Fosilie
Michal Kašpárek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534687/bmid_fosilie-65fbda83c81c9.jpg
4
144
144
Při hledání společné řeči napříč generacemi je třeba začít ve vlastní rodině Rozvedený zaměstnanec korporátu Vladimír, jemuž pomalu táhne na padesátku, se rád chlubí úspěšnou kariérou. Nicméně těm, na něž by chtěl zapůsobit nejvíc, je to podle všeho úplně jedno. Jeho hulvátský otec, který před revolucí sekýroval školáky v tělocvičně a teď ustavičně brblá nad novými poměry, začal na stará kolena sepisovat knihu a takřka přes noc se stal hvězdou místní dezinformační scény. A přesto má Vladimírova dcera Julie, jíž „taťka“ nedokázal nic odepřít, nyní k neurvalému dědovi blíž než ke svému otci, ve kterém vidí leda pokrytce devastujícího planetu konzumním způsobem života. Jenže krev není voda. Přestože si tihle tři příbuzní občas nemůžou přijít na jméno, pořád je tu příliš společných vzpomínek i pečlivě skrývaných citů na to, aby žili jeden bez druhého... celý text
Přidat komentář
Žádný kladný hrdina, všechny tři hlavní postavy v některých momentech "na pěst", ale přesto úžasně živé a uvěřitelné. Přesně popsaný opojný pocit z devadesátek, že teď už všechno záleží jenom na nás, že všechno dokážeme, že všechno se dá řešit... Geniální ostrý střih do budoucnosti, která nejspíš bude hodně jiná, než si dovedeme představit. Už dlouho se mi nestalo, abych knihu přečetla třikrát po sobě a nechtělo se mi ji odložit. Při každém čtení se mi spojilo několik dalších nitek mezi postavami a časovými rovinami. Za čas se k ní vrátím.
(SPOILER) Mno... Do poslední kapitoly celkem fajn příběh, myslím, že jednotlivé generace reprezentované třemi hlavními postavami jsou (ve své maximálně přehnané podobě) vyzobrazeny celkem dobře. A hezky z toho plyne, jak si lidé se zcela odlišnými hodnotami opravdu nemohou rozumět. Ale ten konec - za mě vyloženě debilní a moc nevím, co tím autor vlastně myslel (žijou teda v nějakém postapokalyptickém světě v nedostatku?). I tak to ale za přečtení stojí.
Děda, otec, dcera, střet generací, zájmu, střet kapitalismu s ekologickým aktivismem, rodina, názory a škoda závěru. Po dočtení chuť si vymýt mozek detektivkou.
Vynikající! Pronikavě chytrý román o generačním míjení a stavu světa, který vstupuje z těžké minulosti do obtížné budoucnosti. O hodnotách pomíjivých a nezbytných, co znamená rodičovská a synovská/ dceřiná láska a mnohé další tváří v tvář věčnosti a jak se svět mění, ať chceme či nechceme (a můžeme maximálně klopýtat za ním).
Český román, který otvírá s lehkostí ty nejpalčivější otázky bytí. Jak jednotlivce, tak rodiny, generací a dokonce i světa (nebo alespoň této planety).
Tak se mi "podařilo" smazat 1. komentář, no ale mám přečteno podruhé, protože jsem prostě musela. A aspoň jsem si připomněla to, co se mi na knížce líbilo hodně (postavy, které mě bavily i rozčilovaly), přidala pár štítků a ještě úryvek. A znovu píšu, že drobné výhrady nechávám být, pro tu spoustu věcí k zamyšlení, které knížka obsahuje. Je pozoruhodná, myslím, že taková tu chyběla.
"Aspoň tě doprovodím na nádraží.
Nemusíš.
Ale já ráda, řekne a myslí tím mám tě ráda.
Jak chceš.
Dáš si ještě salát?
Rád, řekne a myslí tím mám tě rád."
Z první poloviny knihy jsem byl naprosto unešen - románové zpracování generačního neporozumění v současné české společnosti; autor přitom využívá stereotypů, ale nesklouzává ke klišé a nutí čtenáře k zamyšlení.
