Čtyři tisíce týdnů
Oliver Burkeman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494823/bmid_ctyri-tisice-tydnu-Zyb-494823.jpg
4
179
50
Na světě pobudeme sotva čtyři tisíce týdnů. Musíme toho v nich stihnout spoustu a všechno zaráz: Vyřešit další pohromu v práci. Najít si lepší práci. Užít si krátký čas s dětmi, a přitom toho kolem nich tolik obstarat. Pravidelně sportovat. Hodně číst. Chodit brzo spát... Říkáte si, že to prostě nejde zkombinovat? Máte pravdu! Oliver Burkeman vás odnaučí vyhlížet vysněný dostatek času a ukáže vám, jak zažívat radost i ve dnech, kdy se na vás všechno sype. Jeho kniha je plná originálních postřehů z klasické literatury i psychologických výzkumů. A především ji napsal s pochopením pro smrtelníky, kteří se snaží smířit s tím, že nemůžou stihnout všechno. V knize se mimo jiné dozvíte: - Proč je zhoubné přemýšlet o čase jako o zdroji, který musíme využít naplno. - Že snaha o co nejvyšší efektivitu je zdrojem úzkostí, ne jejich řešením. - Jak a kdy pohnout s životními sny a plány, které kvůli povinnostem dokola odkládáte. - Které koníčky vám přinesou skutečný odpočinek a které jen další stresující seznamy úkolů. - Že není ostuda přiznat si porážku a některé věci prostě vzdát. - Jak někdy nedělat nic – a netrápit se kvůli tomu.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Ekonomie a obchod
Vydáno: 2022 , Jan MelvilOriginální název:
Four Thousand Weeks: Time Management for Mortals , 2021
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, která na téma time managementu jde úplně z druhé strany.
Kniha je plná zajímavých postřehů a výroků, jenž se člověku, který je knize oddán zaryjí do paměti.
Tuto knihu určitě nečtu naposledy.
8,5/10
Knihou se line defakto jedna základní myšlenka zabalená do nestrukturovaného balastu, který připomíná beletrii mnohem víc, než něco, co má vzdělávat.
Nicméně jsem velmi ocenila, že autor silně kritizuje trend "zpenež svůj volný čas", který se teď velmi silně táhne mou sociální bublinou a neskutečně mě štve.
Zajímavé myšlenky populárně naučné shrnutí time managementu. Oceňuji kritiku fenoménu práce s časem, které jsou momentálně in, ale ve skutečnosti nejsou praktické. Nejvíce přínosné pro mě je závěr: Deset rad, jak se smířit se svou konečností.
Kniha byla zajimava v samotnem uvedomeni si, jak kratky zivot proste je. Primela me sledovat, jak presne travim den a premyslet o tom, jestli je to to, co chci. Krome toho mi kniha prisla prilis dlouha.
První půlka knihy je nějak zvláštní a těžko se mi četla. Je napsaná stylem, který mi asi nesedl, nebo mě nedokázal chytnout. Často jsem se přistihl, že jsem si říkal proč o tomto zrovna píše a jak to souvisí s tématem. Druhá půlka už byla o dost lepší, ale ani tak nemůžu říct, že bych se dozvěděl hodně nového, co bych už nevěděl. Nechápu ten hype kolem této knihy. Neříkám, že je vyloženě špatná, spíš takový průměr.
V minulém roce jsem začala víc číst nonfiction a úplně nejvíc mě dostala kniha Proč spíme. Pak mě od stejného nakladatelství zaujalo Čtyři tisíce týdnů, které se zabývá tematikou time managementu. Já jsem totiž chorobný plánovač a celý život bojuju s tím, že nic nestíhám. S pocitem, že nedělám dost a měla bych se víc snažit. Takže tahle kniha byla přesně pro mě.
Narozdíl od jiné seberozvojové literatury se vás totiž nesnaží naučit, jak toho v životě stihnout více. Místo toho vás autor taktně upozorní na to, že lidský život je tak krátký a pomíjivý, že na tom, kolik položek z to-do listu si odškrtnete, vlastně vůbec nezáleží.
