Deník šílenství
Veronika Saforková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475033/bmid_denik-silenstvi-TAp-475033.png
3
51
22
Kdysi kdosi řekl, že „realita je iluze způsobená nedostatkem alkoholu“. Avšak právě Deník šílenství bez přetvářky a sebeklamu ukazuje, že každý z nás si tvoří realitu vlastní, která může fungovat bez alkoholu či jakékoli jiné berličky. Je jenom na nás, zda dokážeme projít životem s čistou hlavou a jasnýma očima, i když se nám od počátku pokouší zkřížit plány alkoholismus otce, šikana spolužáků, psychická nemoc či nepochopení okolí. Deník šílenství je osobní zpovědí mladé autorky, která si tím vším prošla a nakonec dokázala najít cestu z bludného kruhu. Poté, co si sáhla na dno i na vlastní život, podstoupila léčbu a uvědomila si, že „nikdy není pozdě začít znovu a každý problém má nějaké řešení“. Tuto autorčinu prvotinu je možné považovat za jakési zúčtování s jednou životní etapou, která trvala deset let a během níž se na jednu stranu podařilo mnohé pokazit, na stranu druhou ji jako osobnost velkou měrou mnohé obohatilo a přesvědčilo o tom, že „to, co vyzařujeme, se k nám vrací“, a že pokud se nenecháme zlomit a soustředíme se na to opravdu důležité, probudíme se jednoho dne do lepší reality.... celý text
Přidat komentář
Příběh začíná Verčiným pokusem o sebevraždu. Ta se potýká se závislostí na alkoholu již několik let, avšak po propuštění z práce se situace brutálně zhorší až skončí bez peněz, bez jídla, uvězněná kvůli odpadkům a stovkám much ve vaně jen s Alpou, svojí věrnou společnicí. Dluží stovky tisíc, přestane vycházet z bytu a komunikovat se světem. Když rodina vyhlásí pátrání a do bytu přijde policie, radši se pokusí se zoufalství zabít.
Tohle fakt miluju, takový lidi. Co sis jako myslela? Mohli jsme být u někoho, kdo nás opravdu potřebuje. Sakra! Co ten bordel v bytě? Nejen, že chlastá, ale ještě páchá sebevraždu tím nejhorší způsobem. Byt má plnej prázdnejch flašek a odpadků. Dlouho jsem nic podobného neviděl. Alkoholici jsou fakt verbež.
Po záchytce vede cesta Verči na psychiatrii na různá oddělení, až nakonec skončí na protialkoholní léčbě, kde stráví 9 měsíců. Deník šílenosti obsahuje zápisky z léčení, elaboráty i vzpomínky. Setkává se nezájmem personálu, nepochopením okolí, ale nalézá i nové kamarády a smysl života. Oceňuji Verčinu odvahu a otevřenost sepsat takovou knihu.
Bohužel teď přichází obrovské ALE. Nezaznamenala jsem u Verči posun v psychice, ačkoliv jsem jí moc fandila. Svoji závislost na Alpě vyměnila za závislost na jakémsi panu M. Američan, kterého nikdy neviděla, ale zamilovala se přes internet, žádost o ruku proběhla bez osobního setkání přes mobil. Když pominu uvěřitelnost (ale proč ne, stávají se i mnohem méně uvěřitelné věci), tak je všechno špatně. Ten vztah je tak toxický, z jeho strany mi to přijde jako nějaká hra a jeho chování je neomluvitelné. Ke konci léčby se to jaksi spraví, ale i tak
Navíc je kniha napsaná dost nezáživně, nemám zájem číst 2-3x ty samé pasáže, opakující se slova, krkolomný slovosled aj. A to bohužel ani pokud jde o takhle silný příběh. Chápu, že Verča chtěla autentický záznam ze svého života, ale možná kdyby kniha prošla nějakou důkladnější korekcí, četla by se mnohem lépe. Proto hodnotím 3/5 a a Verče přeji spousty sil.
