. Nicméně po pár povídkách, mi žlutá větrovka a vysoký černý muž z dlouhými prsty začali lézt na nervy.
70%

05.12.2022

Soubor povídek, jak už tomu bývá, některé byly slabší a jiné stály za to. Celkově beru tuhle dvojknihu jako povedenou.

25.11.2022

Po zklamání se Smrští a částečně s Propastí zase Karika, který mě oslovil.
Působivý, nejednoznačný, lehce morbidní a strašidelný tím zvláštní způsobem, kdy se text propojuje s naším podvědomím a nastíněné děje a knižní situace nám najednou zmáčknou nějaké tajné vnitřní tlačítko a cítíme znepokojení, strach, očekávání příštích hrůz, které třeba ani nepřijdou, nebo jsou jen naznačeny.
V Karikových knihách mě baví to propojení skutečností, reálných událostí, konkrétních, podrobně vylíčených lokací s tou vyfabulovanou nadstavbou. Tohle mi přijde až geniální, nic nepůsobí tak znepokojivě, jako strašidelné či mysteriózní děje v konkrétních nám známých místech. Plus za slovenské hory, prostředí, které částečně znám, takže o to působivější.
S bytovkami v ružomberské čtvrti Malé Tatry na úpatí Čebratě jsem se seznámila už ve Strachu a musím přiznat, že málokteré místo z četby (a to ho znám jen prostřednictvím Karikových knih a Street View) ve mně vyvolává takový pocit ohrožení. Přitom nic na první pohled strašidelného, bytovky ve městě, na hezkém místě, v zeleni, u lesa... A přesto to až neuvěřitelně funguje. (Jen si tak říkám, čtou zdejší obyvatelé Kariku? A co tomu říkají?)
Překvapilo mě, jak autorovi sluší povídky, navíc povídky zvláštně propojené, někdy logicky, někdy trochu absurdně, někdy tam něco drhne a říkáme si, tohle asi nepasuje. Ale i to mi přijde fajn, protože určitá nelogičnost, očekávání, které se ale zvrtne úplně jiným směrem, bývá základem strachu a obav.
U Karikových příběhů je potřeba jít autorovi naproti, pokud si jen sednete s knížkou s pasivním očekáváním, jak se autorovi podaří vás postrašit, nebude to úplně ono.
Ale!
Vedle chvály přece jen výhrady:
Víc mě chytil Hlad, a to nejen proto, že jsem ho četla v rámci souboru jako první.
V Žízni mi prostě dvě poslední povídky drhly. Povídka Teufelsloch, která se tváří spíš jako dokument s podrobnými deníky, dopisy, maily (to vše nepravděpodobně i v přímé řeči) a aktuálními komentáři autora, měla být zřejmě jakýmsi skutečným „důkazem“ hrůz kopce Čebrať. Ale tady už to na mě moc nefungovalo, moc konkrétní, moc jednoznačné. Stejně tak závěrečná Žízeň se mi zdála polopatická a vysvětlující a možná i té krve tam bylo moc. U Kariky pro mě platí, a to se týká i jeho nehororové beletrie, že někdy méně bývá více.
Ale celkově hodnotím celý dvojitý soubor povídek jako dost povedený.

23.11.2022

Povídková sbírka, která by se dala označit jako všechna autorova díla. Některé jsou povedenější, některé jsou slabší, ale ve výsledku se autorovi nedá upřít originalita a specifický styl strašení.
Líbilo se mi, jak měly některé povídky společné rysy, doplňovaly se, proplétaly se a přitom žádná z nich nebyla stejná. Hodnotím jako průměr, protože autor vždycky přišel se skvělým nápadem, který mě zaujal a bavil, ale následně to většinou překombinoval, což za mě bylo zbytečné.

22.11.2022

Mně to ohromně sedlo, atmosféra strachu z různých podivnosti mi ježila chlupy na těle.
Takže za mě super čtení na dlouhé podzimní večery.

07.11.2022

Dvojitá porce temné imaginace. Soubor deseti povídek rozdělený na dvě části - Hlad a Žízeň. Mrazivé vyprávění zachycuje sto let přízračné historie vrchu Čebrať a nedalekého Ružomberku.

