Eseje
Michel Houellebecq
Houellebecq jako esejista. Výbor z textů nejznámějšího francouzského spisovatele. „Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě.... celý text
Přidat komentář
Eseje tzv."kazatele nihilismu", jsem spíše prolistoval než přečetl,bylo v nich mnoho postřehů z filozofie a umění jimž jsem nerozuměl;byly nad mé chápání.
Těm několika, které jsem jakžtakž pochopil , například Oslava, Němec, jsem se pochechtával a myslel jsem při tom na to, jak tyto texty časem upadnou v zapomnění, doufám; esejí "Pedofilní otázka" stejně jako novelou "Lanzarotte" jsem byl spíše znechucen.
Houllebeq v esejích soudí,ironizuje, vysmívá se, ponižuje cokoliv v zájmu jakési své opravdovosti, zároveň se zmiňuje o hodnotách jako dobro a láska a v momentě,kdy jsou mu nablízku, odmítá je;popírá jejich reálnou existenci.V některých ovšem je,jak již zde bylo napsáno,k západní společnosti právem kritický.
Vyplývá mi z toho, že být na západě "kazatelem nihilismu" byla jednou dobou moderní póza, možná se dalo na ní dobře vydělávat, ale žít se důsledně nedá.
Přetrvává ovšem dodnes, umělci jako Houllebeq pilně pracují na jejím přežití.
Nejsem vyznavač skepse a nihilismu - jen jsem hledala klíč k pochopení neoblíbeného spisovatele :o)
Sdílím pobouření ze stavu západní Evropy a civilizace zmaru (Francie má historicky něco důvodů navíc oproti Česku) ovšem kopání do náboženství (jak oceňuje DeepSea21) spolu s vyznáváním bezduché pravdivosti je z mého pohledu zbloudilé. A čtení těchto esejů po delší čas únavné.
Pokud jde o kritiku Západu, je Houellebecqovo pero ostré a často i přesné. Jenže to samo o sobě může být i dost kontraproduktivní. . .
2/3
Michel Houellebecq je jeden z mých nejbližších autorů, ale to už jsem zmiňovala vícekrát u jeho knih, které jsem četla. Tento soubor esejů jen potvrzuje autorovu poctivost, jeho tvrdý hřbet, drzé čelo, dobré srdce bez sentimentu a v neposlední řadě velice široký okruh toho, o čem má mnohem více než jen hrubou povědomost. Zkrátka nezklamal, spíš naopak, moje náklonnost k němu se prohloubila.
Jde o výbor z jeho textů poskytujících rady všem básníkům a spisovatelům, článků na různá témata a také rozhovorů. Na závěr nás obdaruje slušnou povídkou ve svém osobitém stylu. Má pořád co říct.
Přidávám něco citátů:
Pravda je skandální. Bez ní však nemá nic cenu. Už jen čestný a nevinný pohled na svět je mistrovským dílem. V porovnání s tímto požadavkem znamená originalita málo. Nedělejte si s tím hlavu. Tak jako tak ze sumy vašich nedostatků nějaká originalita vyvstane. Pro vás je důležité říkat jednoduše pravdu. Říkejte jen pravdu, nic víc, nic míň.
---
Informace jako reziduum dočasnosti je v protikladu ke smyslu tak jako plazma ke krystalu; společnost, která dosáhla bodu přehřátí, nutně neimploduje, ale je neschopná produkovat smysl, neboť veškerou její energii pohlcuje informativní popis náhodných variací. Každý jedinec nicméně může sám v sobě vyvolat jistou studenou revoluci tím, že na chvíli vystoupí z informačně-reklamního proudu. Je to velmi snadné, dokonce nikdy nebylo tak snadné jako dnes zaujmout vůči světu estetický postoj: stačí ustoupit stranou. A i tento úkrok je v konečném důsledku zbytečný. Stačí se zastavit. Vypnout rádio, odpojit televizi, už nic nekupovat, nechtít nic kupovat. Stačí se už neúčastnit, nevědět; dočasně pozastavit veškerou duševní činnost. Doslova stačí na několik vteřin znehybnět.
