Dcera hvězd
Michaela Burdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374826/mid_dcera-hvezd-RoS-374826.png
4
35
17
Samota je jako červ, který vás zevnitř pomalu užírá. Dcera hvězd Arinala, kdysi mocná válečnice bohů, zůstala sama mezi obyčejnými smrtelníky. Odolá instinktům vražedkyně? Dcery hvězd se staly po válce bohů štvanou zvěří. Zbídačenému světu vládne krutou rukou zrůdný národ gronů, kvůli kterému všechna království zanikla. Lidé nepředstavují nic jiného než otrockou sílu a potravu pro stvůry. V lese za osadou hnije tajemství deroucí se ze záhrobí. Arinala se stala součástí plánu čehosi, co mělo zůstat dávno pohřbené. Co když ale sama sebe připravila o jedinou možnost, jak z téhle noční můry uniknout? Může se znovu stát Dcerou hvězd, nebo už je pozdě?... celý text
Přidat komentář
Já mám světy Míši Burdové ráda. Opravdu se to čte dobře, nebojí se zabíjet postavy, takže se o ně můžete bát. O hlavní postavě rozhodně nevíte vše, postupně odhaluje její minulost. To je další věc - začnete pomalu, vytváříte si vztah k postavám, seznamujete se světem a postupně to dostává grády. Upřímně mohu říct, že mi chybí pokračování, pustila bych se do něj okamžitě.
Je to žánr co mám ráda četl se lehce a rychle. Spíš mě vadí že uplynulo dost let a zatím další díl nikde. Začátek byl takový vlažný ale čtivý. Teprve ke konci to začalo být více bojovné a pár zvratů. No uvidíme co další díl. Nejhorší na tom ale celém bylo je materiál knížky tyhle měkké knihy nemám ráda nedá se to vůbec pohodlně číst. To je za mě velké mínus.
Velmi zajímavá kniha, originální svět, ale v popisu postav jsem se trochu ztracela.
Kniha se četla trochu pomaleji než jsem si myslela, ale i tak to byl skvělý zážitek. Přiznávám že paní autorka Michaela Burdová si umí pohrát s krvavými scénkami. A to jakou schopnost posílit zbraně vymyslela, topka. Začátek mi trochu připomínal Hru o trůny :D
Za mě můžu jedině doporučit.
Jediný co jsem srazila byla půl hvězdičky za postavy a půl hvězdičky za to že se to čte trochu pomaleji.
Doporučuji!!
Ze začátku se mi kniha moc líbila. Konečně se autorce podařilo vykreslit pěkně temný svět, který mi v Synovi pekel tak chyběl. A také to vypadalo, že konečně přichází něco nového. I když mi první část připomínala Skleněný trůn (mocná hrdinka, která musí skrývat svou sílu a identitu a ve svém okolí objevuje záhady a ukryté zlo), bavila mě, byla to u Míši taková příjemná změna od nestálého běhání sem a tam. Jenže pak to bohužel sklouzlo do starých kolejí. I postavy jsou pořád to samé, jak píše Nhoriel. Žádnou z nich si nebudu za pár dní vybavovat.
Někde uprostřed knihy je část, která je najednou plná chyb a překlepů. Zjevně ji paní korektorka vynechala, protože oproti zbytku knihy je to do očí bijící. Když si vzpomenu, jak na křtu prohlašovala, že po autorce nemusí skoro nic opravovat... Je to smutné.
Další věc je kniha jako taková. Kombinace velkého formátu, měkké vazby a vysokogramážního papíru je šílená. Začátek a konec dobrý, ale když jste někde uprostřed knihy, nedá se vůbec pohodlně držet otevřená delší dobu a už vůbec ne jednou rukou. Tragická je i sazba textu, která nenechává po okraji stránky dostatek prostoru. Musíte tedy pořád posouvat palec, abyste mohli číst.
Taky nechápu, k čemu je v knize obsah, když názvy kapitol jsou jen čísla, která vám nic neřeknou.
Proč autorka odběhla od prověřeného nakladatelství k samonákladu? Řekla si, že už je dost známá a takhle na tom trhne víc peněz? Nebo její další knihu odmítli? Kdyby kniha prošla opravdovou redakcí, byla by na tom nejspíš o dost lépe...
