Desatero

02.03.2024

S tvorbou Romana Bílka to mám složité. Když na něj někde povídkově narazím (od Solení ran až po žánrové časopisy), často mě zaujme zvolená zápletka. Náhle však příběh pádí kamsi vpřed, přičemž z mého pohledu míjí místa, která by si zasloužila rozvinout důkladněji - načež příběh často „jen“ skončí. Občas (ale ne vždy) mi zase nesedne mluva postav vzhledem k situaci, kterou prožívají. Na tyto své výtky jsem narážel i zde, nicméně (a to mě opravdu hodně potěšilo) je tento výběr příběhů natolik pestrý a různorodý, že ony neduhy tentokrát tolik nebijí do očí.
Pokud bych zde měl udělat svůj výběr top trojky, rozhodně sem spadá Raport červené kontrolky; smál jsem se co pár odstavců, a to pěkně nahlas. Význačně mě zaujal Frankie notýsek, který zábavnou formou zpracovává pro mě zajímavé téma. A do třetice Švábi v břiše - povídka, kterou jsem kdysi už četl (tuším v některém dílu časopisu Howard) a pamatuji si, že mě už tehdy zaujala; šlo o příjemné osvěžení zasunutých vzpomínek. Takže jo, takto jsem byl nakonec spokojený, všeobecné nadšení chápu a nejde o průměr. Když k tomu připočtu i netradiční zpracování knihy co do vzhledu, zpracování a (což někteří nepochopí) specifické vůně, musím jít v hodnocení o chlup výš. Třešničkou na dortu je fakt, že jsem v samonákladové knize našel jediný překlep (který se pak souhrou náhod dostal i na zadní desku knihy).
Tuto raritu asi jen tak neseženete, ale kdyby ano, jděte do toho!

04.10.2022

Bývám silně skeptická vůči knihám, které vyšly samonákladem. Většinou z důvodu, že když knize nedopřeje pečlivé oko zdatný redaktor a neprojde korekturní úpravou, nejedná se ve valné většině o nikterak zdařilá a kvalitní díla.
U Bílkova Desatera bych s tímhle viděním věci ztěžka zaplakala a přišla bych o literární poklad.
Roman Bílek totiž není žádná grafomanská rychlokvaška, jíž se nakladatelské domy vyhýbají na sto honů, ale samonáklad evidentně zvolil proto, že chtěl mít své dílo vymazelné po všech stránkáh.
A to se povedlo! Už jen po vizuální stránce je soubor těchto deseti povídek jako vybraná bonboniéra, po níž labužnicky sáhnete po jednom kousku, necháte si ho rozplynout na patře a ještě dlouho vzpomínáte na tu úžasnou chuť. A teprve druhý, třetí den si jdete pro další labužnický přídavek. A přesně tak jsem to měla i já s povídkami, obsaženými v této sbírce. Luxusní balení sestávající z úžasně zpracovaných ilustrací a různých grafických technik, skvělý font a papír, se kterým jsem se chtěla mazlit, jsou jedna věc. Takový lákavý obal. Ale i pd lákavým obalem se může skrývat košíček beraní močáček. Ne tak v Desateru. Pod luxusním balením se vždy skýrval skvělý příběh. Některý krátký a úderný jako šlapka za ašských nocí, tu na čtenáře čekal detektivní příběh s atmosférou hustou jako přeškvařené sádlo. Každý kousek byl jiný, ale skvělý. Těšila jsem se na každý z nich a jejich četbu jsem neuspěchala, schválně jsem si je chtěla dávkovat po troškách, jako narkoman, který si dá první dávku a rozplývá se v rauši.
A stejně tak žádostivě pokukuji po dalších Bílkových povídkách! Chci víc! A v podobně krásném balení! Krom vlastní ledviny a spánku obětuji téměř cokoliv!

03.08.2022

„Můj výstřel na ni neměl žádný účinek. Akorát ji nasral.“ – takže nějaký účinek přece jen měl, pane spisovateli. Pokud už nic, Bílkovo Desatero je naprosto ukázkovým argumentem proti plošným odsuzovatelům samonákladového vydávání. Protože tato kniha je hned v mnoha rovinách naprosto parádní a skvělou ukázkou, že i samonákladem se dá vydat ne dobrá, ale kurva skvělá kniha. Jen to chce trochu snahy. Jedna z mála knih, která doslova uchvátí už jen svou formou a zpracováním. Tady si někdo hodně vyhrál. Vizuální stránka knihy je prostě skvělá (díky, díky, díky za tu fuchsiově růžovou). Minimálně třetinu povídek jsem četl už jinde, ale v tomhle balení se (opětovně) četly hodně dobře a některé z nich zaujaly i více, než při prvním. Obsahově jde o fantastický žánrový mix – od fantasy a mysteriózní příběhy, přes mutantní animal horror, erotický thriller až po temný mysteriózní horror. Tu a tam v úsměvnějším provedení. Ona pestrost není nijak na škodu, povídky jsou seřazeny tak povedeně, že se přeskakuje z jedné do druhé, jako když jedete na klouzačce. Moc často se mi to nestává, ale dost mě zaujal font, jímž je kniha vytištěna. Nevím proč, ale je hrozně příjemný a pěkný. Mám-li u Bílkovy tvorby s něčím (čistě subjektivní) problém, jsou to konce/závěry některých příběhů. U některých z nich jako by ani nešlo o to, jak příběh skončí, ale spíše hlavně o samotnou zápletku, její rozvinutí a odvyprávění děje. Některé ty konce jsou „jednoduché“, „rychlé“, „nemile překvapující“ a nejeden nápad si je snad ani nezaslouží. Není to však nic, co by mi výrazně kazilo dojem z Bílkovy tvorby, byť závěru skvěle rozjeté LA PETITE MORT mi přišlo až škoda a líto. Špatná není ani jedna povídka, nejpovedenější a nejlepší v mých očích jsou VŮNĚ LEVANDULOVÉHO POLE, ROMERO ODEŠEL DO LOŽNICE, CARRIE PIJE MLÉKO A HITCHCOCK SPÍ (druhé čtení mnohem působivější než první), ŠVÁBI V BŘIŠE a RAPORT ČERVENÉ KONTROLKY. Romane, ty cype jeden ostravski, dobra jazda, kurde.