Druhý proces – Kafkovy dopisy Felici
Elias Canetti
Nositel Nobelovy ceny Elias Canetti (1905 – 1994) se ve svém eseji zabývá pěti lety nesnadného milostného vztahu Franze Kafky k jeho snoubence Felici Bauerové. Stopuje v něm tvůrčí a životní směřování slavného pražského rodáka v kritickém období první světové války, včetně způsobu, jakým se odrazilo v jeho literárním díle. Účast na pečlivé analýze Kafkovy korespondence je pro čtenáře čímsi bolestným a povznášejícím zároveň. Do těchto intimních sfér jako bychom nikdy neměli vstoupit, a přece se ocitáme ve fascinujícím prostoru: přizváni do záhybů jedné podivuhodné lidské povahy, jejích snažení a obav, proher i satisfakcí, úniků a dvojakých gest, nacházíme se také blíž světlu nad touto zvláštní vnitřní krajinou. Kafkova nutkavá potřeba naplno se před sebou samým rozevřít a jeho touha po bytosti schopné jeho svět sdílet takové světlo bezesporu zažíhá. Tento Kafkův dar Canetti přesvědčivě vystihl a nabídl nám přitom čtenářský zážitek, který je rovněž stvrzením jeho vlastního literárního věhlasu. Esej Druhý proces byl poprvé otištěn v roce 1968 v časopise Neue Rundschau. Od roku 1975 vychází v souboru Canettiho esejů Svědomí slov, takže byl i součástí českého vydání tohoto titulu (TORST 1992). Nakladatelství PROSTOR jej nyní nabízí samostatně v novém překladu Violy Fischerové a s doslovem Jiřího Stromšíka.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2004 , ProstorOriginální název:
Der andere Prozeß. Kafkas Briefe an Felice , 1969
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
milostné příběhy Franz Kafka, 1883-1924
Autorovy další knížky
| 1998 |  Zaslepení |
| 1994 | Masa a moc |
| 1999 | Zachráněný jazyk |
| 1998 | Hra očí |
| 1992 |  Svědomí slov |
Pamatuji si, že jsem se tuhle knihu v době, kdy vyšla, zdráhal číst, aby mi snad nenarušila dojem z právě přečteného Procesu. Bál jsem se zbytečně, Canetti je velice pozorný a citlivý čtenář, který si sám dobře uvědomuje, že „nezruší tajemství Procesu tím, že některé jeho motivy připoutá k biografickým událostem", jak na jednom místě svého eseje píše. A je to tak, paralely mezi vývojem vztahu k Felicii a samotným vznikem Procesu nejsou nijak okaté. Z Canettiho přímo čísí, že je tím literárním materiálem pohunut a zaujat na nejvyšší míru, a tahle zaujatost se lehce přenáší i na čtenáře. Přiznám se, že sám bych nyní chuť Kafkovi Dopisy Felici zvevrubně číst neměl. Snad proto, že literární dílo je vždy zajímavější než život, ze kterého povstává. Canetti si zato všímá mnoha zajímavých detailů: Kafka jako „jediný evropský čínský spisovatel“, motiv „proměny v malou bytost jako obrany proti bezohlednému světu“, motiv pozvednutí malého tvora do lidské perspektivy tím, že si jej přiblížíme k očím. Motiv extatického stavu, který Kafka zažívá, když se po setkání s Felicí rozebehně jeho psaní, a zoufalství, když pak zase psaní umlká. Je toho zkrátka víc než dost, co tenhle esej psaný pozorným čtenářem nabízí.