Zjistila jsem, že je docela fajn si tohle uvědomit a přestat se neustále snažit strávit každou minutu každého dne nějak produktivně. Dozvěděla jsem se, že prokrastinace je vcelku dobrá věc, když jí člověk umí správně využít. Vím, že nemůžu změnit nastavení mysli ze dne na den jen kvůli jedné přečtené knize, ale je to fajn začátek a už teď se mi daří nad některými věcmi přemýšlet úplně jinak než dřív. A jsem za to moc ráda.
Nejdřív jsem se těšila a po přečtení jsem trochu zklamaná. Jak už někdo psal níže, jsou tam určitě zajímavé myšlenky, ale obalené hodně textem a opakují se. Musela jsem se nutit, abych to dočetla...
Odnáším si z toho trochu depku, že už mi zbývá jen něco přes 2000 týdnů . (Což je logické, když je jednomu skoro 40, ale tím, jak to často opakuje i s příklady to nějak víc docvakne). + uvědomění, že každý okamžik může být ten poslední v životě - třeba že dítě ode mě bude naposledy chtít číst před spaním nebo vzít za ruku.. a i když tady budu ještě třeba dalších 30 let, tohle už nezažiju a měla bych si to tedy vychutnávat a plně vnímat...
Knihu jsem četla v originále, a tak se mé hodnocení týká anglické verze Four Thousand Weeks.
Kniha nabízí několik zajímavých myšlenek, postřehů a poznatků (ale stejně jako v "Protijedu" je autor strašně okecává).
Zaujal mě třeba postřeh, jak společnost nahlíží na volný čas - jak se tlačí na to, abychom ho prožívali produktivně, jak se na něj dost často dívá(me) jako na další položku v to-do listu. Užívat si volný čas jen tak - bez nutnosti se osobně rozvíjet, bez nutnosti vytvářet nějaké hodnoty, které zužitkujeme v budoucnu, nejlépe v práci - se nenosí. Jako kdybychom museli (i sami před sebou) obhájit, že jsme volný čas nepromrhali. Že jsme ho prožili produktivně. Autor tady radí vrátit se ke kořenům a aspoň část svého volna (když ne celé) strávit marnotratně, zaměřit se pouze na potěšení ze zážitku.
Velmi souzním s autorovým poznatkem, že velká část hodnoty času se neodvíjí od samotného množství, který máme k dispozici, ale z toho, jak je náš čas zesynchronizovaný s lidmi, na kterých nám záleží. Tohle jsem si zažila, když jsem si po návratu z dlouhé cesty po Asii hledala znovu zaměstnání. Měla jsem moře času, ale radost jsem z toho neměla, neb jsem ho nemohla sdílet s ostatními, byli narozdíl ode mě v práci.
Protože nejsem productivity geek, workoholik, ani prokrastinátor - jsem spíš takový "task-oriented peasant" - kniha mi mnoho aha momentů neposkytla. Nicméně jeden zasadní se, pro mě jako rodiče, objevil. Souvisí s naším sklonem mít pocit, že je naším právem, aby se věci hýbaly rychlostí, kterou si přejeme. Z toho, že se nehýbou rychle jak chceme, jsme frustrovaní. A přesně z toho důvodu bývám neštastná občas já. Moje představa rychlosti se totiž nesetkává s představou rychlosti mého dvouletého syna. Tolikrát jsem ho honila, aby se oblékl, abychom mohli odejít z domu! Vždy jsem dosáhla jediného, celý proces trval mnohem déle a já byla vytočená. Tak snad mi tenhle aha moment pomůže snížit míru frustrace v mém životě s batoletem.
Pokud čekáte od Čtyř tisíc týdnů seberozvojovou knihu o time-managementu, nedočkáte se. Je to spíš filozofická knížka o tom, jak jsme přistupovali a jak přistupujeme k našemu vyměřenému času na tomhle světě. A to se mi na ní líbí. Občas jsem sice měla nutkání v knize přeskakovat některé podkapitoly, jak je autor rozvláčný, ale i přesto knihu doporučím k přečtení. Narazíte tam na spoustu zajímavych informací.
Čtu knihy o osobním rozvoji pravidelně (což tento autor poznamená v knize (Protijed), ale tato kniha je úplný wau. Je to první kniha z které si opravdu píšu jednoduché poznámky. Děkuji.
