Elias Canetti

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakouská, 1905 - 1994

Populární knihy

/ všech 10 knih
Masa a moc
Masa a moc
Zaslepení
Zaslepení
Zachráněný jazyk
Zachráněný jazyk
Druhý proces – Kafkovy dopisy Felici
Druhý proces – Kafkovy dopisy Felici

Nové komentáře u autorových knih

Druhý proces – Kafkovy dopisy Felici Druhý proces – Kafkovy dopisy Felici

„Pamatuji si, že jsem se tuhle knihu v době, kdy vyšla, zdráhal číst, aby mi snad nenarušila dojem z právě přečteného Procesu. Bál jsem se zbytečně, Canetti je velice pozorný a citlivý čtenář, který si sám dobře uvědomuje, že „nezruší tajemství Procesu tím, že některé jeho motivy připoutá k biografickým událostem", jak na jednom místě svého eseje píše. A je to tak, paralely mezi vývojem vztahu k Felicii a samotným vznikem Procesu nejsou nijak okaté. Z Canettiho přímo čísí, že je tím literárním materiálem pohunut a zaujat na nejvyšší míru, a tahle zaujatost se lehce přenáší i na čtenáře. Přiznám se, že sám bych nyní chuť Kafkovi Dopisy Felici zvevrubně číst neměl. Snad proto, že literární dílo je vždy zajímavější než život, ze kterého povstává. Canetti si zato všímá mnoha zajímavých detailů: Kafka jako „jediný evropský čínský spisovatel“, motiv „proměny v malou bytost jako obrany proti bezohlednému světu“, motiv pozvednutí malého tvora do lidské perspektivy tím, že si jej přiblížíme k očím. Motiv extatického stavu, který Kafka zažívá, když se po setkání s Felicí rozebehně jeho psaní, a zoufalství, když pak zase psaní umlká. Je toho zkrátka víc než dost, co tenhle esej psaný pozorným čtenářem nabízí.“... celý text
— Jakub_Řehák

Zaslepení Zaslepení

„Jedna z nejzvláštnějších knih, které se mi dostaly do rukou. Zásluhu na tom nesou hlavně svérázné až obskurní postavy. Zaslepení je velmi příhodný název – každá postava si žije ve svém světě, svých představách, ostatní lidi a celkově okolní realitu vnímá jen okrajově a chápe obvykle nesprávně, což vede k řadě absurdních situací až komediálního charakteru. Přesto jsem knihu jako komedii vnímat nedokázal – možná proto, že každá z těch postaviček, především pak sám hlavní hrdina, je vlastně postava tragická, která žije svůj ubohý, chudý život, jehož směr určuje nějaká obsese – v jednom případě knihami, v jiných penězi, ženami, jiným člověkem a podobně. Nebylo to jednoduché čtení, možná i proto, že kromě Georga Kiena, bratra hlavního hrdiny, který je jakýmsi alter egem autora samotného, jehož ústy vyslovuje své myšlenky a názory, nelze v podstatě k žádné postavě „navázat vztah“, což třeba pro mě je při četbě docela důležité.“... celý text
— Taťka Hraboš

Svědomí slov Svědomí slov

„Eseje vysokého morálníh kreditu. Přišlo mi, že se tu pohybujeme více ve světě ideíí než ve světě každodenních rozporů plynoucích z banalní skutečnosti "běžného" života. Ten pohled je spíše pohledem velkého moralisty, což je pochopitelné i vzhledem k autorovým zájmům a životním osudům. Je to taková ta "stará dobrá esejistika". Druhý proces o Kafkovi je hodně rozporuplná esej/novela, má to totiž spíše literární ambice ve smyslu dosti spekulativního uvažování nad povahou kafkových dopisů. Některé autorovy vývody možná až přiliš přeceňují povahu a význam napsaného.“... celý text
— puml

