Dvě prázdná místa
Zuzana Holčíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520908/dve-prazdna-mista0x0W3d-UpC-.jpg
4
47
33
Volné pokračování knihy Hra na druhou (Autreo, 2020). Od jejich posledního rozhovoru uplyne nějaký čas. Čas, kdy se Ben i Nela vydávají každý svou vlastní cestou. Několik následných událostí však dokáží, že všechny cesty jsou propojitelné a oba hrdinové se tak ocitají znovu na rozcestí. Tyhle nové "náhody" jim totiž nabízejí druhou šanci a ukazují právě na ta místa v jejich životech, která by mezi nimi neměla zůstávat prázdná. Otázkou je, zda jsou ochotni se k těm místům alespoň přiblížit.... celý text
Přidat komentář
Rozhodla jsem se pro společnou recenzi na knihu Hra na druhou a její volné pokračování Dvě prázdná místa. Jedná se o opravdu krátké knížky s hodně zajímavým námětem. Řeší se v nich totiž věkový rozdíl mezi partnery. Já za sebe musím říct, že osobně mi velké věkové rozdíly u partnerů nevadí, ale u tohohle jsem to nějak nemohla překousnout. Kdyby se asi potkali v jiném okamžiku v životě a ne, kdy je Ben teprve ve škole, tak bych to asi více chápala. Celá knížka je vyprávěná z pohledu Nely a vidíme tam tedy její vnitřní boj s tím, že se do Bena vůbec zamilovala. Upřímně mi jí bylo až někdy líto, ale celkově mi přišla jako nejvíc nerozumný člověk v celé knize. Ben byl naopak opravdu skvělý a oblíbila jsem si i syny od Nely, kteří mi přišli i někdy více rozumní než samotná Nela. Hodně se mi také líbilo, že před každou kapitolou byl krásný citát. Celkově se mi knížky četly rychle, ale bohužel mě nijak nenadchly.
Děkuji @holcikovazuzana za poskytnutí knížek!
Tohle volné pokračování příběhu Nely a Bena za mě předčilo první díl.
Dostali jsme se s hrdiny do nového prostředí, kde se znovu otevřely emoce a myšlenky, protože se po skoro dvou letech jejich cesty znovu setkaly.
Příběh je napsaný velmi čtivě, a jakmile jsem se dostala přes úvodní část, tak děj krásně utíkal.
Dozvídáme se, jak to všechno vlastně s postavami dopadne, a jestli dokáží překonat překážky a zaplnit ta prázdná místa, která v sobě mají.
Moc děkuji autorce za poskytnutí knihy k recenzi.
Dávkujete si příběh po kouskách nebo jste schopni jej přečíst ihned..? :)
V tomhle případě se příběh za mě nedá rozhodně vůbec kouskovat! To mi věřte :) Mockrát děkuji autorce za poskytnutí její další knihy k recenzi!
Dvě prázdná místa jsou volným pokračováním příběhu Hry na druhou, kdy se opět setkáváme s Nelou a Benem, jejichž životní cesty se opět setkají. A že o náhody v jejich případě není nouze, i když si každý žije svůj život dál po svém..
Líbí se mi, jaký je Ben na svůj věk! :)
A vůbec mi tu nevadí jejich velký věkový rozdíl, kdy ve skutečnosti nejsem jeho zastáncem vůbec..
Příběhu rozhodně nechybí čtivost!:)
A I nadále jsou tu rozvíjené krásné rodinné vztahy (obzvlášť Nely se svými syny) včetně přátelství s Romanou!
Ústřední dvojicí byli čtyřicetiletá Nela a dvacetiletý Ben. Věk zmiňuji záměrně, hraje v příběhu velkou roli.
Formát byl totožný s předešlým dílem - ich-forma z pohledu Nely. Stejně jako rozdělení do kapitol a v úvodu citát související s následujícím dějem.
Ze všech postav největším vývojem prošla Nela. Trvalo to sice dlouho, ale od půlky už jsem jí alespoň trochu porozuměla. Pochopila jsem její jednání, které bylo ovlivněno společností, hlavně ve smyslu "co tomu řeknou lidi" nebo "tohle se ke mě už nehodí, jsem stará" (tohle nejsou doslovné citace). Kromě romantické linky jsem tím pádem dostala i zamyšlení nad tím, jak na nás působí názory ve společnosti. Že někteří z nás nechtějí vyčnívat, ale zároveň po tom touží. Tohle je totiž přesně můj problém. Jak se ve finále Nela zachovala, si nechám pro sebe.
