Deti, náš poklad
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505380/bmid_deti-nas-poklad-8SU-505380.jpg
5
749
749
Delphine de Vigan v románe zachytáva obraz súčasnej digitálnej doby, v ktorej ľudia žijú len preto, aby boli na očiach. Odkrýva v ňom zarážajúci pohľad na svet, kde sa všetko vrátane rodinného šťastia vystavuje na obdiv a predáva na sociálnych sieťach. Hlavná postava Mélanie vyrastala pred televíznou obrazovkou zhypnotizovaná obľúbenými reality šou. V živote má jediný cieľ ? stať sa slávnou. Vzorná manželka a matka Mélanie býva v luxusnom obytnom komplexe na predmestí Paríža a venuje sa len svojmu youtubovému kanálu. Uverejňuje na ňom videá z každodenného života svojich detí, osemročného Sama a šesťročnej Kim. Koncept podnikavej matky žne úspech, sledujú ich milióny odberateľov. Ponuky na spoluprácu sa hrnú a deti sa tak niekoľkokrát do týždňa postavia pred kameru v značkovom oblečení, aby pred zrakmi divákov rozbalili ďalšiu hračku alebo ochutnali všetky dostupné príchute zmrzliny. Jedného dňa sa však kamera nezapne. Malá Kim je nezvestná a žiadna z možných hypotéz jej zmiznutia sa nedá vylúčiť.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Les enfants sont rois , 2021
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvěle zpracované téma, které se mi zdá dost aktuální. Kniha ve mně zanechala mrazivý dojem a spoustu podnětů k přemýšlení.
Prvních pár kapitol mi trvalo se zorientovat. Ale potom jsem byla vtáhnutá do děje, který je svižný ale přesto skvěle propracovaný.
Moje první kniha od této autorky, ale určitě se podívám na další.
(SPOILER)
Četlo se to moc dobře, knížka vtáhne a nepustí.
Občas okrajově zaznamenám, že existuje něco jako youtuber, ale myslela jsem, že se něčím zabývají, třeba natáčejí, jak hrají videohry nebo kreslí. Ale toto? Jako že natáčím svůj všední den? Koho to zajímá? A ještě do toho vtahovat děcka, která vlastně nemají možnost to odmítnout? Lidi dokáží být neskuteční kreténi.
Ze začátku se tváři jako psychologická sonda, pak si zaskočíš do detektivky a skončíš v dystopické budoucnosti. Nedovolí ti přemýšlet nad ničím jiným.
Opravdu knížka, která otevírá oči a pojmenovává věcí, o kterých člověk v skrytu duše věděl, ale možná je ani vidět nechtěl.
Je mi z ní blbě, ale zároveň je to určitě knížka, která bude v mojí letošní top 5. Takže u mě klasika.
Smutno je mi z lidi, kteří práznotu naplňují počtem lajků a sledujícíma a nemají zatěžko toho dosáhnout vlastními dětmi.
Nejvíc smutno je mi ale z toho, že nechuť vlastního dítěte u natáčení tyto lidi nezastaví a pokračujou v tom dál.
A jsem dostatečný realista abych věděla, že to nebylo jen v téhle knížce, ale je to praktika u mnoha celosvětových profilů.
Jo a přečtěte si ji proboha, hned, opravdu.
Docela síla. První polovina vyšetřování únosu, na jehož pozadí se vykreslují znepokojivá úskalí internetu a sociálních sítí. Zvláště pokud rodiče u svých dětí neznají či odmítají vidět míru. Druhá polovina se zabývá následky - je jiná, ale neméně působivá. A ten konec?! Doporučuji.
Zajímavé téma, nápadité střídání hlavních hrdinek, rychlé tempo vyprávění, absence hluchých míst. De Vigan se s tím nemaže a mně se to líbí, a proto jako obvykle dávám pět hvězd.
Skvělá kniha na šokující téma a napsaná ve strhujícím tempu. Je děsivé, jak jsou lidé schopni zneužít to nejcennějši v životě - své děti - pro vlastní slávu, zviditelněni a bohatství..?
Únos dítěte? Ani by se mi do toho nechtělo, nebýt to Delphine de Vigan. Samozřejmě je to nakonec nějak jinak, ale neméně děsivě. Ocenila jsem všechno: její seriózní přístup k tématu, zdánlivý odstup od postav, čtivost a především silnou působivost. Na autorku sedí to - u jiných někdy přehnaně užívané - jít až na dřeň. Příběh dovádí do budoucnosti, naprosto logicky vycházející ze šílené současnosti. A já, autorčin ročník, si jen říkám: zaplaťpánbůh, že mě tohle o desítky let míjí... Br.