Můj šestý Karika (Trhlina, Strach, Tma, Smršť, Propast). V hlavní roli žlutá větrovka, jutová maska a černý kurf. Nejvíce se mi líbila povídka Strach, Výlet a Hajej. Bavilo mě, jak se jednotlivé příběhy proplétají v prostoru a čase. Doporučuji číst v noci!

Hlad 4 - (maska z juty)
Strach 5 - (vlak, žlutá větrovka)
Mlžiště 3,5 (vojáci)
Výlet 5 - (žlutá větrovka, Monika)
Bílé jámy 3 - (panelák, babka, voják)

Hajej 5 - (žlutá větrovka, Jana)
Teufelsloch - 4 (černý kufr, Černý)
Žízeň - 3,5 (žlutá větrovka, maska z juty)

06.11.2022

Žízeň - Jozef Karika

U nás vyšlo toto dílo jako dvojkniha, nicméně já se rozhodla každou část knihy rozebrat zvlášť.

V prvé řadě musím vyzdvihnout grafickou stránku přebalu, která se opravdu povedla. Navíc mám ráda, když přebaly knih mají spojitost s příběhem samotným.

Začala jsem knihu číst prvně od Žízně.

První příběh je za mne takový úvodní, který naláká čtenáře na celou knihu.

V ní si mladý pár vyrazí na túru, když v tom jeden z nich se na chvíli vzdálí a zahlédne muže ve žluté větrovce. To všem změní jejich životy. Víc vám ale neprozradím.

Zbytek knihy je směsicí několika slohových útvarů. Máme tu deníkové zápisy, e-mailovou komunikaci, komentáře samotného autora,..

Všechny ale spojují dvě věci. Vrch Čebrať a jeho nejbližší okolí, společně s tajemnými legendami o vysokém muži s černým kufrem.

Sama mám několik knih od tohoto autora přečtených, ale ne vždy jsem z nich byla nadšena. Nicméně tady to bylo příjemné překvapení.

Žízeň byla svižná, děj nebyl nikde zbytečně natahován a já si každou stranu užívala.

Problém mívám u tohoto autora i s postavami. Nicméně tady se každé věnoval a každá měla svůj osobitý charakter.

Oceňuji také další zpracování autorových místních legend a pověr. Opět originální námět.

Jediná věc mi možná vadila. Mně osobně by stačil jeden komentář autora na konci Žízně a ne pravidelný.

Celkově ale Žízeň mohu doporučit jako takovou tajemnou jednohubku.

Hodnotím 4/5⭐️

Hlad - Jozef Karika

Hlad je rozdělen na pět samostatných příběhů, které opět spojuje několik věcí. Ať už je to Čebrať, Ružomberok či muž ve žluté větrovce.

Oproti Žízni se tu autor drží klasického vyprávění až na pár výjimek. Nicméně jedná se ale vždy o ucelenou novelu.

Autor zabíhá do mýtů již zmíněných oblastí. Čeká nás tedy originální námět.

Zpracování daných příběhů bylo přímé, napínavé. Autor zbytečně nikam neodbočoval.

Prostředí bylo tajemné, mrazivé a mnohdy popsané tak, jako by byl čtenář přímo na místě.

Až tedy s výjimkou jedné novely. Tam se autor vyřadil filozoficky o bytí a nebytí a našeho fyzického těla a duše. To mi tedy přišlo zbytečně zdlouhavé. Když by to tam bylo zmíněno jen okrajově, nezkazilo by to konec příběhu. Věřím ale, že pro mnohé čtenáře bude mít tato filozofická pasáž větší význam než pro mne.

Nejvíce mne ale dostal Výlet. To byl totiž ten okamžik, kdy se hlouběji propojila Žízeň s Hladem. Koukala jsem na to s otevřenou pusou.

Respektive, zarazil mne fakt, že příběhy byly psány nezávisle na sobě po dobu 20 let a přesto jsou takto geniálně pospojované. To nemůže být náhoda.

Celkově bych řekla, že Hlad byl slabší částí této knihy.