---
Míříme ke zkáze pod vedením falešné představy světa; a nikdo to neví. Sami neurochemici jako by si neuvědomovali, že jejich obor se pouští na minové pole. Dříve nebo později se začnou zabývat molekulárním základem vědomí, plnou parou přitom narazí na způsoby myšlení vycházející z kvantové fyziky. Nevyhneme se redefinování podmínek poznání, samotného pojmu reality. Už teď by bylo dobré si to uvědomit na poli emocí. Každopádně pokud zůstaneme u mechanistického a individualistického pojetí světa, nepřežijeme. Nepřipadá mi rozumné setrvávat déle v utrpení a zlu. Myšlenka já je na výsluní už pět století, je načase vydat se jinudy.
---
Dokážu přijmout myšlenku, že lidstvo se rodí bez špatných myšlenek. Můžu o takovém projektu globálně diskutovat, ale problém je, že lidstvo se rodí se špatnými myšlenkami. Abych uvedl jednoduchý příklad, rád se narodím geneticky modifikovaný tak, aby mě přešla chuť kouřit. Takový projekt má něco do sebe: nerozlišené, uhlazené lidstvo. Jenomže tady se o to snaží kastrací, donucením, a to nemůže fungovat. Nevím, kam může lidstvo dospět, ale v současné době mu vnucují přehnané normy, aniž přinášejí náhradou skutečná uspokojení. Budu-li politicky korektní, co tím získám? Neslibují mi ani dvaasedmdesát panen. Slibují mi jenom, že se můžu dál nudit nebo si kupovat polokošile Ralph Lauren Proto si myslím, že jediným základem nějakého projektu je vůle zmizet. V podstatě je mi budoucnost Západu ukradená, ale může být obtížné bojovat proti autocenzuře. Je potřeba mobilizovat větší sílu. To všechno je rozčilující."
Rozhodně si knihu přečtěte, je na to vhodná doba.
Spíš pro fandy Houellebecqa než náhodné kolemjdoucí, ale opět několik hřebíčků na hlavičku. Třeba ten rozbor oslav. :) Novelka Lanzarote je pak zajímavým předvojem mého oblíbeného románu Platforma.
Parádní eseje. Některé jsou opravdu k zamyšlení, u jiných jsem se válel smíchy. Často jsem zažíval oboje.
Lanzarote: Klasika. Tvrdé kopání do náboženství (tak to má být), sekt a konformismu. Sympatické, dobře napsané postavy, které jsem si dokázal živě představit, oblíbit.
Soudní scéna pak jako dokonalé vyvrcholení.
S autorem jsem se již seznámila - a tedy mé očekávání bylo naplněno ....
I když si říkám, kolik v té skepsi je pózy - autor se ve světě dobře orientuje a jeho myšlenky mne baví ....
" Společnost, v níž žijete, má za cíl vás zničit. Poskytněte jí stejné služby."
Nejvíce mne zaujaly odkazy na literaturu :
" Lze po Osvětimi ještě psát poezii ?
" Lze psát science - fiction po Hirošimě ? "
A odkaz na knihu Clifforda Simaka " Město " na niž se určitě podívám.
A dále /mj./ otevírá kapitolu o pedofilii, a samozřejmě o feminismu :
" Muž jako hluboce egocentrický citový mrzák - opice vyzbrojená samopalem ...."
Inu - muži jsou z Marsu a ženy z Venuše .... to je známé....
A závěrem potěšil :
Nabídkou hudby Neila Younga - a jeho Heart of gold /srdce ze zlata .... a odkaz :
nenech se semlít světem....
A také závěrečnou povídkou Lanzarote - v jeho typickém stylu, s odosobněnou erotikou ....