Do děje zasáhlo málo postav a většinu jsem znala z předešlého dílu. Ben byl ještě větší frajer než v jedničce a Nelin starší syn Matěj mu hodně konkuroval.
Dvě prázdná místa bych hodnotila ,5. Vývoj Nely mě překvapil, ale zase by bylo fajn jít víc do hloubky a třeba osvětlit i nějaké informace z její minulosti.
U prvního dílu této volné série mě mrzel velmi krátký rozsah, který nedovolil autorce proniknout hlouběji do nitra postav a celý příběh tak spíše klouzal po povrchu. Já však potřebovala, aby šel mnohem více do hloubky, a toho jsem se dočkala právě u dílu druhého.
Ačkoli i tady mám malé mrzeníčko ohledně toho, že postavy Bena je zde opravdu pomálu, velmi to vynahrazuje skvěle propracovaná postava Nely, které tentokrát autorka věnovala zasloužený prostor a já jí mohla nahlédnout do duše. Nejenže jsem ji najednou mnohem lépe chápala, ale začla jsem s ní i sympatizovat. Příběh tak není pouze o nevšední lásce, ale především o tom, jak se vyrovnat s předsudky, které takové lásce nepřejí. Obdivovala jsem přístup rodin obou hlavních hrdinů, kteří jejich lásce otevřeně napomáhali a moc bych si přála, aby to takhle fungovalo i ve skutečnosti. Zejména Nelin vztah s jejími syny, především vyspělým Matějem, mě nesmírně dojal.
Autorka zakomponovala do myšlenkových pochodů Nely opravdu hodně důležitých, mnohdy poetických, ale hlavně pravdivých myšlenek. I každá kapitola je uvozena nějakým citátem, ať už některé z postav, autorky samotné či nějaké slavné osobnosti. Zejména citáty Exupéryho se mi trefily do vkusu. Moc krásně však Zuzanka dokázala v jedné z posledních a velmi dramatických scén knihy vystihnout, co to opravdu znamená někoho milovat. Promluvila mi z duše tak, jak bych si to sama přála umět zformulovat, takže děkuju.
Ačkoli je knížka poměrně útlá, zazní všechno podstatné, aniž by bylo něco uspěchané nebo zbytečně natahované. Navíc je to skutečně čtivé, takže jsem knížku slupla během dvou dnů za pár hodin. Jedinou výtku bych si dovolila ke zbytečnému přerušování souvislé přímé řeči, která se často opakuje. Řeč jedné postavy je sice běžné rozdělovat do více odstavců, když je delší, ale není nutné, aby každý odstavec začínal a končil novými uvozovkami. Chvílemi mi to dělalo problém orientovat v tom, která postava zrovna mluví. Jedná se však více o redaktorský, než autorský prohřešek. :)
Volné pokračování Hry na druhou od Zuzky Holčíkové nás opět bere ke starým známým, za Nelou, Benem a jejich rodinami.
Stejně jako v prvním díle i zde se Nela potýká se svým svědomím a pravidly. Od posledního setkání Nely s Benem uplynuly dva roky a nyní je osud opět svedl dohromady. Osud a taky trochu Nely synové. Všichni jsou starší, každý měl dostatek času si urovnat vlastní myšlenky a pocity a nyní by mohli začít znovu. Ale Nela je Nela, občas trochu moc zahleděná sama do sebe a řešící jen vlastní pocity a své okolí.
Druhý díl je především o druhé šanci o uvědomění si, že člověk má žít, tak aby byl opravdu šťastný. Je to samozřejmě také o lásce a tom, že se jí nemáme bránit v jakémkoli věku a postavení.
Asi půjdu proti proudu, ale první díl se mi líbil mnohem víc, více jsem se do příběhu dokázala vžít a cítila jsem mnohem více emocí. Zde na mě bylo příliš mnoho úvah tak nějak o ničem a to mi trochu kazilo celkový dojem. Nicméně Zuzka píše velmi čtivě a i tak je příběh plný zajímavých momentů a zvratů. Takže se začátkem jsem trošku bojovala, ale nějak od půlky knihy už jsem četla a těšila se co bude dál a jak to celé dopadne.
I když je toto volné pokračování, doporučuji číst nejprve Hru na druhou, budete mít ucelený děj a celé to prostě více pochopíte.
