Doktor Meluzin
Bohumil Říha
Stárnoucí pražský specialista přijme po rozchodu se ženou, která zůstala v zahraničí, místo obvodního lékaře ve venkovském zdravotním středisku, kde chce opět najít duševní klid a rovnováhu. Hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnových ohníčků a pečených brambor. Zprvu naráží na nedůvěru, nepochopení i pomluvy místních obyvatel. Jeho odborné znalosti, chápání lidských hodnot i slabostí a moudrý klid však jeho okolí přesvědčí, že je nejen dobrý lékař, ale i člověk. Lidé k němu najdou cestu a on sám získá novou náplň života.... celý text
Přidat komentář
Pomaly prestávam rozumieť tomu, čo vlastne v knihách hľadám, prečo ich čítam? Snáď nejakú odpoveď. Táto kniha mi nedala žiadnu odpoveď, no nadchli ma Meluzinove listy, len s tým posledným sa nedokážem stotožniť. Verím tomu, že nesie v sebe pravdu, no teraz jej ešte nedôverujem. Útla knižka, sčasti poplatná dobe, niektoré skutočnosti sú v nej podľa mňa zbytočné.
Zrovna jsem dočítala román Bohumila Říhy, když v televizi dávali film "Dým bramborové natě", natočený podle něho, takže jsem to mohla porovnat. Film je hodně jiný než kniha. Ale výběr hlavního představitele MUDr. Jana Meluzina je přesný. Nedovedu si v této roli nikoho jiného než Rudolfa Hrušínského představit. Pravda, celkově je to trochu ponuré jako většina Vláčilových filmů, kniha zas až tak ponuře nevyznívá. A navíc jsem z některých Říhových obratů byla přímo unešena. Např. "listy stromů vytasily všechnu zeleň, jen aby se předvedly", nebo "v tiché zelené uličce se i keře schovávaly za své listy". Také se mi líbilo "je třeba neštěstí taky trochu nutit, aby se změnilo, nebo aby nadobro odešlo." A tak "s odstíny zimy v tváři" tuto knížku, která se mi tak dobře četla, odkládám, a všem doporučuji. A kdo je moc velký pravičák, tak ať ty věty o socialismu, který autorovi (nebo Meluzinovi) připadá jako obloha plná hvězd, prostě přeskočí. :-)
předloha filmu "Dým bramborové natě" .. nicméně tím že je kniha staršího data, je v ní něco prohnilého poplatné tehdejšímu režimu ...
.. když se budu soustředit na samostatného dr. Meluzína, pán ve svých letech , který chce svůj život srovnat a nemá na to čas kvůli osudům druhých ..
Nereálné, poplatné době, minimalistické výrazové prostředky, nicméně to má světlá místa, tož tak.
Příběh "obyčejného" lidského života, smíření s během času a přírodou. Zjištění, že zcela všední věci nás dělají šťastnými. Napsáno krásnou a bohatou češtinou, která je už dnes málo častá.
Kniha je čtivá, idealizování socializmu je spíše romantické až úsměvné, i když občas srdce pláče, lze to ale brát jako vyjádření tehdejší doby, víc mě zklamal závěr s Pavlínou, to bylo hodně nereálné.
Poslední dopis doktora Meluzina patří jeho dceři Lucii a končí slovy, které vystihují celou knihu:
„…člověk má stálou potřebu být osobně šťastný… Na život nesmíme odpovídat opatrností. Na život je třeba odpovídat odvahou, zvlášť, když chceme, aby za něco stál.“
Nebýt toho zpackaného závěru, dal bych tři hvězdičky. Jenže ono je to nejen "ideologicky zapšklé" ale navíc prostě i spisovatelsky pitomé. Zápletka s Pavlíniným stěhováním se do doktorova domku je totiž tak nepravděpodobná a vlastně hloupá, že jsem nad ní vážně kroutil hlavou...
Vezměme to ale od začátku. Tenhle román se navenek tváří jako "realistická literatura". Nechybí mu poutavé popisy krajiny, sondy do minulosti, zdánlivě bezchybná psychologie postav. V doslovu ke druhému vydání je ostatně označen za "pravý moderní socialistický román" a stylová škatulka "socialistický realismus" mu vážně sedí jak ulitá... Stejně jako ti krásní ruští vojáci, hutníci a údernice na malířských dílech řazených do stejné škatulky, je to ovšem obraz reality značně pokřivené, umělé a hraničící s kýčem... Každý kdo trochu zná reálie přece ví, že zámky na vesnici za socialismu povětšinou chátraly, jejich majitelé měli stěží nějaký cenný majetek, vesnice lemované ohavnými sily a páchnoucími kravíny působily neutěšeně a ošklivě, hospodaření všech těch jzd či státních statků bylo většinou naprosto tristní a idylu v tom všem bylo možné hledat jen s obrovskou "ideologickou sebekázní"...
Říha sám mi z této knihy vychází jako zkušený rutinér. Jeho popisy přírodních krás jsou vskutku velmi poutavé a je mi jasné, proč to zaujalo Vláčila ve chvíli, kdy dostal nevyhnutelné zadání zfilmovat "socialistický román". To je ale asi také jediný klad. Jinak to vskutku patří na ono příslovečné "smetiště dějin", neboť číst to bez rozčilování se nad vylhaností a překrucováním fakt lze asi pouze ze studijních důvodů - jako příklad normalizačního románu nebo jako předlohu Vláčilova už zmíněného filmu...
K tomu bych se mimochodem ještě vrátil, neboť co z téhle předlohy Vláčilovi vyšlo je vlastně malý zázrak. Ve filmu totiž vstupuje do hry přesně ta neutěšenost, kterou Říha z tehdejší vesnice tak umně vyzmizíkoval. Bez výrazných obsahových posunů tak Vláčil, pouze pomocí reálného zachycení tehdejší vesnice, jasně a srozumitelně demaskoval idylické vyznění Říhovy předlohy..
Celkový dojem: 50%
Nejdříve jsem zhlédla film a knížku jsem četla až potom, ale i tak se mi líbila víc než film. Je to příjemné čtení s příjemným doktorem, který ze sebe potřebuje shodit obrannou městskou vrstvu necitelnosti a nezájmu. Přestože místy je dost znát vliv socialismu a budovatelského nadšení, celkový dojem to příliš nekazí.
Možná se pletu, ale spíše ne.
Podle této knihy se natočil film s R. hrušínským, který nesměl roky hrát, ale zde ano. Film natočil režisér František Vláčil. A film se jmenuje - "Dým bramborové natě".
Štítky knihy
lékařské prostředí psychologické romány český venkov lékaři
Autorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Předloha této knihy k známému filmu "Dým bramborové natě". Psychologický román a postavy a jejich každodenní osudy jsou velmi čtivě popsány. Každodenní hledání, toho svého štěstí, zklamání, prostě vše dobré a zlé, co život každému z nás nadělil. Nádherně autorem popsané slovy okolí přírody........slova, co pohladí po duši. Životní cestu všech postav v knize jsem prožívala s nimi. Tak jako film je procítěně zpracován, tak i kniha, i když kniha je naprosto jiná a myslím i bohatší na děj a i k zamýšlení. A závěrem, doktora Meluzína si neumím představit, že by ve filmu hrál někdo jiný, než Rudolf Hrušinský. I v knižním provedení jsem si představovala právě tohoto herce.