Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1498
1498
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od této autorky. A tohle jsem tedy vůbec nečekala! Temné, těžké a depresivní čtení, ale přesto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Anna mi bude v hlavě ležet ještě hodně dlouho. Originální, pohlcující, bolestné. Užila jsem si to a jdu shánět Ke dnu.
" Při vědomí mě udržuje představa jak nakládám čerstvé třezalkové květy do sklenic a zalévám je olejem."
Anna zcela jistě utekla z některé Palánovy knihy o samotářích.
Kolik takových "šumavských samotářek" žije mezi námi?
Aleš Palán by jistě vystřihl s bylinkářkou a vílou Annou exkluzivní rozhovor!
Žena, která se nechce nebo trochu neumí přizpůsobit se většinové společnosti? Přesto máte chvílemi chuť jí s léčivkami pomoct :o)
Čekala jsem trochu bylinkovou idylu, (mám tuto činnost hodně ráda) dostalo se mi hutné osamělosti a úniku. Nedělalo mi to úplně dobře.
Chvílemi jsem cítila jak mě Anna stahuje s sebou. Nemám k takovému nastavení příliš daleko, ale vnímám výraznou nutnost bránit se. Na rozdíl od hrdinky příběhu.
Bylo to bolavé, ale zvláštně poutavé. Ke dnu mi bylo o něco bližší. Do tmy je trochu jinak pohlcující. Styl psaní je neskutečně vtahující a hodně atmosféru zhmotňuje. Malinko mi autorka evokuje Dědinu.
Obálka nádherná, jak stvořená do letošní Výzvy.
Moc fajn zážitek. Zvláště v zimě, kdy bylinky spí.
4/4
"Kolik kilo si s sebou asi vezu? Kolik z té hmotnosti mají na svědomí byliny a kolik šílenství?"
Tyhle dvě věty naprosto přesně vystihují celou knihu.
Sběr bylin pro mě byl novým zajímavým tématem, ale bohužel neschopnost se alespoň trochu vcítit do hlavní hrdinky a nějak pochopit její "přehnané" počínání a pro mě zkazilo celkový dojem z knihy. Je napsaná skvěle, okamžitě mě vtáhla, ale neskutečně mi vadila chybějící sebereflexe u hlavní postavy.
Vesměs je kniha přirovnávána k Houbařce, jsou podobně laděny a jejich ústředím je sběr. Ale zatímco v Houbařce pomalu odkrýváte původ podivínství hlavní postavy a nějaké vnitřní boje sama se sebou případně i nějakou snahu o změnu, tady není nic. Anna působí po celou knihu tak nějak ublíženě, ale o jejím předchozím životě se nedozvíme vlastně skoro nic. Kašle i na své vlastní zdraví a postupně k ní získáváte spíš averzi než určitou formu pochopení. V příběhu není žádná snaha, žádný vývoj postavy, jen to zmíněné šílenství a sběr bylin, za který položí i život.
Může obsahovat mírné SPOILERY???
„Plížím se k domovu a vůbec nikdo si mě nevšímá. Kárka je přeplněná a náklad v ní neuspořádaný. Spoustu natě cestou trousím na chodník, ale já si toho nevšímám. Nechávám za sebou zoufalé stopy a možná si tajně přeju, aby po nich šel někdo, kdo mě zachrání. Je to však nepatrné, slaboučké přání, které umírá, sotva se rodí, a nikdy neproniká na povrch. Jsem v tom sama a je to tak správné.“ (s. 52)
Vskutku originální kniha. Hodně těžko uchopitelná, přesto se mi líbila. Byla jsem napjatá, co se z hlavní hrdinky Anny Bartákové a dalších postav nakonec vyklube, co všechno se o jejich životě dozvím. Autorka skvěle po troškách dávkovala informace z minulosti Anny, tu něco utrousila, tu něco mimoděk vyplavalo na povrch… Velká pozornost (až do těch nejmenších detailů) je věnována sběru nejrůznějších bylin, resp. tomu, jak ho provádí Anna. Osobně bych uvítala také zmínky o tom, na co jsou jednotlivé léčivé bylinky dobré. To mi v knize chybělo. Sama něco málo pro vlastní potřebu sbírám nebo dostávám od babičky, a pak dělám čaj, když máme kašel:-)
„Babičko, klidně se tam v té zakopané ztrouchnivělé truhle protoč na obě strany, ale já věřím v naplněné pytle od jara do podzimu a taky v to, že nám tu nezavedou euro.“ (s. 162)
Nezdolná či šílená (ta hranice je tak tenká) samotářská hlavní hrdinka, posedlá sběrem bylin, mi přirostla k srdci. Určitě si přečtu pokračování Ke dnu, protože jsem fakt zvědavá:-) Anna, i když jsem s ní prožila 5 týdnů, má pořád mlhavé modré obrysy.
