Ódinovo dítě
Siri Pettersen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278987/bmid_odinovo-dite-boK-278987.jpg
4
1038
1038
Havraní kruhy série
1. díl >
První díl fantasy trilogie Havraní kruhy. Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Odinsbarn , 2013
více info...
Přidat komentář
Chtěl jsem dát tři hvězdy, ale nakonec mě kniha chytla a nepustila. Ovšem na plný počet to nemá. Uvidím jestli se další díly rozjedou už od začátku nebo budu muset přetrpět 1/2 knihy než se objeví očekávané.
No to bola "jízda" :D ten koniec ooo môj bože... ale pekne od začiatku :)
Musím povedať, že ma kniha najprv nelákala ... bola príliš hrubá. Navyše som vôbec nevedel o čom kniha je, nechcel som si to vyspoilovať. Kniha bola zo začiatku taká, nudná? No proste to išlo pomalšie, dlhšie opisy a naozaj veeeľa mien :D. + Ja som chcel vedieť všetko tak keď tam bolo spomenuté nejaké miesto hneď som ho išiel hľadať do mapy, ktorá bola naozaj pekná, ale mne trvalo kým som sa tam vyznal. A počul som jednu vec, že ak chcem čítať ďalšie knihy tak by som si nemal pozrieť mapu v ďalšej knihe.
Dej pokračoval a ja som tu knihu miloval viac a viac :D Ku koncu som posledných 200 strán prešiel ani neviem ako, proste zrazu bol koniec... , ale musím povedať, že keby niekto knihu skrátil asi o 80 (možno aj viac) strán nič by tomu nechýbalo.
Prvních sto stran, jsem se knihou prokousávala a přemýšlela o tom, že ji odložím na dobu neurčitou (to jak všichni víme znamená, nikdy více děkuji :D). Jelikož se v knize vyskytuje spousta jmen s kombinací norštiny, opravdu nebylo vůbec jednoduché zapamatovat si každou postavu, takže z toho usuzuji, že většina čtenářů by skákala do nebe za seznam postav, který mi strašně moc chyběl, ale musím říct že kniha mě opravdu pohltila, stejně jako zbytek série. Tato kniha určitě patří mezi ty, u kterých si večer v posteli přečtete sto stran odložíte ji na noční stolek a za deset minut Vám to nedá a znovu ji musíte číst.
Knihu jsem dostal jako dárek k Vánocům a velice jsem se na ní těšil. Radost umocnila i skutečnost, že o sérii psali v časopisu Pevnost. Jakmile jsem ale knihu začal číst, měl jsem obrovský problém. Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se v severem inspirovaném a nápaditém světě, vlastně děje. Autorka na mě sypala jedno slovo nebo situaci za druhou, u kterých ale vůbec neměla tendenci je vysvětlit. Někdy ve třetině knihy jsem měl sto chutí s příběhem seknout, leč jsem to neudělal. Pročetl jsem si zdejší komentáře, které mě utvrdili v tom, že bych knize ještě šanci měl dát. Tu taky dostala a popravdě se asi po 150ti stránkách kniha lehce zlepšila. Zlepšila hlavně proto, že jsem si na některé výrazy už tak nějak zvykl a sám jsem se dovtípil, oč vlastně jde. Nicméně i přesto...pokaždé, když jsem knihu zaklapl, jsem tak nějak neměl důvod ji zase otevřít. Musel jsem se vysloveně přemáhat. A i když je svět zajímavý a originální, neměl jsem nutkání knihu vůbec dočíst. Nakonec jsem se ale odhodlal, knihu dočetl a už teď vím, že další díly svévolně vyhledávat nebudu. Věřím, že příběh má jisté kvality hlavně ze strany originality, se kterou si spisovatelka opravdu vyhrála, ale na druhou stranu musím říct, že tak těžko přístupné fantasy jsem sakra dlouho nečetl. Veliká škoda...
Největším problémem (a důvodem ke strhnutí jedné hvězdičky) je čtivost. Ani nevím, jak to dobře slovy popsat. Chyba nebyla v příběhu, ten mě hodně bavil a zajímalo mě, jak to všechno dopadne. Jenže pokaždé, když jsem knížku otevřela, nemohla jsem se začíst. Potřebovala jsem pár odstavců, abych se dostala do děje. Potom už se mi knížku sice nechtělo odložit a často jsem přečetla i 70 stran na jeden zátah, přesto bych byla opatrná s označením "čtivé". Četla jsem knížky, u kterých jsem si mohla přečíst dva řádky a už jsem byla nadšená, tady jsem vždy potřebovala větší úsek textu, abych se naladila na správnou vlnu. Navíc v momentech, kdy jsem Ódinovo dítě zrovna nečetla, jsem na něj nemyslela. Chápete, jak to myslím? Prostě mě nespalovala taková ta knihomolská touha, která by mě nutila běžet knížku otevřít.