4,5 z 5
"Před pravdou se těžko utíká, zvlášť když je opřená o city, kterým se tak docela nedaří vychladnout."
.
První příběh Nely a Bena jsem četla chvilku před Vánoci a moc ráda jsem se za nimi teď vrátila.
.
"A už v tom zase plavu, a břeh je v nedohlednu. A já plavu a plavu... a občas i zajedu pod hladinu."
.
Dějově je v příběhu rozdíl něco kolem dvou let a každý si nějak žije po svém. Jsou další setkání ještě náhody nebo je to už osud?
Musím zde vyzdvihnout děti od Nel - Matěj a Filip, na nich je ta změna dvou let hrozně moc vidět. Matěj je v tomto příběhu už tak rozumný, úžasný a nápomocný.
.
Ale i u Nel je vidět kus cesty a možná si konečně dovolí kus toho štěstí i pro sebe.
.
"Ben. Romana. Moje děti. Limity. Nerovný věk, A pak ty jedovaté lidské předsudky, které mě pořád umí srazit k zemi. Připadám si jako voják v poli. Osamělý a beze zbraní. Ubitý vlastní bezmocí a pochybnostmi. Rozum a cit spolu svádí ten nejvyšší boj."
.
Byl to opravdu moc krásný příběh. Autorka Zuzana má velmi osobitý styl psaní, který je dost popisný, ale čte se krásně. Čtivosti přidává i skromný počet stran a úžasné postavy. Přiznám se, že je mi trochu líto, že zde bylo Bena pomálu.. Zamilovala jsem se do něj a ani trochu se nedivím, že se z něj hrdince neustále podlamují kolena.
.
Stejně jako předchozí kniha i zde najdete své poselství, je velmi těžké vykašlat se na ostatní a všechny lidské předsudky.
.
Druhá kniha se mi líbila celkově více. Děj se mi líbil víc, byl jasnější, příjemnější prostředí a taky se odehrává za kratší časový úsek.. Konec je náhlý, ale dostačující..
.
I za tuto knihu moc děkuji autorce v rámci spolupráce.
Vracíme se k dvěma známým hlavním hrdinům - Nele, mámě dvou dospívajících kluků a Benovi, vysokoškolákovi, nadšenému sportovci a hlavně synovi Neliny kamarádky se školních let. Ti dva si před téměř dvěma lety prožili románek. Jak je to s nimi teď? Co se stane, až se jejich cesty opět zkříží? Vyhraje rozum nebo láska?
Na pokračování tohoto příběhu jsem se moc těšila. Už z konce prvního dílu bylo jasné, že takto to přeci skončit nemůže.
Pokud se vám první díl zdál hrcfrc plný akce a zvratů, tady si užijete spíše popisný děj a Neliny myšlenkové pochody. Nemám nic proti ani jednomu stylu, ale úplně nejradši mám takovou zlatou střední cestu. Tady mi těch popisů přišlo možná až moc, některé byly zbytečné a pokoušely moji pozornost. V momentě, kdy se ale objeví Ben, všechno ostatní přestává existovat. On je prostě hvězda! Takovýho kluka bychom chtěly každá, fakt! Až si tak říkám, jestli se někdo takto vůbec dokáže chovat, kor mladý nezkušený klučina.
Nelu jsem chápala, všechny její myšlenkové pochody byly opodstatněné, ale někdy je prostě potřeba myšlenky opustit a řídit se úplně něčím jiným. Překvapilo mě, jak se k Benovi a Nele zachovalo okolí, čekala bych spíše opačné reakce a moc si nedokážu představit, že by to takto vypadalo. Nicméně to přesně poukazuje na náročné a možná trochu kontroverzní téma - partnerského věkového rozdílu. Moje racionální já v tom furt něco hledá, ale moje knižní já se dočkalo konce, který jsem chtěla. Takže nakonec snad budou všichni spokojeni. Opět příjemná oddechovka, která vás ale pořádně donutí přemýšlet, a vsadím se, že každého úplně jinak!
Po dočtení Hry na druhou mi v srdci zůstalo prázdné místo a já sem ráda, že sem měla po ruce volné pokračování.
Opět setkáváme s hlavními hrdiny Benem a Nelou, které sem si v předchozím díle oblíbila. Příběh začíná o rok a kousek později od jejich posledního střetnutí a oni dostávají druhou šanci na lásku, na jejich lásku které se brání.