Ať už ale vezmete knihu z jakékoli strany, čeká na vás plno temných příběhů s kapkou tajemna.

Hlad hodnotím 3,5/5⭐️

Celek bych zhodnotila 4/5⭐️

06.11.2022

Tak po dlouhé době dávám Karikovi opět plný počet bodů!!
Výborně promyšlené povídky sjednocené časovou linkou a "onou" bytostí...

Mile mě chlapec překvapil, jen tak dál ;-)

06.11.2022

81%

Fantastické, šokující, morbidní, zvrácené, brutální, místy nechutné. strašidelné, děsivé, a tak bych mohla pokračovat. Začala jsem Žízní, ale je to asi jedno, čím začnete. Mysteriózní povídky jsou vzájemně propojeny.
Pan Karika v nejlepší formě. Doporučuji!
I obálka se moc povedla.

06.11.2022

Jedni ho milují, druzí odsuzují. Karika je prostě svůj. Soubor povídek krásně plyne, prolínají se, až nakonec zjistíte, že je o několik hodin později.

28.10.2022

Úvodem musím říci, že jsem začala části jménem Žízeň a rozhodně si myslím, že jsem udělala dobře. První povídka mě nekompromisně paralyzovala. Tohle bání se u mě nevyvolá moc autorů. Skvěle to sebe zapadalo a dávalo čím dál větší "smysl". Bylo to krásně mrazivé hororové čtení. Co se mi moc nelíbilo byly na mě moc hluboké filozofické myšlenky v povídce Mlžiště.

20.10.2022

Nenadchne, neurazí. Místy to pro mě přestávalo být přehledné. Rozhodně to umí pan Karika lépe, ale určitě na něj nezanevřu. I Mistr hororu pan King má své slabší knihy.

20.10.2022

Autor naplnil svůj krásný kraj v okolí Rožumberoku spoustou bubáků, zakletých jeskyní a kamenů, mysteriózním stěhováním duší v čase a prostoru, partyzány a esesáky a dále hororovými věcmi: žlutou větrovkou, pytlovinovou maskou a černým kufrem plným kostí. Knihu tvoří i různé spisovatelské tvary jako pseudoreportáže, emaily, deníky, novinové zprávy, historické a vědecké dokumenty, strašidelné povídky a filozofické špekulace o simulaci života na matičce Zemi z mozků znuděných Archóntů. Takhle to vypadá na pěknou splácaninu zplozenou v kokainovém rauši, že. Nadšení čtenáři ovšem rozumějí, že autor vytvořil geniální revoluční tvar vyprávění, kam se hrabe King a další giganti. Já jsem bohužel neporozuměl, musím tedy jít do sebe a najít si ke čtení něco jiného.

17.10.2022

Zamlada jsem hltala Ladislava Klímu a vnímala ho jako filozofického génia s tušením jiných světů a silným erotickým podtextem. Později jsem ho odložila, protože Lovecraft mi přišel přesnější a emocionálně působivější. U Jozefa Kariky se potácím mezi Klímou a Lovecraftem, mezi českou buranskou skepsí a totální vesmírnou opuštěností, obojí kořeněné špetkou kingovsky dobrého hororutvorného řemesla. Baví mě mystika (kterou spousta čtenářů vnímá jako "zbytečnou a navíc") - pro mne je svorníkem Karikových realistických děl (Na smrt) a... těch druhých. Hlad jsem přelouskala, když vyšel poprvé, a považovala ho za pozoruhodný příspěvek hororové literatuře, ale v zásadě jsem měla pocit, že autor má na víc. Až v kombinaci s Žízní vystoupil do popředí ten zvláštní odcizený a smrtelně nebezpečný i přitažlivý kosmos, v němž se bytosti ve žlutých větrovkách potácejí liduprostým vlakem, z propastí, na jejichž dno hned tak nedopadneš, se line neznámý zápach, jutová maska s uhlem namalovaným úsměvem mění vědomí napříč věky a z podzemí vynořené hromady zohavených mrtvol ti poslouží jako pohodlná postel, v níž si před spaním zalistuješ ve starých občankách svých či cizích obětí... Užila jsem si.

No už jsem četl od pana SPISOVATELE lepší....