„A třeba to není konec, ale začátek.“ (s. 74)
Začala jsem poslouchat jako audio-knihu a musím říci, že mne dílko opravdu zaujalo. Zjistíte, co vše lze jako byliny sbírat, k čemu se dají použít a na pozadí toho prožijete napínavý příběh. Tušíte, že hrdinka nedopadne dobře. Nechápete, že inteligentní žena si ničí život a na druhou stranu nám své chování celkem pragmaticky komentuje. Neveselé čtení, nicméně dobře zpracované.
Chtěl jsem napsat, že je to příběh o trochu šílený, nemocný ženský co je posedlá sběrem bylin. Ale příběh má obvykle nějaký děj. Tento má jen sběr, sušení a v úterý výkupnu a pak to samé znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova a znova...a konec. Nějak jsem nevydedukoval jakou nemocí trpěla. Jenže jsem zjistil, že mě to vúbec nezajímá a ohledně této knihy přemýšlím už jenom nad tím, zda jsem místo čtení neměl dělat něco alespoň o chlup lepšího, jako pozorovat prádlo v bubnu pračky při praní nebo tak.
Tak jak jsem se na knihu těšila, tak moc mě zklamala. Houbařku, ke které se kniha často připrovnává, úplně miluju a když jsem jí četla, úplně jsem chtěla nazout boty a vyjít do mokrého lesa sbírat houby. Tenhle příběh hrdinky, která moji duši ani trochu neoslovila, mi připomínal pouze zběsilé naříkání a ničení vlastního života. Možná je to pro to, že nemám osobně ráda, když si se lidé chovají nesmyslně a až hystericky se brání vlastnímu štěstí, nebo je mi zcela vzdálená tématika sušení bylinek, ale po přeštěných recenzích jsem čekala víc. Pro mě pouhé naříkání bez jakéhokoliv smysluplného konce.
Na pozadí slunečného léta se odehrává temný příběh sběračky bylin, zalézající stále hlouběji do své podivné ulity, schovávajíc se před světem, se kterým se míjí. Uhrančivé čtení, doporučuju!
Je to celkem depresivní čtení, ale navzdory tomu (nebo možná právě proto) jsem se od něj nemohla odtrhnout. Ta bolest a zmar hlavní hrdinky z knížky přímo čiší. A i když víte, že se blíží tragédie, tak jste na ni trochu masochisticky vlastně zvědaví. Doporučuji konzumovat s něčím ostřejším k pití.
Hodně zvláštní kniha, nevšední příběh určitě originální. Anně jsem její životní postoj ani psychické rozpoložení vůbec nezáviděla......jenom ta vášeň pro sběr bylinek byla fascinující. Zkrátka si to musíte přečíst abyste pochopili skvělé komentáře pode mnou.
No vida. Tak som medzi tými súčasnými "hitovkami", ku ktorým som sa dopracoval vďaka vysokým hodnoteniam a čitateľskej výzve, predsa len našiel klenot. Do tmy, je psychologický horor o postupnej fyzickej a psychickej deštrukcii, zaodetý v netradičnom háve prestúpenom silnou, zadúšajúcou vôňou byliniek. Ten zostup, kde realitu s pribúdajúcimi stranami pohlcuje šialenstvo, kde aj dialógy strácajú úvodzovky a stávajú sa len ozvenami v chorobnej mysli, je dokonalý. Anna Bolavá má obrovský talent a ja budem jej ďalšiu tvorbu pozorne sledovať.