V tomhle díle se autorka převážně věnuje postavě Nely, která řeší běžné starosti všedního života. Ale stejně občas zabloudí myšlenkami k Benovi, ale dělá vše proto aby s ním nepřišla do kontaktu. Jenže osud to vždy nějak zařídí, aby dva lidé co mají být spolu, spolu skončili. To jak jí syn Matěj promlouval do duše, mě totálně rozsekalo. A její tatínek moudrý to muž.
,, a stále mi připomínej, že srdce se často staví proti rozumu."
Opět tu máme mé milované citáty, které otvírají novou kapitolu a jako v předchozím díle s ní i souvisí.
Tentokrát má kniha pomalejší rozjezd a větší akce se odehrává spíš až ke konci knihy. Možná sem čekala víc toho sbližování mezi Benem a Nelou, víc romantiky, ale určitě jsem ráda, že tento díl vznikl a já se dozvěděla, jak to mezi nima dopadlo.
,,Láska vyrovnává rozdíly, neuhýbá jim."
Opět děkuju autorce za knihu k recenzi a za krásné věnování.
Volné pokračování příběhu Nely a Bena z knihy Hra na druhou jsem nadšeně vítala. Jejich cesty se rozcházeli a já doufala, že budou mít jednou druhou šanci.
Utekly dva roky, Nela má novou práci a soustředí se hlavně na své dva syny Matěje a Filipa.
Díky náhodě se na horách setkává opět s Benem. City samozřejmě nezmizely, a tak se to v Nele neustále pere. Dokáže se tentokrát vykašlat na předsudky a názory lidí? Ben ve svém věku už dávno není chlapcem, ale zodpovědným, všímavým mužem vždy na správném místě s pomocnou rukou.
A život je přeci příliš krátký
a měl by se hlavně žít.
Útlá kniha psaná ich-formou je záležitost na dvě odpoledne. Tak jako ve Hře na druhou je každá kapitola ozvláštněna citátem. To prostě
v knihách miluju.
Nela mě tentokrát štvala někdy až dětským chováním. Její starší syn Matěj měl víc rozumu než ona.
Přesto z její postavy tryskají emoce a hlava jí pracuje na plné oprátky. Tenhle vnitřní svár popsala autorka dokonale. A já Nelu trochu i chápu. Někdy je potřeba okolností, které člověku otevřou oči a předsudky hodí za hlavu. Láska zkrátka umí někdy zamotat hlavu, udělat z lidí blázny a přijít v nečekaných okamžicích.
Rovněž chválím i autorčin výběr umístění děje do zasněžených hor (mrzla jsem s Nelou) nebo na sjížděnou řeku. (Miluju Krumlov.)
Kniha se mi četla stejně rychle jako první díl. Autorka umí psát velmi čtivě. Ze začátku jsem měla trochu problém s přílišnou popisností, která mě spíš mátla, než by mi pomáhala si situace lépe představit a přišlo mi, že zdržovala děj. Ale v druhé polovině to zas byl šrumec až do konce.
Obě hlavní postavy mám ráda, no dobře, Bena miluju. Ben je totální románový hrdina, kterému je málokdo roven. Nebýt to tento žánr, odmítala bych ho takového přijmout. Zde jsem si ho ale moc užívala. Ben se objevil na scéně a já se culila jak puberťačka. Nele jsem dokázala porozumět, i když mě občas taky štvala. Každý máme ale své hranice a zkušenosti, které nás ovlivňují. Mezi nimi fungovala na stránkách neskutečná chemie.
Mrzelo mě, že Nela byla sama sobě nepřítelem, protože tolik empatických a vstřícných lidí, kolik měla kolem sebe si může mnoho lidí jen přát.
Nela vychovala skvělé syny a já doufám, že bych mohla mít v budoucnu se synem podobný vztah.
Bohužel se mi občas stávalo, ze jsem se v textu ztrácela v průběhu konverzace. Nele totiž jede hlava na plné obrátky a já někdy zapomněla, na co ze kdo v odpovědi navazuje.
První díl se mi celkove líbil více z důvodu nečekane silného tématu, ale jako celek hodnotim příběh velmi kladné: :)
Vztahu Bena a Nely jsem moc fandila, a jak to dopadlo, už si budete muset přečíst sami. A ještě vyzdvihnu za mě nejhezčí obálku z knížek, které zatím autorce vyšly.