Masa a moc Masa a moc

„"Všetko, čím sme a čo dokážeme, všetko, čo vytvára v reprezentatívnom zmysle slova ľudskú kultúru, sme v počiatkoch najprv vtelili prostredníctvom premien. Nástrojmi tohto prisvojenia boli ruky a tvár. Ich význam (v porovnaní s ostatnými časťami tela) neustále rástol. Samostatný život rúk v tomto prapôvodnom zmysle sa v pomerne čistej podobe uchoval v našich gestách." Zaujímava kniha, ktorá popisuje vývoj ľudstva a vysvetľuje jeho túžbu k moci a jeho samostatný rast. Nebudem tvrdiť, že som všetkému rozumel, no autor sa to snaží podať čo najjednoduchšie. Používa strašne veľa príkladou v spoločenstvách, čo ma teší. Dozvedel som sa o mnohých kultúrach ako žijú, hlavne tých austrálskych a afrických, kde je úplne iná mentalita a majú nastavené iné priority, ako moderné spoločenstvo. Autor sa v knihe často opakuje, čo mi trochu vadilo. Z edície Civilizácia som čítal lepšie knihy, čo sa týka vývoja ľudstva.“... celý text
— NemmamSlov

Zaslepení Zaslepení

„Zaslepení (Die Blendung, 1935), jediný román Eliase Canettiho (1905–1994), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1981), jsem četl poprvé v roce 1997 a velmi se mi tenkrát líbil, ostatně Canetti se zařadil mezi mé oblíbené spisovatele. Teď jsem se k románu po 25 letech vrátil a bohužel podobně jako v případě nedávného návratu k Hesseho Stepnímu vlkovi to bylo zklamání... Canetti se narodil v židovsko-španělské rodině v bulharském Ruse, vyrůstal a žil ve Vídni, psal německy, před Hitlerem utekl do Anglie a od 70. let žil v Curychu; měl britské občanství. Kromě Zaslepení a několika divadelních her psal především eseje, např. rozsáhlý výtečný esej Masa a moc, esej o Kafkovi Druhý proces nebo soubor esejů Svědomí slov, dále zápisky a aforismy. Vydal také skvělou autobiografickou trilogii Zachráněný jazyk, Pochodeň v uchu a Hra očí. Zaslepení je románem o zániku "knižního člověka", slepého vůči reálnému světu. Význačný sinolog a soukromý učenec Petr Kien vlastní obrovskou knihovnu ve čtyřech pokojích bez oken (ty jsou jen ve stropě), aby na knihy bylo více místa. Žije z dědictví a vnější svět pro něj znamená jen vyrušení z vědecké práce a četby. Nicméně tento nepraktický učenec ve své zaslepenosti podlehne postupně třem individuím, které do jeho hlavy pronikají jako symbol agresivního světa venku. S chamtivou a chlípnou hospodyní Terezou se ožení v domnění, že bude pečovat o jeho knihy. Když opustí svůj byt, dostane se do spárů velikášského hrbatého trpaslíka Fischerleho. A brutální domovník Pfaff je jen zdánlivě Kienovým spojencem... (POZOR, SPOILER) Ani bratr, psychiatr Georges Kien, žijící v Paříži, Petrovi nepomůže v jeho bludech a masochismu; učenec nakonec založí požár a upálí se ve své knihovně. S nadšením jsem přečetl I. díl Hlava bez světa, kdy se Kien ožení s Terezou a brzy se v ní zklame. Dlouhým II. dílem Bezhlavý svět, v němž Kien přenáší s trpaslíkem z hotelu do hotelu imaginární knihovnu a do děje zasahují opět Tereza a domovník, jsem se ale už prokousával, té grotesknosti a absurdity na mě bylo moc a Kien mi přišel nesmírně hloupý a naivní, což vyvrcholilo ve III. díle Svět v hlavě. Trápil jsem se s knihou skoro dva týdny. Román je však bezesporu důležitým varováním, aby se člověk neuzavíral před světem ve věži ze slonoviny, protože o to agresivněji pak mohou vnější síly zaútočit a takového člověka zničit; a v knihách opravdu není vše – život je jinde.“... celý text
— milan.valden

Přejít na knížky autora