Lilie a purpur

19.02.2024

Jsem milovník Tří mušketýrů, ale uznávám, že série Dědictví otců je historicky přesnější. Všechny postavy jsou výborně vykreslené, jazyk je malinko těžší na čtení, ale vůbec to nevadí. Skvělé.

17.10.2022

Kardinál Richelieu, Ludvík XIII. a Petr Emanuel, skvělá trojka, hezké popisky jak to u královského dvora chodí, pletichy, lásky, podrazy, no zkrátka vše, co k tomu patří, zase jsem cestovala po mapě Francie, je super projít příběhem i tímto způsobem, takže hotovo a jdu na další díl..... doporučuji, kdysi jsem to četla s delšími odstupy, jak vycházely jednotlivé díly, ale číst to krásně hned po sobě, je to nádhera, protože hodně si toho pamatujete a nemotají se vám osoby ......

26.01.2022

Díky panu Merle jsem si uvědomila, jak moc je všeobecný obraz kardinála Richelieu ovlivněn výmysly Alexandra Dumase. Přestože jsem brala Tři mušketýry s rezervou, tak i díky jiným zdrojům ve mě zakořenila všeobecná představa, že byl Ludvík XIII., loutkou v rukou kardinála. Moc děkuji za nezaujatý pohled, který nám oba může představuje jako zajímavé osobnosti. Rozhodně si ještě ráda přečtu jejich kvalitně zpracované životopisy.

02.05.2021

V tomto románu mají Richelieu, vévoda Buckingham a král Ludvík XIII i kralovna opravdu jinou tvář než jak ji předkládá Dumas. Zejména kardinál i král jsou sympatičtější .
A Petr Emanuel je pro "spanilou čtenářku" se svou laskavou povahou neodolatelný.

02.07.2019

Jak tak ubývá milostných rošád a dvorních intrik, stává se pro mne opět sága čitelnější. Ne že by ony části, které zajímaly spíše onu tajemnou "spanilou čtenářku" byly úplně nezajímavé, ale přece jen jsou mi bližší ony více historizující pasáže.
Milovník Dumasových Třech mušketýrů bude možná trochu zklamán, nicméně mi tato forma historických románů vyhovuje výrazně více. Takže mě baví mít při čtení po ruce "Dějiny Francie" a občas si nalistovat nějaké to historické období a ověřit si, jak moc se autor odchyluje od historických fakt. A je třeba říci, že docela málo.
Mimo jiné mě tento díl ságy konečně donutil vytáhnout z knihovny Huxleyho "Šedou eminenci", abych se něco dozvěděl o jedné z postav, kapucínovi Josefovi. Už jsem se na to nějakou dobu chystal a toto byl ten správný katalyzátor.

20.10.2017

Nebudu se k věcnému obsahu tohoto dílu série rozepisovat, protože bych nanejvýš jinými slovy opakoval to, co tu již zaznělo. Například ke komentáři Atuin bych se mohl zcela připojit. S elizabeth_ba bych trochu polemizoval - čím méně se totiž vkládala do příběhu "spanilá čtenářka", tím více dostal prostor také "milý čtenář". A to mi přišlo sympatické, ba od génia Merleho prozíravé, protože jinak už bych pomalu začal nabývat dojmu, že jsem poněkud nepatřičně setrval v kruhu spanilých čtenářek, zatímco čtenáři muži již dávno odešli. Ještě bych chtěl uvést na pravou míru jednu věc. V komentáři k některému z předchozích dílů jsem spolu s jinými souhlasil, že kvalita jazyka (či překladu) je v druhé sérii poněkud slabší. Beru toto zpět. Pro sebe jsem si totiž vytvořil jiný pohled. Jde o vyprávění o generacích a jak plyne v dílech čas, vyvíjí se logicky i jazyk vypravěče. Takže pro sebe jsem si udělal vysvětlení, že nejde o úpadek, ale vývoj, modernizaci. Jinak samozřejmě hodnotím i tento díl plným počtem hvězd. Skvělé vyprávění, skvělé podání dějin Franice a známých historických událostí.