Přesto nemůžu říct, že by mě první díl nebavil, hodnotím ho dokonce jako nadprůměrně zpracovanou fantasy s výborným nápadem a skvělou hlavní hrdinkou. Jen tomu prostě ještě něco chybělo.
Knížce jsem se v naší domácí knihovně chvíli vyhýbala. Název mě lákal, ale ten useknutý ocas ve mě vzbuzoval nechuť knihu otevřít. Když jsem pak netušila, co číst, nechala jsem přítele, aby za mě vybral a jsem za to ráda. Hirku jsem si oblíbila od prvních stran. Bylo zajímavé sledovat tu cizí společnost, která se na Hirku dívala skrz prsty jen proto, že byla bezocasá. Do příběhu jsem se začetla natolik, že jsem nedokázala odložit knihu ani při vaření a tak mi její přečtení trvalo jediný den. A to už se mi dlouho nestalo.
Čekala jsem od knihy mnohem víc, než jsem ve skutečnosti dostala. Severská mytologie je plná tajemství a já toužila je odhalit, obohatit se jimi. Jenže to, co jsem dostala, mě moc nenadchlo. Kniha se nečetla zle, ale byla tak zdlouhavá, natahovaná, že jsem měla problém se začíst. Až teprve poslední čtvrtina mě dostala z té letargie, do které jsem upadla během čtení. Ta poslední čtvrtina měla spád, byla živá a dýchala tajemnem. Všechno ostatní je v knize jen výplň. Kdyby autorka knihu osekala o tyhle ty natahovací gatě, knize by to jen prospělo a já bych si ji užila víc. Přesto chci vědět, jak to dopadne, takže druhý díl určitě přečtu.
Začátek je hodně chaotický a aspoň prvních 100 stran vážně trvá, než se člověk v novém světě zorientuje. Hodně lidí by to mohlo odradit, ale myslím si, že je to vážně škoda, protože tahle kniha má hodně co nabídnout, nehledě na to, jak moc mi přijde originální.
Příběh má spád, a i když jsem sem tam objevila trochu slabší část, nejde se jednoduše odtrhnout a konec prvního dílu neskutečně navnadil na druhý díl.
Mám ráda, když autor hodí čtenáře do vody a nechá ho plavat. Ale místy, zvlášť v závěru, už toho na mě bylo trochu moc. K některým pasážím jsem se musela vracet, abych je pochopila, což mě vždycky vrcholně otrávilo. Navíc, místy se děj trochu vlekl. A přesto jsem knize naprosto podlehla. Snad pro ten styl vyprávění, snad pro nový a ve skrze originální fantasy svět, který je popisován bez jakýchkoliv příkras.... Těším se na další!
Jsem tak nicotná, cokoli udělám nemá význam, jsem tak slabá, tak malá, tak ubohá, nikoho nezajímám a všichni na mně civí, všichni se o mně zajímají a všichni čekají co udělám a já je všechny musím zachránit protože jsem TO zavinila - nevím sice co, ale určitě něco ano.
... to jako fakt?
A abych nezapomněla bůh mě za to zatratí, bůh se na mě dívá, bůh mě vidí, bůh vidí že jsem jiná, to není můj bůh, to je váš bůh a já mu lžu a to se nedělá a vlastně můžu obelhat boha? Vlastně bůh neexistuje, vlastně pokud existuje není všemocný a vlastně jestli náhodou je tak ho nechápu a vlastně ani nemusím, a vlastně za tohle mě zatratí stoprocentně.. Ach bože a navíc jsem tak malá a bezvýznamná...a všichni na mně civí....
Toto na více než pěti stech stranách.
Chce to pevné nervy, číst, sebezapření a vůbec :o)))
Každý bohužel není geniální jako Havlíček. " Bože milý, jsi-li, chraň duši mou, mám- li jakou,"
Za mně propadák, totální.
Měla jsem pocit jako bych byla úplně hloupá a nerozuměla jedinému slovu v knize... přesně to byly moje pocity ze začátku knihy a ještě v polovině jsem chtěla, aby už byl konec, ale v určité části se to někde zlomilo a jako by vsěchno začalo dávat smysl.