V dnešní době, kdy všechno musí být co nejefektivnější, svět je čím dál tím rychlejší a člověk cítí narůstající tlak, aby stíhal víc a víc, působí tato kniha jako balzám na duši. Přesně takové knihy naše uspěchaná doba potřebuje! Čtení mě bavilo, libí se mi autorův humor a nadhled. Zároveň mi kniha pomohla v některých ohledech otevřít oči. Určitě se k ní budu průběžně vracet, abych si připomněl hlavní myšlenky knihy.
Za mě top kniha o čase a produktuvitě hlavně pro ty, co honí čas a vše chtějí stihnout.
Číst ji bylo jako nadechnout se na hladině po hlubokém ponoru do vody.
Po knížce jsem pokukovala dlouho, ale bylo mi nějak líto si ji zatím kupovat. Styl vysvětlování a humoru autora mi osobně úplně nesedl, ale rozhodně si z ní nesu nové podněty a uvědomění a jsem ráda, že jsem si ji nakonec pořídila. Líbila se mi zdůrazňovaná myšlenka, že nikdy nebudeme "mít hotovo",vše ideálně zmanagované, a i když to vím, po autorově podání a rozvedení této myšlenky se mi tak nějak opět ulevilo, je dobré, si to připomínat :-)
Na této seberozvojové knížce se mi líbí to, že vlastně na "seberozvoj" vůbec netlačí. Knih na toto téma jsem četla již hodně a tato kniha přinesla opět nový náhled, svěží, inovativní. Kvituji upozornění na negativa pojící se s "digitálním šílenstvím". Celkově se mi líbí představený přístup ve smyslu "uvědomme si, že věci nikdy nebudou tak, jak si je přejeme, ani náš výkon nebude pravděpodobně ideální", ale i to je vlastně fajn a to uvědomění samo o sobě člověku zabrání mít přílišná očekávání. Určitě doporučuji.
Upřímně, jsem ráda, že jsem nakonec sáhla po knížce se čtyřma banánama, místo čekání na knihu z antikvariátu o pravidle 80/20 od Roberta Kocha.
Autor knihy Oliver Burkeman je totiž geek přes produktivitu a o perfektně zvládnutý time management se sám roky (marně) snažil, dokonce o všemožných vychytávkách psal v deníku The Guardian vlastní sloupek.
Zkusil všechno na světě, a pak dospěl k velice zajímavýmu závěru - ovládat čas jako komoditu nelze a je potřeba se s tím smířit.
No a protože je Oliver profesí novinář, přináší do knihy nejen vlastní zkušenost, která chápu někomu nemusí stačit jako jasný důkaz, že mít vše hotovo prostě nejde, ale také skutečnosti, které jsou podloženy vědeckými studiemi, fakty a v neposlední řadě důležitým antropologickým vývojem člověka jako takovýho, jo nechybí ani moudrá slova dávných filosofů.
Člověk pak díky tomu všemu nemá pocit, že je úplnej lůzr, co nezvládá využít svůj čas naplno, ulítává mu pozornost do všech stran a nedokáže ji ani s pomocí nejlepších metod proti prokrastinaci zkrotit.
Autor přináší naprosto jiný pohled na time management, v podstatě čtenáři ukazuje, že není ostuda přiznat si porážku JÁ vs. ČAS, že je to vlastně nutnost a nechybí ani připomínka toho, že jsme lidé, máme svoje limity a ač nás naše konečnost dostává do stavu úzkosti a deprese dnes a denně, je v pořádku některé příležitosti a úkoly nechat jít, něco neudělat, něco nedodělat, do nečeho se vůbec nikdy nepustit. Ve výsledku to přináší obrovský pocit úlevy a radosti do života.
Pokud hledáte knihu na téma time management a považujete se za smrtelníka, investujte do knihy se čtyřmi banány na obálce. Pohladí duši, zasmějete se a pochopíte, že zvládnout vše, co byste chtěli nebo někdo jiný po vás chce prostě není možný a je to tak v pořádku.
Zároveň získáte návod na to, jak si strategicky vybrat pár věcí, kterými bez výčitek svůj život naplníte a zbytek prostě vědomě nezvládnete...
