Doživotí
Luboš Xaver Veselý
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46397/mid_dozivoti-Esq-46397.jpg
4
184
41
Zcela unikátní kniha, která nemá v Čechách obdoby. V českých věznicích žije více než třicet doživotně odsouzených vězňů. Všichni odsouzení odpykávají trest za hrůzné činy, které se zcela vymykají lidskému chápání. Ovšem jsou to stále lidé, kteří mají pocity, emoce a často i pocit nespravedlnosti s tím jak byl jejich proces veden. Autor Luboš Veselý se rozhodl pro velmi nelehlý úkol. Podařilo se mu přesvědčit mnoho kompetentních lidí, kteří mu umožnili osobní setkání ve věznicích a především dokázal přesvědčit vězně k autentické a otevřené zpovědi, která je základem této knihy. Máte tedy možnost číst výpovědi Jiřího Kajínka, Oto Bierdemana, Ludvíka Černého či posledního vězně odsouzeného původně k trestu smrti Zdeňka Vocáska. Nejedná se věru o veselé čtení, ale přesto je mnoha ohledech poučné a přínosné.... celý text
Přidat komentář
(adiokniha) Zajímavý a poutavý poslech, jen škoda některých zbytečně posměšných otázek a poznámek Xavera. Neprofesionální.
Díky knize jsem snad pochopil, co člověka motivuje vraždit . Je to z důvodu lenosti (cesta jak si bez práce opatřit peníze), bezohlednosti (psychopatická nátura se sklony k násilí umocněné drogami, alkoholem), sexuální deviace (nemocní vrazi) a živočišné dravosti (jak když pro řezníka je prase jen kus masa nikoliv živá bytost). Takže vlastně jsou to predátoři, kteří nemají výčitky svědomí a opájí se vlastní převahou. Je groteskní jak skoro všichni odmítají přiznat svou vinu, včetně toho manipulátora Kajínka nebo Roubala. Člověk by až věřil, ze kriminál je plný justičních omylu, ale pak si říkáte, ze ti lidi v podstatě páchají trestnou činnost celý život a je defakto úplně jedno za co sedí, protože doživotak aspoň nemůže už nikomu škodit a je dobře je odklizen. Zavedení trestu smrti by určitě dost pomohlo, tohle grazli se ničeho jiného bát nebudou.
Knížka nebyla špatná jen bych možná někde kladl jiné otázky. Samozřejmě nějaké případy jsem už znal z médií viz. Kájínek , Černý. Ale co mě zaráží nejvíc když pominu případ Kájinka je to ze jsou tam všichni omylem a ze jsou obětí justičního omylu. Vím že naše soudnictví je zkorumpovaný ale nechce se mi věřit ze u cca 80% případu co je v knize. A to je kniha rok 2007 tuším . Takže další případy které ani nevíme. No každopádně kniha dobrá
V úvodu pan Veselý napsal, že ve věznici zjistil, jak je to jednoduché sjet po tobogánu až na úplně dno. Z těch rozhovorů mi to ale tak nepřipadalo. Někdo z nich třeba neměl lehké dětství, ale dá se tím ospravedlnit vražda?! Co měli skoro všichni společného ( ti co se přiznali i ti co se nepřiznali), je přesvědčení, že ten trest si nezaslouží. Buď je moc vysoký trest, nebo je obětí justice, nebo policie, atd. U málokoho tam probleskuje lítost nad zmařeným životem obětí. Litují hlavně sami sebe. Vím, že existují i justiční omyly, ale určitě ne u poloviny odsouzených.
Jinak ty otázky byly pokládane tak zvláštně, pan Veselý skákal mezi tématy, a čekala jsem to víc na dřeň..
knihu jsem zvolila do práce jako audio a za mě dobrý poslouchat myšlenkové pochody určitých vrahu knihu doporučuji líbila se mi.)
Tuhle knihu jsem si přečetla několikrát, i když to nebylo ze sympatií k panu Veselému. Když se oprostím od toho, kdo je autorem, tak je to čtení zajímavé a některé rozhovory přečtete opravdu na jeden nádech. Je to sice až bizarní, ale je to tak. Byť jako matka nedokážu pochopit myšlenkové pochody některých vrahů a jejich popisování situace mi přijde... ani na to nemám správné slovo. Přesto tyto rozhovory dokáží v mysli navodit pocit vděčnosti, že nás to nepotkalo a snad nikdy nepotká...
Přes docela vážné výhrady k panu Veselému, jehož rozhovory, někdy opravdu nemožné a nepokrytě zaujaté, jsem viděla na DVTV nebo XTV, jsem vzhledem k tématu sáhla po jeho knize Doživotí. Renomé si u mně k mému zklamání nevylepšil. Jeho způsob vedení rozhovoru a pokládání opakovaných, triviálních (chtěl se přiblížit odsouzeným vrahům..?) otázek je na zkušeného novináře a moderátora opravdu tristní. V případě Jiřího Kajínka jsem dokonce zaznamenala až jistou podbízivost. Hodnotu kniha získává díky samotným výpovědím odsouzených k doživotí, jakkoli ti také odpovídají zase a pouze na položené dotazy. Nejde proto taky o žádné hlubokomyslné dílo.
