Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303983/bmid_harry-potter-a-proklete-dite-y3o-303983.jpg
3
6720
6720
Harry Potter série
< 8. díl
Speciální vydání pracovního scénáře. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.... celý text
Divadelní hry Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Cursed Child , 2016
více info...
Přidat komentář
Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Přečetla jsem ji za čtyři dny. Je to sice scénář, ale mně to vůbec nevadí.
Z počátku jsem se nemohla do scénáře zacist, přeci jen to není stejne počtení jako u knihy. Ale dej mě strhl. Líbilo se mi cestování v čase, to jaké změny v realitě provedly zásahy v minulosti. Líbilo se mi přátelství Scorpiuse a Albuse, ve finále i Harryho a Draca. Jen Ron byl nějak úplně mimo :-). Vůbec by mi nevadilo přepracovani scénáře do standardní knižní podoby :-) klidně i s tím, že by tam byl detailneji popsán život Delphi.
Zpracování formou scénáře ve mě napřed budilo obavy, ale brzy mi to přestalo vadit a ještě později jsem to přestal vnímat úplně. Děj je rozporupný - je těžké zpracovat cestování časem do minulosti tak, aby ve výsledku nebyly logické nesrovnalosti. To se tady moc nepodařilo, skřípe to na příliš hodně místech. Na druhou stranu bylo sympatické, jak si postavy postupně uvědomovaly, co můžou drobné změny minulosti natropit a postupně si snižovali cíle - ze záchrany Cedrika se stalo jenom úsilí vrátit všechno do původního stavu, hlavně nezabraňovat ničí smrti a pohlídat, aby se děj předchozích knih odehrál jak měl, i když to znamená, že Harry bude vidět masakr svých rodičů Voldemortem.
Bylo trochu bizarní, jak dva pubertální kluci detailně znali, jak se přesně odehrávalo randění a různé drobné příhody nějakých, z jejich pohledu, páprdů o generaci až dvě starších.
Moc se mi líbily postavy Scorpiuse a záporačky Delphi. Albus Potter mi přišel jako blbeček, což ale může být ne nekvalitou knihy, ale tím, že blbeček prostě byl.
Možná by byly spravedlivější tři hvězdy, ale knihu jsem přečetl asi na čtyři zátahy a vždycky se těšil, až se k ní večer dostanu a nakonec mi bylo líto, že už je konec.
Četla jsem v angličtině a jakožto potterhead jsem se na knihu neuvěřitelně těšila. Jsem tady jediný člověk, kterého to fakt nebavilo a zůstal po přečtení zklamaný?
Na divadle to musí být krásná podívaná, se všemi těmi efekty, ale dějově za mě totálně mimo. Dočetla jsem pouze z lásky ke světu Harryho Pottera, a to bohužel ještě s velkými pauzami, protože se mi do toho nechtělo.
(SPOILER)
Na to, že většina lidí tvrdí, že je kniha zklamala tak mě se teda opravdu hodně líbila. Sice mě nejdřív šokovalo kamarádství Albuse a Scorpiuse, ale pak jsem si na něj tak nějak zvykla a přišlo mi to i dobře, že se ti dva kamarádí. Navíc mě docela dojalo, když se ukázalo, že Draco celou dobu Harrymu záviděl jeho přátelství s Ronem a Hermionou a pobavilo mě, že Draco je nakonec lepší otec než Harry.
Pravda, ale je, že čtenář se nakonec nedozví, kdo je vlastně prokleté dítě, je totiž možné, že to je Cedric, Delphi, Albus, Harry nebo Scorpius.
Líbí se mi jak cestují časem jenom mě trochu mátla část kdy Albus, Scorpius a Delphi vypili mnoholičný lektvar a u textu toho co postavy říkají bylo uvedeno kdo to je/v koho se proměnil a to bylo trošku matoucí.
Myslím, že většina čtenářů nebyla spokojena se smrtí Cedrica, ale kdyby první dva úkoly pokazil a nakonec by neumřel, měl by Mrzimor na kontě prvního Smrtijeda.
Mě osobně se teda kniha velice líbila a jsem ráda, že to byl jenom scénář, protože na prvních sedmi dílech mi dost vadily Harryho myšlenkové pochody a detailné popisy okolí a výrazů postav.