Jedná se o volné pokračování knihy Hra na druhou, což je skvělé, protože i člověk, který nečetl 1. díl pochopí, o co v tomto dílu jde. V tomto dílu se jedná hlavně o Nelu, řeší své pocity.. do půlky knihy mi chyběl na scéně Ben, od druhé půlky se kniha nedala odložit. Všechny postavy mám svým způsobem ráda. (Nejvíc Bena!). Opět v knize nechyběl zvrat a pocit, že musím vědět, co se bude dít dál. Mám radost za tak hezké zakončení příběhu Nely a Bena. Ta obálka je prostě nádherná! A lepší název bych nevymyslela.
V knize Dvě prázdná místa se opět setkáváme s hlavními hrdiny Benem a Nelou. Kniha začíná dva roky od posledního setkání našich hrdinů a už jen z toho Vám musí být jasné, že náhoda je blbec a emoce tu vyskakují z každé stránky!
.
Myslím si, že oběma postavám prospělo odloučení a mohou začít novou kapitolu lépe, společně. Protože kdo by odmítl druhou šanci?
.
Tenhle díl je hodně o Nele, která v myšlenkách řeší, jestli dělá správnou věc. I když má v hlavě guláš, musí řešit své děti a výlet na hory, který se jí stane osudným. Díky tomu jsem si Nelu trochu více oblíbila. U Bena už to nebylo potřeba, to je prostě sympaťák!
.
Druhý díl mi sedl o něco více, než díl předchozí. Myslím si, že to bylo hlavně tím, že postavy už nebyly tak vyklepané a pomalu jim došlo, co je v sázce. Líbilo se mi i větší zapracování dalších postav, které jsme lépe mohli poznat.
.
Jak jsem se už zmínila, v knize najdete zimní prostředí, takže pro aktuální období úplně ideální! Určitě si ale nejdříve přečtěte Hru na druhou a pak až Dvě prázdná místa, ať máte dojem kompletní!
Po prvním dílu jsem byla napnutá jak bude příběh pokračovat. Musím říct, že mě autorka nezklamala a dala mi přesně pokračování (a hlavně konec), který jsem očekávala. Jsem ráda, že se hlavní postavy posunuli od konce jedničky a nestáli na místě. Děj má v sobě i pár zvratů, které nejsou násilné. Co ještě dál oceňuji jsou citáty s hlubšími myšlenkami, které přesně sedí pro obsah následující kapitoly. Knížka je přesně ta skvělá oddechovka, kterou bych chtěla doporučit i vám.
(SPOILER)
Po Hře na druhou ve mně zůstaly Dvě prázdná místa od Zuzany Holčíkové. Až když jsem se dostala k pokračování příběhu Bena a Nely, všimla jsem si nádherného věnování od autorky, za který touto cestou moc děkuju. Strašně mě to dojalo, Zuzi.
Příběh jsem si nechala na později, abych v sobě knihu nechala chvíli rezonovat. O to další překvapení - děj začínající v zimním období, právě pro tento čas, kdy u nás poprvé zasněžilo - bylo fajn k doplnění emocí.
A teď pozor na spoiler-nečíst, kdo ještě nečetl první díl. Ben nechal Nelu odejít. Příliš velký věkový rozdíl hrál největší prim. Přátelství i s Romanou upadlo v zapomnění a po skoro dvou letech se tak jejich cesty znovu kříží. Nela pracuje ve školství, její kluci povyrostli, avšak ona je stále nesobecká a na své štěstí zapomíná. Tentokrát se s Benem potkává na horách.
Jenže pořád tady zůstal stejný, nevyřešený problém. Jedním z řešení je přátelství. Ve vzduchu však visí mnoho nevyřčeného a my jsme tak svědky příběhu o vztazích, rodině, přátelství a hlavně - nenaplněné lásky. Protože Nelu a Bena to k sobě stále neskutečně přitahuje.
Jestli tomuto vztahu zkomplikuje bytí dva synové, ex, Romana, nebo rovnou ti dva a o generaci věkový rozdíl, nechám čtenáře už dočíst.
Zuzana v této knize udělala neskutečný posun. Její progres mě bavil, víc jsem v knize prožila její emoce, vnímala myšlenky i problém samotný.
