Havířovina
Iva Hadj Moussa
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499028/bmid_havirovina-YfA-499028.jpeg
4
202
202
Spisovatelka pátrá po minulosti tajemného domu v rodné vesnici. Jak její mise dopadne? Havířovina je nevzhledný a zanedbaný dům v malé vesnici. Povídá se o něm, že přitahuje špatné věci — lidé tu umírají nebo přinášejí neštěstí ostatním. A kdoví, možná se tu dokonce objevují duchové… Jedna zdánlivě nepodstatná matčina poznámka o tom, že z komína Havířoviny opět stoupá kouř, vyvolá v hrdince románu zájem prozkoumat dům blíž. Vydává se tak po stopách historie tajemného a pravidelně opouštěného obydlí a prostřednictvím rozhovorů s obyvateli vesnice se snaží přijít na kloub tomu, jestli se v tomto místě skutečně odehrává něco nadpřirozeného, nebo je všechno jenom zvláštní souhrou náhod a smůly. O tom všem píše svůj román, od kterého si slibuje, že ji po trpké životní etapě a zatím spíše neúspěšné literární dráze vrátí do normálního života a přinese jí vytoužený úspěch. Na této dobrodružné výpravě do minulosti se kromě jiného setkává i se svými starými strachy — a poznává nové. Co jí návrat do rodné vesnice a touha napsat román o strašidelném domě ve skutečnosti přinese?... celý text
Přidat komentář
Myslím, že v knížce bylo všechno. Detektivka, láska, román z vesnického života a další. Ze začátku jsem furt čekala tu Ostravu nebo šachty, ale že to je barák majitele se jménem Havíř jsem fakt nečekala :-) Kniha se četla příjemně, moc se mi líbila.
Zpočátku mě kniha lehce nudila, nakonec byl ale příběh vcelku fajn a dobře se četl. Takové obyčejné čtení - nemyslím to negativně, jen prostě nic extra, ale vlastně vůbec ne špatné :-)
V prvé řadě, proč ubírám jednu hvězdu - všudepřítomné "ý" mě zkraje strašně rozčilovalo (něco zaprášenýho, vývoj každýho, malebný údolí...).
Ale jinak - velmi se mi kniha líbila. Takový obyčejný a přitom zajímavý příběh opředený tajemnem. Chtěla jsem číst dál a dál a četlo se to moc hezky (krom výše zmíněného nešvaru :-)) Některé věty byly krásně poskládané, jako např. "Špičky smrků v ouvoze propichují naducaný černý oblaka."
Za mě prostě jo.
Bavilo mě to. Havířovina je barák na spadnutí, který pojmenovali po prvním majiteli a ve kterém údajně straší. A stejnojmenný román je příběh o holce, která se vrací do rodičovského domu ve vesnici ironicky zvané Nadějkov. Která se vzpamatovává z rozchodu. Která nachází zlo úplně jinde, než kde ho hledala. A domov také... Některé věci by mohly být ostřeji pojmenované, spousta věcí je jen naznačená a nedotažená, ale jako nenápadný horor s přesahem to pro mne funguje.
Autorka se snaží, ale nemá co říct jak formou, tak obsahem. Plytké a kašírované.
Knížka byla takový průměr. Rozplétání historie a vztahů v malé obci, zejména těch, točících se okolo trochu strašidelně působícího starého domu. K tomu řešení osobních problémů hlavní hrdinky. Nic moc zajímavého příběh nepřinesl, žádný velký literární zázrak se nekonal. Ale vcelku příjemné čtení.
Příběh i zpracování se mi moc líbilo, románek s truhlářem příběh naopak osvěžil. Čtení bylo příjemně tajemné i napínavé, konec zajímavý.
Jako oddechovka je knizka dobra, ale vlastně čtenáři nic nedá. Spousta témat naťuknutá a dále nerozpracovana. Souhlasím s mnoha komentáři níže. Nevyužitý potenciál.
(SPOILER)
Havířovina mě docela bavila, bylo to napínavé, trochu tajemné a autorčin styl mi sedl.
Příběh o nepříliš úspěšné spisovatelce před čtyřicítkou, která se vrací po rozchodu k rodičům do rodné vesnice, a tam sepisuje svou třetí knihu o "Havířovině" - tajemném domě, jenž údajně přitahuje zlo.
Hlavní hrdinka zpovídá starousedlíky a z jejich výpovědí si skládá střípky mozaiky, co se v Havířovině kdy stalo, a do toho si mezi řádky řeší své osobní problémy.
Asi bych z příběhu vyškrtla (nebo pojala jinak) "románek" s truhlářem, ten mi tam přišel trochu jako pěst na oko a působil tak nějak rušivě, ale je to jen můj dojem
Jinak se kniha četla dobře, autorka v ní stihla naťuknout několik závažných témat, a bavilo mě i rozplétání příběhu. Konec na mě působil useknutě, pořád jsem byla ponořená v příběhu a najednou takový ten neočekávaný sek a konec...
Havířovinu můžu s malými výhradami doporučit.
Styl psaní autorky mě moc bavil, ale příběh trochu pokulhával. Až moc nadnesených témat a žádné úplně do hloubky. Celé to pak bylo takové neslané nemastné. Zkrátka nadšením neskáču, ale jako fajn oddechovka, proč ne.
Moje první kniha této autorky. Podle názvu to vypadalo na příběh z prostředí těžby uhlí, ale kdepak. Připomínalo mi takový deníček čtyřicetileté ženy. Místy napínavý, místy obyčejný, místy humorný. Četl se dobře, ale že bych z něj byla nějak nadšená a plná dojmů, to ne. Asi ještě chvíli počkám s četbou další knihy této autorky.