(SPOILER)
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Kniha mě tolik nezaujala, ani ve mně nenechala žádnou stopu. Původních 7 dílů je pro mě konečných, dopadlo to, jak to dopadlo, a dál bych to nerozváděla. Ano, dozvěděli jsme se útržkovitě něco o Harryho minulosti, ale... Velmi pozitivně hodnotím to, jak se Harry a Draco navzájem začali respektovat, hlavně kvůli synům.
Na druhou stranu, jaký by byl asi svět za vlády Voldemorta? Ano, byl nastíněn, ale jen krátce.
Tohle bylo bohužel jedno velké zklamání. Jednak kniha nebyla úplně čtivá a pak i příběh je postavený tak trochu předvídatelně a nudně...škoda, těšila jsem se.
(SPOILER)
Když Harry a jeho rodina stáli v kostele a dívali se, jak lord Voldemort vraždí Potterovy, brečela jsem. Polštář byl celý mokrý.
Na druhou stranu děj byl divný, jestli to tak jde nazvat, chování postav nesmyslné a že by Voldemort měl dítě zrovna s Bellatrix? S vdanou Bellatrix? Jediná možnost je, že by ji k tomu Voldemort přinutil. K čemu by mu ale byla dcera, že.
To jsem docela odbočila. Dvě hvězdičky za to, že ta nesmyslná kniha tak rychle uběhla, a jedna za to dojetí v Godrikově dole.
Tečka.
(SPOILER)
Všeho moc škodí. Pro mě HP sága skončila původními sedmi knížkami a zbytek nepovažuji za tak zásadní a důležité, ačkoliv se Prokleté dítě snaží očividně navázat na předchozí knihy a děj nějak uzavřít. Zbytečné. Děj uzavřen byl a nepotřeboval se otvírat Voldemortovým dítětem. Ale kde začít... Vadilo mi několik věcí: konflikt mezi otcem a synem (téměř až Oidipův komplex), pojetí postav Harryho, Hermiona, Ginny a Draca, několik málo detailů a hlavně neuvěřitelnost příběhu. Bylo by toho víc, ale tohle jsou ty hlavní věci, které vyloženě bily do očí.
Vztah Albuse a Harryho - nechápu. Asi jsem od začátku nevěnovala dost pozornosti, že mi ten zásadní moment unikl, ale nevšimla jsem si v úvodních částech momentu, kdy by Harry nebo Albus udělali něco, co by toho druhého naštvalo. Vlastně díky poněkud odfláknuté práci v prvních několika částech jsme třemi roky života v Bradavicích jen proletěli, takže jsme si nedokázali vytvořit zásadní vazbu s Albusem a neměli jsme ani šanci pochopit, kde se v něm vzal takový hněv. Protože (a kvůli tomu jsem se vrátila zpátky na začátek, abych se ujistila, že tato věta opravdu padla) Harrymu vůbec, ale vůbec nezáleželo na tom, v jaké koleji Albus skončí, a takhle mu to i řekl. Tím padá celý motiv neporozumění mezi otcem a synem, což znamená, že všechny sebemrskačské a sebeobviňující rozhovory byly trapné, nepříjemné, zbytečné.
Jednání některých postav - chápu, že se člověk může změnit a v dospělosti už není takový, jaký byl. Problém je v tom, že klíčové postavy, které nám jsou představeny v Prokletém dítěti, jsou naprosto jiné, plytké, nedomyšlené, rozpačité. Jejich jednání nedává smysl. Jejich chování prostě není jejich. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že tento příběh byl naprosto zbytečný - Harry, Hermiona, Ron, Ginny, Draco. To jsou naši dětští hrdinové, ale především to jsou fiktivní postavy. Měly by zůstat takoví, jací byli stvořeni. Nemělo by se už dál experimentovat s jejich dospělostí. To je to kouzlo knížek. Děj někdy prostě skončit musí. (Pokud ale akceptujeme myšlenku toho, že dospěli a trochu se změnili, měl by být této změně věnován dostatečný prostor, aby ji čtenář pochopil, zaregistroval a akceptoval ji - ten prosto nám z mnohých důvodů poskytnut nebyl a ani nemohl být, protože to není příběh o dospívání Harryho a jeho kamarádů. Ale v tom celá kniha ztrácí na soudržnosti a uvěřitelnosti)
Sovy, cestování - netušila jsem, že sovy létají tak rychle. Postavy se chvílemi objevovaly z ničeho nic, a já vím, že mohou používat letax. Ale proboha, držme se při zemi a snažme se o trochu reálnosti ano? Nikdo není vševědoucí. Ani kouzelníci.
