Dlouhý stín času
Pavel Naumann
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64429/bmid_dlouhy-stin-casu-AXS-64429.jpg
3
31
11
Detektivní román, kriminální případ ze života tzv. bývalých lidí. Někdejší historička umění a dcera zámožného pražského klenotníka, nyní prodavačka v obchodě s klenoty, se stane obětí bývalého advokáta, v němž mladý pracovník bezpečnosti objeví vraha velkého formátu.
Přidat komentář
Vcelku prostá detektivka starého střihu: staré dobré kriminalistické postupy, sem tam pomůže trocha nátlaku nebo nějaká ta náhodička Tok vyprávění je spíše pomalejší, některé motivy se opakují, ale příběh oživují různorodé postavy a charaktery. Sledujeme změny společenského postavení řady lidí v letech po únorovém „vítězství“ pracujícího lidu. Autor knihu okořenil dilematem hlavní postavy: vnitřně rozervaný mladý muž si ještě neujasnil, zda se chce věnovat kriminalistice a zločinům, nebo své milované hudbě. Jenom nevím, zda se jedná o obohacení detektivního příběhu, upřímně – ta postava vypravěče časem začala poněkud prudit. Přestože postava pachatele začíná být zřejmá už nějakou dobu před koncem, příběh má zajímavé finále a celkový dojem není úplně špatný. Ale dechberoucí napínák tady nehledejte.
Zpočátku má tato detektivka velmi rozvážné tempo. Střípek ke střípku se skládala mozaika ze života Hermíny Kasalické. Spád tato kniha dostala, až se zatčením hlavního podezřelého. Po objasnění dávné sebevraždy kastelána zámku měla kniha skončit a dala bych vyšší hodnocení. Poslední část, která se vracela do doby zavraždění Otylie Vranské byla nadbytečná a přišla mi jako honba za senzací, která vůbec nebyla potřeba.
Pavel Naumann, autor známých a oblíbených Pohádek o mašinkách (mmj.), mi se svou detektivkou přišel jen tak do cesty. Ani trochu nelituju.
Anotaci nečtěte. Pružně vyzrazuje to, k čemu se tahle (skvělá podle mě) detektivka důmyslně propracovává spletitým bludištěm vyšetřování, malým okruhem na první pohled zcela pravděpodobných podezřelých, temnějšími a temnějšími "stíny času".
To co ze začátku působí jako osamocený (zlo)čin, protože ani násilná smrt není od samého počátku tak průzračně jasná, ústí postupně hned do několika "vyřešení".
Ta se ale ukáží jako slepé uličky, aby se po chvíli - ve světle či spíše v klamném šerosvitu psychologie postav, nedobrovolných vazeb mezi nimi a s tím spojeným společným povědomím o více či méně špinavých tajemstvích, znovu střídavě jevila jako ta jedině správná.
Mně to "tápání" přišlo mistrné, několikanásobná zápletka originálně vymyšlená, styl vyprávění je z těch, co mě hodně baví.
Před samotným finále (tím opravdu konečným) jsem to viděla na jasných pět. Závěr byl ale pro mě - k mé velké lítosti - přece jen trochu nesourodě působící k perfektně vystavěnému dramatu, takže čtyři hvězdy a kousek.
Audioknihu četl Miroslav Táborský; dobře vybraný hlas mi udělá radost vždycky.
Dlouhý stín času začíná nenápadným podvůdkem s šedesáti gramy zubařského zlata, který se jen díky horlivosti jednoho praporčíka obvodního oddělení policie dostal na pražskou kriminálku, kde se ho ujal poručík Truhlář. Nic, co by stálo za povšimnutí. Dokonce sám poručík se případu věnuje tak trochu proti své vůli a je přesvědčen, že tu vlastně není co řešit. Zdálo by se, že vražda hlavní podezřelé tuto apatii naruší a rozbouří klidné ubíhání příběhu, ale opak je pravdou. Všechno je tu takové mlhavé, nevýrazné, skoro by se dalo říct nudné: zločin, pachatel, svědci, indicie i důkazy. Jenže pozor! Lámat nad Naumanovou kriminálkou hůl by bylo předčasné a nerozumné. To, co se začne dít v druhé polovině románu, má k nudě nekonečně daleko. Jakmile se kola případu roztočí, s brzdovým pedálem si nemá cenu pohrávat, protože tenhle kolos zastaví až poslední stránka. Najednou se toho děje strašně moc, je v tom síla a jsou v tom emoce. Nic už není zbytečné, nic nesmíte zanedbat ani přehlédnout. Mlha je pryč a vy se nestačíte divit, co si to na vás autor připravil. Tohle je trefa do černého…
Zbytečně rozvláčná detektivka, odehrávající se v české realitě 60. let, dějově velmi těžkopádná, s předvídatelným pachatelem vraždy. No a to toporné hledání další zápletky po odhalení pachatele vraždy hlavní hrdinky, kdy tato zápletka vyvrcholila odhalením pachatele nikdy nevyjasněné vraždy Otýlie Vranské z r. 1933 (ta postava má v knize jiné jméno), jímž samozřejmě byla totožná osoba, to už mě spíš jen pobavilo. Tato překombinovanost byla opravdu zbytečná. Z této doby jsou k dispozici určitě lepší detektivky z domácího prostředí, z nichž některé doznaly i kvalitního filmového přepisu (např. knihy Eduarda Fikera). Jako audiokniha se to nechalo doposlouchat, jako knihu na přečtení bych to asi nedala.
Starsi detektivka, povalecny styl, pomalejsi styl, ale dobre se cte. Vrah neni prekvapenim, ale patrani je dobre vystavene.
Styl vyprávění mi vyhovoval. Je to velmi vláčná, pomalá kniha, plná pochybností a válečných dozvuků. Osoba pachatele není nijak překvapivá, vlastně v knize nejsou vůbec žádná překvapení. Je to dlouhý,klidný tok vyprávění, který vede od činu až na šibenici.
To boli časy keď sa zločinci sami priznávali pod ťarchou nepriamych dôkazov. Trochu zdĺhavé ,neobratné a podfarbené politickým ovzduším 66.
Musela jsem se hodně přesvědčovat, abych knihu dočetla. Velmi pomalé, nudné k uzoufání, a přitom jakoby o nic moc zločinného dlouhou dobu vlastně nešlo. Nakonec odhalený a usvědčený vrah byl sice psychologicky vzato krutý, ale v dnešních poměrech se krutost projevuje jinak a výrazněji. Ze slušné řádky našich detektivek ze 60. let, které jsem nedávno přečetla, a měla tak možnost srovnávat, je tato bezkonkurenčně nejhorší...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Pohádky o mašinkách |
| 1966 |  Dlouhý stín času |
| 1947 | Faon |
| 1963 | Příběh zajíce |
| 1943 | Pomník kovu trvalejší |
Velmi, velmi zdlouhavá detektivka. Díky audiu s četbou Miroslava Táborského byl příjemný poslech.
Četbu bych zřejmě vzdala.
Kdyby kniha měla větší spád, byla by to slušná detektivka, i když pachatel vraždy je dost předvídatelný.
A když jsem myslela, že už je konečně konec, tak zbývaly téměř 2hodiny četby.