Lákavé téma nakonec převážil humor a někdy i přesné vykreslení archetypálních postav, plusem je i otevření aktuálních společenských témat. Příběh horkotěžko drží pohromadě, postav je zbytečně moc, když pár stran před koncem napjatě čekáte, jak to dopadne, nechcete se seznamovat s novou postavou a vracet s vypravěčkou úplně mimo jakoukoli dějovou linku. Škoda, dalo se z toho vytěžit víc.
Autorka má dar vtáhnout čtenáře do děje, je schopna burcovat svým stylem psaní. Naprosto skvělý závěr, ten nás všechny vede k zamyšlení a zodpovědnosti. Kniha se mi moc líbila. Doporučuji a těším se na další.
Au, tak tohle mě skoro až fyzicky bolelo. Hlavní hrdinka, zároveň vypravěčka příběhu, je tak nesympatické a umělé a do reálnýho života nepoužitelné stvoření, že nechápu, jak mohlo autorce přijít fajn ji vůbec použít. Strašnej a otravnej a zamindrákovanej člověk, což se s ní vleče skrz celý příběh a čtení to úplně protiví. To, co má být cynismus, je jen jakási neuvěřitelná póza, chvílemi jsem se při čtení i cítila trapně. A to regulérně nesnáším.
To, co se v knize odehrává, je posledních pár let v českém rybníčku děsně moderní, a už mě to popravdě asi taky trochu nudí. Pokud je ale maloměstská nátura vykreslena věrohodně, nemám s tím jediný problém a u jihočeských vesnic se velmi bavím. Tady autentičnost úplně chyběla. Babky byly protivný, dědci jak přes kopírák. Teď tam jakýsi mysteriózno v podobě starýho baráku, do čehož ale skáčou neustálé nářky vypravěčky. Pointa knihy spočívá samozřejmě jen ve starým ponaučení, že zlo se neschovává ve věcech, ale vždy v lidech.
Ale zase s odstupem si říkám, že ten příběh vážně nebyl blbej. Jen nešťastně uchopen.
Ivy Hadj Moussa styl psaní mě hodně baví a Havířovinu jsem si, stejně jako její předchozí knihy, moc užila. Postavy jsou opět uvěřitelné a jako ze života, pověstný autorčin cynismus taky nechybí. Je to čtivé, reálné. Za mě skvělý literární počin a těším se, s čím Iva Hadj Moussa přijde příště.
Ano, Havířovina je čtivá, má drajv, cynismus vypravěčky umí pobavit a je často skutečně povedený, byť někdy jeho čtenářská vděčnost odvádí autorku od toho, co chce vlastně vyprávět a zbytečné věty tak zahlcují text, ale... Zhruba v polovině už tak relativně krátké knihy čtenář vlastně prokoukne, že se tam nic moc nestane, a ani styl se nijak neposune. Hlavní postava pořád jenom někam chodí, získává informace, které ji daní lidé z různých (ne)důvodů předtím zatajili a tím je nám celá "záhada" vlastně ozřejmena. Je pravda, že závěrečná odhalení jsou docela překvapivá, ale ve chvíli, kdy nemáte k postávám žádný vztah a jejich jména si skoro ani nepamatujete, protože text v ich-formě neustále strhává pozornost k vypravěčce (stejně jako zmíněný cynismus a věčné stěžování si), je jasné, že to nefunguje. A to se ani nechci rozepisovat o romantických scénách s truhlářem, který podle popisů vypadá jako z reklamy na Mrože nebo z filmu pro dospělé, což mě víc rozesmávalo než cokoli jiného. A i jeho funkce pro stavbu příběhu a formování hlavní postavy je dost pochybná.
Je to všechno škoda, protože Havířovina má dobré momenty, jen prostě nenabízí nic, co už bychom nečetli nebo neviděli jinde. V takovém případě by musela překvapit něčím jiným - a to bohužel nedělá.
Za mě kniha byla určitě fajn a jako oddechovka ideální. Takové čtení ze života s věrohodně vykreslenou atmosférou českého venkova, uvěřitelnou hlavní hrdinkou a nádechem tajemna (podle anotace jsem ale čekala spíš něco na způsob Darcy Coates). Rozuzlení toho všeho bylo překvapivé, ale věrohodné.
Kniha se mi nelíbila, nebylo to upřímné, bylo to umělé a navíc opakující se motiv české literatury tady dost silně zaostal. Prostě nikterak nevyniklo nic co zřejmě vyniknout mělo a mohlo a vyniklo pouze plytké opakování toho co není v knize až tak zajímavé. Nevadilo mi odkazování se spisovatelštinu, jelikož v určitých knihách se člověk může dost dozvědět o pozadí různých věcí. V únoru jsem četla Andromeda od Therese Bohnman a tam bylo dobře zaostřeno na vydavatelství a práci v něm ( což si dost lidí dost idealizuje). Tady mi to ovšem přišlo až snad prázdné, jako bych četla z jedné strany deníček, to trochu přehráním. Nevím. Nevadí mi nejasnost vyprávění, ani nejednoznačnost podkreslení postav ( tedy myslím) vadí mi ta dřina, která je z toho znát.
Štítky knihy
tajemství vesnice pátrání v minulosti české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Démon ze sídliště |
| 2022 | Havířovina |
| 2020 | Šalina do stanice touha |
| 2020 | Hlavně na to nemysli |
| 2024 |  Těžké duše |
Tohle mě bavilo. Jdu do knihovny pro další knihy paní Ivy.