Celkový námět manipulace s časem - to je jediný důvod, proč dávám dvě hvězdy. Ten námět není vůbec špatný. Ale provedení ano. Věřím tomu, že jako YA film by to fungovalo, ačkoliv bych se na něj podívala čistě jen kvůli vizuální stránce a Snapeovi. Alternativní reality, které nám byly představeny, by vypadaly skvěle, kdyby jim byl dán (alespoň té druhé, strašlivější) větší prostor. Kniha nemusela vůbec vyjít. Ale mohla posloužit jako výchozí bod pro nový film.
Nelíbilo se mi, že se celou dobu děj soustředil na to, aby se Albus vypořádal se svými komplexy. To se objevuje i v knihách o HP, ale tam se děj spíše soustředí na temnou hrozbu v podobě Voldemorta. Tady jsme nuceni číst mnohdy až duševní blitky puberťáka, který toho ve stínu svého otce spíš víc pokazí, než dokáže (a co si budem, pubertální vzdor rodičům je tak opoužívané a nudné téma, že to nemůže nic zachránit).
Velmi mě mrzí, že to bylo takové zklamání a omlouvám se, pokud se má kritika dotkne skalních fanoušků - ale prostě to nejde jinak. Aby mě J. K. Rowlingová a kdokoli, kdo jí s tím pomáhal, přesvědčili o tom, že nejde jen o další pokus vyždímat z dojné krávy plemena Harry Potter další a další peníze, musí se prostě víc snažit. Protože, bohužel a bohudík zároveň, v předcházejících letech si nastavili laťku opravdu hodně vysoko a nikdo by se tedy neměl spokojit s průměrem (nebo spíš lehčím podprůměrem).
(SPOILER)
Z knihy mám smíšené pocity. Jsem fanoušek Harryho Pottera a na knihu jsem se těšila, ale tohle mě zklamalo. Děj sám o sobě nic moc. Cestování časem, které bylo ve Vězni z Azkabanu hezky promyšlené, taky vůbec není. Staré známé postavy mají úplně jiný charakter a chovají se nelogicky. A to že má Voldemort dceru s Bellatrix mi přijde divné a nelogické hned z několika důvodů. 3* dávám jako HP fanoušek a za to, že se Albus kamarádí se Scorpiusem a Zmijozel už není tak utlačovaný.
PS. Dostala mě scéna paní s vozíkem na střeše vlaku. :D
Slyšela jsem jako audio knihu, teď už mám i papírovou. Rozhodně bylo super se vrátit zpět do tohoto světa.
Koukám na noční stolek ženy, a co nevidím - nová Rowlingová. Po podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že to (úplně) R. není, nicméně jsem se do toho pustil, a za pár večerů před spaním ji přelouskal. Nebylo to špatné, ale moc výraznou stopu ve mě kniha nezanechala.
Tohle byla první knížka kterou jsem četla jako scénář. Myslela jsem si že to pro mě bude problém ale vůbec mi to nevadilo. Knížka se četla velmi rychle a líbila se mi. Svět Harryho Pottera mám moc ráda a bylo fajn si přečíst něco nového, z jeho světa.
Bylo příjemné opět se vrátit do světa Harryho Pottera a zažít něco nového. Kniha se díky zpracování velmi rychle čte, ale děj je spíše slátaný tak, aby se tam objevilo nebo alespoň zmínilo co nejvíce postav z předešlých knih. Jinak mi přijde naprosto zbytečná.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Knížku jsem koupila celkem za draho, tak jsem se bála, jaké to bude. Než jsem ji koupila, nevšimla jsem si, že je to scénář k divadelní hře a tak jsem byla docela zklamaná. Ale jakmile jsem se začetla, nemohla jsem se odtrhnout! Mohu jedině doporučit!!!