Tahle knížka je fakt dobrá. Jo, byla to docela vlna, když ji vydali, ale myslím, že to bylo po té záplavě produktivity, efektivity a konců prokrastinace strašně potřeba. Na mnoha místech s autorem opravdu souhlasím, někdy mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - třeba že cestování (třeba jet studovat do zahraničí) je docela osamělá, vykořeňující záležitost nebo že čím víc toho zvládneme, tím víc máme pocit, že něco musíme zvládnout + to, co jsme zvládli, nás vlastně ani neuspokojuje. Jo a Oliver Burkeman nahrál velice roztomilý vzkaz českým čtenářům!
Trochu nekonzistentní, občas jsem se ztrácel. Myšlenkový best of posbíraný z jiných knih. Nicméně a porovnáním s tím co mě ta kniha dala to jsou maličkosti. Dojem je silný. Výborná, chytrá kniha.
Autor tepe do motivačních knih, které zvyšují produktivitu a zamýšlí se nad tím, že zvýšení produktivity vede jen k tomu, že bude sice víc úkolů, které zvládnete, ale stejně nestihnete všechny. Přitom nijak neuráží autory těch knih, které tak trochu dehonestuje.
Víc teda nabádá k něčemu podobnému jako je v Síle přítomného okamžiku, zklidnit se, užívat si přítomnosti.
Koncepce celé knihy se mi velmi líbila, i když se mi občas zdálo, že se už autor dostává trochu do moralizování. Ale myslím, že po poslechu této si už budu další motivační knihy mnohem pečlivěji vybírat. Není-li nakonec tahle knížka ta poslední z ranku motivační literatury, kterou si potřebujete přečíst.
Tohle je kniha pro američana který nezná volný čas a za své koníčky se stydí. Kniha není pro líné lidi, kteří se nedokáží dokopat k práci, ale pro workoholiky, kteří si práce přidělávají tolik že nestíhají. Jediné co kniha nabízí je uvědomění že život je krátký, že bychom si měli vážit přítomného okamžiku a že pokud si budem práce přidělávat nebudeme stíhat. A taky to, že nikdy nebudeme mít hotovo to, co jsme chtěli. Nečekejte rady jako v atomových návicích. Tohle je spíš taková esej o tom, proč se neupracovat k smrti. Zatímco v americe je to bestseller, jelikož vše co dělají musí být produktivní což vede k úzkosti, tady v česku kde máme leháro kniha nemá význam.
Čítal som v angličtine, nehodnotím preklad.
Za mňa (v dobrom) provokatívna a zaujímavá kniha. Iste, "všetci to vieme". Ale kto podľa toho naozaj žije? Kniha núti premýšľať o spôsobe narábania s časom, challenguje mnohé všeobecne uznávané "pravdy" time manažmentu. Celkom sa dopĺňa a čiastočne prekrýva s Esencializmom (knihou) a stoicizmom (filozofiou). Na tému pokračujem s knihou "Time management jako duchovní úkol" od Anselma Grüna, som zvedavý na presahy.
Inak, obrázok na českej obálke je fakt divný. To už radšej mohli dať na obálku Vanitas. Malo by to aspoň umeleckú hodnotu.
Edit: veď ja som už Grüna čítal. Tak, ide sa urobiť refresh :).
Čtyři tisíce týdnů
Toto není klasická kniha o time managementu a sebe rozvoji a ani to není spirituální pojednání o tom, že máme radikálně změnit svůj život a konečně se věnovat tomu, na čem opravdu záleží. A nebo možná přesně takovou knihou je, ale jinak. Lépe :-)
Knihu oceňuji. Ukazuje nám pravou hodnotu času a snaží se přenastavit nějaké naše nastavení, které ohledně času máme a také o tom jak s ním zacházíme (nebo si myslíme, jak by jsme s ním zacházet měli). Odkazuje se nejen na různé vědecké studie a poznatky, ale i mnohé spirituální hnutí a praktiky. Celé dohromady to dává smysl, nutí nás to se zamyslet nad tím, jak trávíme čas, jak žijeme naše životy.
Zkrátka neztrácejme čas věcmi, které nejsou skutečně důležité.