Kniha je velmi čtivá hned od první stránky a přečetla jsem jí jedním dechem. Autorka velmi působivě zpracovala téma dětských youtuberů a sdílení jejich fotek rodiči, odhaluje zde, jak velký dopad na psychiku dětí něco takového může mít. Mélanie a její touha po obdivu a "být vidět" mi byla od počátku velmi nesympatická, ale na druhou stranu jsem si říkala, že uměla využít příležitost, kterou současná doba nabízí, až postupně jsem si začala uvědomovat, jak neustálé natáčení muselo Kimmy a Sammyho otravovat. Rozhodně o této knize budu ještě nějakou chvíli přemýšlet.
na knize oceňuju především otevření ožehavého tématu, z nějž se brzy stane, resp. už se stal, veliký problém, protože byznys = tzv. sharenting, tj. zveřejňování fotek a videí vlastních dětí na facebooku, instagramu, tiktoku, youtubu ad. (s účelem výdělku za produkt placement), když tomu nezletilci nemohou zabránit, resp. když z toho ještě nemají rozum, aby ochránili své soukromí
vzpomínám si, jak se už před lety řešil jeden web určený především maminkám na mateřské, které zde zveřejňovaly fotky svých nahatých děcek a pak se divily návštěvnosti pedofilů;
poučen četbou románu jsem brouzdal po netu a přiznávám, že mne nezaskočila existence takových videí, ale jednak jejich množství a jednak "nevhodnost" produktů, které jsou dětmi a dětem propagovány (copak sladkosti a fastfood, ale kratom???)
romány de Vigan moc nemusím, protože píše na můj vkus moc pateticky, postavy má schematické a bez vývoje, i heterodiegetický vypravěč u ní promlouvá tragicky a bez odstupu, celý fikční svět se podřizuje popisované hrůze, traumatu a truchlení, což mne nebaví, nicméně doporučuju číst právě pro to důležité téma!
Bohužel příběh, který se odehrává v této knize je do budoucna vztyčený prst. Únosy dětí, které jsou (nejen) nadměrně vystavovány na sociálních sítích rozhodně nejsou ničím výjimečným.
Pokud to ty děti baví, proč ne, ale nutit je do něčeho na základě generování zisku a plnění si prostřednictvím svých dětí vlastní sny, je zvrácenost. Dnes a denně to vidíme na YT a jiných platformách a nejen tam (nucení dětí dosahovat nejvyšších výsledků napříč obory - sport, hudba, studium,...). Především jde o ně, to by si rodiče měli uvědomovat, některé děti umí být zlé a závistiví rodiče jakbysmet. Proč by měly trpět kvůli rodičům, kterým tak trochu přeskočilo? Dnešní dopady vidíme i na některých slavných zpěvácích a hercích, kteří svých dětských rolí zpětně litují. Jak pak musí být těm, kteří už navždy zůstanou na síti ve spodním prádle, nebo v jiných ponižujících situacích? Natáčení videí a vlogů ano, ale s rozumem a především myslet na následky. Protože až se tyto následky dostaví, bude už pozdě.
Tak tohle byla jízda!
Zhltla jsem ji, ani nevěděla jak. Najednou byl konec... Přiletěl motýl a všechno ztichlo. Došly slova... A přitom je pořád co říct.
Delphine de Vigan svou knihou konečně zakřičela. A já doufám, že si ten naléhavý nářek přečtou ti, kterým je určený. Nejen ti, co tohle vše už dávno ví, tuší, silně nesouhlasí a cítí se vůči tomuto "neskutečnému" světu bezmocní.
Příběh je to nepředvídatelný, až lahodně čtivý, prozkumávající každou skulinku ve fenoménu, kterého se dosud žádný autor takto bravurně nezhostil. Zanechá ve vás stopu. Má zanechat stopu. Má způsobit mnohem víc.
Delphine de Vigan dokazuje svůj pozoruhodný talent vyždímat téma na maximum, neponechat nic ladem, propsat se až do samého jádra problému a přitom čtenáře nezahltit - naopak čtenář chce ještě víc.
Má to poslání.
Má to emoci. Hněv.
Je to akraktivní svou absurdností, hloupostí, šílenstvím.
Vyvolává to skutečné obavy.
Je to živé.
Lidské.
Ohromující.
Velkolepé dílo.
Gratuluji Delphine de Vigan k této knize, protože je absolutně nezapomenutelná, pohlcující a hlavně opravdu hlasitá.
Jde o děti. Vždycky jde o děti. Vím, že tahle kniha neprobudí svět, ale těm, co ještě nejsou nakažení tolik, by mohla otevřít hlubiny jejich svědomí. Skutečně věřím, že je napsaná natolik dobře, že malé odezvy ve společnosti, v lidech mít bude.
Jsem nadšená... A na tuto ženu strašně pyšná.
další z románů, tentokrát vyprávějící o matce YouTuberce, která natáčí svoje děti od útlého věku. Dá se říct dystopicky román filozofickým zamyšlením nad dopady takovéhoto života.