„Nic není náhoda... Všechno se děje z nějakého důvodu.“
Velmi citlivě pojala celý problém. Sama nevím, jak bych reagovala. Jak na místě Romany, Nely, synů i samotného Bena. Zuzana to zamotala skvěle a rozplést celou zápletku rozhodně doporučuji hlavně vám, čtenářkám.
Děkuji, Zuzi,že jsem si mohla knihy o Bene a Nele přečíst a rozhodně si je přečtu v budoucnu znovu.
Volné pokračování knihy Hra na druhou začíná po dvou letech od rozloučení Nely a Bena, kteří dostanou druhou šanci, aby šli vstříc svým citům. Využijí ji?
Musím říct, že tenhle díl se mi líbil o něco více. Autorka dala více prostoru myšlenkám Nely, která stále bojuje s tím, zda hodit za hlavu to, co si o ní bude myslet okolí, nebo jít naproti lásce a otevřít tak své srdce někomu jinému. V čem má štěstí je to, že právě okolí a zejména rodina ji podporuje, což je úžasné, přiznám se, že já bych v reálném světě čekala možná trochu větší drama.
Kdyby autorka šla ještě o něco více do hloubky a dala větší množství dialogů hlavním hrdinům, abychom se do nich mohli vcítit o něco více, určitě bychom si je zamilovali jinou měrou a pochopili tak jejich pocity snáz. :)
Nicméně to nemění nic na tom, že je to příběh, který ve Vás zanechá spoustu pocitů. Je o lásce, sebeuvědomění a rodině a vykreslit krásný vztah mezi matkou a dětmi Zuzanka rozhodně umí. :)
Po dočtení knihy Hra na druhou jsem cítila, že tady není všechno v pořádku. Že to není tak, jak má a je třeba přeci trochu rozvést, kam vedly cesty našich hlavních postav
Autorka podle mě vyslyšela moje nářky a napsala toto volné pokračování s názvem Dvě prázdná místa (mimochodem boží název, krásná metafora). Opět se setkáváme s Nelou a jejími syny, kteří vyrazili na hory a nyní Nelu přemlouvají, aby dorazila za nimi. Samo sebou, jakmile se na scéně objeví Ben, příběh nabere jiný nádech a já frkala jednu stranu za druhou abych zjistila, zda jejich příběh dojde k mému vytouženému závěru (to si nechám pro sebe).
Příběh je psán s velkým důrazem na takové filosofické vlně. Zuzka často “koketuje s filosofickými myšlenkami, až to na mě místy působilo bohužel moc...
Ben je však stejně jako v minulém díle moje láska, takže jsem strašně ráda, že můj vztah k téhle postavě zůstal stejný. Nela mi zpočátku přišla taková horda neštěstí s pytlem smůly, ale postupně, jak stránky pokračovaly, jsem jí začala více rozumět. Asi více, než v předešlém díle Stránky, kdy jsou tyto dvě postavy spolu a třeba se poprvé po dlouhé době potkají, tak sice mezi nimi tolik dialogu neprobíhá, ale tam by se dala ta nervozita a zároveň vzrušení, jenom krájet.
Pokud máte chuť na neotřelý román, který se věnuje věkovému rozdílu mezi hlavními postavami, tak vám obě knihy ráda doporučuji. Nicméně lehoučce doufám, že další Zuzky knihy budou mít o krapítko méně filosofických myšlenek. To bych byla spokojená na 100%.
" - Jenom ti chci ještě poděkovat-, vzpamatuju se. Než mě opět vyvede z koncentrace.
- Od toho přátelé jsou, Nelo. A taky od toho, aby si pořád něco nepřipomínali, neměli pocit, že si jsou bůhvíco dlužní. Taky si pořád dokola neděkovali a nepřiváděli se do směšných situací. Prostě a jednoduše jsou. Nepřicházejí, ani neodcházejí. Ti praví zůstávají-."
Volné pokračování knihy Hra na druhou mě bavilo! Ten posun autorky oproti prvnímu dílu je úžasný. Na konci prvního dílu se cesty Bena a o tolik starší Nely rozejdou. Jejich ne až tak náhodné opětovné shledání je rozpačité. Ben mezitím dospěl v rozumného muže a Nela si rovněž uvědomila spoustu věcí. Mimo jiné se začne rozhodovat sama za sebe a uvědomí si, že si zašlouží trochu toho štěstí...
