Dávat koním křídla

Dávat koním křídla https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389707/mid_davat-konim-kridla-BeE-389707.jpg 5 14 6

Splněné a nesplněné sny Václava Chaloupky. Poprvé pohlédli jeden druhému do očí na počátku roku 1964. Je dnes možné považovat setkání tehdy dvouletého koníka Koroka a patnáctiletého kluka Václava Chaloupky z jihomoravských Těšan za náhodu? Za štěstí, které předurčilo jejich pozdější slávu? Za dar z nebes, bez něhož by úžasný potenciál, který v sobě oba měli, vyšel nazmar? Nebo byla jejich společná, nesnadná, ale tak úspěšná cesta od samého počátku předurčena? Řízena, nebo alespoň inspirována moudrým, prozíravým osudem? Václav Chaloupka žil hlubokým vztahem ke koním mnohem víc než touhou po vlastním úspěchu. I ona však vyplynula z respektu, úcty a lásky k těm krásným, ušlechtilým a vlastně zázračným tvorům a přinesla své plody – Václav Chaloupka jako první v historii zvítězil čtyřikrát v našem nejslavnějším dostihu Velké pardubické steeplechase.... celý text

Přidat komentář

4345
04.01.2022 5 z 5

Koně mě provázeji už od mala stejnou dobu jsem i obdivovatelka pana Chaloupky a tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Ráda si v ní i s odstupem času nahodile pročítám . Hodně jsem o dvojici pana Chaloupky a Koroka věděla a v této knize jsem se dozvěděla další spoustu zajimavých souvislostí a faktů, které vám mohou být inspirací v době, kdy máte pocit, že se vám úplně nedaří.
A stejně jako Lata Brandisová v roce 1937 s Normou i on zvítězil ve Velké pardubické s Korokem v roce 69 pro národ a podpoření naší hrdosti, nikoliv jen pro vlastní potěšení. Na taková vítězství by se nemělo zapomenout.

BooksLoverAnn8
26.09.2020 5 z 5

I když mám o něco radši Josefa Váňu, neznamená to, že mě kniha nebavila... naopak! Kniha mě velice mile překvapila a krásně se mi četla. Objevovalo se tam plno zajímavých, dojemných, ale i veselých chvílí. V knížce byly i krasné fotografie, které jsem nikdy předtím neviděla.
Kniha je krásně napsaná a velice čtivá.
Určitě doporučuji!


Elulilinka1
10.08.2019 5 z 5

Naprosto dokonalá knížka!!! Stala jsem se velkou Chaloupkovou obdivovatelkou.

Kniha je psána naprosto skvěle, děj je dokonalý na "autobiografii" plný nečekaných zvratů a překvapení...no, však posuďte sami...

Horselen
09.04.2019 4 z 5

Velmi dlouho jsem přemýšlela, nakonec jsem se rozhodla pro 4*. Vzato kolem a kolem už jsem četla mnohem lepší "autobiografie".
Začátek mě moc nenadchl, knihy i vzdáleně týkající se koní obvykle nedokážu pustit z ruky, ale tady jsem měla problém.
Vadilo mi skákání v čase, některé části byly šíleně nezáživné. Další se neustále opakovaly, vracely jsme se k nim po delší době, některé neměly s Václavem téměř absolutně nic společného, text byl prokládán zničehonic úplně jinými tématy.
Zhruba uprostřed jsem se donutila na "příběh" víc soustředit. A nakonec mě to chytlo i bavilo.
Nicméně i kdyby nic jiného, jedná se o příjemné naladění na začínající dostihovou sezónu.

Sykorka10
29.01.2019 5 z 5

Velmi hezká kniha, která se dobře čte. Není jen o koních, ale celkově o životě Václava Chaloupky.

Meijin
16.12.2018 5 z 5

Měl jsem nulové znalosti o dostizích a Václavu Chaloupkovi. Po prvním vzetí do ruky jsem od knihy očekával spíše jakýsi psaný dokument s fotografiemi než pořádnou beletrii, ale to jsem se velice mýlil. Již po několika desítkách stran jsem jihnul u příběhů koní a lidí a rozplýval se nad strhujícím prostředím dostihů, nad přípravou, nástrahami a průběhem závodů. Nejvíce se mi líbilo to stupňované sportovní napětí. V polovině jsem byl přesvědčen, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl.
Kdybych mohl autorovi něco vytknout, tak to, že knihou chtěl popsat celý Václavův život a že neskončil do vytracena po jeho největších Velkopardubických úspěších, nejlépe před nástupem do Slušovic. Tam začíná sice také zajímavá, trenérsko - jezdecká a později podnikatelská kariéra Václava, ale je již na hony vzdálená mému vysokému hodnocení a nadšení.
Už v první polovině sice autor mnohokrát tvrdí, že Václav měl během života v závodech smůlu - snad až mnoho smůly - ale čtenář začne dostávat velepříděly této smůly až v druhé polovině o 10-20 let později. To jsem si i já začal říkat, tohle už je přehnané, mít smůlu v každičkém důležitém závodě (a to člověk s tak dobrou karmou a dobrým srdcem jako má VCH), to je prostě špatně podané, vždyť mě ho není líto, on mě tím mnohonásobným popisováním smůly po sobě vlastně štve.
Ale nakonec i ta druhá polovina knihy měla výborné momenty a tak jsem si řekl, že to maximální ohodnocení udělím a srdce si vyleju do komentáře.
Ano z té knihy je moc cítit to spojení koní a lidí, to srdce dávané koním, kteří si ho zaslouží a dvakrát vám ho vrátí a ještě vás při tom olíznou (o:
Také mi nejde na rozum, jak si mohl VCH pamatovat příběhy a detaily o stovkách koní, lidí a jednotlivých dostizích, které se staly před 20-55 lety? To je zachyceno unikátně a jak autoru, tak VCH za to tleskám.