Takže radím vydržet a prokousat se ;) Druhý díl si určitě přečtu ( už kvůli názvu a obálce) :)
Začátek knihy byl pro mě velmi zmatený. Bylo tam spoustu cizích názvů, jmen a všeho. Ale od půlky knihy se to rozjelo a na konci to vygradovalo. Takže za mě skvělá knížka a už se těším na další díly, protože mě opravdu zajímá jak to všechno dopadne. (4,5*)
Na knihu jsem se opravdu hodně těšila a jsem ráda, že mě nezklamala.
Ze začátku jsem se v knize moc neorientovala,ale pak mě přímo vtáhla do sebe já nebyla schopná přestat číst.
Konečně fantasy kniha, která stojí za přečtení!
Na zkoušku jsem zkusila jiný žánr, než obvykle čtu a díky recenzím jsem Bůh ví co čekala. Bohužel asi nepatřím mezi fandy tohoto žánru, nebo to možná je pouze touto knihou, která mě neuchvátila. Začátek šílený, zmatek sám, děj vleklý, postavy pro mě nezajímavé, absolutně jsem nechápala (asi jsem už stará). Námět je zajímavý to každopádně, ale začíst se do knihy byl velký problém, styl psaní autorky mi nesedl, jako bych se ztrácela. Ještě, že jsem knihu nekupovala. Každý čtenář, jiné gusto, jiný žánr. Obálka ještě horší.
Fantasy svět je vymyšlený velmi dobře, bohužel postavy ani příběh mě nijak nenadchly. Rime byl mnohem zajímavější než Hirka, ke které jsem si po celou knihu nedokázala vytvořit nějaký vztah. Kapitoly z Urdova pohledu mě často nudily, chápu, že jsou důležité pro pochopení celého příběhu, ale stejně to moc nepomohlo. Konečné odhalení jsem víceméně čekala a kniha za sebou nechala dost nezodpovězených otázek, které sice lákají na další díl, avšak v mém případě to lákání není dost silné.
A ještě jena věc: Opravdu mi tam chyběl slovník, protože kvůli mnoha cizím slovům se mi knížka ze začátku četla dost špatně.
Hm, kniha mě neuchvátila, jak jsem čekal. Pořád se o ní mluvilo, ale celou dobu jsem si říkal, kdy to jako začne. Četlo se to relativně dobře, ale stejně se mnoho věcí nevysvětlí zcela nebo je to zahaleno tajemstvím, nepřesností. Dalšímu dílu šanci dám.
Hutná, "příjemně tíživá" (jestli to není protimluv, ale máme podzim, takže to sedne) atmosféra. Do zákonitostí světa se musíte trochu pročíst, protože autorka rozhodně není ten typ, co vysvětluje "po lopatě", ale jakmile do toho proniknete, je velká šance, že budete hodně stát o to, jak to s "bezocasou" dopadne.
Knihu jsem dočetla po str. 185 a vzdala jsem to. Nedokázala jsem se začíst. Ale na film se určitě ráda podívám.
Štítky knihy
norská literatura fantasy pro děti severská mytologie pro dospívající mládež (young adult) fantasy
Ódinovo dítě
Tak tohle pro mě bylo velké překvapení. Čekala jsem řadovou YA fantasy, ale dostala jsem nádherný fantastický svět se vším všudy. Přestože jsou v knize poměrně mládí hrdinové a sem tam lehký náznak romantiky řekla bych, že jde o naprosto seriózní fantastický příběh zasazený do nelítostného prostředí plného klamu, nenávisti, politiky, násilí a tajemna. Hlavním prvkem je hledání sebe sama, a to jak v případě Hirky, která se o sobě dozví strašnou pravdu, tak v případě Rimeho, který se zase dozví strašnou pradu o tom, čemu zasvětil svůj život. Hirka i Rime jsou komplexní a plnohodnotné postavy, každý ma svou úlohu a svůj osud. Urd je celkem uchazející zaporák, škoda jen, že ke konci nedostal vic prostoru. Havraní kruhy jsou nápaditý příběh, napsaný s lehkostí, lekce poetický a vůbec mi nepřišlo (jak někteří psali), že by byl začátek pomalejší. Informace jsou dávkovány tak, aby čtenáře nezahltily. A příběh je pořád čtivý. Nakonec musím autorku pochválit za ten konec. Zajímavý, hořkosladký a otvírá nové otázky a zvědavost, co bude dál.