Jo a hrozně mě pobavilo, že Arinala celou dobu nosí cop, ale když jde bojovat, tak si vlasy rozpustí. Proboha, proč? To by žádná bojovnice neudělala. Zkoušeli jste někdy šermovat s rozpuštěnými vlasy? Dost překáží. Hlavně, když při tom chcete skákat do všech stran a dělat šílený otočky a kotrmelce. A z chvatu chera-té jsem taky nemohla :D
Autorka se snaží cílit na starší čtenáře, ale knihy pořád píše jako pro děti, jen do nich přidává víc krve. Za mě zklamání, nevím, jestli chci investovat peníze do dalšího dílu.
Řekla bych, že jde o takovou průměrnou četbu.
Narazíme na úžasné popisy prostředí - ocitneme se uprostřed ponurých smrkových lesů, prostoupených mlhami a sněhovými nánosy, kterými se navíc plíží démoni rozmanitých tvarů a podob. Za příšerky dávám velkou pochvalu - moc se líbily!! Do toho se nám tam objevují osamělé menhiry, kamenné kruhy a další mystické záležitosti, co dodají příběhu šťávu.
Jenomže pak tu jsou charakterem již klasické burdovské postavy, které ubírají dílku všechno dobrého svými mizernými rozhovory. Jednu chvíli mluví jako knihy, v druhou jako puberťáci. Je to celkem pěst na oko. Vztahy mezi postavami jsou navíc dost často nepochopitelné a neuvěřitelné.
Zároveň se v příběhu objevují časté nesmyslnosti jako urputný boj dvou osob, když má jedna z nich vykloubené rameno nebo třeba díru v břiše (ale přitom bojuje jako nikdy), nazývání člověka s trubkou trubadúrem, popř. (má nejoblíbenější) - chvat chera-té, který dokážu ucpat tepnu vedoucí do srdce (ach ta biologie...).
Konec byl samozřejmě utnut v tom "nejnapínavějším" okamžiku. Klasika. I když trošku zbytečná.
Už se ke mně dostaly i lepší věci.
Začátek další pěkné série.. Ač ze začátku, člověk úplně neví, co si má myslet a o čem příběh vlastně bude, nakonec autorka opět nezklamala a veřím, že tento díl je jen předzvěstí užasného pokračování.
Najprv som bola nie velmi presvedcena, ci to vobec docitam, ale moje pravidlo je, dat sancu a precitat aspon 50 stran. Ked som bola asi na 40, zacalo sa mi to skutocne pacit. Cize ma to troska slabsi rozbeh ale potom je to skvela jazda. Su tam sice nejake veci predvidatelne (hoci som necakala, ze Adaron bude to co bol) a tiez som mala pocit, ze autorka opakovala urcite informacie, akoby v zmysle "opakovanie-matka mudrosti", ale bolo to nakoniec svieze a "ctive".
Co sa mi ale nepacilo, je samotna tlac. Obalka celkom v pohode, ale mozno je to smiesne, dost mi prekazalo, ze ta kniha je vytlacena na papieri, ktory mi pripomina kancelarsky papier.
Tak bohužel, s tím, jak se M. Burdová snaží psát dospěleji, její díla postupně ztrácí kouzlo, nemluvě o tom, že stále stejné nápady se donekonečna louhovat prostě nedají (posun od Fragmentu ke Klice byl varovnou předzvěstí). Dcera hvězd je naivní dark fantasy, u níž je od začátku patrné, že bude trpět nepromyšlenou přeplácaností. Na rozdíl od předchozí podobné tvorby však postrádá čtivost, která by čtenáře knihou protáhla až ke konci (vzdala jsem zhruba na straně 50). Za mě labutí píseň MB a opravdu mě to mrzí - doufala jsem, že se po Snížkovi zvládne vydat trochu jinou cestou. * za úvodní hon na lidi.
Bohužel jsem od knihy čekala malilinkato více.
Nalu a Meju jsem si hodně oblíbila a první polovina knihy byla velice napjatá a tajemná, pořád jsem čekala, kde se budu moci chytit, čekala jsem na záchytný bod. Ale on pořád ne a ne přijít. Nevím jak to úplně popsat, ale měla jsem ve všem trochu zmatek. Vše se mi pletlo, Bohové, jména, druhy démonů atd. musela jsem se v knize vracet na předchozí stránky abych zjistila o jakém démonovi čtu. Tohle je problém hodně autorů a Burdová ho v téhle knize celkem měla. Problém je v tom, že autor má celou zemi co vymyslí skvěle propracovanou zná každý kout a každého obyvatele, no jednoduše se do toho úplně ponoří a potom do knihy píše věci které ví jenom on a jenom on si to také propojí. S tímhle problémem jsem se ovšem nesetkala poprvé. No a u Dcery hvězd mně to hrozně mrzí, protože svět, který vymyslela autorka je úžasný. Bylo vidět že se v tom vyžila a jí smekám klobouk, protože vím jak je těžký vymyslet celou Zemi(Burdová vymyslela i vesmír). Tohle nedokáže ledakdo! Postavy skvěle zpracované a vymyšlené. Chápu, že si chtěla nějaké tajemství a odhalení nechat na druhý díl a to je dobře. Nemůžeme se přece vše dozvědět hned, ale chtělo by to více těch záchytných bodů. Jinak napětí rozhodně nechybělo a to se mi líbí. Konec byl opravdu nečekaný, jenom jak se boje pořád opakovali, tak už mi bylo jasné, že hlavní hrdinové vyhrají. Jinak na druhý díl se těším a jsem zvědavá jak se to vyklube.