Hodně silná kniha až do samého nitra duše Veroniky. Víc takových knih na našem trhu, jediné co vadilo byly hrubky a překlepy (ale s tím mají všechny nakladatelství od Dobrovského dlouhodobý problém).
Zajimavý čtení , bohužel někdy moc zdlouhavý , někdy psany jako slohová práce... Někdy se autorka utapěla v detailech... To dost knihu sráží.. Škoda
(SPOILER)
velmi se mi líbila pasáž o léčbě, minulosti a zapojení se do běžného života po absolvování režimového oddělení. vážím si otevřenosti, odvahy a přijetí zodpovědnosti.
ale jak už bylo zmíněno, pasáže o anonymním muži a vztahu na dálku na mě působily skoro až "toxicky", za sebe jsem vnímala přesmyk závislosti, který chápu, že zotavení může provázet, ale místy mi to bylo až nepříjemné.
Úžasně napsaná prvotina. Autorka šla doslova s kůží na trh. Je těžké sdělit celému světu, co cítí, co zažívá. Potlačit stud, odkrýt se. Klobouk dolů.
Stejně jako ostatní mi nesedí pan M. Takový vztah bych ani vztahem nenazývala. Stále jsem čekala, co je to za podvodníka a jak ji podrazí. Myslím, že mnohem více pro ni udělali chlapi v léčebně.
Jinak korekce nic moc, spousta překlepů, chybějící písmena. Škoda.
(SPOILER)
Veroniko držte se !
Je dobře, že takové knihy vznikají a já ji vřele doporučuji. A Veronice moc fandím, je to statečná bojovnice!
Jen by mě zajímalo jak je to s panem M. , který mi moc neseděl, to co té ženské dělal bylo otřesné, zvlášť když věděl jak je na tom... Byl hrozný manipulator, sama jsem takový "vztah" ještě jako náctiletá zažila, takto přes psaní si a bylo to otřesné, dnes to vidím, protože mám vedle sebe skvělého chlapa, ale tehdy jsem uvažovala stejně jako Veronika, ničilo mě to ale já poslouchala a vše si dávala za vinu a jen se trápila.
Od takových ruce pryč!
Veronika Saforková je v knize hodně otevřená což je na jednu stranu dobře a na druhou podle mě ne. Chtěla být otevřená, což je u problému jako je alkoholismus důležité. Přiznávám že jsem si po přečtení její knihy budu více vážit lidí, co se z takového problému dokázali dostat a že mé představy o léčbě alkoholiků byli úplně jiné než je realita. V tomto autorku obdivuji. Je však otevřena i co se týká svého osobního života a vztahů. Vztah s jedním mužem, který se táhne skoro celou knihou je občas dost monotónní. Opakuji se podobné situace a problémy a nemůžu se zbavit dojmu že by si měl každý člověk zachovat trochu soukromí. Celkově knihu hodnotím velice kladně. Otevírá oči v hodně těžkém a pro některé lidi tabuizovaném tématu, který je ale hodně přítomen mezi námi.
Vyprávění Verči se mi moc líbilo. Jen mi bylo divný, že neprošla žádným absťákem a detoxem. Zajímalo by mě, jaké je pokračování s panem M. A Verče samozřejmě přeju, ať se jí daří stále abstinovat.
Verčo, jsi strašně statečná, přeji ti, aby jsi už nikdy nespadla do té alkoholové pasti. Přeji tobě, sestrám a mamince, aby se Karel změnil. Moc si to zasloužíte, protože takhle má vypadat fungující, normální rodina, jako u Vás.
Co se týká alkoholu, jako puberťák jsem samozřejmě pila, bylo to něco hustýho a dospěláckýho. Já jsem pak spíš zapadla do toho drogovýho světa, takže prostě alkoholu nerozumím a nechutná mi. Moje rodina pije alkohol, všichni, docela dost. Možná kvůli nim jsem se tomu pak spíš vyhýbala. A vyhýbám doteď, už všemu. :)
Proč tedy 3 hvězdičky?