Delphine se definitivně zapsala mezi mé nejoblíbenější autorky. Tentokrát předkládá příběh, který je varujícím prstem dnešní doby s detektivním nádechem. Jsem z generace, která má sociální sítě spíš k pasivnímu využití. Nikdy jsem nechápala, proč by někoho mělo zajímat, že jsem zrovna na dovolené nebo jím skvělou zmrzlinu. Ale ani opačně nechápu, proč by to mělo zajímat mě u někoho jiného.
Kam může ztráta soukromí a neustálé sdílení vlastního života vést u těch nejmenších, kteří si o tom nemohli ani rozhodnout, je možná trochu přehnané, ale možná také ne. A myslím, že pár příkladů máme již i u nás u bývalých mladých youtuberů.
Delphine opět otevřela téma, o kterém je potřeba mluvit. Její knihy tak mají přesah, pro který je stojí za to číst. Nemluvě o jejím literárním stylu.
Je to až děsivý příběh, hlavně protože je pravdivý. Takové kanály existují i u nás a kolik dětí natáčí skutečně dobrovolně? A zabývá se u nás vůbec někdo touto problematikou? Ještě se rodiče budou divit, až všechny hvězdičky internetu dospějí. Myslím, že to bude dost podobné tomu, co je nastíněno v knize.
Prvních pár stránek mi trvalo, než jsem se chytla (nebo byla chycena?), ale záhy už nebylo pochyb. Sociální sítě, závislost na nich a důsledky v případě dětí, které se nemohou v daný moment dostatečně bránit (rodičům se přeci věří). Po přečtení je rozhodně o čem přemýšlet... Určitě čtěte! Delphine de Vigan nezklamala.
Četlo se to skvěle. Vykreslení blízké budoucnosti fenomenální, ale něco tomu chybělo. Občas až příliš stereotypizující.
"Někteří rodiče si neuvědomují, že se jejich dítě narodilo s vlastním právem na zobrazování, a chovají se, jako by ho vlastnili." Tato kniha je o jedné rodině, která nejenže práva svých dětí nechrání, ale naopak je zneužívá k vlastnímu prospěchu. Mélanie je dcerou své doby, vyrostla na televizních reality show typu Big Brother a plynule přešla na sociální sítě, kde mnozí sdílejí ze svého života úplně vše. Když se jim narodí děti, začnou sdílet i je. Přicházejí lajky a nabídky spolupráce, z mámy se rázem stává "mama influencerka" a na podpisy jejích ratolestí se v nákupních centrech stojí fronty. Je to svět povrchnosti, sebestřednosti, konzumu, hamižnosti. Příběh je spíše schematický a postavy poněkud ploché (policistka Clara působí čistě jako protiklad Mélanie a katalyzátor děje, stejně jako zápletka s únosem Kimmy), cílem totiž zjevně bylo především upozornit na tzv. sharenting, který sice může rodičům přinést slávu a peníze, ale jejich děti může poznamenat na zbytek života. Bude jen dobře, poodkryje-li tato kniha toxický svět, který většině společnosti zůstává skrytý za algoritmy sociálních sítí kdo totiž nemá malé děti, takový obsah nejspíš nikdy neviděl. A ono to přitom existuje, i u nás v Česku. (8/10)
Uf, to byla knížka. Ze současnosti, ze světa sítí, followerů a srdíček. Místy to bylo děsivější než kdyby tam tekla krev a pobíhal sériový vrah. Jako mámě mi bylo těch dětí líto. A docela by mě zajímalo, jak by knížku hodnotily různé Insta mámy/ celebrity, jestli by to změnilo jejich pohled na sdílení života svých dětí s celým světem. Doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
francouzská literatura tajemství sourozenci psychologické romány psychická traumata pro rodiče manipulátoři sociální sítě rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
(SPOILER) Musím říct, že jsem hodně zklamaná. Autorčin styl mám ráda. Četla jsem Pouta, která mě absolutně dostala a Vděk, který sice pokazila žlutýma pilulkama, ale taky mě dostal. Tady to téma vyšumělo do prázda. Rodiče jsou zodpovědní za děti. Mají je ochraňovat a mnohdy se to neděje. Tady sice taky poškodí své děti, ale je jim zajištěna jistá budoucnost. Co rodiče sportovních hvězd? Filmových? Ale případně i tečh co se jen musí tvrdě učit a musí jít například na medicínu. Takže téma sice dobré, ale neohromilo. Mnohem zajímavější než děti byly dospělé ženy. A to je právě to největší zklámání. Autorčiny knihy vždy dávaly naději. Tentokrát jsou postavy ponachány zcela napospas. Žádná osobnostní katarze, žádná pomoc ani jedné z nich. Matka zcela jasně psychicky nemocná je opuštěná a policistka se nesmí přibližovat k oknům Moc smutné.