Knížka byla naprosto úžasná. Hlavní hrdinku jsem si hodně oblíbila. Byla sarkastická a jen tak se nevzdávala. Celý příběh byl protkán akcí a dobrodružstvím od začátku až do konce. :)) Hodně se těším na další díly.
Opět dobrá kniha od Míši. Trochu jsem se bála jaká kniha vůbec bude, aby se mi líbila ale kniha nezklamala. Propracovaný děj, který rozhodně zaujal a nejlepší část knihy podle mě samozřejmě až na samém konci.
Kniha mi přijde spíše jako takový pomalý rozjezd (myšleno v dobrém) na druhý díl, na který doufám nebudeme dlouho čekat, protože tam se to teprve podle mě rozjede.
Za mě palec nahoru. =)
Popravdě jsem nečekala, že se mi kniha bude až tolik líbit (nebo vůbec líbit, když jsme u toho). Ze Syna pekel, který vyšel před pár lety u Fragmentu, jsem nebyla moc nadšená a řekla jsem si, že nejsem autorčina věková skupina a tím to pro mě hasne.... no, možná nejsem, ale to ani tahle kniha. Určitě věřím, že dokáže zaujmout dospělé čtenáře a to i ty náročnější.
Jistě, válka bohů, apokalypsa, mocná hrdinka... všecho už tu bylo, dnes moc originální není nikdo, ale tahle kniha se o to dost snaží. Možná proto je prvních... padesát?... stran spíš matoucích, člověk se ocitne v neznámé zemi s několika "hlavními" postavami, z nichž vlastně žádná ani není člověk (tak si poraď čtenáři a zapni fantazii), všude je moc divných názvů a zdá se, že se v knize vlastně nic neděje a postavy nemají společného ale vůbec nic...
A pak se všechno začně spojovat a spojuje se to až do konce (který mě teda ale fakt nasral :D kdy bude pokračování?)... nespojí se vše najednou, takže se z toho nestane zmatek nad zmatek nedávající vlasně smysl s ohledem na zbytek knihy (jak to umí spousta autorů YA), ale předvídat taky není až tak jednoduché (jako u ostatních YA). Všeho je tu tak akorát. A já jsem vážně spokojená.
K nadšení už mi chybí dvě maličkosti: za prvé překlepy, což je u české knihy docela škoda (nějak jsem zvyklá, možná omyl, že spíš v překladech bývá dost chyb), změny jména Sameta na Sametha a zpět.... a pak přímá řeč, která je sem tam nespisovná a sem tam ano (proti spisovnosti u přímé řeči nic nemám, když má důvod.... a tady postrádá, protože tak spisovno-nespisovně mluví vlastně všechny postavy, ne třeba jen určitá rasa nebo osoba). Hnidopich, já vím, ale vadilo mi to.
Každopádně vřele doporučuju. Já se bavila, knihu jsem čelta si dva týdny, což je dost, ale zase po částech vždycky cestou někam a teď mi bude docela chybět, že nemůžu prostě pokračovat...
P.S. Ten konec...!
Děkuji autorce za neuvěřitelný zážitek a už se nemohu dočktat druhého dílu. Potřebuji víc Arinaly, víc Derreka a mnohem víc Adarona....
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vlčí krev |
| 2010 | Zrada temného elfa |
| 2008 | Strážci dobra |
| 2014 |  Prokletí |
| 2013 | V moci démonů |
@kafe.kniha.cokolada
Moc pěkná knížka ️
Čte se rychle, postavy jsou super a musím říct že příběh je celkem originální ️ Arinala jako hlavní hrdinka mi dost sedla ️
Celkově autorku mám strašně ráda ️ její knihy byli jedny z prvních co mě přivedli k fantasy literatuře a vlastně přivedli ke čtení ️
Knihu mohu jen a jen doporučit ️
4,5/5