11.11.2016

Tímhle dílem jsem se dlouho nemohla prokousat. Nejspíš proto, že mé oblíbené postavy z dílů minulých v knize buď už nevystupovaly vůbec (Ulrika z Lichtenbergu, která odešla ze života Petra Emanuela v díle minulém) nebo jen zřídka (Petr ze Sioraku, Miroul z La Surie, Bassompierre) a také proto, že své nové oblíbence jsem si našla až v samotném závěru (jsou jimi podkoní hlavního hrdiny - Mikuláš z Cléraku a velitel obrany pevnosti St. Martin na ostrově Ré - Toiras). Většinou se už neztotožňuji ani s dotazy spanilé čtenářky, snad kromě jejího přeptání se na Ulriku, kde mě odpověď Petra Emanuela příliš nenadchla. No, aspoň není hlavní hrdina ryze kladná a černobílá postava a má také své chyby, což má své kouzlo a u mě plus. Realistické je také vykreslení George Villierse, vévody z Buckinghamu a jeho vztahu k Anně Rakouské, králi Ludvíkovi, kardinálovi, dvěma anglickým králům, ale i mužům a ženám obecně, neboť vyobrazení Dumasovo v Třech mušketýrech je čirá romantika bez kousku skutečnosti. No a teď vzhůru na vzpurné La Rochelle a konečně si najít svou novou femme fatale...

18.01.2015

Lilie a purpur - král a kardinál. Dějiny Francie byly v tomto období velmi závislé na mladém králi Ludvíku XIII. a především na jeho velmi schopném prvním ministru kardinálu Richelieu. Armand Jean du Plessis, vévoda de Richelieu byl skutečně výraznou osobností francouzského dvora a francouzské politiky. Dumas ho ve svých Třech mušketýrech popsal poněkud nelichotivě a spíše negativně. Ve skutečnosti však Richelieu velice pomohl Francii k výsadnímu postavení v západní Evropě a pozdější král Ludvík XIV. během své dlouhé vlády sklízel plody práce tohoto velmi pracovitého ministra jeho otce.
V knize se Merle věnuje popisování historických událostí spojených s odklonem Anglie (svou roli sehraje známý vévoda z Buckinghamu) od spojenectví s Francií a s eskalací napětí a později opětovného odboje hugenotů proti katolickému králi. V závěru je hlavní hrdina Petr ze Sioraku vtažen i do válečného tažení proti hlavní pevnosti hugenotů - městu La Rochelle. Kniha mě opět pobavila a příjemnou formou seznámila s dějinami Francie v době třicetileté války.

21.12.2013

V době kdy jsem objevila tohoto velikána, tj. Merleho, měla jsem již za sebou všechna možná dramata a dobrodružství s Dumasem st. a to tolikrát, že jsem některé pasáže mohla citovat zpaměti. Ale ouha, po přečtení první knihy z Dědictví otců, se tito dva kavalíři dostali na kordy a vítězem se stál ten mladší, ten který se zřetele jistě nespouštěl svého učitele, ovšem prostě ho přerostl. Ale bylo to těžké loučení. A nebylo to loučení úplné.
V díle Lilie a purpur se nám vypravěč dostává do tenat kolem dvora, poznává neuvěřitelného anglického vévodu B, který neuvěřitelně drze zachází s cizím kralovským majestátem, Merle uvádí do pohybu všechny vlastnosti lidského rodu, které proudí dějinami, uvádí v život na úchvatných místech jako dobrý pozorovatel a psycholog a hlavně vypravěč.
Jsem ráda za celé Osudy Francie Od díla Dědictví otců až po Meč lásky, protože,protože jsou to takové knihy které hovoří pořád novým a novým a krom dobrodružství se v nich nachází i mnoho jiných ceností. Ty knihy žijí. 5/5 všem a je to hrozně málo.