Dle očekávání se řada z dotazovaných odsouzenců cítí nevinná, na čele s Kájínkem a Roubalem. Nechci soudit, v kolika případech došlo k soudním omylům/zločinům a nespravedlivým odsudkům, o kvalitě našeho soudnictví však nemám příliš vysoké mínění. Pořád tam pracují jen lidi, ať jsou zákony sebelepší. Liknavost či spíše nezájem policie při vyšetřování krádeží jsem osobně zažila dvakrát, drobné krádeže přitom nehlásím. Ano, je to policie, nikoli soud, jenže tady celý proces začíná. A jak vyplývá z rozhovoru s Kutílkem, kterému jedinému bych jeho vyjádření (přiznání) věřila, tak s naší justicí to vypadá podobně či ještě hůře. Problémem je, když i teoreticky odsoudí nevinného člověka na doživotí, dříve na smrt. Podle všeho je totiž důležitější "zachovat si tvář" než přiznat, že pochybila. Kniha tak zůstává zajímavým a varovným svědectvím. Současně se taky ukazuje význam lidské stránky odsouzenců. Ne každý je inteligentní manipulátor, navíc mediálně zdatný, a nemůže se mu tak dostat pozornosti, neřkuli milosti od pana prezidenta.
Hooodně zajímavá kniha. Pohled do mysli vrahů, odsouzených na doživotí. Rozhodně doporučuji
Když mám hodnotit knihu, musím hodnotit knihu ve dvou rovinách.
Jedna rovina je jaké otázky klade pan Xaver. Jeho styl rozhovorů.
A druhá rovina je obsah knihy = výpovědi vězňů.
Styl jakým pan Xaver zpovídá vězně je strašný, styl pana Xavera mi nesedí, já vím, že má pan Xaver spoustu obdivovatelů, kterým tento styl vyhovuje.... Krucifix, mě ale nezajímá copak xy dneska papal k obědu...
Když jsem četla první rozhovor, myslela, jsem, že snad knížku odložím okamžitě, protože první rozhovor byl prostě hrozný.
Na štěstí jsem to překousla a četla knihu dál.
Musím říct, že v knize hodně záleželo asi jakou měli vězni náladu nebo jaké to byli osobnosti, protože otázky, které pan Xaver pokládal byli někdy opravdu hrozné, ale když byl vězeň vzdělaný, chytrý, výřečný... Tak jste se najednou dozvěděli mnohem víc zajímavých věcí a měli jste mnohem větší "vhled" na danou osobu a jeho příběh.
A jiné osoby, které třeba tak výřečné nebyli, nebo nebyli tak sdílní nebo působili třeba naštvaně nebo velmi stručně, tak ten rozhovor byl doslova utrpení (pro čtenáře).
Takže obsah knihy je velmi zajímavý, to co vypráví zpovídaní, ať už je to pravda nebo ne.
Ale otázky, které kladl pan Xaver byli někdy opravdu strašné, otázky typu:
-"Takže jak to bylo? Zabil jste tu paní?"
-"Nezabil"
- "Tak proč vás odsoudili na doživotí?"
- "jsem se ožral, nic si nepamatuju"
- "Tak jak jste zabil tu paní?"
- "Máte to ve spise."
- "Ano, ale tak mi to popište..."
- "Nechci na to odpovídat."
- "Tak jak to bylo?" ...
Nebo třeba:
-"Píše vám někdo?"
-"Nikdo mi nepíše."
-"Ani rodiče?"
-"Nemám nikoho."
-"Ani kamarádi?"
-"Nemám kamarády."
-"A co přítelkyně?"
-"Nemám přítelkyni."
-"Vy nedostáváte žádné dopisy?"
-" Všichni se na mne vykašlali, nikdo mi nepíše."
Šmankote, je takových věcí na co se může pan Xaver zeptat a on se v některých rozhovorech ptá na jednu věc desetkrát!!!
Takže některé rozhovory jsou opravdu strašné, ale záleží na dotazovaném, nicméně obsahem je kniha pro mne nesmírně zajímavá.
Kdybych hodnotila pana Xavera, dám mu dvě hvězdičky. Ale obsah knihy hodnotím na čtyři hvězdičky.
Je zvláštne nazrieť do zmýšľania odsúdených, zväčša za vraždy. Desivé je, že väčšina z nich dokáže plakať pri romantických filmoch.
Netradiční kniha. Nikdy jsem se o podobnou tématiku nezajímala. Přesto si dovolím tvrdit, že nejsem sama, kdo se neubránil mrazivému zamyšlení nad stavem naší společnosti. Většina z nás tu a tam svalí vinu za své jednání na to či ono. Možná by mě nemělo překvapovat, že u vrahů je to nejinak... To odmítání téměř veškeré zodpovědnosti pro mě bylo šokující. Ještě pořád mi to nedá spát.