Protože jsem cítila odpor, když ho cítíte, každé otáčení stránkou je těžší a těžší.
Protože jsem nějak nevěděla, co si myslet o panu M., nějak jsem očekávala, co se stane.
Prostě proto.
Držím ti palce ať všechno zvládneš.
Jen tak dál. :)
Alkohol a jiné závislosti průměrným stylem. Nicméně jako člověka, který má s autorkou leccos společného, mne zpráva o prodírání se ke světlu po počátečním odporu chytila - a nepustila až do konce. Řešení jsou jiná, prožívání podobné.
deník psaný v odmašťovně je mimořádná síla, ale to asi každej deník odtamtud..příběhy tažných ptáků a dobrých holubů..jen ty návraty do reality jsou mnohdy tvrdé a opakující se..naděje umírá poslední..je spousta léčených,pár procent abstinujících a za ty dávám ty 3 hvězdy
Hodnotím knihu jako velice čtivou. Autorka vypráví velmi poutavou metodou svůj silný příběh. Popisuje zde své potíže s alkoholem, léčbou a následným životem po léčbě.
Knihu lze rozhodně doporučit.
Knihu tentokrát nebudu hodnotit. Je to lidský příběh a každý jsme jiný a jinak se k problémům stavíme. Přeji autorce spokojený život bez alkoholu a jiných závislostí.
Jen maličkost. V knize bylo spousta šotků. Tu chybělo písmenko, jinde přebývalo, dokonce i slova přebývala či chyběla. No, co už.
Autorka knížky si musela projít peklem...
Jsou lidi, kteří by v její situaci nedokázali ani polovinu toho, co ona :) A to, že k tomu všemu dokázala vydat takto kvalitní knihu, je něco naprosto neuvěřitelného :)
Příběh, který se mi dostal naprosto pod kůži a věřím, že bude velkou inspirací pro řadu z nás :)
Obdivuji autorku, že se rozhodla pro léčbu, že necouvla a vytrvala. Její deníkové záznamy popisují, že ne vždy to bylo lehké. Člověk, asi i když se vyléčí, žije dál v nějakém takovém pokušení po té lahvi při větších problémech sáhnout, a o to víc smekám před všemi, kteří odolají. Alkohol totiž není problémem jen těch dotyčných, kteří pijí. Je to i o těch, co vedle nich žijí, co je mají rádi a co jsou nuceni to s nimi prožívat a vydržet. Verčo, sleduji Vás na FB skoro od začátku a moc držím pěsti!! Ať už se Vám daří jen dobře!! Věřím, že to zvládnete!!! Knížka je super!!!
(SPOILER)
Knihu jsem zhltla v podstatě během dvou dnů. Přiznám se, že první den jsem přečetla asi dvě kapitoly a musela ji zavřít. Ale rozhodně ne kvůli tomu, že by mě nezaujala. To naopak.
Jen celý autorčin příběh začíná podobně jako můj a musela jsem se dostat do toho správného rozpoložení, abych to dokázala vstřebat. Dnes knihu dočetla a musím říct, že mi přišla o dost upřímnější, než jiné knihy, které byly na toto téma vydány.
Prostředí protialkoholní léčebny je zde vykresleno hodně podrobně, stejně tak autorka zcela otevřeně hovoří o svých pocitech a vše prokládá autentickými zápisky z deníku. Za mě prostě skvělé, jediné, co bych mohla vytknout, tak jsou opakující pasáže a delší dějové linky například v souvislosti s panem M. Ale jak Veronika sama píše, bez pana M. by nebyl její příběh kompletní. :)
BTW: Uživatelka Bigbabe opravdu neví, o čem tato problematika je, když dokáže napsat takový komentář.