Možná SPOILER
Hooodně zvláštní kniha. Je nemocná, chodí a sbírá byliny, lidé ji mají za vílu nebo čarodějnici, trochu se tak i chová a vypadá. Vnímá krásu léta, luk a vody.
Podivuhodně zajímavá kniha o sběru bylin. Kniha mne zaujala a byla překvapivě čtivá. Těším se na "Ke dnu".
Kniha je napsána hezky,čtivým jazykem,chvílemi na mě působila až hororově,donutí člověka zapřemýšlet se o všem kolem nás,jak málo někomu stačí k žití,k radosti ze života,i když není úplně jednoduchý. Ráda si přečtu další knihu.
První kniha od Anny Bolavé. Překvapila. Zajímavá, zvláštní, netradiční. Kniha je velmi čtivá, ač bylinky využívám, nic moc o nich nevím a nezabývám se jimi. Přesto mi pasáže věnované sběru a sušení bylin nijak zvlášť nevadily. A i když se to nezdálo, i tyto pasáže posouvaly děj dopředu a pozorný čtenář se o Anně a jejím zvláštním životním stylu toho hodně dověděl. Život Anny měl zvláštní pravidla a jasné opěrné body. V úterý byl výkup sušených bylin. Kolem toho se vše točilo. Stále jsem očekávala bližší vysvětlení Annina způsobu života, ale vlastně jsem se toho nedočkala. Autorka dala prostor čtenářově fantazii a otevřený konec to jen potvrdil. Mám o čem přemýšlet. Anna Bolavá se svou prvotinou Do tmy řadí k výrazným autorkám současné doby.
Naprosto super! Vůbec bych nevěřila, jak propadnu trochu temné atmosféře nutkavého sběru léčivých rostlin :-)
Nejhlubší kořeny lidského bytí a šílenství tu v podmanivosti krajiny a ve zpomaleném toku života, jež poskytuje ústraní vesnice, prorůstají v pradávné sounáležitosti s přírodním světem.
Vyrazila jsem do knihkupectví a netušila, co si odnesu. Nejdříve mne zaujal obal. Anotace mne zase přesvědčila, abych si přečetla první dvě strany. No a díky těm jsem knihu nakonec zakoupila. Příběh je mi blízký, protože sama sbírám léčivé byliny, je však z náročnějších.
Wow...nenasytná vášeň pro sběr léčivých bylin, naprostá nezřízenost v kontrastu k - měřeno běžnými měřítky - asketickému životu...to tu ještě nebylo, nebo já na něco takového v literatuře nenarazila. Možná mi někdo dá tip, kde jinde...:-).
Každopádně měla jsem chuť, páč čtu tuto knihu v létě, vzít kolo a košík a poprat se s větvěmi, odlehlými zarostlými kouty...vyvolalo to vzpomínky z dětství ty omamné vůně na půdě, bezové dusno u rybníka...Wov podruhé za vytváření atmosféry, způsobem, jakým to autorka dělá na mě funguje spolehlivě. Moc děkuji za možnost prožít si tento příběh...
Je krásně bolavá letní kniha, která i v zimě zahřeje. Můj tip: tato kniha je jednoznačnější než Ke dnu, mně se vyplatilo číst nejdříve Ke dnu, pak do Tmy...nebyl to takový kontrast...
Zvláštní knha, zvláštní autorka. Více zahaleno než objasněno. Velice čtivé, tajemné a podmanivé. Strukturované. Díky Magnesii Litera jsem se odhodlal číst a nelituji. Kolik tajemství je skryto v nás a kolem nás. A bez magie. Každý má své byliny a nemusí to být jen listy, natě, kořeny, květy. Každý má svou půdu a nemusí tam sušit. Takhle jsem si ji pobral a přečetl. A pak došel k závěru, že na příčině zas tolik nezáleží, protože výkupna má otevřeno jen v úterý a do té doby je potřeba mít aspoň něco v zásobě.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Anna Modrá Bartákova je mi mírně nesympatická. Její vyprávění mi přijde tragikomické, žalostné, bolavé a místy neupřímné. Některé věci jí prostě nevěřím.
Zajímavá próza, stojí za přečtení.
Já jsem na ni bohužel nebyla správně naladěná, ale i přesto vidím její kvality.