Když jsem si tak pracovní povinnosti „zpříjemňovala“ poslechem osmnácti rozhovorů s doživotně odsouzenými, pořád se mi vtírala věta z „Vykoupení z věznice Shawshank“:
„Tady jsou všichni nevinní.“
Tolik ublížených neviňátek pohromadě se snad nenajde ani v jeslích. Dobrá, někteří trestanci své zločiny nepopřeli a zcela výjimečně dokonce připouštěli, že by měli zůstat navěky izolovaní od lidské společnosti. Většina cítí křivdu: buď jsou obětí spiknutí, nebo považují doživotí za příliš přísné – vždyť šlo jen o pár mordů, dvacet roků by to spravilo. Mnoho z nich v kriminále našlo Boha a kupodivu předpokládají svůj vstup do království nebeského.
Z knížky s bulvárním nádechem jsem si kromě znechucení nad většinou těchto existencí, odnesla nepřekvapivé dojmy. 1) Pohybují se mezi námi různé neřízené střely – alkoholici, feťáci, sociopati inteligentní i ti, co by je v IQ testech trumfnul tající sněhulák, nesmíme zapomínat ani na úplně vyšinuté magory, obětující panny temným mocnostem.
2) Staří lidé mají silně omezené schopnosti sebeobrany a pro nejubožejší odpad společnosti představují snadné cíle, tudíž jsou vhodnými důchodovými společníky dobrmani, rotvajleři a podobní nekompromisní mazlíci s ostrými zuby.
3) Justiční omyly jsou možné. V pár případech údajně došlo k odsouzení pouze na základě svědectví jiného kriminálníka. Pokud tentýž výlupek za pár let výpověď odvolá, nebere se na to zřetel. Prakticky všichni z vypovídajících za mříže patří či patřili, bezúhonného člověka mezi nimi lze najít stěží, existují ovšem pochybnosti, zda se úplně všichni provinili vraždou. A to by při doživotních trestech nemělo nezaujatému člověku vrtat hlavou.
4) Podmínky v českých věznicích považuji za příliš mírné, vyznělo mi to jako noclehárny s nedostatkem pohybu, v nichž nejhorší je televizní program – telenovely, Pošta pro Tebe... peklo!
66,6%
Poslouchala jsem audioknihu,rozhovory Xavera s osmnásti vrahy odsouzenými na doživotí.Poučné,málokdo si přiznává ,že vraždil.Od doby kdy kniha vyšla se mnohé změnilo.Někteří nežijí,Kájínek je na svobodě.Xaverův styl psaní se mi líbí a určitě si ještě od něj něco přečtu.
Zajímavé čtení. Až na jednoho o sobě tvrdí, že jsou nevinní...))
Doporučuji.
Někteří žijí v přijmutí pravdy, někteří žijí v jejím absolutním popření. A někteří balancují chytře na pomezí, radou právníka. Justiční omyl sem, justiční omyl tam. Spousta fabulování ve vzduchu, ale nemůžete vědět nic, protože jednotlivé případy neznáte. A paradoxně se z rozhovorů dozvíte, že skutečně minimálně jeden člověk z těchto 18 je zavřený na doživotí, odsouzený křivým svědectvím dalšího, který se ve svém vlastním rozhovoru ke všemu otevřeně a bez obalu přiznává. Takže, velmi komplikované. Spravedlnost má tendence být velmi přímočará... ale když se člověk podívá na stav naší země, obecně, může si udělat obrázek o našem justičním systému. "Civilizovanost společnosti se dá posoudit podle chování jejích vězňů." -Dostojevskij
Audio. Hodně zajímavá knížka o 18 odsouzených na doživotí, na základě které jsem si následně koupila ještě Jak se vraždí v Čechách. Určitě doporučuji.
Hodně dobře čitelná kniha, nenudíte se a dozvíte se spoustu zajímavostí a detailů o různých případech. Někteří vězni si jsou vědomi toho co udělali a vysvětlují proč, jiní jsou mimo realitu a stále zatloukají. Člověk se dozví mnohé a také pochopí, že řada vězňů spousta věcí, co se týká trestu a zodpovědnosti vnímají naprosto zkresleně.
Štítky knihy
kriminalistika sérioví vrazi sociologie psychopatologie vrazi sociální patologie a deviace vězeňství
Autorovy další knížky
| 2007 |  Doživotí |
| 2013 | Jak se vraždí v Čechách |
| 2016 |  Politické kauzy |
| 2015 | Moje Las Vegas aneb hlavní město zábavy |
| 2015 | Jak se těží miliardy? |
Kniha Doživotí je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 251x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 34x |
| dalších seznamech | 3x |
Poučné čtení už jen v tom, jak se někteří z nás lidí pokouší ospravedlnit své konání a vytěsnit z mysli vše nepohodlné. Jen málokdo z odsouzenců je schopen sebereflexe. Z knihy jen velmi čouhá sebelítost odsouzených i to, jak jim ten zpropadený český stát zkazil život. Ale že oni nenávratně poškodili životy jiných? No to přece ne! A tak je fajn, že se někdo hodlá patlat v tomhle všem a neztratit svou vlastní soudnost.