Michel Houellebecq zdaleka neřekl poslední slovo ... a já doporučím těm, kdo se dokáží naladit na jeho vlnu....
velmi osvěžující čtení, inspirativní a povedený výběr z Houellebecqa: z esejů jsem si vypsal několik poznámek o literatuře (např. autorových postřehů o žánru románu); rozhovory, resp. dopis jsou sice časově a tematicky ukotvené, ale obsahují mnoho obecných tvrzení, trefných komentářů, autorovo sebehodnocení a charakteristiku vlastní tvorby; závěrečná povídka (?) Lanzarote jako by organicky shrnula a prakticky předvedla všechny předcházející autorovy teoretické rezultáty a názory, prostě čistá esence Houellebecqa, potěší každého fanouška Elementárních částic, Platformy či Podvolených
Protože je Houellebecq moje láska, zcela nekriticky přiznávám, že i kdybych četla jeho nákupní seznam, budu nadšena. Tahle sbírka různorodých textů je nicméně osvěžujícím doplňkem k jeho románům. Autora představuje z trochu jiného pohledu, ale přináší zároveň všechno, co je pro jeho tvorbu typické. Velmi bych také uvítala možnost seznámit se v překladu s jeho poezií, snad se dočkám!
Klasický Hejblo, ale romány mám od něj raději, tam jde o postavy a o to vyzkoušet ty různý přístupy k životu, který zmiňuje v esejích, na postavách a na příběhu, a tím to dostává větší šťávu, což potvrzuje i velmi zdařilá novela Lanzarote. Některý eseje nebo spíš "klípky" pobavily, jako třeba Němec. Obecně mě bavilo vlastně vše, co se týkalo literatury, psaní a světa Hejblových románů. Výborný je esej o sci-fi literatuře. Stylově působí ilustrace "náruživýho kuřáka". Doporučuji.
Houellebecq promine - tohle je příjemná kniha. Představuje autora jako člověka, který sice doporučuje zjitření jako stav nezbytný pro vnímání světa, ale je schopen s ním pracovat (viz jediné eseje, hodné tohoto označení, Zůstat naživu a Úvod do pozitivismu), který sice zná dopodrobna filozofy 17. stoletím počínaje, ale je schopen jejich myšlení aplikovat na současnost, aniž by jim příliš podléhal, který je schopen nejen psaní jako dialogu se sebou samým (a s pocitem, že vede dialog se světem), ale i dialogu s druhými (viz rozhovory v druhé části knihy), který píše i drobnosti jako syntézu názorů, emocí a provokací hodných románového zpracování (Lanzarote je okouzlující). Houellebecq promine podruhé - užila jsem si hlavně drobné postřehy: jaký vliv má na literární tvorbu vynález psacího stroje a jaký vynález PC, jak rok 1968 představoval hlavně "zastavení stroje, ztišení, okamžik metafyzické nejistoty", jak Hirošima způsobila, aby sci fi dosáhlo statutu literatury, atd. A Houellebecq promine potřetí - drzosti je tentokrát akorát.
První stránka knihy a už jsem byla ''v tom''. Skeptická nálada či období ? Tahle kniha bude přesně ten ''pravej kámoš''. Dle mě teda... jsem ráda, že ji mám doma a mohu se k ní kdykoli vrátit. :-)
Štítky knihy
eseje rozhovory francouzská literatura výbor z díla společensko-politická publicistika konzumní společnost o literatuře kritika společnosti
Autorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Kniha Eseje je v
| Přečtených | 86x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 32x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 1x |
Bylo to zábavné, ale autor si místy protiřečí a strefuje se do některých jiných autorů a filozofů, aniž by řekl, co mu vlastně vadí. Dalo by se říct - typický nafoukaný francouzský intelektuál, nevidím tu nic extra zvláštního. Ale první esej se mi moc líbila a pasáž o sci-fi taky nebyla k zahození.