(SPOILER)
Autorka byla alkoholičkou dlouhých deset let, než se jednoho dne pokusila o sebevraždu a vlastně tento čin ji dovedl do léčebny, kde bojovala o to, aby se vrátila do běžného života a hlavně života bez alkoholu. Pro mě, jako abstinenta, bylo hodně zvláštní tuhle knížku číst. Říkala jsem si, proč proboha? Proč se ničí? Proč s prominutím chlastá Alpu?! Vždyť to musí být neskutečný hnus. A ano, byl a pochopila to nakonec i Veronika. V léčebně statečně najela na jejich přísný režim a kousla se jak pitbull a po x měsících byla volná. Volná, ale přesto plná obav, jestli dokáže abstinovat venku, na svobodě. A protože nechtěla zklamat maminku a svého přítele (v knize označen jako pan M.), dokázala to.
Mimochodem linka s panem M. mi přišla chvílemi hodně naivní, rozhovory dětinské, podivné a trošku na sílu. Navíc to jejich seznámení....Upřímně, nejdřív jsem si říkala, že žádný pan M. ani není. Chlap z Ameriky, který by se zabouchnul do české holky? No, ale proč ne, láska nezná překážek a snad jsou spolu šťastní i nadále. A možná, že zrovna paradoxně ji pan M. držel v odhodlání vše zvládnout.
Verče držím pěsti, aby už nikdy nezačala pít, protože se dokázala zvednout z úplnýho dna a věřím, že to bylo stokrát horší, než je v knize popisováno. Ta změna osobnosti, z totální trosky k úspěšné ženě je fakt obrovská.
Musím říct, že mě ten příběh chytnul, pravda - pasáže s konverzací s panem M. tedy můžou místy působit až neuvěřitelně zacykleně skoro až otravně, je to pořád dokola, ale kdo neprožil vztah na dálku tak asi těžko pochopí....takže...chápu :) Navíc v kombinaci s takovým rozpoložením duše a těla věřím tomu, že to takhle prostě probíhalo. Ono celkově pustit na veřejnost podobné věci a události, které má autorka za sebou to chce pořádný kus odvahy, ta hranice kdy alkohol už není jen příležitost si něco dopřát, ale nutnost nebo vyloženě posedlost může být asi skutečně hodně tenká a vůbec si to "běžně" fungující člověk nedovede ani představit....U těch opakovaných pasáží o úžasné rodině....chápu to, v krizových situacích je to kolikrát to poslední na co se dá ještě upnout a nemusí se jednat "jen" o problémy s alkoholem. Je dobré si podobné věci občas uvědomit, takže rozhodně tahle knížka nevyšla zbytečně. Veronice nezbývá než popřát hodně sil aby svůj celoživotní boj úspěšně vyhrála :) A musím se ještě zmínit, že mě hodně bavil zvolený font písma u pasáží z deníku nebo i nadpisů jednotlivých kapitol, navíc knížka i krásně voněla včetně z mého pohledu moc pěkně udělaného přebalu, mám takové drobnosti rád :)
Štítky knihy
autobiografické prvky šikana alkoholismus duševní poruchy, duševní nemoci podle skutečných událostí
Deník šílenství
Pro mne, jakožto náruživou psychopatoložku, má příběh Veroniky obrovskou hodnotu. Je skvělé, že autorka vytrvala a podařilo se jí knížku vydat. Cením si její syrové upřímnosti, se kterou svůj příběh předává.
Velice mne mrzí, že si nakladatelství nedalo větší práci s korekturou. Neustálé vynechávání teček na koci věty, špatné pády slov... Čím dál jsem ve čtení pokračovala, tím se četnost chyb zvyšovala. Bohužel to snižuje celkový dojem z díla.
Nicméně i tak nelituji, že jsem Deník šílenství četla, uvědomuji si totiž, že za ty chyby autorka nemůže.
zajímavá myšlenka z díla:
Věřím, že pocit osamocení vystřídá pocit osamostatnění...