Kromě vývoje těchto dvou postav mě neskutečně bavil vztah dvou synů s Nelou! Každá mamka by si zasloužila takové dokonalé duše! Které jsou pro ni oporou když potřebuje a mají k ní respekt. Zároveň se mi líbila "moudra" tatínka Nely a jeho péče o dceru, i laskavá slova útěchy.
Příběh je zasazen do zasněžených hor a já si myslím, že to je přesně ta kniha, kterou si chcete vzít v zimě do chatky, ke krbu, kdy si sednete do křesílka s vařícím punčem ve zkřehlých dlaních a věnujete čas sami sobě. Budete fandit Nele a Benovi navzdory velkému věkovému rozdílu, sledovat jejich vzájemnou přitažlivost i přes snahu držet si od sebe odstup...
Knihu hodnotím 4/5, přeci jen mi občas některé pasáže přišly trochu vleklé a na můj vkus až příliš filosofické. Ale to bude nejspíše mým přílišným pragmatismem. Určitě doporučuji přečíst si pro pochopení oba díly. Děkuji Zuzana Holčíková za poskytnutí knihy.
„Ona ho miluje víc, než se kdy dozví.
On ji miluje ví, než kdy dá najevo.“
Kurt Cobain
Volné pokračování knihy Hra na druhou bylo nutností, protože po monologu pro Nelu, kterým Ben ukončil předchozí knížku, nezůstalo u mnoha čtenářek jedno oko suché.
Skočíme v čase a v prvních kapitolách se dozvídáme, jak se žije Nele a kam zavál život Bena.
Příběh měl sice pomalejší rozjezd, ale děj přesto dokázal zaujmout. Povedené byly lokace, kam autorka tentokrát vyprávění zasadila. Dodávaly tu správnou atmosféru veškerému dění, které se jevilo více skutečně. S Nelou jsem příběh hodně prožívala, rozuměla jsem některým jejím krokům, jiné jsem však nechápala. V tomto díle měl u mě více rozumu Ben, který dospěl, dozrál a stává u mě horkým adeptem na „muže snů“. #teamben
Hrdinové této knihy nejsou jen Nela a Ben, ale Nely synové a její otec. Přestože nejsem plačka, tak v pasážích jejich promluv jsem byla hodně dojatá, jak krásný vztah mají a jsou si vzájemně oporou. Zuzka umí dokonale přenést emoce na čtenáře.
Po dočtení rozhodně doporučuji přečíst si obě knížky. Porozumíte více hlavním hrdinům a neochudíte se o příběh, který předcházel. Navíc máte jednu obrovskou výhodu, můžete si je přečíst plynule za sebou a dozvědět se, jestli Nela a Ben společně vyplní dvě prázdná místa.
Štítky knihy
věkový rozdíl partnerů (age gap)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Hra na druhou |
| 2019 | Zůstávám tu pro tebe |
| 2023 |  Dvě prázdná místa |
| 2021 | Za sklem |
Kniha Dvě prázdná místa je v
| Přečtených | 47x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Knihotéce | 35x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 7x |
Moc se mi líbilo i volné pokračování HRY NA DRUHOU – mám to štěstí, že jsem knihu četla s odstupem pár týdnů, takže mi příběh Nely a Bena utkvěl v paměti. Já se strašně ráda vracím ke svým „starým známým“ takže toto pokračování pro mě byla více méně povinnost nebo spíš zvědavost.
Autorka má dar psaní, to už jsem si ověřila v minulé knize, takže i tuto jsem četla velmi krátkou dobu. Příběh ubíhal, nemá žádné hluché místa ani žádné omáčky navíc. V celém ději nás provází láska k dětem – velmi jsem se do Nely dokázala vcítit, jak nemyslela na sebe, ale v první řadě se vždy soustředila, co bude pro její kluky nejlepší. Tím, že jsem skoro stejně stará jako Nela hodně věcí, které mohou někoho štvát, tak já jsem chápala.
Nikdo z nás nemáme ten správný „NÁVOD NA ŽIVOT“ a kdo jsem, abych soudila někoho jen na základě toho, že já bych to udělala jinak? Naprosto respektuji všechna rozhodnutí naší Nely a až život ukáže, jestli byly správné…
Krásně vše do sebe zapadlo, ale mně by vůbec nevadilo další pokračování…
Obě knihy hodnotím velmi kladně, ve svém žánru jsou to krásně čtivé jednohubky, které budou bavit především mámy. Určitě se po nich podívejte! Doporučuji.