Škoda poslední kapitoly, která přenáší děj do budoucnosti a která na mne byla příliš deterministická a násilně Harari-style filosofická. Bez této snahy o velký přesah a tematické rozšíření by šlo o jednoznačně nejzajímavější a nejpodnětnější knihu o generačních rozdílech v současnosti. Nepovedeným závěrem se vyznění knihy částečně rozplývá. Přesto ale nepochybně doporučuji k přečtení a čekám (minimálně) nominaci na Literu.
Mám velmi dobrou kamarádku, která nemá ráda knihy, kde se „káže“. Velmi se těším, co na tuto knihu Michala Kašpárka řekne :) Kniha se mi líbila. Problém klimatické krize, klimatického žalu a budoucnosti, které se dnešní mladí spíše bojí, než že by se na ni těšili, to jsou všechno témata, která za mne stojí za popsání. Pohled různých generací na současnost a budoucnost, témata peněz, úspěchu, vývoje, naprosté nepochopení jiného náhledu na svět. Kniha byla vtipná, odvážná, realistická, v závěrečné části jsem viděl podobnost s Atlasem mraků, který mám moc rád. Díky autorovi a těším se na další knihy!
Aktuální a výstižné. Uvěřitelný mezigenerační dialog z pohledu roku 2020. Chlapácký děda, který si nikdy nedovolil emoce a stud, má strach z migrantů a věří v blízký konec západní civilizace. Otec, který uvěřil v pozlátko neoliberální revoluce, obětoval svůj život práci, vydělal peníze, prolétal svět a svou dceru zahrnul materiálním blahem, po kterém sám jako dítě toužil, za což by očekával trochu vděku. Dcera, která trpí klimatickým žalem, bourá hodnoty a normalitu západního patriarchátu. Kašpárek ukazuje, jak moc si jsou tyto generace od sebe vzdálené. Jak nedokážou pochopit, že to, co má hodnotu pro ně, pro druhé nic neznamená. Že zasypání dary nestačí, že někdy je nic více než vše. Nerůst, neplýtvání, neprodukování, nereprodukování. A v tomto je kniha geniální.
Škoda závěrečné části, která dala zapravdu jedné z hlavních postav. Bez ní to mohlo být hezké a kousavé zamyšlení o tom, že se svět neustále vyvíjí a že "normální" je zákonitě prchavé a dané jen dobou a životní zkušeností.
Štítky knihy
porozumění rodopis, genealogie otcové a dcery morální hodnoty klimatické změny české romány generační rozdíly asexualita, aromantičnost
Autorovy další knížky
| 2018 |  Hry bez hranic |
| 2023 | Fosilie |
| 2012 |  Poznej Brno: Průvodce místy, která nenajdete v průvodcích |
Román, který sliboval vykreslení myšlenkových střetů tří generací, a to dědy Vladimíra, otce Vladimíra a dcery Julie...
Zpočátku se mi knížka dost líbila, otci Vladimírovi je 45, stejně jako mně, takže jsem s ním dost souzněla, co se týče různých "traumat" z dětství a ohledně toho, jak je pyšný na to, z čeho se vyhrabal a co dokázal... Velmi blízká mi byla i v konečném důsledku absurdita života, čili že to, za čím se tak moc pachtíte a na co jste neskutečně hrdí, je pro vaše děti buď nepochopitelně samozřejmé, nebo si od toho v lepším případě drží odstup, v horším případě tím naprosto pohrdají... Ohledně Julie jsem kolikrát neměla moc jasno, jestli je o svých názorech tak pevně přesvědčená, nebo je to spíš jen taková póza...
Základní východisko se mi tedy líbilo, problém pak dál v průběhu čtení nastal, když nikdo ze zúčastněných ze své šablony ani trochu nevystoupil, nakonec mi připadalo, že je tam i trochu moc takové "plkací omáčky" kolem, třetí kapitola byla naprostý haluz, říkala jsem si, proč, proboha???, a závěrečná kapitola byla zajímavá v tom, že se odehrává v budoucnosti, nicméně ty morbidní okolnosti mě taky zrovna moc nechytly...
Nakonec tedy zklamání, bohužel... Co vy a Fosilie?
Hodnocení: 3 * z 5 *